ECLI:CZ:NS:2023:4.TZ.93.2023.1
sp. zn. 4 Tz 93/2023
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2023 v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marty Ondrušové a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Františka Hrabce stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného P. G., proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 12. 8. 2021, č. j. 5 PP 70/2012-344 , ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 12. 2021, č. j. 6 To 387/2021-441, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
I. Pravomocným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 12. 2021, č. j. 6 To 387/2021-441, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 12. 8. 2021, č. j. 5 PP 70/2012-344, byl porušen zákon v ustanoveních §33 odst. 1 tr. ř., §233 odst. 1 tr. ř. ve spojení s §302 tr. ř., §306 odst. 2 tr. ř. a §306a odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného P. G.
II. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 12. 2021, č. j. 6 To 387/2021-441, jakož i usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 12. 8. 2021, č. j. 5 PP 70/2012-344, se zrušují . Zrušují se rovněž další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Okresnímu soudu v Chomutově se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
IV. Podle §275 odst. 3 tr. ř. se obviněný P. G. nebere do vazby.
Odůvodnění:
1. Ministr spravedlnosti dne 14. 9. 2023 pod č. j. MSP-282/2022-ODKA-SPZ/4 podal podle §266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného P. G. (dále jen „obviněný“) stížnost pro porušení zákona proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 12. 2021, č. j. 6 To 387/2021-441, a pravomocnému usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 12. 8. 2021, č. j. 5 PP 70/2012-344, jímž bylo rozhodnuto o tom, že podle §91 odst. 1 tr. zákoníku obviněný vykoná zbývající část trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 3. 2005, sp. zn. 29 T 164/2004, rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 3 T 84/2007 a rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 11. 1992, sp. zn. 1 T 10/1992, ve spojení s usneseními Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 10. 2006, sp. zn. 1 PP 179/2006 a ze dne 21. 9. 2009, sp. zn. 1 PP 179/2006, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 17. 5. 2012, č. j. 5 PP 70/2012-39. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 12. 2021, č. j. 6To 387/2021-441, pak byla zamítnuta stížnost obviněného proti shora uvedenému usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 12. 8. 2021, č. j. 5 PP 70/2012-344, jako nedůvodná.
2. Ministr spravedlnosti poté předestírá relevantní právní úpravu podle §33 odst. 1 tr. ř., §233 odst. 1 tr. ř., §302 tr. ř., §306 odst. 2 tr. ř., §306a odst. 1 tr. ř. Poukazuje na to, že usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 24. 6. 2021, č. j. 5 PP 70/2012-297, bylo rozhodnuto o tom, že se podle §302 a §305 tr. ř. koná ve věci obviněného řízení proti uprchlému. Obviněnému byl téhož dne ustanoven obhájce a nařízeno veřejné zasedání na den 12. 8. 2021. Stěžovatel má za to, že v uvedené době byl takový postup ještě důvodným, přičemž akcentuje, že následně byly Okresnímu soudu v Chomutově doručeny zprávy, ze kterých vyplynulo, že vyvstaly minimálně pochybnosti o tom, zda je další vedení řízení proti uprchlému opodstatněné. V tomto směru poukazuje na skutečnost, že ze zprávy Městského soudu v Praze sp. zn. 48 T 1/2020 ze dne 29. 6. 2021 vyplynulo, že obviněný byl zajištěn v Itálii a řeší se jeho předání do České republiky. Od této doby tedy měl Okresní soud v Chomutově vědomost o tom, že obviněný není nedosažitelný, ale že byl zadržen v zahraničí s výhledem na jeho vydání do České republiky. Rovněž ze zprávy Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7. 7. 2021 vyplynulo, že v následujících dnech je očekáváno realizování Evropského zatýkacího rozkazu (dále jen „EZR“) a předání obviněného do České republiky k výkonu trestu. Přesto Okresní soud v Chomutově i nadále pokračoval v trestním řízení proti uprchlému.
3. Dále ministr spravedlnosti poukazuje na skutečnost , že z údajů z Centrální evidence vězněných osob bylo zjištěno, že obviněný od 14. 7. 2021 vykonával trest odnětí svobody v České republice. Proto nelze mít za to, že by byly od tohoto okamžiku dány podmínky pro to, aby bylo i nadále konáno řízení proti uprchlému. Přesto bylo dne 12. 8. 2021 konáno Okresním soudem v Chomutově veřejné zasedání, kdy za přítomnosti státního zástupce a obhájce obviněného bylo rozhodnuto o konání veřejného zasedání bez přítomnosti obviněného dle §306 odst. 2 tr. ř. Usnesením z téhož dne pak bylo rozhodnuto o tom, že obviněný vykoná zbývající část trestu odnětí svobody, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn. Předmětné usnesení bylo doručeno státnímu zástupci, obhájci obviněného a obviněnému. Následně bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 12. 2021, č. j. 6 To 387/2021-441, rozhodnuto o zamítnutí stížnosti obviněného proti shora uvedenému usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 12. 8. 2021, č. j. 5 PP 70/2012-344, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodné. Krajský soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že řízení, které předcházelo vydáním uvedeného rozhodnutí, netrpí žádnými vadami a stížnost nebyla shledána důvodnou. V odůvodnění svého rozhodnutí se krajský soud nijak nezabýval otázkou, zda bylo správně vedeno trestní řízení proti uprchlému i v době, kdy již byl obviněný ve výkonu trestu odnětí svobody v České republice. Uvedená otázka konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného tak nebyla v předmětném rozhodnutí nijak řešena.
4. Ministr spravedlnosti tak má za to, že shora uvedeným rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem a v řízení mu předcházejícím postupem Okresního soudu v Chomutově ve věci vedené pod sp. zn. 5 PP 70/2012, který vedl řízení proti uprchlému v době, kdy už pro to nebyly splněny podmínky, byl porušen zákon v neprospěch obviněného. V důsledku pochybení Okresního soudu v Chomutově došlo k situaci, kdy bylo ve veřejném zasedání rozhodováno o nařízení výkonu zbytku trestu odnětí svobody v rámci řízení proti uprchlému, bez vědomí a bez přítomnosti obviněného, který byl v době rozhodování soudu ve výkonu trestu odnětí svobody v České republice, a byl tedy pro orgány činné v trestním řízení dosažitelný. Jedná se o pochybení procesního charakteru, spočívající v porušení práva obviněného na obhajobu a práva na osobní přítomnost při rozhodování o jeho osvědčení či neosvědčení ve zkušební době podmíněného propuštění. Uvedené pochybení nenapravil ani Krajský soud v Ústí nad Labem, který rozhodoval o stížnosti obviněného proti shora uvedenému usnesení Okresního soudu v Chomutově, když touto otázkou se ani nezabýval. Postupem Okresního soudu v Chomutově a Krajského soudu v Ústí nad Labem byl porušen zákon, přičemž rozhodnutí bylo učiněno na podkladě vadného postupu v řízení.
5. V závěru podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl, že souhlasí s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 12. 2021, č. j. 6 To 387/2021-441, a v řízení mu předcházejícím usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 12. 8. 2021, č. j. 5 PP 70/2012-344, byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanoveních §33 odst. 1 tr. ř., §233 odst. 1 tr. ř., §302 tr. ř. ve spojení s §306 odst. 2 tr. ř. a s §306a odst. 1 tr. ř. Dále aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil pravomocné usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 12. 2021, č. j. 6 To 387/2021-441, a usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 12. 8. 2021, č. j. 5 PP 70/2012-344, jakož i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu; a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
6. K podané stížnosti pro porušení zákona se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství dne 26. 9. 2023, sp. zn. 1 NZZ 2084/2023. S podanou stížností pro porušení zákona a argumentací v ní obsaženou se ztotožňuje a pouze stručně doplňuje následující. Usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 24. 6. 2021 sp. zn. 5 PP 70/2012, které nabylo právní moci téhož dne, bylo rozhodnuto o tom, že se podle §302 a §305 tr. ř. koná ve věci obviněného řízení proti uprchlému. Dne 24. 6. 2021 mu byl ustanoven obhájce. Zprávou Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2021 sp. zn. 48 T 1/2020 bylo Okresnímu soudu v Chomutově sděleno, že obviněný byl zajištěn v Itálii a řeší se jeho předání do České republiky. Jak vyplývá z evidence CESO, obviněný v době od 14. 7. 2021 vykonával trest odnětí svobody v České republice a nemohl tak být učiněn závěr, že by se reálně v té době mohl vyhýbat trestnímu řízení pobytem v cizině, nebo tím, že by se skrýval. Podotýká, že zákon výslovně nestanoví povinnost orgánů činných v trestním řízení zkoumat trvání důvodů, které vedly ke konání řízení proti uprchlému, avšak z povahy věci tak musí z úřední povinnosti činit. S ohledem na závažnost zásahů do práva obviněného na spravedlivý proces spojených s konáním řízení proti uprchlému totiž nelze připustit jednání v režimu tohoto zvláštního druhu trestního řízení za situace, když pro to již nejsou věcné důvody. Orgány činné v trestním řízení tedy musí zkoumat naplnění podmínek pro konání tohoto řízení nejen, když o něm rozhodují, ale i později, a to v zásadě v kterémkoli stadiu řízení. I přes dané skutečnosti Okresní soud v Chomutově pokračoval v trestním řízení proti uprchlému a když nařídil veřejné zasedání na 12. 8. 2021, vyrozuměl o něm řádně obhájce obviněného, státního zástupce, probační a mediační službu a Slavoj Litoměřice, z. s., který ve věci poskytnul záruku za dovršení nápravy obviněného. Následně rozhodoval 12. 8. 2021 ve veřejném zasedání bez přítomnosti obviněného podle §306 odst. 2 tr. ř. (aniž by se o konání daného veřejného zasedání obviněný vůbec dozvěděl). Tímto podle názoru státního zástupce došlo k pochybení procesního charakteru, spočívající v porušení práva odsouzeného na obhajobu a práva na osobní přítomnost při rozhodování o jeho osvědčení či o neosvědčení ve zkušební době podmíněného propuštění.
7. Dále státní zástupce akcentuje, že proti rozhodnutí soudu prvního stupně podal obviněný stížnost, o které rozhodoval Krajský soud v Ústí nad Labem dne 6. 12. 2021 sp. zn. 6 To 387/2021. Stížnostní soud při svém rozhodování neshledal stížnost důvodnou podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a konstatoval, že řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí, netrpí žádnými vadami. Otázka vedení trestního řízení proti uprchlému nebyla stížnostním soudem vůbec řešena. Rozhodnutím stížnostního soudu tak ke zhojení daného procesního pochybení nedošlo. Na základě výše uvedeného konstatuje státní zástupce v podstatné shodě s ministrem spravedlnosti (s mírnou modifikací), že napadeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, jímž byla jako nedůvodná zamítnuta podaná stížnost obviněného, byl v neprospěch obviněného porušen zákon v §148 odst. 1 tr. ř. a v řízení mu předcházejícím u Okresního soudu v Chomutově též v ustanoveních §33 odst. 1, §302 a §306a odst. 1 tr. ř. Pro úplnost poznamenává, že obviněný ve věci podal též ústavní stížnost, založenou na obdobné argumentaci. O takto podané stížnosti však doposud nebylo Ústavním soudem rozhodnuto (ústavní stížnost je vedena pod sp. zn. IV. ÚS 542/22).
8. Státní zástupce proto navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 12. 2021 sp. zn. 6 To 387/2021, byl v neprospěch obviněného porušen zákon §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a jemu předcházejícím usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 12. 8. 2021, sp. zn. 5 PP 70/2012, též v ustanoveních §33 odst. 1, §302 a §306a odst. 1 tr. ř., dále podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil pravomocné usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 12. 2021 sp. zn. 6 To 387/2021, a jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 12. 8. 2021 sp. zn. 5 PP 70/2012, jakož i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu v Chomutově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pokud by Nejvyšší soud hodlal rozhodnout jiným způsobem, než uvedeným v §274 odst. 2 a 3 tr. ř., státní zástupce pro tento případ souhlasí s rozhodnutím v neveřejném zasedání (§274 odst. 4 tr. ř.).
9. K podané stížnosti pro porušení zákona se vyjádřil i obhájce obviněného tak, že se obviněný se závěry a argumentací ministra spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona a dále též se závěry a argumentací státního zástupce z Nejvyššího státního zastupitelství. Současně uvedl další skutečnosti. Ze spisového materiálu prokazatelně vyplývá, že již minimálně dne 29. 6. 2021 příslušné orgány činné v trestním řízení věděly, že obviněný byl zajištěn v Itálii a řeší se jeho předání do České republiky. Soud prvního stupně se pak tuto skutečnost dozvěděl nejpozději ze zprávy Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 48 T 1/2020. V České republice se pak obviněný prokazatelně nacházel minimálně ode dne 14. 7. 2021, neboť od tohoto data zde vykonával trest odnětí svobody. Veřejné zasedání stran rozhodování o vykonání zbývající části trestu u Okresního soudu v Chomutově ve věci sp. zn. 5 PP 70/2012 následně proběhlo až dne 12. 8. 2021, a to bez přítomnosti obviněného, neboť se proti němu stále vedlo řízení jako proti uprchlému. Dle názoru obviněného měl soud prvního stupně, již v době po obdržení zprávy Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 48 T 1/2020, minimálně však po datu 14. 7. 2021 (výkon trestu odnětí svobody ze strany obviněného v ČR), přezkoumat podmínky vedení řízení vůči obviněnému jako uprchlému a následně v trestním řízení vůči obviněnému pokračovat dle obecných ustanovení, tj. za osobní účasti a přítomnosti obviněného na veřejném zasedání. K uvedenému však za strany soudu prvního stupně nedošlo. Obviněný byl proto postupem soudu prvního stupně zkrácen na svých právech (zejména právo na obhajobu a právo na spravedlivý proces), přičemž tyto vady nezhojil ani stížnostní soud. Z těchto důvodů jsou obě rozhodnutí napadená stížností pro porušení zákona vadná, přičemž vadné je též řízení, které oběma napadeným rozhodnutím předcházelo.
10. Obhájce obviněného závěrem navrhuje, aby Nejvyšší soud dle §268 odst. 2 tr. ř., ve spojení s §269 odst. 2 tr. ř., vyslovil, že usnesením soudu prvního stupně a usnesením stížnostního soudu byl porušen zákon v jeho neprospěch, a to konkrétně v ustanoveních §33 odst. 1 tr. ř., §233 odst. 1 tr. ř., §302 tr. ř., §306 odst. 2 tr. ř. a §306a odst. 1 tr. ř., a aby dále obě napadená rozhodnutí, jakož i všechna rozhodnutí na tyto obsahově navazující, v plném rozsahu zrušil. Obviněný dále navrhuje, aby Nejvyšší soud dle §270 odst. 1, 4 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Chomutově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl na základě právního názoru, který Nejvyšší soud vyslovil, případně aby Nejvyšší soud postupoval v souladu s §271 odst. 1 tr. ř.
11. Nejvyšší soud na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona a předloženého spisového materiálu přistoupil k věcnému posouzení důvodnosti podané stížnosti pro porušení zákona. Z předloženého spisového materiálu bylo zjištěno, že Okresní soud v Chomutově usnesením ze dne 17. 5. 2012, č. j. 5 PP 70/2012-39, rozhodl o tom, že podle §88 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku přijímá záruku za dovršení nápravy obviněného, kterou podala TJ Slavoj Litoměřice a obviněný se podmíněně propouští z výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 3. 2005, sp. zn. 29 T 164/2004, rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 3 T 84/2007, a rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 11. 1992, sp. zn. 1 T 10/1992, ve spojení s usneseními Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 10. 2006, sp. zn. 1 PP 179/2006 a ze dne 21. 9. 2009, sp. zn. 1 PP 179/2006, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 17. 5. 2012, č. j. 5 PP 70/2012-39. Podle §89 odst. 1 tr. zákoníku byla obviněnému stanovena zkušební doba podmíněného propuštění v trvání 7 let za současného stanovení dohledu. Citované usnesení nabylo právní moci dne 17. 5. 2012. Dne 25. 2. 2020 bylo Okresním soudem v Chomutově nařízeno veřejné zasedání na 12. 3. 2020 k rozhodnutí o tom, zda se obviněný ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu shora citovaných trestů odnětí svobody osvědčil, či zda se nařídí výkon zbytku trestu. Veřejné zasedání se nekonalo a bylo odročeno za účelem vypátrání místa pobytu obviněného (předvolání bylo doručeno do datové schránky fikcí). Následně vydal citovaný soud příkaz k zatčení obviněného, a to dne 17. 3. 2020 (č. l. 202). Dne 2. 6. 2020 se pokusila předsedkyně senátu okresního soudu obviněného kontaktovat e-mailem, na který ovšem nebylo nijak reagováno. Současně bylo zjištěno, že již dne 14. 5. 2019 byl vydán Obvodním soudem pro Prahu 1 EZR na obviněného. Policie ČR dne 3. 8. 2020 sdělila, že obviněný by se mohl zdržovat v Itálii pod jménem M. F. Ch. G. Ze zprávy Policie ČR ze dne 31. 5. 2021 se podává, že se aktuální pobyt nepodařilo zjistit a osoba je s největší pravděpodobností pobývá v zahraničí.
12. Poté dne 24. 6. 2021 Okresní soud v Chomutově v neveřejném zasedání rozhodl podle §302 tr. ř. usnesením tak, že podle §302 tr. ř. a §305 tr. ř. se ve věci obviněného bude konat řízení proti uprchlému. Současně byl obviněnému téhož dne ustanoven obhájce JUDr. Karel Kříž z důvodu případu nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. c) tr. ř. Dne 24. 6. 2021 bylo na úřední desce do 27. 7. 2021 vyvěšeno předvolání obviněného k veřejnému zasedání konanému dne 12. 8. 2021. O konání veřejného zasedání byli řádně vyrozumění obhájce obviněného, státní zástupce, probační a mediační služba a Slavoj Litoměřice z. s., který ve věci poskytl záruku za dovršení nápravy obviněného. Obviněný byl o konání veřejného zasedání vyrozuměn vyvěšením předvolání na úřední desce soudu, protože bylo vedeno řízení proti uprchlému.
13. Zde je ovšem třeba zdůraznit, že již dne 29. 6. 2021 bylo Městským soudem v Praze Okresnímu soudu v Chomutově sděleno, že obviněný byl zadržen dne 22. 6. 2021 v Itálii a že jsou činěny kroky k jeho předání (viz. č. l. 304). Stejná informace byla poskytnuta tímto soudem i dne 7. 7. 2021 (viz č. l. 337). Na tyto zprávy Okresní soud v Chomutově nijak nereagoval a konal dne 12. 8. 2021 veřejné zasedání, aniž by si ověřil stav řízení o předání obviněného např. dotazem na příslušný soud či ověřením na Centrální evidenci vězněných osob, zda se obviněný již nenachází na území České republiky. V rámci tohoto veřejného zasedání soud rozhodl bez přítomnosti obviněného s odkazem na §306 odst. 2 tr. ř., že podle §91 odst. 1 tr. zákoníku obviněný vykoná zbytek trestu odnětí svobody z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 3. 2005, sp. zn. 29 T 164/2004, rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 3 T 84/2007 a rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 11. 1992, sp. zn. 1 T 10/1992, ve spojení s usneseními Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 10. 2006, sp. zn. 1 PP 179/2006 a ze dne 21. 9. 2009, sp. zn. 1 PP 179/2006, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 17. 5. 2012, č. j. 5 PP 70/2012-39. Usnesení bylo doručeno státnímu zástupci, obhájci obviněného a obviněnému. Předmětné usnesení ovšem Okresní soud v Chomutově doručoval obviněnému již do věznice, a to Vazební věznice Praha-Ruzyně, kdy mu byla doručena dne 12. 10. 2021. Zde je třeba zdůraznit, že již dne 30. 8. 2021 vězeňská služba Okresnímu soudu v Chomutově zaslala informaci, že obviněný se nachází ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, kde vykonává trest odnětí svobody z rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 48 T 1/2020, a to dne 14. 7. 2021.
14. Z centrální evidence vězněných osob provedené Okresním soudem v Chomutově dne 30. 8. 2021 je patrné, že obviněný byl ve výkonu trestu odnětí svobody již od 14. 7. 2021 (předpokládaný konec 14. 7. 2032), což vyplývá i ze zprávy ze dne 15. 8. 2021 o nastoupení trestu obviněným dne 14. 7. 2021 po dodání Policií ČR. Následně tak byl odvolán příkaz k zatčení obviněného, a to dne 1. 9. 2021 (viz č. l. 352).
15. Dne 18. 10. 2021 podal obviněný „Bianco“ stížnost proti usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 12. 8. 2021, sp. zn. 5 PP 70/2012, v níž žádá, aby Krajský soud v Ústí nad Labem, rozhodnutí okresního soudu zrušil. Další důvody stížnosti chtěl obviněný dodat až po poradě s právním zástupcem.
16. Krajský soud v Ústí nad Labem pak v neveřejném zasedání usnesením dne 6. 12. 2021, č. j. 6 To 387/2021-441, rozhodl tak, že podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost obviněného zamítl. Krajský soud neshledal řízení předcházející vydání napadeného usnesení vadným, usnesení Okresního soudu v Chomutově považoval za nezávadné a věcně správné, kdy si soud pro své rozhodnutí vytvořil dostatečné podklady, na jejichž základě pak ve věci správně rozhodl. Krajský soud v Ústí nad Labem se otázkou správnosti vedení řízení proti uprchlému vůbec nezabýval.
17. Při posuzování podané stížnosti pro porušení zákona je nutno předně akcentovat, že řízení proti uprchlému je upraveno v §302 a násl. tr. ř.
18. Podle §302 tr. ř. řízení podle ustanovení tohoto oddílu lze konat proti tomu, kdo se vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá. Podle §306 odst. 2 tr. ř. se v případě vedení řízení proti uprchlému předvolání k hlavnímu líčení a k veřejnému zasedání také vhodným způsobem uveřejní. Hlavní líčení, popřípadě veřejné zasedání se pak provede i v nepřítomnosti obviněného, a to bez ohledu na to, zda se obviněný o něm dověděl.
19. Obecně lze připustit, že Okresní soud v Chomutově měl dostatek podkladů pro to, aby dne 24. 6. 2021 rozhodl o vedení řízení proti uprchlému podle §302 tr. ř., když v dané věci byl odůvodněn závěr, že obviněný se vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině. Nicméně, Nejvyšší soud považuje stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného podanou ministrem spravedlnosti za důvodnou a opodstatněnou z následujících důvodů. Podle §306a odst. 1 tr. ř. platí, že pominou-li důvody řízení proti uprchlému, pokračuje se v trestním řízení podle obecných ustanovení. Zde je třeba zdůraznit, že z lustrace z centrální evidence vězněných osob je patrné, že již od 14. 7. 2021 se obviněný nacházel na území ČR a jeho aktuální pobyt byl zjistitelný, neboť právě od 14. 7. 2021 byl omezen na svobodě a nacházel se ve Vazební věznici Praha-Ruzyně. Navíc již před dnem 14. 7. 2021 měl Okresní soud v Chomutově k dispozici informace, že obviněný byl zadržen v Itálii a že má být předán do ČR. Na tyto informace ovšem soud nijak nereagoval a dne 12. 8. 2021 konal veřejné zasedání, aniž by učinil nějaké kroky k prověření toho, zda v dané věci jsou nadále splněny podmínky vedení řízení proti uprchlému. Jinak vyjádřeno, lze mít za to, že nejméně od 29. 6. 2021 měl Okresní soud v Chomutově vědomost o tom, že obviněný není pro soud nedosažitelný, ale že byl zadržen v Itálii s výhledem na jeho vydání do České republiky s tím, že ze zprávy ze dne 7. 7. 2021 vyplývalo, že v následujících dnech je očekáváno realizování EZR a předání obviněného do České republiky k výkonu trestu. Přesto Okresní soud v Chomutově i nadále pokračoval ve vedení řízení proti uprchlému, když již v tomto okamžiku mu muselo být zřejmé, že podmínky pro konání řízení proti uprchlému s velkou pravděpodobností hraničí s jistotou pominuly. V projednávané věci tak nebyly naplněny podmínky konání veřejného zasedání bez přítomnosti obviněného dle §306 odst. 2 tr. Navíc je třeba zdůraznit, že kdyby si Okresní soud v Chomutově ověřil stav vězněných osob ke dni konání veřejného zasedání, tak by nepochybně rovněž zjistil, že obviněného již nelze považovat za osobu uprchlou a řízení vedeného jako proti osobě uprchlé tak nebylo namístě. Lze proto uzavřít, že postupem Okresního soudu v Chomutově bylo zkráceno právo obviněného na obhajobu, na to, aby se sám mohl před okresním soudem projednávající ve veřejném zasedání vykonání zbytku uložených nepodmíněných trestů k věci vyjádřit a činit další úkony dány mu zákonem, a současně právo na osobní přítomnost při rozhodování o jeho osvědčení či neosvědčení ve zkušební době podmíněného propuštění.
20. Zde je třeba zdůraznit, že podle §306a odst. 1 tr. ř. totiž platí, že pominou-li důvody řízení proti uprchlému, pokračuje se v trestním řízení podle obecných ustanovení. Požaduje-li to obviněný, provedou se v řízení před soudem znovu důkazy v předchozím soudním řízení provedené, u nichž to jejich povaha připouští, nebo jejichž opakování nebrání jiná závažná skutečnost; v opačném případě se obviněnému protokoly o provedení těchto důkazů přečtou nebo se mu přehrají obrazové a zvukové záznamy pořízené o úkonech provedených prostřednictvím videokonferenčního zařízení a umožní se mu, aby se k nim vyjádřil. Z tohoto hlediska je pak nutné zmínit i §233 odst. 1 tr. ř. podle něhož platí, že předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. O veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže tyto osoby nebyly k veřejnému zasedání předvolány; vyrozumí též obhájce, popřípadě zmocněnce a zákonného zástupce nebo opatrovníka těchto osob. K předvolání nebo vyrozumění připojí opis návrhu, kterým byl k veřejnému zasedání dán podnět. Podle §33 odst. 1 tr. ř. pak dále platí, že obviněný má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, není však povinen vypovídat. Může uvádět okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě, činit návrhy a podávat žádosti a opravné prostředky. Má právo zvolit si obhájce a s ním se radit i během úkonů prováděných orgánem činným v trestním řízení. S obhájcem se však v průběhu svého výslechu nemůže radit o tom, jak odpovědět na již položenou otázku. Může žádat, aby byl vyslýchán za účasti svého obhájce a aby se obhájce účastnil i jiných úkonů přípravného řízení (§165). Je-li ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, může s obhájcem mluvit bez přítomnosti třetí osoby. Uvedená práva příslušejí obviněnému i tehdy, je-li jeho svéprávnost omezena. Z pohledu těchto práv obviněného je třeba zdůraznit, že v dané věci není pochyb o tom, že podmínky pro vedení řízení proti uprchlému pominuly před 12. 8. 2021 a za takové situace nemohl Okresní soud v Chomutově konat veřejné zasedání, aniž by obviněného o jeho konání vyrozuměl a umožnil mu se tohoto veřejného zasedání účastnit.
21. Současně je vhodné uvést, že obviněný, jak již bylo shora uvedeno, proti předmětnému usnesení Okresního soudu v Chomutově podal stížnost, ve které uvedl, že se nachází po zrušení všech předcházejících rozsudků ve vazbě a že dosud neměl možnost konzultace a porady s právním zástupcem, když dále zdůraznil, že se předmětné usnesení opírá o rozsudky, které byly zrušeny. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud stížnostní se ovšem při rozhodování otázkou zákonnosti vedení řízení proti uprchlému v době rozhodování Okresního soudu v Chomutově vůbec nezabýval, takže předmětné pochybení nijak nenapravil.
22. Lze mít za to, že pokud bylo vadné již rozhodnutí Okresního soudu v Chomutově, a to v procesním smyslu tím, že o výkonu o zbytku výkonu trestu odnětí svobody bylo rozhodnuto bez přítomnosti obviněného, který se v dané době nacházel ve věznici a neměl tak možnost se s vyvěšením předvolání k veřejnému zasedání seznámit, natož se i z logiky věci k tomuto jednání dostavit, je vadné i rozhodnutí na něho navazující, jestliže stížnostní soud pochybení soudu rozhodujícího v první instanci nenapravil.
23. Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná, když zákon byl v porušen v ustanoveních §33 odst. 1 tr. ř., §233 odst. 1 tr. ř., ve spojení s §302 tr. ř., §306 odst. 2 tr. ř. a §306a odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného, neboť napadené usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 12. 8. 2021, č. j. 5 PP 70/2012-344, a následně potvrzené Krajským soudem v Ústí nad Labem v usnesení ze dne 6. 12. 2021, č. j. 6 To 387/2021-441, bylo vydáno v řízení proti osobě uprchlé, ačkoliv obviněný v den vydání usnesení okresního soudu byl již omezen na osobní svobodě a nacházel se ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, takže v předmětné věci nebyly splněny podmínky vedení řízení proti uprchlému.
24. Nejvyšší soud pak s ohledem na vyslovené porušení zákona v neprospěch obviněného podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 12. 2021, č. j. 6 To 387/2021-441, jakož i usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 12. 8. 2021, č. j. 5 PP 70/2012-344 , a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazujících, pokud jejich zrušením pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Chomutově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
25. Nejvyšší soud závěrem připomíná, že podle §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Současně je třeba zdůraznit, že stížnost byla podána ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně v jejich neprospěch.
26. Podle §275 odst. 3 tr. ř. dále platí, že vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Ze sdělení centrální evidence vězněných osob bylo zjištěno, že v projednávané věci obviněný vykonává trest odnětí svobody v trvání 4 let uložený mu rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10, ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 3 T 84/2007 (od 24. 3. 2023 do 24. 3. 2027), tedy mimo jiné výkon trestu, o jehož nařízení zbytku jde v projednávané věci. Po tomto trestu má obviněný nařízený výkon trestu v trvání 7 let z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2022, sp. zn. 48 T 1/2020, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 6. 2022, sp. zn. 6 To 19/2022. Nejvyšší soud proto podle §275 odst. 3 tr. ř. po zrušení napadeného rozhodnutí obviněného rozhodl, že se obviněný nebere do vazby, když obviněný bude převeden do výkonu dalšího trestu odnětí svobody uložený mu rozsudkem Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 T 1/2020.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 10. 2023
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu