ECLI:CZ:NS:2023:5.TDO.147.2023.1
sp. zn. 5 Tdo 147/2023- 367
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 3. 2023 o dovolání, které podala obviněná B. Š., nar. XY, trvale bytem XY č. XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 6. 2022, sp. zn. 4 To 112/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 1 T 75/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné B. Š. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 1 T 75/2021, byla obviněná B. Š. uznána vinnou přečinem porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle §270 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jehož podstata spočívala v tom, že v době od 14. 9. 2018 do 28. 2. 2021 v XY, případně jinde, na internetový portál www.fastshare.cz , který pak používala jako úložiště pro datové soubory a který založila prostřednictvím profilu „XY“ z IP adresy XY, stáhla sama z různých internetových portálů celkem 5 216 datových souborů obsahujících 606 rozmnoženin zvukově obrazových záznamů – audiovizuálních děl, která byla autorskými díly ve smyslu §2 zákona č. 121/2000 Sb., autorského zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „autorský zákon“), a podléhala na podkladě tohoto zákona ochraně, s čímž byla srozuměna, případně s jejím vědomím některé z těchto souborů, včetně audiovizuálních děl, stáhla jiná osoba blízká obviněné, které umožnila přístup ke svému počítači. Tím obviněná porušila autorská práva jejich držitelů na rozmnožování děl a na jejich sledování veřejností, neboť umožnila, aby si kdokoliv stáhl rozmnoženiny umístěné na jejím portále nebo je shlédl on-line. Šlo o díla, k nimž vykonávali práva jednotliví dotčení distributoři a jejichž rozmnoženiny si koncoví uživatelé případně stáhli pro svou potřebu; seznam těchto děl i s označením příslušných distributorů je obsažen ve výroku o vině v citovaném rozsudku soudu prvního stupně.
2. Za tento přečin byl obviněné uložen podle §270 odst. 2 tr. zákoníku za použití §62 odst. 1 a §63 odst. 1 tr. zákoníku trest obecně prospěšných prací ve výměře 160 hodin. Poškození, zastoupení Českou protipirátskou unií, byli podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázáni s uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení občanskoprávní.
3. Proti výše zmíněnému rozsudku podala obviněná odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 14. 6. 2022, sp. zn. 4 To 112/2022, a to tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
II. Dovolání obviněné
4. Obviněná B. Š. podala proti citovanému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
5. Podle názoru obviněné se rozhodnutí soudu prvního stupně zakládá na nedostatečném zjištění skutkového stavu a jeho závěry nejsou řádně podloženy a nemají oporu v provedeném dokazování.
6. Dokazováním v hlavním líčení bylo prokázáno a obviněná to také doznala, že skutečně nahrála na portál, který používala jako datové úložiště pro své soubory pro účely shromažďování podkladů k sepsání bakalářské práce, jež se zabývala analýzou filmových děl, audiovizuální soubory obsahující filmy Thor, Captain America, Iron Man a Probudím se včera, přičemž opakovaně vyloučila, že by na úložiště vložila rozmnoženiny 606 audiovizuálních děl, jak se tvrdí v obžalobě.
7. Obviněná poukázala rovněž na to, že skutek, který jí byl kladen za vinu, nenaplňuje subjektivní stránku trestného činu podle §270 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, neboť pro jeho spáchání se vyžaduje úmyslná forma zavinění ve smyslu §15 tr. zákoníku, přičemž podle jejího názoru soudy nijak neprokázaly, že by se dopustila porušení autorských práv úmyslně.
8. Obviněná zopakovala také své námitky uvedené již v odvolání, podle nichž k jejímu uživatelskému účtu měl přístup blíže neurčený okruh osob, měla ho trvale přihlášený na několika počítačích a z výsledků provedeného dokazování nebylo prokázáno, že to byla právě obviněná, kdo se dopustil shora popsaného trestného činu, resp. nebylo prokázáno, že čin, který je jí kladen za vinu, je trestným činem ve smyslu §270 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, a to z důvodu nenaplnění subjektivní stránky jeho skutkové podstaty. V důsledku toho je podle ní dán důvod k jejímu zproštění obžaloby podle §226 písm. b) a c) tr. ř.
9. Jak dále obviněná zdůraznila, přípravné řízení bylo stiženo procesní vadou, protože její trestní stíhání zahájené dne 15. 6. 2021 nenavazovalo na trestní řízení, jež zahájil policejní orgán na podkladě Záznamu o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 13. 11. 2020, který se vztahoval pouze k audiovizuálnímu dílu s názvem Probudím se včera.
10. Obviněná považuje postup policejního orgánu v přípravném řízení za účelový, když poté, co se dne 15. 6. 2021 dostavila na Policii České republiky za účelem podání vysvětlení, byla konfrontována se skutky, z nichž byla podezírána (v kontextu se Záznamem o zahájení úkonů trestního řízení, tj. ve vztahu k filmu Probudím se včera), následně však bylo téhož dne obviněné předáno usnesení o zahájení trestního stíhání, které se ve zcela excesivním rozsahu lišilo od skutečností, ve vztahu k nimž obviněná podávala vysvětlení v přípravném řízení. Proto podle obviněné takto získaný důkaz (protokol o výslechu obviněné ze dne 15. 6. 2021) nelze použít s ohledem na §89 odst. 3 tr. ř., neboť byl získán nezákonným donucením nebo hrozbou donucení. U hlavního líčení pak bylo podle obviněné prokázáno, že z důvodu účelové časové souslednosti mezi podáním vysvětlení dne 15. 6. 2021 a výslechem v postavení obviněné téhož dne došlo k jejímu záměrnému uvedení v omyl ohledně toho, k jakým audiovizuálním dílům byla obviněná vyslechnuta.
11. Stejně tak obviněné nebyla poskytnuta přiměřená možnost seznámit se s usnesením o zahájení trestního stíhání, a to i s ohledem na skutečnost, že v přestávce mezi těmito úkony (která činila pouhých 44 minut) byla obviněná podrobována odběru vzorků, fotografování apod. Jak dále obviněná zdůraznila, údaje uvedené v protokolu o jejím výslechu ze dne 15. 6. 2021 nejsou jejími slovy, když své doznání učinila výhradně k filmům, jejichž nahrání na zmíněné uložiště doznala již v předcházejícím podání vysvětlení, přičemž účelové zkreslení výpovědi obviněné naplňuje rysy donucení ve smyslu §89 odst. 3 tr. ř. a tuto skutečnost soudy nevzaly v úvahu a nepodrobily analýze.
12. Závěrem svého dovolání obviněná poukázala na rozhodovací praxi Ústavního soudu při výkladu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž na rozpory mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy poukazovala již ve svém odvolání a v jeho doplnění, takže má za to, že ačkoliv jde o argumentaci z odvolacího řízení, tyto argumenty jsou použitelné i v dovolacím řízení, a to právě z důvodu zásadních rozporů v rozhodnutích soudů nižších stupňů.
13. Proto obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích v celém jeho rozsahu a současně aby zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na toto usnesení.
III. Vyjádření k dovolání
14. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněné B. Š. prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru obviněná nereflektovala novelu dovolacích důvodů provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., přičemž dovolací důvody uplatněné v dovolání měly být správně označeny odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř. Státní zástupkyně pak považuje námitky obviněné sice za formálně podřaditelné pod tyto dovolací důvody, avšak neopodstatněné.
15. Státní zástupkyně se neztotožnila se žádnou z námitek poukazujících na porušení práva obviněné na obhajobu, neboť jakékoliv uvedení v omyl ze strany policejního orgánu je iluzorní. Taktéž v případě vytýkaných rozdílů mezi záznamem o zahájení úkonů trestního řízení a usnesením o zahájení trestního stíhání jde o zcela standardní situaci, neboť zahájení úkonů trestního řízení má za cíl prověření trestné činnosti a jejího rozsahu, přičemž výsledky tohoto prověřování se promítají právě do usnesení o zahájení trestního stíhání, které slouží i k tomu, aby obviněný mohl v plné míře uplatnit své právo na obhajobu.
16. Obviněná navíc v rámci svého výslechu uvedla, že měla dostatečný prostor k tomu, aby se seznámila s obsahem usnesení o zahájení trestního stíhání, a souhlasila s tím, aby byl její výslech proveden již v den vydání tohoto usnesení. Podle státní zástupkyně pak samotné usnesení o zahájení trestního stíhání bylo poměrně stručné a věcné, proto tvrzení obviněné, že neměla možnost z něj pochopit, co je jí kladeno za vinu, se jeví být účelovým, takže nelze dospět k závěru o použití procesně nepoužitelných důkazů ve věci obviněné.
17. Státní zástupkyně závěrem konstatovala, že podle jejího názoru i další námitky směřující proti skutkovým zjištěním nejsou opodstatněné, neboť nabízejí pouze nereálné alternativy průběhu skutkového děje, tedy i obhajoba obviněné, že soubory se záznamy dotčených audiovizuálních děl někdo nahrával z jejího profilu např. v knihovně, není uvěřitelná. Totéž pak platí i pro námitky ve vztahu k subjektivní stránce trestného činu, neboť obviněná si byla vědoma toho, že nahrává rozmnoženiny děl do digitálního prostoru, odkud mohou být stahovány ostatními uživateli.
18. Na základě výše uvedeného proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněné jako zjevně neopodstatněné.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
19. Nejvyšší soud shledal, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k dovolacím důvodům, o které se podané dovolání opírá.
20. Obviněná B. Š. ve svém dovolání uplatnila dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., přičemž namítala nesprávné právní posouzení skutku, kterým byla uznána vinnou, a také to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jejího odvolání proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán jiný důvod dovolání. Tyto dovolací námitky však od 1. 1. 2022 odpovídají dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř., neboť novelou trestního řádu účinnou od 1. 1. 2022 bylo do zákona vloženo ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s nově formulovaným dovolacím důvodem. Obviněná tedy označila jí uplatněné dovolací důvody nesprávně, nicméně tato skutečnost by sama o sobě nemohla vést k odmítnutí jejího dovolání.
21. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ten je dán, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Citovaný dovolací důvod lze shledat zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Jiné nesprávné hmotněprávní posouzení přichází v úvahu za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
22. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. může být naplněn ve dvou variantách. Podle první z nich jde o případy, v nichž bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Druhá varianta je určena k nápravě vady spočívající v tom, že v řízení předcházejícím rozhodnutí soudu druhého stupně byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., přesto soud rozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku. Obviněná zjevně zamýšlela uplatnit druhou ze zmíněných variant, když podle jejího názoru napadeným usnesením odvolacího soudu bylo zamítnuto její odvolání podané proti rozsudku soudu prvního stupně, který podle ní trpí vadami odpovídajícími dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. [dříve podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.] však obviněná neuvedla žádnou argumentaci, Nejvyšší soud se tedy tímto dovolacím důvodem ve svém rozhodnutí blíže nezabýval.
b) K námitkám obviněné
23. Obviněná B. Š. ve svém dovolání uplatnila námitky ve vztahu k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení věci podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., které podle jejího názoru spočívá v tom, že soudy nedostatečně zjistily skutkový stav a jejich závěry nejsou řádně důkazně podloženy, přičemž podle ní nebyla naplněna skutková podstata trestného činu podle §270 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, protože zde chybí zavinění obviněné ve formě úmyslu, v důsledku čehož měla být zproštěna obžaloby podle §226 písm. b) a c) tr. ř. Obviněná uplatnila také námitky vůči postupu policejního orgánu v přípravném řízení, neboť se domnívá, že byla účelově uvedena v omyl, proto podle jejího názoru jsou důkazy, které byly v řízení před soudy použity, získány nezákonně ve smyslu §89 odst. 3 tr. ř.
24. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že podle formulace dovolacího důvodu obsaženého v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který uplatnila obviněná, je předpokladem jeho naplnění nesprávný výklad a použití hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku, nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Obviněná však ve svém dovolání nevytkla soudům nižších stupňů žádné takové pochybení ve výše vyloženém smyslu, neboť neuvedla, podle jakého jiného ustanovení trestního zákoníku měl být posouzen jí spáchaný skutek. Podle jejího názoru pak nebylo prokázáno, že byl naplněn zákonný znak spočívající v úmyslném zavinění u přečinu porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle §270 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jímž byla uznána vinnou. Obviněná tedy ve skutečnosti nevytýká nedostatky ve výkladu a použití hmotného práva, ale svou argumentaci opírá o procesní nedostatky, protože podle jejího názoru mělo dojít k nesprávnému zjištění skutkového stavu a hodnocení důkazů a také k použití procesně nepoužitelných důkazů ve smyslu §89 odst. 3 tr. ř. Takové námitky se však nijak netýkají právního posouzení skutku, protože provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z nich, neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Svými výhradami tudíž obviněná pouze zpochybňuje skutkové závěry soudů nižších stupňů, a to jak ohledně otázky, zda a v jakém rozsahu spáchala posuzovaný skutek, tak i ve vztahu ke svému úmyslnému zavinění.
25. Obviněná se totiž ve svém dovolání snaží prosadit vlastní verzi skutkového děje, podle níž měla rozmnoženiny dotčených audiovizuálních děl nahrát do úložiště z jejího profilu blíže neurčená osoba, a na základě této vlastní verze se obviněná domnívá, že ji měly soudy nižších stupňů zprostit obžaloby. To je však v rozporu se skutkovým stavem tak, jak jej zjistily soudy nižších stupňů, přičemž ani tato argumentace obviněné neodpovídá uplatněnému hmotněprávnímu dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
26. Nejvyšší soud k tomu zdůrazňuje, že je vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů. To v trestní věci obviněné znamená, že jsou rozhodující skutková zjištění, podle nichž se dopustila skutku tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně. Tímto skutkem pak naplnila všechny zákonné znaky trestného činu porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle §270 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, protože úmyslně neoprávněně zasáhla do práv autorů užít jejich díla ve smyslu §12 odst. 1, odst. 4 písm. b) autorského zákona, když v rozporu s ustanovením §14 odst. 1 autorského zákona rozšiřovala rozmnoženiny dotčených audiovizuálních děl jejich zpřístupněním jiným osobám prostřednictvím počítačového sytému (§136a tr. zákoníku). Obviněná sice zpochybňuje tato skutková zjištění, ale činí tak pouze na základě vlastního odlišného hodnocení provedených důkazů, popřípadě i s poukazem na údajně nezákonně získané důkazy. Těmto námitkám obviněné však nelze přiznat důvodnost, neboť soudy nižších stupňů provedly všechny důkazy významné pro rozhodnutí ve věci a z nich po jejich náležitém zhodnocení logicky dovodily správné skutkové závěry, které pak promítly i do právního posouzení věci.
27. Výhrady obviněné k postupu policejního orgánu v přípravném řízení včetně toho, že její doznání bylo získáno údajným nezákonným donucením, jsou rovněž ryze procesního charakteru a nemají nic společné s právní kvalifikací spáchaného skutku. Navíc jde o námitky nedůvodné, protože rozdílný rozsah skutku při zahájení úkonů trestního řízení a v usnesení o zahájení trestního stíhání je obvyklým důsledkem prověřování a nesvědčí o žádném pochybení, přičemž obviněná měla dostatečný prostor k tomu, aby se seznámila s obsahem usnesení o zahájení trestního stíhání, které je poměrně stručné a věcné a je v něm náležitě vyjádřen též popis skutku. Jak vyplývá i z jejího vyjádření, obviněná souhlasila s tím, aby byl její výslech proveden již v den vydání tohoto usnesení, takže není zřejmé, v čem mělo spočívat nezákonné donucení obviněné a z toho vyplývající nepoužitelnost její výpovědi, která ostatně ani nebyla stěžejním důkazem ve věci.
V. Závěrečné shrnutí
28. Nejvyšší soud na podkladě všech popsaných skutečností dospěl k závěru, že obviněná B. Š. i přes svůj formální poukaz na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř. podala dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. O dovolání obviněné mohlo být rozhodnuto tímto způsobem v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 3. 2023
JUDr. František Púry, Ph.D.
předseda senátu