ECLI:CZ:NS:2023:4.TZ.8.2023.1
sp. zn. 4 Tz 8/2023-98
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. 3. 2023 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Marty Ondrušové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného M. K. , nar., bytem XY, XY, zemřelého dne 21. 6. 2022, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2020, sp. zn. 8 To 318/2020, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 1 písm. a) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona zamítá .
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze dne 12. 8. 2020, sp. zn. 10 Nt 2808/2020, které nabylo právní moci dne 15. 9. 2020, bylo rozhodnuto podle §353 odst. 2 tr. ř. za použití §99 odst. 6 tr. zákoníku tak, že byl obviněný M. K. propuštěn z výkonu ochranného psychiatrického léčení v ústavní formě, které mu bylo uloženo usnesením Okresního soudu v Táboře ze dne 13. 6. 2018, sp. zn. 3 T 47/2018. V odůvodnění usnesení Okresní soud v Jihlavě dospěl k závěru, že návrh na prodloužení ochranného léčení podle §353 odst. 1 tr. ř., jenž byl Psychiatrickou nemocnicí v Jihlavě u okresního soudu podán dne 17. 6. 2020, byl podán opožděně, neboť s ohledem na začátek ochranného léčení (dne 13. 6. 2018) měl být návrh podán nejpozději dne 13. 4. 2020, aby byla dodržena zákonná podmínka jeho podání nejméně dva měsíce před uplynutím lhůty dvou let od počátku výkonu ochranného léčení. Na závěr okresní soud konstatoval, že byť si je soud vědom osoby obviněného, charakteru trestné činnosti, pro kterou byl původně trestně stíhán, a nezbytnosti jeho léčby, nemohl postupovat jinak než podle 353 odst. 2 tr. ř. za použití §99 odst. 6 tr. zákoníku rozhodnout o propuštění obviněného z výkonu ochranného léčení psychiatrického v ústavní formě.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2020, sp. zn. 8 To 318/2020, byla podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Jihlavě proti usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 12. 8. 2020, sp. zn. 10 Nt 2808/2020, jako nedůvodná zamítnuta. V odůvodnění usnesení Krajský soud v Brně mj. konstatoval, že nelze přistoupit na návrh státního zástupce, že je možno rozhodnout o změně ústavního léčení na léčení ambulantní, jestliže uplyne doba delší než dva roky od zahájení ústavního ochranného léčení. Dále uvedl, že výklad ustanovení §99 odst. 6 tr. zákoníku státním zástupcem je zcela nelogický, neboť je zřejmé, že rozhodnutí o změně ústavního léčení na léčení ambulantní je možno učinit stejně tak jako rozhodnutí o prodloužení ústavního léčení pouze za situace, kdy neuplynuly dva roky od zahájení výkonu ústavního léčení. Pokud tato lhůta marně uplyne, je nutno vždy rozhodnout o propuštění z ochranného léčení.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2020, sp. zn. 8 To 318/2020, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného M. K. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanovení §99 odst. 6 tr. zákoníku. V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti shrnul dosavadní řízení a dále uvedl, že ve shodě se státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Jihlavě interpretuje ustanovení §99 odst. 6 tr. zákoníku jinak než Okresní soud v Jihlavě, potažmo Krajský soud v Brně, a to tak, že za situace opožděného návrhu zdravotního střediska na prodloužení ústavního léčení podaného způsobem, že není možno rozhodnout v zákonné lhůtě dvou roků, má soud na výběr dvě možnosti jak rozhodnout, a to buď může pachatele z ústavního léčení propustit nebo může ústavní léčení změnit na ambulantní. Současně uvedl, že se mu výklad ustanovení §99 odst. 6 tr. ř. věty druhé nezdá jako problematický, naopak toto ustanovení se jeví jako jasné a srozumitelné. Podle jeho názoru rozhodnutí v předmětné věci představují spíše exces v rozhodovací praxi, přesto nelze vyloučit, že k obdobným případům může docházet. Nesprávný výklad ust. §99 odst. 6 tr. zákoníku prezentovaný jak Okresním soudem v Jihlavě, tak Krajským soudem v Brně ve svém důsledku může představovat v situacích, jako v tomto případě, ponechání nebezpečných osob bez odpovídající psychiatrické léčby potencionální ohrožení životů a zdraví lidí. V návaznosti na předložený výklad ust. §99 odst. 6 tr. zákoníku, má za to, že Okresní soud v Jihlavě měl správně ve věci provést dokazování v tom směru, zda nejsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí o přeměně ústavní léčby na ambulantní léčbu, a to obzvláště s ohledem na obsah návrhu Psychiatrické nemocnice v Jihlavě na prodloužení ústavní léčby a obsah zpráv tohoto zdravotnického zařízení, z nichž vyplývá, že u obviněného, jenž se dopustil vysoce závažného trestného činu, kdy se jednalo o útok sekerou na hlavu domnělého starosty, nedošlo k žádnému zlepšení zdravotního stavu a chybí mu náhled. Ostatně okresní soud v odůvodnění usnesení nezbytnost léčby explicitně konstatoval.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2020, sp. zn. 8 To 318/2020, byl ve prospěch obviněného porušen zákon v ust. §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení předcházejícím usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze dne 12. 8. 2020, sp. zn. 10 Nt 2808/2020, v ust. §99 odst. 6 tr. zákoníku.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém písemném vyjádření k podané stížnosti pro porušení zákona uvedla, že se se stížností pro porušení zákona tak, jak byla koncipována ministrem spravedlnosti ztotožňuje a navrhla, aby Nejvyšší soud této stížnosti pro porušení zákona vyhověl a podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2020, sp. zn. 8 To 318/2020, byl ve prospěch obviněného porušen zákon v ustanovení §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení předcházejícím usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze dne 12. 8. 2020, sp. zn. 10 Nt 2808/2020, v ustanovení §99 odst. 6 tr. zákoníku.
Obhájkyně zastupující zemřelého obviněného M. K. ve svém písemném vyjádření k podané stížnosti pro porušení zákona navrhla, aby Nejvyšší soud řízení zastavil, neboť obviněný zemřel a nelze tak o stížnosti ministra věcně rozhodnout, in eventum , aby Nejvyšší soud podanou stížnost ministra spravedlnosti jako nedůvodnou zamítl.
Nejvyšší soud v první řadě zkoumal, zda je výše uvedená stížnost pro porušení zákona přípustná, zda byla podána oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro její zamítnutí bez meritorního přezkoumání.
Ze zákonné úpravy plyne, že rozhodnutí podle §268 odst. 2 tr. ř., jak se domáhal ministr spravedlnosti, může Nejvyšší soud vydat až poté, co neshledá zákonného důvodu k tomu, aby o stížnosti pro porušení zákona rozhodl některým ze způsobů upravených v §268 odst. 1 tr. ř. K přezkoumání napadených rozhodnutí postupem podle §267 odst. 3 tr. ř. totiž může přistoupit až poté, co vyloučí, že nastala situace, na niž je nucen reagovat vydáním rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. a) či podle §268 odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud přitom dospěl k závěru, že podaná stížnost pro porušení zákona přípustná není, k čemuž uvádí následující.
V posuzované věci byl Nejvyšší soud nucen zohlednit poznatek, který vyplynul ze sdělení opatrovníka obviněného zaslaného Nejvyššímu soudu dne 6. 2. 2023, a to, že obviněný M. K. zemřel. Uvedené zjištění bylo učiněno rovněž z kopie úmrtního listu obviněného M. K. zaslané Městským úřadem XY, z níž vyplývá, že obviněný dne 21. 6. 2022 zemřel. Jak bylo uvedeno výše, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného, a to proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2020, sp. zn. 8 To 318/2020.
Podle §275 odst. 1 tr. ř. byl-li zákon porušen v neprospěch obviněného, nepřekáží jeho smrt provedení řízení na podkladě stížnosti pro porušení zákona; trestní stíhání nelze tu zastavit proto, že obviněný zemřel. Byl-li zákon porušen jen v neprospěch obviněného, doba od právní moci napadeného rozhodnutí do rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona se do promlčecí doby nezapočítává.
Smyslem této normy je v souladu se zájmem na spravedlivém rozhodování odstranit případnou nezákonnost i tam, kde se negativně projevila v právní sféře člověka, který zemřel. Jedná se o speciální ustanovení k §11 odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož musí být trestní stíhání proti tomu, kdo zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého, zastaveno. Byl-li zákon porušen v neprospěch obviněného, další řízení lze navzdory smrti obviněného provést; není přitom rozhodné, kdy obviněný zemřel či byl prohlášen za mrtvého, zda před podáním stížnosti pro porušení zákona, v průběhu jejího projednávání nebo až po kasačním výroku Nejvyššího soudu a vrácení věci k novému projednání a rozhodnutí či k doplnění výroku.
Naproti tomu byl-li zákon porušen výhradně ve prospěch obviněného a obviněný zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého, nelze řízení na podkladě stížnosti pro porušení zákona provést (§275 odst. 1 věta první a contrario); namísto zastavení trestního stíhání je nutno stížnost pro porušení zákona zamítnout jako nepřípustnou podle §268 odst. 1 písm. a) tr. ř.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud podanou stížnost pro porušení zákona podle §268 odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání (§274 odst. 2 tr. ř.) zamítl, neboť po prostudování předloženého spisového materiálu dospěl k závěru, že zákon byl porušen ve prospěch obviněného.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 3. 2023
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu