ECLI:CZ:NS:2023:5.TDO.122.2023.1
sp. zn. 5 Tdo 122/2023- 1692
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 3. 2023 o dovolání, které podal obviněný E. Y. A. , nar. XY, trvale bytem XY č. XY, XY, státní příslušník Bulharské republiky, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 7. 2022, sp. zn. 7 To 47/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 57 T 1/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2022, sp. zn. 57 T 1/2022, byl obviněný E. Y. A. uznán vinným jednak pokusem zvlášť závažného zločinu vraždy podle §21 odst. 1 a §140 odst. 1, odst. 3 písm. i) tr. zákoníku a jednak přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Těchto trestných činů se dopustil skutkem podrobně popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku, jímž byl odsouzen i spoluobviněný M. A. Ten ve věci rovněž podal dovolání, nicméně následně ho vzal v plném rozsahu zpět. Předseda senátu soudu prvního stupně vzal zpětvzetí dovolání tohoto obviněného na vědomí usnesením ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 57 T 1/2022. Nejvyšší soud se tedy zabýval jen dovoláním obviněného E. Y. A.
2. Podstata jeho trestné činnosti spočívala ve stručnosti v tom, že dne 6. 8. 2021 kolem 23.10 hod. nejprve v XY v ul. XY u domu č. 10 v úmyslu usmrtit společným jednáním poškozeného A. S. A., a vyřešit tak osobní spor mezi ním a obviněným M. A., přijel obviněný E. Y. A. vozidlem tov. zn. Peugeot 206 na toto místo, kde bydlí bývalá družka poškozeného G. D., a poté, co se tvářil jako jeho přítel a předstíral spolčení s ním proti spoluobviněnému M. A., nečekaně udeřil poškozeného do hlavy baseballovou pálkou tak razantně, že se pálka rozlomila na dva kusy, poškozený v důsledku toho upadl na zem a ztratil vědomí a v tomto stavu ho z rozběhu nakopl do hlavy spoluobviněný M. A., kterého přivolal obviněný E. Y. A. se slovy, že poškozeného „paralyzoval“, a posléze v úderech a kopech do těla poškozeného na zemi pokračovali oba obvinění do doby, než je z okna okřikl svědek L. M. Obvinění pak společně naložili zraněného poškozeného do zavazadlového prostoru zmíněného vozidla a odjížděli, avšak když poškozený začal nabývat vědomí a kopáním a mlácením se mu podařilo dostat se ze zavazadlového prostoru na zadní sedadlo vozidla, obviněný E. Y. A. kolem 23.14 hod. zastavil vozidlo v ul. XY ve vjezdu k domu č. 64/93, kde oba obvinění – obviněný M. A. s pomocí nasazeného kovového pěstního klínu – pokračovali v napadání poškozeného tak, že ho nejprve obviněný E. Y. A. nejméně třikrát kopl do zad přes levé zadní dveře vozidla a současně ho přes pravé zadní dveře vozidla dvakrát udeřil obviněný M. A. pravou rukou, na které měl nasazen kovový pěstní klín, do čelisti, v důsledku čehož poškozený opět upadl do bezvědomí. Obviněný M. A. poté vytáhl poškozeného z vozidla ven na zem a pokračoval v úderech do poškozeného na zemi tak, že jej nejprve dvakrát kopnul, následně pětkrát udeřil razantním obloukovým úderem pravou rukou s nasazeným pěstním klínem, dvakrát do něho kopl a čtyřikrát na něj dupl, přičemž obviněný E. Y. A. pořídil z části útoku videozáznam na mobilní telefon a potom rovněž dvakrát kopnul do poškozeného. V tomto stavu pak obvinění nechali bezvládného poškozeného ležet na ulici a odjížděli vozidlem jednosměrnou ulicí XY, ale vzápětí nacouvali zpět, aby bezvládného poškozeného opětovně naložili do zavazadlového prostoru vozidla, jímž ho odvezli na odlehlé místo u cyklostezky, vzdálené asi 200 metrů od jejího připojení k ulici XY, kde ho vyložili u křovinatého porostu, ač věděli, že je ve vážném stavu a v bezvědomí, vozidlo pak zaparkovali opodál a pěšky se vrátili do bytu svědkyně G. D., kam odnesli i opaskovou tašku s osobními věcmi poškozeného, která mu vypadla ve vozidle. Výše popsaným fyzickým napadáním obvinění způsobili poškozenému úrazové podomozečnicové krvácení pravého temenního laloku mozku, pohmoždění obou čelních laloků mozku, drobno-ložiskové krevní výrony v obou čelních, spánkových a temenních lalocích mozku, vícečetné zlomeniny obličejové kostry, mnohočetné krvácející tržně-zhmožděné rány obličeje, pohmožděniny měkkých tkání obličeje s otokem a brýlovitým krevním výronem oboustranně, oděrky v oblasti obou kolen, přičemž tato zranění si vyžádala urgentní vysoce odbornou a intenzivní lékařskou péči v Ústřední vojenské nemocnici v Praze, bez které by se poškozený s největší pravděpodobností dostal do těžkého šokového stavu, dechové tísně, jeho život by byl výrazně ohrožen narůstajícím otokem mozku a mohl být ohrožen i vdechováním krve či zvratků do dýchacích cest s následným dušením apod. Tyto stavy pak mohly reálně vést ke smrti poškozeného, která mohla nastat během desítek minut až několika hodin; způsobená zranění byla znalcem ze soudně lékařského hlediska klasifikována jakožto těžké ublížení na zdraví a s ohledem na to, že obvinění směřovali útok i za pomoci baseballové pálky a kovového pěstního klínu převážně na hlavu, tedy do míst, kde jsou uloženy životně důležité orgány, zejména mozek, a vzhledem k opakovanosti a intenzitě útoku si museli být vědomi, že mohou způsobit smrt poškozeného. Přitom poškozený zažíval mučivé útrapy a bezprostřední obavy o svůj život v důsledku výrazné bolestivosti utrpěných poranění, když byl opakovaně vážně zraňován, převážen v uzavřeném zavazadlovém prostoru vozidla, odkud se po nabytí vědomí snažil kopáním a mlácením dostat, a nakonec byl ponechán na odlehlém místě v takto vážném stavu bez pomoci, přičemž se tohoto jednání dopustili na místech přístupných veřejnosti.
3. Za uvedené trestné činy byl obviněný E. Y. A. odsouzen podle §140 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 16 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále byl obviněnému podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu 10 let. Zároveň mu byl podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to dvou kusů rozlomené baseballové pálky, a podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo vysloveno ochranné opatření zabrání věci, a to dvou kusů kovových pěstních klínů. Dále byla oběma spoluobviněným podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost, aby společně a nerozdílně nahradili poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky škodu ve výši 708 999 Kč. Rovněž jim byla podle téhož ustanovení uložena povinnost, aby společně a nerozdílně nahradili poškozenému A. S. A. nemajetkovou újmu v celkové výši 953 897,81 Kč, a to k rukám jeho zmocněnkyně P. V. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený A. S. A. se zbytkem svého nároku na náhradu škody i nemajetkové újmy odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Proti citovanému rozsudku podali odvolání obvinění E. Y. A. a M. A., poškozený A. S. A. a poškozená Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti. O těchto odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 26. 7. 2022, sp. zn. 7 To 47/2022. Z podnětu odvolání poškozených A. S. A. a České republiky – Ministerstva spravedlnosti odvolací soud podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek, a to ve výroku o náhradě škody a nemajetkové újmy ohledně poškozeného A. S. A. Podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. pak odvolací soud znovu rozhodl tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. jsou obvinění M. A. a E. Y. A. povinni společně a nerozdílně nahradit poškozenému A. S. A., k rukám jeho zmocněnkyně P. V., nemajetkovou újmu v celkové výši 903 897,81 Kč s úrokem z prodlení ve výši 13 % ročně z dlužné částky ode dne 24. 2. 2022 do zaplacení. Se zbytkem svého nároku byl poškozený A. S. A. odkázán podle §229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. Dále byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena obviněným povinnost, aby společně a nerozdílně nahradili poškozené České republice – Ministerstvu spravedlnosti škodu ve výši 50 000 Kč. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen. Odvolání obviněných M. A. a E. Y. A. odvolací soud zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodná.
II. Dovolání obviněného
5. Obviněný E. Y. A. podal proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. V něm především vytkl nesoulad právního posouzení věci se skutkovými zjištěními, nesprávné hodnocení důkazů a nedostatečné odůvodnění výroku o náhradě nemajetkové újmy, který odvolací soud založil na nesprávném užití hmotněprávních předpisů. Uvedená pochybení považuje obviněný za natolik zásadní, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces upravené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod nebo v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
6. Své tvrzení o nesouladu právní kvalifikace se skutkovými zjištěními obviněný podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a v této souvislosti odkázal i na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, podle které lze případy takového extrémního nesouladu, jakož i případy nehodnocení stěžejních důkazů, podřadit pod tento dovolací důvod. Skutková zjištění jsou podle obviněného neúplná a vytržená z kontextu, neboť soudy nižších stupňů při svém rozhodování nezohlednily důležité události v den samotného činu, ani v době předcházející tomuto činu. V této souvislosti obviněný upozornil především na osobnost poškozeného A. S. A. a jeho předchozí chování obecně i ve vztahu ke spoluobviněnému M. A., jeho družce G. D. a její rodině. Dále se obviněný v dovolání vyjádřil k některým sporným pasážím v popisu skutku, z něhož soudy nižších stupňů vycházely, a zopakoval svoji verzi skutkového děje, která podle něj nebyla v trestním řízení vyvrácena. Důkazy navrhované k jejímu prokázání však soudy nižších stupňů neprovedly. Podle názoru obviněného se soudy nevypořádaly ani se všemi námitkami obhajoby, proto je obviněný zopakoval i v dovolání, přestože je uplatnil již v odvolacím řízení. Obviněný dodal, že skutková zjištění odvolacího soudu nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, a užitá právní kvalifikace tak postrádá oporu v provedeném dokazování.
7. Podle obviněného soudy nižších stupňů hodnotily důkazy svévolně a jednostranně v jeho neprospěch, přičemž v důsledku toho došlo k porušení zásady materiální pravdy, presumpce neviny, včetně pravidla in dubio pro reo , a práva obviněného na obhajobu. Nebyl tedy dodržen postup podle §2 odst. 5 a 6 tr. ř.
8. Pokud by soudy zohlednily obviněným namítané skutečnosti, bylo by třeba právně kvalifikovat jednání obou obviněných jako učiněné v nutné obraně podle §29 tr. zákoníku, případně jako trestný čin ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle §146a odst. 3 tr. zákoníku nebo trestný čin zabití podle §141 odst. 1 tr. zákoníku. Soudy nižších stupňů podle názoru obviněného (dovolatele) nepřihlédly k trvající hrozbě násilí a útoku ze strany poškozeného, přičemž obviněný svým jednáním pouze odvracel hrozící útok a tato jeho obrana byla ve vztahu k tomu přiměřená, trvala pouze po nevyhnutelnou dobu a další útoky, které následovaly, byly excesem z nutné obrany.
9. Vedle nedostatečného odůvodnění naplnění subjektivní stránky trestného činu ve formě úmyslu obviněný dále vytkl, že v napadených rozhodnutích je mu nesprávně uložena povinnost společně a nerozdílně spolu se spoluobviněným M. A. nahradit škodu Všeobecné zdravotní pojišťovně, poškozenému A. S. A. a České republice – Ministerstvu spravedlnosti. Nesprávnost výroku o náhradě škody obviněný vyvodil z důvodných pochybností o správnosti výroku o vině, konkrétně o prokázání naplnění objektivní stránky projednávaného trestného činu. Podle obviněného neodpovídá závažný následek, k němuž mělo dojít podle závěrů uvedených v rozhodnutí, zákonem požadovanému následku. Nebylo postaveno najisto ani údajné škodlivé jednání a potřebná příčinná souvislost mezi tímto jednáním a následkem. Pokud existují důvodné pochybnosti o skutkovém stavu, nelze přiznat ani náhradu nemajetkové újmy.
10. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze, jakož i všechna rozhodnutí předcházející tomuto rozsudku, a aby sám zprostil obviněného obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř., případně aby vrátil věc zpět odvolacímu soudu nebo soudu prvního stupně k dalšímu projednání a rozhodnutí.
III. Vyjádření k dovolání
11. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného E. Y. A. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství.
12. Podle názoru státního zástupce nejsou výhrady obviněného opodstatněné, neboť je založil na své vlastní představě o hodnocení důkazů, resp. o průběhu skutkového děje, která však byla vyvrácena. Uplatněné ani jiné dovolací důvody nelze vybudovat pouze na nesouhlasu se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů a s hodnocením provedených důkazů. Dovolacím důvodem nejsou ani výhrady obviněného k odůvodnění napadeného rozhodnutí, tato argumentace je s ohledem na ustanovení §265a odst. 4 tr. ř. v dovolacím řízení zcela bezpředmětná.
13. Nadto obviněný v dovolání v podstatě pouze zopakoval argumenty uplatněné již v předchozím řízení, přestože se s nimi soudy již dříve správným a dostatečným způsobem vypořádaly a označily je za nedůvodné. V této souvislosti odkázal státní zástupce na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které je dovolání založené na uvedených námitkách neopodstatněné (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, a další). Podle státního zástupce soudy postupovaly v souladu s ustanoveními §2 odst. 5 a 6 tr. ř. a dostatečně vyhodnotily veškeré relevantní důkazy, vypořádaly se s obhajobou obviněného, popsaly, jakými úvahami se řídily při hodnocení důkazů, a reagovaly na důkazní návrhy. Jejich odůvodnění je logické, přesvědčivé a má vazbu na provedené důkazy. Napadená rozhodnutí tak nelze označit za projev libovůle nebo tvrdit, že jsou nepřezkoumatelná. Jak dále státní zástupce zdůraznil, dokazování je limitováno zjištěním skutkového stavu, o kterém nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí a soud není povinen vyhovět všem důkazním návrhům. O porušení práva na spravedlivý proces nejde, pokud soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře a vyvracení jednotlivě vznesených námitek, jestliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná.
14. Jde-li o námitky obviněného k možné jiné právní kvalifikaci, státní zástupce odkázal na odůvodnění rozsudků soudu prvního stupně (s. 33 a násl.) a odvolacího soudu (s. 9 a násl.), kde jsou řešeny otázky týkající se právního hodnocení v návaznosti na učiněná skutková zjištění, přičemž právní kvalifikace jednání obviněného jako pokusu trestného činu vraždy podle §21 odst. 1 a §140 odst. 1, odst. 3 písm. i) tr. zákoníku a přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku zde byla pečlivě vysvětlena.
15. Vzhledem k uvedeným skutečnostem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
16. Nejvyšší soud zjistil, že byly splněny všechny formální podmínky k podání dovolání. Dále se zabýval otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům. Obviněný E. Y. A. opřel své dovolání o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
17. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ten spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Podle názoru obviněného neodpovídají rozhodná skutková zjištění ve věci, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, provedenému dokazování a jsou s ním v údajném extrémním nesouladu.
18. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud připomíná, že ten spočívá v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Citovaný důvod je dán především tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
b) K uplatněným námitkám obviněného
19. Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., odkázal přitom na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které spadají pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. i případy tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci a případy nehodnocení stěžejních důkazů. V projednávané trestní věci však Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného není opodstatněné. Některé dovolací argumenty, které by bylo možné podřadit pod uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) nebo h) tr. ř., nejsou důvodné. Zbývající argumenty obviněného pak není možné podřadit pod citované ani pod jiné dovolací důvody obsažené v §265b tr. ř. Obviněný je totiž založil toliko na své představě o průběhu skutkového děje a na svém nesouhlasu s výsledky provedeného dokazování před soudy nižších stupňů (to platí i pro námitku obviněného týkající se výroku o náhradě nemajetkové újmy). Navíc převážná většina jeho námitek již byla uplatněna v předchozím řízení před soudy prvního i druhého stupně a tyto se s nimi dostatečně a věcně správně vypořádaly.
20. Po prostudování trestního spisu Nejvyšší soud neshledal mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci žádný nesoulad, natož nesoulad extrémní. Soudy nižších stupňů se ve svých rozhodnutích pečlivě věnovaly jednotlivým skutkovým zjištěním, jakož i důkazům, které vedly k těmto zjištěním, přičemž podle Nejvyššího soudu tyto soudy postupovaly v souladu s požadavky obsaženými v §2 odst. 5 a 6 tr. ř. Náležitě odůvodnily užitou právní kvalifikaci jednání obviněných jako pokusu zvlášť závažného zločinu vraždy podle §21 odst. 1 a §140 odst. 1, odst. 3 písm. i) tr. zákoníku a přečinu výtržnictví spáchaného ve spolupachatelství podle §23 a §358 odst. 1 tr. zákoníku. Soudy podrobně rozebraly jednotlivé znaky skutkových podstat těchto trestných činů a uvedly, jak byly tyto znaky jednáním obviněného naplněny. V napadených rozhodnutích věnovaly soudy náležitou pozornost též námitkám o možné právní kvalifikaci skutku jako jednání v nutné obraně podle §29 tr. zákoníku nebo jako trestných činů podle §146a odst. 3 tr. zákoníku či §141 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž řádně vysvětlily, proč se nepřiklonily k těmto variantám právní kvalifikace. Nejvyšší soud se zcela ztotožnil s jejich závěry, protože rozhodná skutková zjištění neumožňují jiné právní posouzení skutku, takže v úvahu zde nepřichází jak zmíněná okolnost vylučující protiprávnost činu, tak ani možnost užití citovaných privilegovaných skutkových podstat jiných trestných činů.
21. Námitky obviněného vytýkající porušení zásad materiální pravdy, presumpce neviny, pravidla in dubio pro reo či práva obviněného na obhajobu nejsou důvodné a samy o sobě ani neodpovídají uplatněným dovolacím důvodům, protože je obviněný založil v podstatě jen na svém nesouhlasu s tím, jak soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy a jaká skutková zjištění z nich dovodily. K tvrzení o nesprávném hodnocení provedených důkazů a opomenutí důkazů svědčících ve prospěch obviněného Nejvyšší soud zdůrazňuje, že nejde o opomenuté důkazy, jestliže soudy nižších stupňů dostatečně odůvodnily, proč v řízení neprovedly navrhované důkazy. Dokazování v trestním řízení je limitováno zjištěním skutkového stavu bez důvodných pochybností v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí ve věci. Soudy tedy nejsou povinny vyhovět všem důkazním návrhům, které učiní strany v trestním řízení. Musí to však ve svém rozhodnutí náležitě odůvodnit. Skutečnost, že soudy neprovedly důkazy navrhované obviněným, tedy nevedla k vadnému zjištění skutkového stavu v projednávané trestní věci.
22. K naplnění subjektivní stránky pokusu zvlášť závažného zločinu vraždy podle §21 odst. 1 a §140 odst. 1 tr zákoníku se vyžaduje zavinění minimálně ve formě nepřímého úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Ohledně znaku spočívajícího ve spáchání tohoto činu „zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem“ ve smyslu §140 odst. 3 písm. i) tr. zákoníku postačí zavinění z nedbalosti. V projednávaném případě lze úmyslné zavinění obviněných dovodit především ze způsobu provedení a okolností útoku, když poškozeného fyzicky napadli, opakovaně kopali a bili, a to i za použití baseballové pálky a tzv. boxeru, do horní části těla včetně hlavy, přičemž bezvládné tělo poškozeného zanechali po útoku na opuštěném místě. Museli být tedy přinejmenším srozuměni s možným následkem svého jednání v podobě smrti poškozeného. K ní ostatně nedošlo jen díky rychlému a kvalifikovanému lékařskému zákroku v nemocnici. Otázce naplnění subjektivní stránky skutkových podstat posuzovaných trestných činů se rovněž dostatečně věnovaly soudy nižších stupňů (viz bod 31. rozsudku soudu prvního stupně a body 25. až 32. rozsudku odvolacího soudu). Byť je tedy možné námitku obviněného o nenaplnění subjektivní stránky projednávaných trestných činů podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nelze ji považovat za opodstatněnou.
23. Ohledně námitek, které obviněný vznesl již před soudy nižších stupňů a s nimiž se tyto soudy navíc dostatečným a správným způsobem vypořádaly, považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat na své usnesení ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 (uveřejněné pod č. T 408. ve svazku 17 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha, 2002). Z něj vyplývá, že v případě podání dovolání, v němž obviněný opakuje námitky, které byly uplatněny již v řízení před soudem prvního či druhého stupně a s nimiž se tyto soudy dostatečně a věcně správně vypořádaly, jde o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
IV. Závěrečné shrnutí
24. Na základě všech shora popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného E. Y. A. není opodstatněné. Se vznesenými námitkami se navíc již náležitě vypořádaly soudy nižších stupňů. Nejvyšší soud proto odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, takže nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž by bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle §265r odst. 7 tr. ř.
25. Nejvyšší soud mohl rozhodnout tímto způsobem o podaném dovolání obviněného podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 30. 3. 2023
JUDr. František Púry, Ph.D.
předseda senátu