ECLI:CZ:NS:2023:5.TDO.162.2023.1
sp. zn. 5 Tdo 162/2023- 574
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 3. 2023 o dovolání, které podala obviněná N. S. K. , nar. XY v XY, bytem XY č. XY, XY, okr. XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 10. 2022, sp. zn. 5 To 174/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 35/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2021, sp. zn. 3 T 35/2021, byla obviněná N. S. K. uznána vinnou přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“), kterého se dopustila skutkem podrobně popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Za to byl podle §143 odst. 1 tr. zákoníku uložen obviněné trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon jí byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněné uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 18 měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, regionální pobočce v Brně, škodu ve výši 3 911 Kč. Dále jí byla uložena povinnost nahradit poškozené AAAAA (pseudonym), nar. XY, nemajetkovou újmu ve výši 350 000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození se zbytkem svých nároků na náhradu nemajetkové újmy odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Týmž rozsudkem byla podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěna obžaloby obviněná A. H., protože skutek, v němž byl spatřován přečin usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku, není trestným činem.
2. Skutek, kterým byla obviněná (dovolatelka) uznána vinnou, spočíval ve stručnosti v tom, že dne 4. 5. 2020 v 10.28 hodin řídila osobní motorové vozidlo tov. zn. Mercedes – Benz GLS 350D 4matic, reg. zn. XY, majitele – obchodní společnosti M., v XY po ulici XY ve směru od ulice XY, přičemž při odbočování vpravo do ulice XY porušila ustanovení §4 písm. a), §5 odst. 1 písm. b), c), d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), a při vědomí výskytu několika dětí na ulici XY pokračovala v jízdě, ač s ohledem na robustní karoserii vozidla neměla náležitý výhled z vozidla, přičemž nepřizpůsobila jízdu technickým vlastnostem vozidla a v důsledku toho na zpomalovacím prahu na ulici XY srazila přední částí vozidla a povalila na vozovku nezletilou BBBBB (pseudonym), nar. XY, která jela na dětském odrážedle při pravém okraji vozovky (z pohledu řidičky) ulice XY ve směru ke křižovatce s ulicí XY a které přejetím levé poloviny hlavy pravým předním kolem vozidla způsobila smrtelná zranění.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali obviněná, státní zástupce a poškození odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Brně svým rozsudkem ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 5 To 174/2021, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), f), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce a poškozených zrušil napadený rozsudek ve výrocích o vině, trestu a náhradě škody týkajících se obviněné N. S. K. Podle §259 odst. 3 písm. a), odst. 4 tr. ř. odvolací soud nově rozhodl tak, že obviněná spáchala přečin usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Podle §143 odst. 2 tr. zákoníku jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání 24 měsíců, jehož výkon jí byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 a ½ roku. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněné dále uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 4 roků. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost nahradit vyjmenovaným poškozeným nemajetkovou újmu a způsobenou škodu. Odvolání obviněné bylo podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
4. Citovaný rozsudek odvolacího soudu napadla obviněná N. S. K. dovoláním podaným z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), o němž rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 5 Tdo 118/2021, tak, že podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal věc Krajskému soudu Brně, aby ji znovu projednal a rozhodl. Důvodem tohoto kasačního rozhodnutí Nejvyššího soudu byla vada v hmotněprávním posouzení skutku spočívající v tom, že u obviněné nebylo možno dovodit porušení důležité povinnosti ve smyslu §143 odst. 2 tr. zákoníku, uložené jí jako řidičce motorového vozidla zákonem o silničním provozu.
5. V návaznosti na to pak Krajský soud v Brně znovu rozhodl svým rozsudkem ze dne 5. 10. 2022, sp. zn. 5 To 174/2021, o odvoláních obviněné, státního zástupce a poškozených podaných proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2021, sp. zn. 3 T 35/2020. Podle §258 odst. 1 písm. b), e), f), odst. 2 tr. ř. byl napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušen z podnětu odvolání státního zástupce ve výroku o trestu a z podnětu odvolání obviněné ve výroku o náhradě škody, resp. nemajetkové újmy. Podle §259 odst. 3 písm. a), b), odst. 4 tr. ř. Krajský soud v Brně nově rozhodl tak, že obviněné byl podle §143 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon jí byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Dále jí byl uložen podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 36 měsíců. Týmž rozsudkem byla zamítnuta odvolání poškozených M. H., D. H., M. V., Z. V., a nezletilé AAAAA. Ve výroku o vině tedy zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen.
II. Dovolání obviněné
6. Proti posledně citovanému rozsudku odvolacího soudu podala obviněná N. S. K. prostřednictvím svého obhájce znovu dovolání, a to z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. (již v aktuálním znění).
7. Obviněná ve svém dovolání uvedla, že odvolací soud sice přisvědčil závěrům soudu prvního stupně ohledně právní kvalifikace skutku, avšak na rozdíl od soudu prvního stupně opět konstatoval (a šlo tedy o přepjatý formalismus), že porušila dopravní značení „Zákaz vjezdu všech motorových vozidel“ s dodatkovou tabulkou „Mimo dopravní obsluhy“ jen kvůli své pohodlnosti, když soud prvního stupně dospěl k závěru, že „tato okolnost bezpochyby neměla žádný vliv na kolizní událost“.
8. Dále obviněná zopakovala argumentaci, že do dané ulice jela z důvodu péče o svou dceru, kterou vezla svým vozidlem k příbuzné, přičemž pokud by dodržela dopravní značení, jak upozorňuje soud, tak by musela nést dítě a veškeré vybavení na vzdálenost delší než 400 metrů, ačkoliv je možné zaparkovat vozidlo přímo před domem příbuzné na parkovacím místě. Obviněná opětovně uvedla i další své námitky, které uplatnila již v předchozím dovolacím řízení, tedy že nemohla poškozenou vidět, a to jak z důvodu její výšky, tak z důvodu konstrukce řízeného vozidla, což akceptoval i soud prvního stupně. Ten však dovodil její zavinění z toho, že pokračovala v jízdě, i když na ulici viděla hlouček osob a na základě toho měla předpokládat, že se může na komunikaci vyskytovat i poškozená. Ze závěrů znaleckého posudku je podle obviněné ovšem zjevné, že zastavila ihned, jak spatřila hlouček osob, neboť brzdná dráha vozidla činila pouhých 3,5 metru, přičemž tato skutečnost by měla svědčit ve prospěch obviněné. Naopak závěr soudu prvního stupně, který vyvodil její zavinění z toho, že údajně pokračovala v jízdě i poté, co na ulici zahlédla hlouček osob, je nepravdivý a byl tímto znaleckým posudkem vyvrácen.
9. Podle názoru obviněné odvolací soud svým rozhodnutím ignoroval existující názor Ústavního soudu o přehnaně formalistickém postupu obecných soudů, navíc kdyby např. kromě osobních věcí svých a své dcery vezla též potraviny pro příbuznou, naplnila by podmínku „dopravní obsluhy“ i podle čistě formalistického výkladu, přičemž nic nenasvědčuje tomu, že by to mohlo jakýmkoliv způsobem změnit průběh nehodového děje. Obviněná tedy nesouhlasí se závěrem, podle něhož by její jízda nemohla být považována za dopravní obsluhu, resp. že její průjezd touto oblastí byl příčinou posuzované nehody, takže nesouhlasí ani se skutkovými zjištěními, která jsou v rozporu s provedenými důkazy.
10. Obviněná poukázala rovněž na princip omezené důvěry v dopravě, protože předpokládala, že účastníkem silničního provozu jsou pouze osoby způsobilé, popřípadě že odpovědné osoby si plní své povinnosti uložené jim zákonem. Vyslovila nesouhlas se závěrem odvolacího soudu pod bodem 15. odůvodnění jeho rozsudku, podle něhož se nemohl tento princip uplatnit, neboť obviněná nevěděla o tom, co následuje v místě za křižovatkou, do kterého odbočovala. S odkazem na ustanovení §3 odst. 1 zákona o silničním provozu obviněná totiž ani nemohla předpokládat pohyb malého dítěte na komunikaci sloužící k silničnímu provozu, proto by odpovědnost a možnost zavinění měla dopadat na matku poškozené, která nevěnovala pozornost jejímu pohybu. Na základě výše uvedeného má tedy obviněná za to, že soudy chybně vyhodnotily primární odpovědnost za smrt poškozené, když hlavní zavinění spočívalo v jednání osoby či osob, které vykonávaly dohled nad poškozenou, a porušily tím svou zákonnou povinnost.
11. Pokud jde o doplněný znalecký posudek, obviněná nesouhlasí s postupem odvolacího soudu, protože v rámci veřejného zasedání nebyla dána obhájci obviněné možnost jej k tomuto řádně vyslechnout, neboť podle názoru soudu již na tyto otázky znalec odpovídal u hlavního líčení. Také nemůže obstát názor odvolacího soudu, že nevěnovala pozornost řízení vozidla, jestliže ve znaleckém posudku bylo uvedeno, že mohla poškozenou zahlédnout pouze na dobu zhruba 1 až 1,65 sekundy, a to jen v případě, kdyby se dívala na jedno konkrétní místo, přičemž toto místo se nacházelo ve velké vzdálenosti, a obviněná se tedy musela věnovat i provozu na silnici. Podle obviněné ani doplněním znaleckého posudku nebyly zcela odstraněny pochybnosti o tom, zda a jak dlouho mohla vidět poškozenou, když její trajektorie pohybu byla stanovena pouze na základě odhadu.
12. Závěrem se pak obviněná ohradila proti tvrzení odvolacího soudu pod bodem 17. odůvodnění jeho rozhodnutí, v němž konstatuje, že „nelze přehlédnout absenci patřičné míry pokory a zejména sebereflexe obžalované“, protože dovození lhostejnosti obviněné v důsledku toho, že využívá řádného a mimořádného opravného prostředku, považuje za chybné a hraničící až se zaujatostí odvolacího soudu, přičemž v rámci jednání před odvolacím soudem nebyl obviněné dán ani prostor k tomu, aby se k celé věci dostatečně vyjádřila.
13. Obviněná proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. v celém rozsahu zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 10. 2022, sp. zn. 5 To 174/2021, a zrušil i předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2021, sp. zn. 3 T 35/2021, a aby podle §265m tr. ř. svým rozsudkem zprostil obviněnou obžaloby.
III. Vyjádření k dovolání
14. K dovolání obviněné N. S. K. se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství, a dále se k podanému dovolání vyjádřili prostřednictvím zmocněnce také poškození.
15. Podle názoru státního zástupce obviněná opakuje ve svém dovolání obhajobu, kterou uplatnila jak před soudy nižších stupňů, tak před dovolacím soudem, když z větší části je text nyní podaného dovolání doslovnou citací předchozího dovolání, proto státní zástupce odkázal na své vyjádření k němu a setrval na původní argumentaci, přičemž zčásti hodnotil napadené rozhodnutí i nad rámec dovolání obviněné.
16. Státní zástupce považuje za stěžejní to, zda odvolací soud při novém rozhodování postupoval v souladu s kasačním usnesením Nejvyššího soudu vydaným v dřívějším dovolacím řízení, přičemž podle jeho mínění je tomu tak jen částečně.
17. Za nedostatečné pokládá státní zástupce vypořádání se s námitkami obviněné proti výsledku vyšetřovacího pokusu, stejně tak vyhodnocení míry spoluzavinění poškozené a její matky. Z obsahu nového rozhodnutí odvolacího soudu není podle něj zřejmé, jaké konkrétní povinnosti obviněná porušila, a není popsána „správná“ alternativa jejího jednání, tedy jak a proč měla své vozidlo ovládat, aby neporušila tyto povinnosti, a charakteristika zavinění obviněné má i nadále spíše znaky obecné odpovědnosti provozovatele motorového vozidla než znaky trestní odpovědnosti, založené na konkrétním jednání obviněné.
18. Dále se státní zástupce vyjádřil k určitým tvrzením obsaženým v odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, když některá z nich jsou podle jeho názoru poměrně neurčitá a nejasná, takže není přesvědčen o tom, že byl učiněn konečný a jednoznačný závěr o porušení konkrétních povinností obviněné. Navíc se podle státního zástupce dovozuje zavinění obviněné z jiného jednání, než které je uvedeno v obžalobě, přičemž odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů se zabývá především polemikou o možnosti obviněné zahlédnout poškozenou před odbočením a střetem s ní.
19. Státní zástupce poté konkretizoval své pochybnosti o správnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, a to i s poukazem na skutečnosti, které vyplynuly z doplnění znaleckého posudku, a dospěl k závěru o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože podle něj dosud provedené dokazování není podkladem pro konkrétní určení možnosti obviněné zahlédnout poškozenou, přičemž rozhodné skutkové zjištění o nereagování obviněné na skupinu matek s dětmi dokonce i odvolací soud považuje za důkazně nepodložené.
20. Rovněž soudy konstatovanou povinnost obviněné, že se v rozhodné sekundě měla dívat konkrétním směrem, aby zahlédla poškozenou, považuje státní zástupce za spornou, a proto není dostatečně popsáno, jaká měla být její správná reakce. Přitom ani význam zavinění matky poškozené nebyl zhodnocen podle jejího dominantního vlivu na nehodu, což odpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Závěrem tedy státní zástupce konstatoval, že rozhodné skutkové zjištění není podloženo dokazováním, a navíc z tohoto nelze učinit právní závěr, že obviněná zavinila škodlivý následek.
21. Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a s ním podle §265k odst. 2 tr. ř. také všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbydou podkladu, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl o ní.
22. Poškození pak ve svém vyjádření k dovolání obviněné konstatovali, že obviněná pouze opakovaně polemizuje se závěry učiněnými soudy nižších stupňů, když poukazuje na různé okolnosti, které ji vedly k porušení svislého dopravního značení zakazujícího vjezd všech motorových vozidel mimo dopravní obsluhy do dané oblasti. To však nic nemění na skutečnosti, že porušení povinnosti obviněné vyplývající z dopravních předpisů je zcela zjevné, přičemž jde o povinnost, která by měla být všemi dodržována. Stejně tak poškození nesouhlasí s názorem obviněné o příliš formalistickém přístupu soudů při výkladu pojmu „dopravní obsluhy“.
23. Jak dále poškození zdůraznili, tvrzení obviněné, podle něhož nedodržení dopravního značení nemělo vliv na průběh nehodového děje, je absurdní, neboť kdyby obviněná dodržela dopravní značení, k nehodovému ději by vůbec nedošlo. Poškození nesouhlasí ani s opakovaným zpochybňováním znaleckého posudku ze strany obviněné, protože obdobně by mohla dovoláním donekonečna napadat každou jednotlivou část znaleckého posudku.
24. Závěrem se poškození vyjádřili k celkovému přístupu obviněné k projednávané věci „čistě z lidského pohledu“, protože bez ohledu na to, kolik opravných prostředků obviněná podá, považovali by přinejmenším za vhodné, aby vyjádřila lítost poškozeným nad ztrátou dítěte, či případně učinila omluvu, a to bez ohledu na její trestní odpovědnost, avšak obviněná se naopak po celou dobu řízení snaží přesunout vinu na matku poškozené. Poškození konstatovali, že další pokračování trestního řízení prodlužuje jejich utrpení, a proto navrhli, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněné, nebo aby ho podle §265j tr. ř. zamítl.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
25. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
26. Obviněná N. S. K. uplatnila ve svém dovolání dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
27. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pak lze užít, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tento důvod dovolání je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění, z nichž vycházely soudy nižších stupňů, neposkytují dostatečný podklad k závěru, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
28. Konečně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. může být naplněn ve dvou variantách. Podle první z nich jde o případy, v nichž bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Druhá varianta je určena k nápravě vady spočívající v tom, že v řízení předcházejícím rozhodnutí soudu druhého stupně byl dán důvod dovolání v uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., přesto soud rozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku. Z obsahu dovolání je pak patrno, že předchozí dovolací důvody se mají vztahovat k odsuzujícímu rozsudku Městského soudu v Brně jako soudu prvního stupně a že s poukazem na dovolací důvod podle §265 odst. 1 písm. m) tr. ř. dovolatelka patrně chtěla napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, tedy zamýšlela ho uplatnit v jeho druhé variantě.
b) K námitkám obviněné a k rozsahu možného dovolacího přezkumu
29. Nejvyšší soud nejprve připomíná, že původním rozsudkem odvolacího soudu byla obviněná uznána vinnou přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku, tedy za naplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty tohoto trestného činu, protože odvolací soud dospěl k závěru, že porušila důležitou povinnost stanovenou jí zákonem, konkrétně zákonem o silničním provozu. Novým rozhodnutím odvolacího soudu, nyní napadeným dalším dovoláním obviněné, pak byla uznána vinnou jen za naplnění znaků základní skutkové podstaty přečinu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1 tr. zákoníku.
30. V této souvislosti pak Nejvyšší soud považuje za nutné především poukázat na své předchozí dovolací rozhodnutí v téže věci, kterým je kasační usnesení ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 5 Tdo 118/2022, a jímž byl zrušen dřívější rozsudek odvolacího soudu. Nejvyšší soud zde z podnětu tehdejšího dovolání obviněné dovodil naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021 [nyní podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], tj. nesprávné právní posouzení skutku, jehož spácháním byla obviněná uznána vinnou odvolacím soudem, a to výlučně proto, že nebyl naplněn znak kvalifikované skutkové podstaty přečinu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 2 tr. zákoníku, tedy porušení důležité povinnosti uložené obviněné jako řidičce motorového vozidla zákonem o silničním provozu. Nejvyšší soud však v citovaném rozhodnutí nezjistil a nekonstatoval jiné vady v právním posouzení skutku kladeného za vinu obviněné a nikterak nezpochybnil naplnění všech znaků základní skutkové podstaty zmíněného přečinu podle §143 odst. 1 tr. zákoníku. Ostatní tehdejší námitky obviněné neshledal Nejvyšší soud jako odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu, a pokud se k nim vyjádřil nad rámec toho rozsahu, v němž bylo předchozí dovolání obviněné důvodné (např. ohledně vyšetřovacího pokusu, doplnění znaleckého posudku a přehodnocení míry spoluzavinění matky poškozené), učinil tak jen proto, aby odvolací soud mohl lépe reagovat i na ta tvrzení obviněné v podaném dovolání, která neodpovídala dovolacímu důvodu. Vzhledem k tomu jsou nyní rozsah, v němž mohla obviněná napadat nové rozhodnutí odvolacího soudu, a důvody, pro které tak byla oprávněna učinit, limitované tím, co vyplývalo z citovaného dřívějšího kasačního rozhodnutí Nejvyššího soudu. Argumentace nyní posuzovaného dovolání (a z větší části i vyjádření státního zástupce k němu) však zcela pomíjí uvedené omezení, přesahuje zmíněný rámec a dovolatelka v podstatě požaduje, aby Nejvyšší soud přehodnotil i své předchozí dovolací rozhodnutí, což ovšem není možné, protože i Nejvyšší soud je vázán svým rozhodnutím vydaným v téže věci. V tomto rozsahu je tedy toto (další) dovolání v podstatě nepřípustné, protože se v něm obviněná domáhá přezkoumání takového právního závěru, který Nejvyšší soud neshledal vadným.
31. Odvolací soud pak v nyní napadeném rozsudku zcela odstranil všechny vady, které mu vytkl Nejvyšší soud v předchozím kasačním rozhodnutí a ohledně nichž shledal důvodným dřívější dovolání obviněné, přičemž nebylo zjištěno žádné (další) pochybení v původním rozhodnutí odvolacího soudu ani v rozhodnutí soudu prvního stupně. Obviněná sice polemizuje se závěry soudů obou stupňů a zpochybňuje vlastní zavinění na posuzované dopravní nehodě a svou odpovědnost za její škodlivý následek na životě poškozené BBBBB, ale činí tak (podobně jako státní zástupce ve vyjádření k dovolání) zcela mimo rámec toho, v čem shledal Nejvyšší soud dříve podané dovolání důvodným. Navíc jde v mnoha směrech o námitky směřující proti formulacím v odůvodněních rozsudků soudů obou stupňů, ačkoli dovolání jen proti odůvodnění rozhodnutí není přípustné (§265a odst. 4 tr. ř.).
c) K jednotlivým dovolacím důvodům
32. Pokud jde o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., Nejvyšší soud se k němu v podstatě vyjádřil už výše pod body 30. a 31. tohoto usnesení. Přitom neshledal žádné vady v právním posouzení skutku, jehož spácháním byla obviněná uznána vinnou, protože jeho chybnou právní kvalifikaci, kterou zjistil Nejvyšší soud z podnětu dřívějšího dovolání obviněné a která byla v zásadě jediným důvodem předchozího kasačního rozhodnutí dovolacího soudu, zcela odstranil odvolací soud ve svém rozsudku, nyní napadeném dalším dovoláním obviněné. V něm pak odvolací soud správně korigoval i svůj původní názor na míru spoluzavinění (resp. „spoluzpůsobení“) škodlivého následku u A. H., matky poškozené BBBBB. Nad rámec možného přezkumu nyní napadeného rozsudku odvolacího soudu pak Nejvyšší soud zdůrazňuje, že ve svém dřívějším dovolacím rozhodnutí nijak nezpochybnil, že obviněná porušila příslušná ustanovení zákona o silničním provozu, jejichž výstižný výčet je obsažen v popisu skutku ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a rozveden v jeho odůvodnění. Zde soud správně zdůraznil i omezení výhledu obviněné z jím řízeného motorového vozidla, vyplývající z jeho rozměrné karoserie, takže pokud již obviněná porušila zákaz vjezdu do dané oblasti, s ohledem na typ vozidla, kterým jela, a na další okolnosti své jízdy (např. zvýšený výskyt chodců včetně dětí v daném místě, omezený výhled z vozidla) měla zachovat zvýšenou míru opatrnosti, a to i přes spoluzavinění samotné poškozené a její matky.
33. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud připomíná, že ho obviněná ve svém dřívějším dovolání neuplatnila, protože je podala před účinností zákona č. 220/2021 Sb., kterým byl do trestního řádu zaveden citovaný dovolací důvod. Nicméně obviněná dovozuje jeho naplnění pouze na základě svého nesouhlasu s vyhodnocením jednotlivých důkazů soudy nižších stupňů a s tím, jaká skutková zjištění učinily tyto soudy z provedených důkazů. To vyplývá mimo jiné i z jejího tvrzení o omezené možnosti vyjádřit se k doplnění znaleckého posudku a o údajných nedostatcích tohoto posudku. Taková argumentace obviněné ovšem nesvědčí o zjevném rozporu rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, s obsahem opatřených důkazů, ale vyjadřuje pouze její vlastní názor na výsledky provedeného dokazování a nespokojenost se skutkovými závěry soudů nižších stupňů. V úvahu pak zde nepřichází ani další alternativy citovaného dovolacího důvodu v podobě procesně nepoužitelných důkazů nebo tzv. opomenutých důkazů, jichž se ostatně obviněná ani nedovolává. Přitom soudy nižších stupňů provedly všechny důkazy významné pro rozhodnutí ve věci a z nich po jejich náležitém zhodnocení logicky dovodily podle názoru Nejvyššího soudu správné skutkové závěry, které pak promítly i do odpovídajícího právního posouzení věci.
34. Protože v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu ani v řízení mu předcházejícím Nejvyšší soud nezjistil žádné vady odpovídající dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Odvolací soud totiž v nyní napadeném rozsudku nemusel odstraňovat žádnou vadu rozsudku soudu prvního stupně a nebyl k tomu zavázán ani dřívějším dovolacím (kasačním) rozhodnutím Nejvyššího soudu, přičemž nedostatek v právním posouzení skutku, jímž zatížil svůj předchozí odsuzující rozsudek sám odvolací soud, již v novém rozhodnutí zcela napravil.
35. Lze tedy shrnout, že ačkoliv některé z argumentů obviněné by mohly odpovídat dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nelze jim přisvědčit, když jsou ve značném rozsahu pouze vlastní verzí skutkového děje z pohledu obviněné, která se tím snaží zprostit jakékoliv odpovědnosti za nehodový děj. To je však v rozporu se skutkovým stavem tak, jak jej zjistily soudy nižších stupňů, přičemž značná část argumentace obviněné pak ani neodpovídá uplatněným dovolacím důvodům nebo se nachází mimo rámec toho, v jakém rozsahu bylo důvodné dřívější dovolání obviněné.
36. Nejvyšší soud proto uzavírá, že v nyní posuzované trestní věci nebylo zjištěno nic tak výjimečného, co by mohlo odůvodnit závěr, že by se neměla uplatnit trestní odpovědnost obviněné. Obviněná vychází z toho, že spoléhala na princip omezené důvěry v dopravě a že zavinění nehodového děje spočívá v celém rozsahu na osobě či osobách, které měly vykonávat dohled nad poškozenou. V této souvislosti však nelze pominout skutečnost, že obviněná porušila ve více směrech ustanovení zákona o silničním provozu a v důsledku toho (a taktéž dalších okolností) došlo ke kolizi s poškozenou. Přestože tedy nelze toto jednání bez dalšího posoudit jako porušení důležité povinnosti obviněné jako řidičky motorového vozidla ve smyslu §143 odst. 2 tr. zákoníku, její podíl na nehodovém ději je zřejmý a Nejvyšší soud neshledal důvod k tomu, aby byla obviněná zcela zproštěna obžaloby, neboť tímto svým jednáním naplnila skutkovou podstatu trestného činu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1 tr. zákoníku.
V. Závěrečné shrnutí
37. Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněná N. S. K. podala proti rozsudku Krajského soudu v Brně dovolání, které sice částečně vycházelo z námitek, jež do jisté míry odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ale tyto námitky nebyly shledány opodstatněnými, navíc zčásti směřovaly proti skutkovým a právním závěrům, které Nejvyšší soud nikterak nezpochybnil ve svém předchozím dovolacím řízení. Ostatní námitky obviněné zaměřené proti skutkovým zjištěním a hodnocení důkazů pak neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů. Nejvyšší soud proto odmítl dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, přičemž nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž by bylo třeba opatřovat další vyjádření obviněné či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle §265r odst. 7 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení.
V Brně dne 30. 3. 2023
JUDr. František Púry, Ph.D.
předseda senátu