ECLI:CZ:NS:2023:5.PZO.10.2023.1
sp. zn. 5 Pzo 10/2023- 15
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. 12. 2023 návrh H. Š. na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného soudcem Okresního soudu v Děčíně dne 8. 11. 2021, sp. zn. V 20/2021 – 0 Nt 510/2021, a rozhodl takto:
Podle §314m odst. 1 tr. ř. příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudce Okresního soudu v Děčíně ze dne 8. 11. 2021, sp. zn. V 20/2021 – 0 Nt 510/2021, ohledně navrhovatelky H. Š., byl porušen zákon v ustanoveních §88 odst. 1, 2 tr. ř.
Odůvodnění:
1. Nejvyššímu soudu podala dne 20. 6. 2023 prostřednictvím svého právního zástupce H. Š. (dále jen „navrhovatelka“) podle §88 odst. 8 tr. ř. návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, který vydal soudce Okresního soudu v Děčíně dne 8. 11. 2021, pod sp. zn. V 20/2021 – 0 Nt 510/2021.
2. Podle navrhovatelky je shora uvedený příkaz nezákonný, neboť nebyly splněny podmínky pro jeho vydání podle §88 odst. 1 tr. ř. Horní hranice trestní sazby trestu odnětí svobody za přečin neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle §299 odst. 2 tr. zákoníku nedosahuje minimální výše požadované v §88 odst. 1 tr. ř. Z obsahu příkazu není ani zřejmé, jaká mezinárodní smlouva měla Českou republiku zavazovat ke stíhání uvedeného trestného činu. Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu je navíc možno vydat jen tehdy, pokud lze předpokládat, že jím budou získány skutečnosti významné pro trestní řízení, a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak. Avšak z obsahu policejního spisu bylo zřejmé, že vydání příkazu se opíralo výhradně o spekulativní a ničím nepodložené závěry státního zástupce, resp. policejního orgánu. Návrh na nařízení odposlechu byl podle navrhovatelky veden naprosto zjevnou snahou policejního orgánu získat cokoliv, co by odůvodňovalo zahájení úkonů trestního řízení vůči ní. Policejnímu orgánu, státnímu zástupci, jakož i soudci, muselo být zcela zřejmé, že informace, které měli k dispozici v době vydání příkazu, byly dostatečné pouze ke spekulacím a zjevně v budoucnu by vedly k odložení věci, popř. k zastavení jejího trestního stíhání. Soudce okresního soudu o pár dnů později nařídil domovní prohlídku a prohlídku jiných prostor, tedy účelu sledovaného předmětným příkazem zřejmě mohlo být dosaženo jinak, např. domovní prohlídkou a prohlídkou jiných prostor. Realizovanými odposlechy nebyly získány žádné relevantní skutečnosti, které by odůvodňovaly zahájení jejího trestního stíhání. Informace o odposlechu jí byla doručována policejním orgánem v období vánočních svátků, přičemž písemná informace o provedeném odposlechu jí nebyla po uplynutí lhůty k vyzvednutí vhozena do schránky, ale na pokyn policejního orgánu mu byla vrácena zpět. O provedeném odposlechu a možnosti přezkoumat jeho zákonnost se tak navrhovatelka dozvěděla až v červenci 2023 poté, co jí bylo v souvislosti s požadavkem na náhradu škody po státu umožněno nahlédnout do policejního spisu. Nařízený odposlech tak podle navrhovatelky představoval naprosto excesivní zásah do jejího soukromí a neměl oporu v zákoně. Odposlech byl umožněn jako neodkladný a neopakovatelný úkon ve smyslu §160 tr. ř., aniž by byly splněny podmínky pro jeho provedení. Podle jejího názoru úkon (odposlech) nebyl neodkladný, bylo možné jej bez nějakých zvláštních důsledků odložit až na pozdější dobu. Odůvodnění neodkladnosti úkonu (odposlechu) bylo spekulací o tom, že potřebné poznatky pro trestní řízení přinese komunikace po provedené prohlídce jejího osobního vozidla, avšak taková argumentace nemůže obstát ve světle potřeby bránit státní moci v zásahu do soukromí osob, resp. v tom, aby takové zásahy byly co nejmenší. Ze shora uvedených důvodů proto navrhla, aby Nejvyšší soud usnesením rozhodl tak, že vydáním příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byl porušen zákon.
3. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k návrhu do dne konání neveřejného zasedání nevyjádřil.
4. Nejvyšší soud shledal, že jsou splněny podmínky pro přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Podle §314l odst. 1 tr. ř. na návrh osoby uvedené v §88 odst. 8 tr. ř. Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, pokud takový návrh oprávněná osoba podá v zákonem stanovené lhůtě 6 měsíců ode dne, kdy jí byla doručena informace o vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Navrhovatelka jako odposlouchávaná osoba byla oprávněna takový návrh podat, učinila tak i včas (informační dopis byl uložen na pobočce České pošty dne 21. 12. 2022, desetidenní úložní doba ve smyslu §64 odst. 4 tr. ř. s ohledem na pravidla o počítání lhůt podle §60 tr. ř. skončila v pondělí dne 2. 1. 2023, který lze považovat za den doručení, tedy návrh doručený Nejvyššímu soudu dne 20. 6. 2023 byl podán před uplynutím zákonem stanovené šestiměsíční lhůty).
5. K posouzení věci si Nejvyšší soud vyžádal spisový materiál od policejního orgánu (trestní spis Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Územní odbor Děčín, Oddělení hospodářské kriminality, sp. zn. KRPU-183468/TČ-2021-040281 – dále jen „trestní spis“¨) a okresního soudu příslušného pro přípravné řízení (spis Okresního soudu v Děčíně, sp. zn. 0 Nt 509/2021), k dispozici měl též spis vedený u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 4 Pzo 9/2023, v níž bylo rozhodováno o další odposlouchávané osobě v téže trestní věci.
6. Z uvedeného spisového materiálu bylo zjištěno, že trestní řízení bylo zahájeno dne 25. 10. 2021 záznamem o zahájení úkonů trestního řízení podle §158 odst. 3 tr. ř., a to k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl neznámým pachatelem spáchán přečin neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle §299 odst. 2 tr. zákoníku. Později bylo také usnesením ze dne 28. 1. 2022 podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno stíhání obviněných H. Š. a jejího manžela D. Š. pro uvedený trestný čin, jehož se měli dopustit tím, že dne 18. 10. 2021 na polní cestě v obci XY nezjištěnou střelnou zbraní usmrtili kriticky ohroženého luňáka červeného. Toto usnesení však bylo ohledně obou obviněných k jejich stížnostem zrušeno dvěma usneseními státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Děčíně pod sp. zn. 1 ZT 36/2022 ze dnů 14. 6. 2022 (ohledně navrhovatelky) a 15. 6. 2022 (ohledně jejího manžela). Věc byla nakonec usnesením policejního orgánu ze dne 12. 12. 2022 odložena podle §159a odst. 1 tr. ř. (č. l. 324 a násl. trestního spisu).
7. Podnět k podání návrhu na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle §88 odst. 1, 2 tr. ř. podal policejní orgán dne 3. 11. 2021 pod č. j. V9-1/2021-KRPU/KPDC-JEŠ, a to pro telefonní čísla XY a XY na dobu 2 měsíců od 8. 11. 2021 (viz čl. l. 403 až 406 trestního spisu), obě přitom měla být registrována na obchodní společnost XY, jejíž jednatelkou byla navrhovatelka, jež využívala SIM kartu prvně uvedeného telefonního čísla a jejíž manžel užíval SIM kartu druhého uvedeného telefonního čísla. Na základě tohoto podnětu podala ohledně navrhovatelky státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Děčíně návrh na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle §88 odst. 1, 2 tr. ř. ze dne 5. 11. 2021, sp. zn. V9-3/2021-6 ZN 2113/2021. Soudce Okresního soudu v Děčíně tomuto návrhu vyhověl a vydal příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle §88 odst. 1, 2 tr. ř. ze dne 8. 11. 2021, sp. zn. V 20/2021 – 0 Nt 510/2021, kterým nařídil odposlech a záznam telekomunikačního provozu účastnického čísla XY, které užívala H. Š., a to na dobu 2 měsíců od 8. 11. 2021 do 8. 1. 2022. Týž soudce vyhověl i návrhu na odposlech a záznam telekomunikačního provozu druhého uvedeného účastnického čísla XY uživatele D. Š. na stejně vymezenou dobu, a to příkazem ze dne 8. 11. 2021, sp. zn. V 18/2021 – 0 Nt 509/2021, kterým byl podle později učiněného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2023, sp. zn. 4 Pzo 9/2023, vyneseného podle §314m odst. 1 tr. ř., porušen zákon v ustanoveních §88 odst. 1, 2 tr. ř. Argumentace v podnětu policejního orgánu, návrzích státního zástupce i příkazech soudce okresního soudu byla ohledně obou uživatelů (H. Š. i D. Š.) tatáž. Nejvyšší soud v nyní projednávané věci (týkající se navrhovatelky H. Š.) neshledal důvody pro odchýlení se od závěrů učiněných jiným senátem Nejvyššího soudu při předchozím přezkumu příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu týkajícího se D. Š. založeného prakticky na stejných východiskách a argumentaci, jak byly prezentovány ve zmíněném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2023, sp. zn. 4 Pzo 9/2023, na které může Nejvyšší soud nyní též odkázat, neboť stejné závěry se uplatní i v této věci. Proto nyní může též základní argumentaci jen stručně shrnout a níže předestřít.
8. Podnět policejního orgánu, návrh státní zástupkyně i příkaz soudce okresního soudu vycházejí v různé míře konkrétnosti ze stejné argumentace (nejstručnější v tomto směru byl příkaz soudce okresního soudu). Podle nich existovalo podezření, že navrhovatelka nebo její manžel usmrtili jedince kriticky ohroženého druhu, konkrétně luňáka červeného. Existovalo také důvodné podezření, že ve vozidle a v nemovitostech, které používali tito podezřelí, se mohou nacházet ostatky usmrceného luňáka červeného nebo jeho biologické stopy, případně další věci pocházející nebo užité ke spáchání trestné činnosti podezřelými. Proto také byly na návrh státní zástupkyně soudcem okresního soudu vydány příkazy k domovní prohlídce a k prohlídce jiných prostor, přičemž si orgány činné v trestním řízení slibovaly, že by ve spojitosti s nařízenými prohlídkami si mohli podezřelí něco relevantního sdělovat o dříve učiněném odlovu luňáka červeného. Také připomněly, že ke stíhaní přečinu neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a plané rostoucími rostlinami podle §299 tr. zákoníku zavazuje Českou republiku Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (tzv. CITES, v České republice vyhlášená pod č. 572/1992 Sb.) a Úmluva o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť (vyhlášená v České republice pod č. 107/2001 Sb.m.s.), proto byly splněny podmínky §88 odst. 1 tr. ř. Podle orgánů činných v trestním řízení bylo možno důvodně předpokládat, že prostřednictvím odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu telefonního čísla navrhovatelky budou získány další skutečnosti významné pro trestní řízení, zejména pokud se oba podezřelí zřejmě domnívali, že jejich trestná činnost zůstala beze svědků a jejich případná komunikace po provedené prohlídce vozidla by mohla přinést objasnění jejich trestné činnosti. Jiným způsobem přitom podle nich nebylo možné informace důležité pro trestní řízení získat. Bylo přitom možné očekávat, že po dobu provádění odposlechů (2 měsíců) mohou podezřelí mezi sebou nebo s dalšími osobami o prověřované trestné činnosti tímto způsobem komunikovat. Nejvýznamnější poznatky byly očekávány bezprostředně po provedení uvedených prohlídek. Úkon byl zároveň označen za úkon neodkladný a neopakovatelný podle §160 odst. 4 tr. ř. Orgány činné v trestním řízení přitom vycházely z toho, že peří zajištěné na údajném místě činu v lese mělo patřit luňákovi červenému (viz č. l. 227), a to údajně (viz návrh státní zástupkyně) nejen podle svědka M. H., který věc oznámil, ale i na základě sdělení zooložky Správy národního parku E. S., která to ovšem následně po vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu při podání vysvětlení podle §158 odst. 3 písm. a) tr. ř. dne 7. 12. 2021 popřela (viz č. l. 97 až 100).
9. Na základě spisového materiálu dospěl Nejvyšší soud ke stejnému závěru, jako to již předtím učinil Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 23. 8. 2023, sp. zn. 4 Pzo 9/2023, který se týkal jiného příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného v téže věci ohledně podezřelého D. Š. (viz výše). I v příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, který se týkal navrhovatelky, předně vycházely orgány činné v trestním řízení z nedostatečně ověřeného podezření, že byl usmrcen luňák červený, kriticky ohrožený druh. Toto podezření rozhodně dalším prověřováním nebylo potvrzeno, ba spíše bylo dokonce vyvráceno, neboť mělo dojít ke střelení bažantí slepice (původní podezření bylo vyvráceno zejména odborným vyjádřením ornitologa Mgr. Václava Berana, že nalezené peří patří luňáku červenému, ale též důkazy o střelení bažantí slepice – zejména svědectvím V. S., rozborem zachycených DNA stop z vozidla podezřelých znalkyní Mgr. Markétou Dajbychovou, ale též vysvětlením obou podezřelých).
10. Lze sice konstatovat, že přezkoumávaný příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu obsahuje základní náležitosti ve výrokové části, která je též náležitě formulována, obsahuje též odůvodnění, v němž soudce okresního soudu nastínil základní úvahy, jimiž se při rozhodování řídil, nicméně lze vytknout, že toto odůvodnění bylo přece jen poměrně strohé a formalistické. Především malá pozornost byla zaměřena na otázku, nakolik je skutečně důvodné podezření, že došlo k usmrcení zrovna luňáka červeného (toto podezření v té době nebylo nijak verifikováno, vycházelo z pouhého přesvědčení svědka M. H., ohlašovatele podezření), přitom ale usmrcení ptáka jiného druhu, který by nebyl kriticky ohrožený, by již nenaplňovalo znaky trestného činu podle §299 odst. 2 tr. zákoníku, jehož se daná věc týkala, vůbec by tak ani neumožňovalo nařízení a provedení odposlechů a záznamů o telekomunikačním provozu. Přitom navíc právě tento operativně-pátrací a zajišťovací prostředek byl k takovému ověření nejméně způsobilý, a to zvláště za situace, když orgány činné v trestním řízení podle svého přesvědčení (byť až napodruhé) ztotožnily místo činu, kde nalezly tělesné pozůstatky z usmrceného zvířete (konkrétně zbytky peří). K identifikaci osob nacházejících se na místě, kde mělo dojít k trestnému činu, a v jeho čase, také orgány činné v trestním řízení využily jiných důkazních prostředků. Není tudíž zřejmé, čeho měly dosáhnout jedním z nejmasivnějších zásahů do základních práv a svobod podezřelých osob v průběhu trestního řízení (nejde-li přímo o omezení osobní svobody), jako je odposlech a záznam telekomunikačního provozu. Zvláště to platí za situace, kdy prověřovaly dávno proběhlý trestný čin, u něhož neměly podezření na jeho opakování či pokračování v něm. Argumentace o možnosti sdělování pocitů o dříve spáchaném trestném činu poté, co u podezřelých bude provedena domovní prohlídka či prohlídka jiných prostor, se nejeví ani jako pravděpodobné, ani jako relevantní zdůvodnění potřeby zasahovat do právním řádem zvýšeně chráněné osobní svobody a listovního tajemství jedinců, resp. zpráv podávaných telefonem, před zásahy veřejné moci (srov. k tomu zejména čl. 13 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Úzkostlivě je třeba hledět na jejich ochranu a pečlivě zkoumat proporcionalitu zásahu zejména u méně závažných deliktů, jako tomu bylo v daném případě, kdy zdaleka nebyla naplněna podmínka typové závažnosti deliktu (horní hranice trestní sazby trestu odnětí svobody byla 3 roky a nikoli 8 let, tj. jednalo se o přečin, a nikoli typově závažnější zločin) a nařízení odposlechu bylo možné jen proto, že ke stíhání daného trestného činu zavazují shora označené mezinárodní smlouvy.
11. Kromě toho nebyly před nařízením takového zásahu vůbec činěny úvahy o možné formě zavinění podezřelých, nakolik vůbec mohlo být důvodné podezření, že jednali úmyslně ve vztahu ke kriticky ohroženému druhu živočicha. Přitom ale v případě jeho pouze nedbalostního usmrcení (ve smyslu §300 tr. zákoníku) by nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vůbec nepřicházelo podle §88 odst. 1 tr. ř. v úvahu. Je-li možná a poměrně reálná varianta jak nedbalostní, tak i úmyslné formy zavinění, přičemž vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu je závislé na zvolené formě zavinění, musí se touto otázkou již v tomto okamžiku orgány činné v trestním řízení relevantně zabývat a nemohou je jednoduše presumovat. Lze připustit, že situace je ztížená, orgány činné v trestním řízení jsou na jeho samém počátku, nemají dostatečné penzum informací, proto se ani neočekává jasné a jednoznačné vyřešení uvedené otázky, přesto musí nějakou minimální úvahu s ohledem na dosavadní stav poznání učinit.
12. Je možno též připomenout, že není přípustné, aby teprve na základě a prostřednictvím povoleného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byly získávány informace o tom, zda se odposlouchávaná osoba dopustila protiprávního jednání. Takový poznatek musí předcházet vydání soudního příkazu, musí přitom pocházet ze spolehlivého zdroje a být dostatečně přesvědčivý. Nemůže se jednat o pouhou spekulativní konstrukci.
13. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů (ve shodě s názorem uvedeným v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2023, sp. zn. 4 Pzo 9/2023) dospěl k závěru, že příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudce Okresního soudu v Děčíně ze dne 8. 11. 2021, sp. zn. V 20/2021 – 0 Nt 510/2021, ohledně navrhovatelky H. Š., došlo k porušení zákona v ustanovení §88 odst. 1 a 2 tr. ř., protože na jeho základě učiněný zásah do práv navrhovatelky nebyl proporcionální vzhledem ke konkrétní závažnosti prověřované trestné činnosti, podezření z jejího spáchání nebylo dostatečně předem ověřeno, nebyla náležitě zvážena deklarovaná právní kvalifikace, která nebyla podložena doposud učiněnými potřebnými zjištěními a náležitou argumentací (přičemž s podobnou pravděpodobností mohla být zvažována právní kvalifikace jiná, neumožňující vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu). Především ale nebyl náležitě uvážen princip subsidiarity, v daném případě nebylo přesvědčivě zdůvodněno, proč bylo možno očekávat získání takových významných informací, bez nichž by nebyl možný další postup a které by nebylo možno vůbec opatřit jiným způsobem nebo by takové jiné opatření bylo podstatně obtížnější. Soudce okresního soudu se tedy slovy zákona při nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu především náležitě nevypořádal s tím, nakolik bylo možno důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a že sledovaného účelu nelze dosáhnout jinak, resp. že by jinak bylo jeho dosažení podstatně ztížené. V daném případě totiž nařízenými odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu vůbec nebylo možno očekávat ověření, že ve sledovaném osamoceném případě došlo ke střelení zrovna luňáka červeného, a to dokonce úmyslně, některým z podezřelých, resp. že by tím byli podezřelí označeni za střelce, popř. že by tímto bylo ověřeno, že usmrceným ptákem byl skutečně luňák červený. K tomu docela dobře mohly sloužit zcela jiné důkazní prostředky, které také byly posléze využity a jimiž tato verze, s níž od počátku policejní orgán pracoval, nebyla potvrzena, ba naopak byla vyvrácena, což následně vedlo ke zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání a nakonec i k odložení věci.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný (§314m odst. 2 tr. ř.).
V Brně dne 13. 12. 2023
JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph.D.
předseda senátu