ECLI:CZ:NS:2023:4.TZ.91.2023.1
sp. zn. 4 Tz 91/2023-419
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. 10. 2023 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Marty Ondrušové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. V., proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. 2 T 112/2016, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. 2 T 112/2016, byl porušen zákon v ustanovení §90 odst. 1 tr. zákoníku v neprospěch obviněného P. V.
Napadené usnesení se zrušuje . Současně se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Liberci se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. 2 T 112/2016, rozhodl soud podle §350 odst. 2, 3 tr. ř. ve spojení s §90 odst. 1 tr. zákoníku o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení všech motorových vozidel, který byl obviněnému P. V. uložen rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 28. 11. 2016, sp. zn. 2 T 112/2016, v trvání 3 let, přičemž podle §90 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému stanovena zkušební doba 5 let. Předmětné usnesení, proti kterému nebyla podána stížnost, nabylo právní moci ve výroku ad I. dne 31. 1. 2023 a ve výroku ad II. dne 7. 2. 2023.
Proti usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. 2 T 112/2016, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. V. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §90 odst. 1 tr. zákoníku a §350 odst. 3 tr. ř. V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl, že Okresní soud v Liberci postupoval v rozporu se zákonem, když se při rozhodování o žádosti o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti zabýval pouze aktuálně vykonávaným trestem uloženým Okresním soudem v Liberci pod sp. zn. 2 T 112/2016, aniž by reflektoval, že obviněný postupně vykonává více trestů zákazu totožné činnosti, které na sebe plynule navazují. Usnesením č. j. 2 T 112/2016-389 ze dne 31. 1. 2023 rozhodl o tom, že se podmíněně upouští pouze od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel z rozsudku Okresního soudu v Liberci sp. zn. 2 T 112/2016, aniž by ve výroku citoval další rozhodnutí, kterými byly obviněnému rovněž uloženy tresty zákazu totožné činnosti a které na sebe plynule navazovaly. Důsledkem tohoto pochybení je stav, že u obviněného bylo podmíněně upuštěno od zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel pouze ve vztahu k trestu uloženému rozsudkem Okresního soudu v Liberci sp. zn. 2 T 112/2016 v trvání 3 let. Ve vztahu k dalšímu navazujícímu trestu zákazu činnosti uloženému Okresním soudem ve Žďáru nad Sázavou od výkonu trestu zákazu činnosti podmíněně upuštěno nebylo a obviněnému tak tento trest stále běží. Napadeným usnesením byl tedy porušen zákon v neprospěch obviněného, neboť v důsledku pochybení soudu bylo rozhodnuto o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti pouze částečně.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. 2 T 112/2016, byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. V. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se ve svém vyjádření se stížností pro porušení zákona ztotožnil a navrhl jí vyhovět, a to v souladu s návrhem formulovaným ministrem, za současného vypuštění tvrzení o porušení zákona v §350 odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud proto podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného.
Podle §90 odst. 1 tr. zákoníku po výkonu poloviny trestu zákazu činnosti, zákazu držení a chovu zvířat, zákazu pobytu nebo zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce může soud podmíněně upustit od výkonu jeho zbytku, jestliže odsouzený v době výkonu trestu způsobem svého života prokázal, že dalšího výkonu tohoto trestu není třeba, anebo jestliže soud přijme záruku za dovršení nápravy odsouzeného.
Podle §350 odst. 1 tr. ř. předseda senátu rozhodne ihned po právní moci rozsudku, jímž byl odsouzenému uložen trest zákazu činnosti, o započtení doby, po kterou bylo odsouzenému před právní mocí rozsudku oprávnění k činnosti, která je předmětem zákazu, v souvislosti s trestným činem odňato podle jiného právního předpisu nebo na základě opatření státního orgánu nesměl již tuto činnost vykonávat anebo ji nemohl vykonávat, protože se k tomu zavázal pro účely podmíněného odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněného zastavení trestního stíhání, do doby výkonu uloženého trestu zákazu činnosti.
Podle §350 odst. 2 tr. ř. o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti rozhoduje předseda senátu na návrh odsouzeného ve veřejném zasedání; zamítnout návrh pouze z důvodu, že dosud neuplynula lhůta stanovená v zákoně pro podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, může též předseda senátu mimo veřejné zasedání. Zájmové sdružení občanů se může připojit k návrhu odsouzeného, nabídne-li převzetí záruky za dovršení jeho nápravy. Byl-li návrh odsouzeného zamítnut, může jej opakovat až po uplynutí šesti měsíců ode dne nabytí právní moci zamítavého rozhodnutí; to neplatí, byl-li zamítnut pouze z důvodu, že doposud neuplynula lhůta stanovená v zákoně pro podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti.
Podle §350 odst. 3 tr. ř. rozhodnutí o tom, že se podmíněně upouští od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, může se souhlasem státního zástupce učinit předseda senátu mimo veřejné zasedání.
Z opisu z evidence rejstříku trestů Nejvyšší soud zjistil, že obviněnému byly postupně uloženy celkem čtyři tresty zákazu řízení motorových vozidel v celkové délce 9 let. Jedná se o odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 23. 11. 2015, sp. zn. 3 T 95/2015, kde byl obviněnému uložen trest zákazu řízení motorových vozidel v trvání 24 měsíců (výkon dne 22. 1. 2018), trestním příkazem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. 7 T 173/2016, který nabyl právní moci dne 29. 11. 2016, trest zákazu řízení motorových vozidel v trvání 2 roky a 6 měsíců (výkon 3. 1. 2023), dále rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 28. 11. 2016, sp. zn. 2 T 112/2016, který nabyl právní moci dne 28. 3. 2017, v trvání 3 let a konečně trestním příkazem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 13. 2. 2017, sp. zn. 2 T 17/2017, který nabyl právní moci dne 5. 4. 2017, kde byl obviněnému uložen zákaz řízení motorových vozidel v trvání 18 měsíců. Obviněný tyto tresty, které na sebe navazovaly, vykonával plynule za sebou, přičemž v době vydání napadeného rozhodnutí vykonával trest zákazu činnosti v trvání 3 let, který mu uložil Okresní soud v Liberci ve věci sp. zn. 2 T 112/2016.
V rozhodnutí Nejvyššího soudu publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 33/2008 Sb. rozh. tr. je uvedeno, že z hlediska formální podmínky §90 odst. 1 tr. zákoníku se polovina výkonu trestů zákazu téže činnosti obviněnému postupně uložených a tímto plynule za sebou vykonávaných stanoví ze součtu jejich výměry, byť žádost obviněného byla podána až po výkonu dřívějšího trestu zákazu činnosti. V přezkoumávaném případě se tak jedná o stejnou situaci, neboť je zřejmé, že postupně uložené čtyři tresty zákazu téže činnosti na sebe navazují a jsou obviněným plynule vykonávány.
Odůvodnění:napadeného usnesení obsahuje především citace obecných východisek a příslušných ustanovení trestního zákoníku a trestního řádu vztahující se k projednávané problematice, přičemž je zde chybně citován §350 odst. 2 tr. ř., a to ve znění, které pozbylo účinnosti ke 31. 12. 2021. Z odůvodnění nijak nevyplývá, jakým způsobem se okresní soud zabýval otázkou výkonu postupně uložených trestů, jak vzal do úvahy celkovou délku uložených trestů zákazu činnosti (které je třeba pro účely tohoto rozhodování považovat za trest jediný) a k jakému datu obviněný splnil podmínku výkonu poloviny trestu zákazu činnosti ve smyslu §90 odst. 1 tr. zákoníku.
Ze shora uvedeného je zřejmé, že Okresní soud v Liberci postupoval v rozporu se zákonem, když se při rozhodování o žádosti o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti zabýval pouze aktuálně vykonávaným trestem uloženým Okresním soudem v Liberci pod sp. zn. 2 T 112/2016, aniž by zohlednil, že obviněný postupně vykonává více trestů zákazu totožné činnosti, které na sebe plynule navazují. Usnesením ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. 2 T 112/2016, rozhodl o tom, že se podmíněně upouští pouze od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 28. 11. 2016, sp. zn. 2 T 112/2016, aniž by ve výroku citoval další rozhodnutí, kterými byly obviněnému rovněž uloženy tresty zákazu totožné činnosti a které na sebe plynule navazovaly.
Pokud tedy Okresní soud v Liberci rozhodl o žádosti obviněného o podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti tak, že podle §350 odst. 2, 3 tr. ř. ve spojení s §90 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně upustil od zbytku trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení všech motorových vozidel, který byl obviněnému uložen rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 28. 11. 2016, sp. zn. 2 T 112/2016 a podle §90 odst. 2 tr. zákoníku mu zároveň stanovil zkušební dobu v trvání 5 let, rozhodl o žádosti obviněného neúplně, neboť do výroku svého rozhodnutí nezahrnul všechny vykonávané tresty. U obviněného bylo tedy podmíněně upuštěno od zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel pouze ve vztahu k trestu uloženému rozsudkem Okresního soudu v Liberci sp. zn. 2 T 112/2016, nikoli ve vztahu k dalšímu navazujícímu trestu zákazu činnosti uloženému trestním příkazem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 13. 2. 2017, sp. zn. 2 T 17/2017. Od výkonu tohoto trestu zákazu činnosti podmíněně upuštěno nebylo a obviněnému tak tento trest stále běží.
Nejvyšší soud z uvedených důvodů podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. 2 T 112/2016, byl porušen zákon v ustanovení §90 odst. 1 tr. zákoníku v neprospěch obviněného P. V. a podle §269 odst. 2 tr. ř. rozhodl tak, že se napadené usnesení zrušuje v celém rozsahu, přičemž se současně zrušují i všechna další rozhodnutí, na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem k změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž tento soud je vázán právním názorem, který shora vyslovil Nejvyšší soud (§270 odst. 4 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 10. 2023
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu