ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.1010.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 1010/2023-495
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 12. 2023 o dovolání, které podal obviněný A. D. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2023, č. j. 8 To 147/2023-440, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 2 T 123/2022, takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2023, č. j. 8 To 147/2023-440.
II. Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 24. 3. 2023, č. j. 2 T 123/2022-403 (dále též jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný A. D. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečiny ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se podle skutkových zjištění uvedeného soudu dopustil tím, že
dne 21. 8. 2021 mezi 03:30 až 04:00 hodin v obci XY během hodové zábavy konané na prostranství u místní základní školy a fotbalového hřiště bez zjevného důvodu fyzicky napadl M. I., nar. XY, úderem pěstí do obličeje a způsobil mu tím frakturu spodiny levé orbity s lehkou dislokací fragmentů s přidruženým poraněním okolních měkkých tkání a zánětem vedlejší nosní dutiny horní čelisti, což si vyžádalo lékařské ošetření ve zdravotnickém zařízení a omezilo jej v běžném způsobu života po dobu minimálně čtyř týdnů.
2. Za to byl obviněnému podle §146 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody na 15 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců, za současného uložení přiměřené povinnosti podle §82 odst. 3 tr. zákoníku ve zkušební době podle svých sil uhradit škodu a nemajetkovou újmu, kterou trestnými činy způsobil. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán nahradit poškozenému M. I. nemajetkovou újmu – bolestné ve výši 21 367 Kč a poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně škodu ve výši 14 265 Kč, přičemž se zbytky uplatněných nároků na náhradu nemajetkové újmy, resp. škody byli tito poškození podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Poškozený M. I. byl na řízení ve věcech občanskoprávních odkázán podle §229 odst. 1 tr. ř. i s celým uplatněným nárokem na náhradu škody.
3. O odvoláních obviněného, státní zástupkyně a poškozeného M. I. proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně svým rozsudkem ze dne 20. 6. 2023, č. j. 8 To 147/2023-440 (dále též jen „napadený rozsudek“ či „napadené rozhodnutí“). Odvolání obviněného zamítl jako nedůvodné podle §256 tr. ř., zatímco k odvolání státní zástupkyně a poškozeného rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. b), d), f) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. hned znovu sám rozhodl. Obviněného uznal vinným zločinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, a to na stejném skutkovém základu jako soud prvního stupně, pouze s tím rozdílem, že kromě shodně vypočtených fyzických zranění poškozenému způsobil též poruchu přizpůsobení se smíšenou úzkostně depresivní reakcí, latentní tetanii a relaps panické poruchy, což si vyžádalo hospitalizaci v Psychiatrické nemocnici Kroměříž od 18. 10. do 19. 11. 2021 a následné domácí léčení spojené s pracovní neschopností do 22. 12. 2021, kdy se u poškozeného projevovaly úzkostně depresivní reakce, porucha soustředění, ztráta výkonnosti a pracovní schopnosti, jakož i panické ataky . Podle §146 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému uložil úhrnný trest odnětí svobody na 30 měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 36 měsíců, při současném uložení přiměřené povinnosti obviněnému podle §82 odst. 3 tr. zákoníku ve zkušení době podle svých sil nahradit škodu a nemajetkovou újmu, kterou trestnými činy způsobil. Dále podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil, aby zaplatil poškozenému M. I. na náhradě nemajetkové újmy částku 199 058 Kč a na náhradě škody částku 319 670 Kč a poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně na náhradě škody částku 98 437 Kč. Se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy poškozeného M. I. podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Sabiny Pliskové dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (aniž by výslovně označil některou z jeho alternativ).
5. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že nebyly naplněny všechny znaky kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §146 odst. 3 tr. zákoníku, když nebylo prokázáno, že příčinou psychické újmy poškozeného bylo jen jeho jednání (jednání obviněného) a že se na jejím rozvoji a projevu nepodílela i predispozice poškozeného. Jeho zavinění ve vztahu k těžšímu následku v podobě těžké újmy na zdraví nebylo jednak odvolacím soudem dostatečně argumentačně podloženo a jednak nebylo vůbec prokázáno. Odvolací soud se jeho zaviněním zabýval pouze v bodě 7. odůvodnění napadeného rozsudku, avšak naprosto nedostatečně. Naplnění subjektivní stránky trestného činu se věnoval jen ve vztahu k jednání samotnému (rána pěstí), nikoli však již ve vztahu ke způsobení těžšího následku. Zavinění coby subjektivní znak trestného činu přitom nelze pouze presumovat, nýbrž je třeba jej dokazovat a musí se vztahovat na všechny skutečnosti, které jsou znakem skutkové podstaty trestného činu. V řešené věci nebylo naplnění subjektivní stránky kvalifikované skutkové podstaty doloženo ani dostatečně odůvodněno.
6. Ve vztahu k těžké újmě na zdraví poškozeného (psychické újmě) by muselo být prokázáno, že obviněný vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům o jejím vzniku vědět měl a mohl. Nic takového však v napadeném rozsudku uvedeno není. Významné jsou okolnosti případu, když ke skutku mělo dojít v pozdních hodinách na hodové zábavě v souvislosti se situací, která se obviněnému zdála jako konfliktní (zastal se jednoho ze svědků), a nikoli třeba za situace, která by mohla mít na psychiku poškozeného podstatně závažnější vliv, kde by rozvinutí psychických problémů bylo očekávatelnější, jako např. kdyby byl poškozený vystaven intenzivnímu útoku v pozdních nočních hodinách, na temném místě, v opuštěném parku ze strany zakukleného útočníka. Takové skutečnosti by jej skutečně mohly vést k obavám o vlastní život. V daném případě tomu ale bylo jinak a obviněný subjektivně nevěděl, že může svým jednáním takový následek způsobit, a vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům to ani vědět neměl a nemohl. Odvolací soud na daný případ zjevně neaplikoval závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v usnesení ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 6 Tdo 320/2018, podle nichž z hlediska viny obviněného je třeba zaujmout odborné stanovisko k tomu, k jakým omezením došlo v důsledku spolupůsobení dosavadního psychického zatížení poškozeného. Je zde totiž otázka, zda by ke stejným omezením a vývoji psychické nemoci došlo i u průměrného jedince (osoby bez předchozí psychické zátěže) a tudíž zda lze veškerá omezení poškozeného spojovat jen s činem obviněného, zda jejich rozvoj a projev není třeba přisuzovat predispozici poškozeného. Ze znaleckého zkoumání vyplynulo, že poškozený nebyl běžným jedincem, jelikož byl psychickým onemocněním postižen již v minulosti. Jednání obviněného proto nemohlo vést ke vzniku předmětného onemocnění, nýbrž jen k jeho znovuvzplanutí, což potvrdil i znalec. Takový příčinný průběh byl pro obviněného nepředvídatelný, proto nemůže odpovídat za vniklý následek (účinek). Odvolací soud nezohlednil ani závěry velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu prezentované v usnesení ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 15 Tdo 944/2015, týkající se zásady gradace příčinné souvislosti, tj. neřešil, zda v daném případě bylo jednání obviněného pro způsobení následku dostatečně významnou příčinou.
7. S odkazem na uvedené argumenty obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Následně pak ještě vyslovil souhlas s tím, aby o jeho dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
8. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání nejprve konstatovala, že obviněný zvolil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. správně a jím uplatněná argumentace je pod tento důvod podřaditelná.
9. Po zopakovaní zásadních závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, znalce MUDr. Petra Nedomy dále uvedla, že na jeho základě lze dospět k závěru, že poškozený v příčinné souvislosti s útokem obviněného utrpěl újmu na psychickém zdraví, kterou lze v daném případě posoudit jako delší dobu trvající poruchu zdraví, tedy jako těžkou újmu na zdraví ve smyslu §122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku. Z hlediska odvolacím soudem zvolené přísnější právní kvalifikace je však podstatné, zda u obviněného bylo možné dovodit zavinění následku na psychickém zdraví poškozeného. Při posouzení zavinění ve formě nevědomé nedbalosti pachatele je třeba hodnotit, zda tento při předvídání způsobení poruchy nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákoníkem zachoval potřebnou míru opatrnosti sestávající z objektivního a subjektivního hlediska. Určení potřebné míry opatrnosti v jednání konkrétní osoby se odvíjí od její povinnosti, možnosti a schopnosti předvídat způsobení daného trestněprávně relevantního následku. Povinnost této předvídavosti představuje objektivní hledisko pro určení požadované míry opatrnosti, zatímco možnost a schopnost této předvídavosti u konkrétní osoby jsou subjektivním hlediskem pro její posouzení. Z objektivního hlediska lze požadovat od každého v zásadě stejnou míru opatrnosti a je možné vycházet ze společností obecně uznávaných zásad chování rozumného člověka. Subjektivní míra opatrnosti se pak hodnotí individuálně u každé osoby podle jejích znalostí, vlastností a zkušeností, s přihlédnutím ke konkrétní situaci a podmínkám, za nichž k jednání došlo. O nevědomou nedbalost ve smyslu §16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku může jít na straně pachatele pouze tehdy, pokud měl možnost a současně i povinnost způsobený následek předvídat. Nedbalostní zavinění jako nutnou podmínku trestní odpovědnosti lze dovodit, jen pokud si pachatel má a může představit, že se příčinný vztah může daným způsobem rozvinout. Naopak pro pachatele nepředvídatelný příčinný průběh není pokryt jeho zaviněním, tudíž za vzniklý následek neodpovídá.
10. Ze skutkových zjištění učiněných v posuzované věci je třeba vyzdvihnout, že útok obviněného proti poškozenému spočíval v jediném úderu pěstí do obličeje, došlo k němu v brzkých ranních hodinách během hodové zábavy a důvodem bylo nedorozumění spočívající v tom, že se obviněný domníval, že poškozený napadl jeho známého. Před tímto incidentem se obviněný a poškozený neznali a poškozený se navenek nijak neprezentoval jako málo fyzicky či psychicky odolná osoba, neboť i on se na zábavě bavil s přáteli a požíval alkoholické nápoje a jeho chování nevykazovalo žádné znaky jinakosti. Obviněný tedy s ohledem na okolnosti a své osobní poměry stěží měl a mohl předpokládat, že jedna rána pěstí může vést ke vzniku tak závažné psychické újmy s tak závažnými projevy, jak je popsáno ve výroku napadeného rozsudku. Je přitom třeba zdůraznit, že o predispozici poškozeného k psychické újmě vzhledem k jeho astenickému psychickému nastavení obviněný nevěděl a ani o tom vědět nemohl. Vzniklý škodlivý následek představovaný několik měsíců trvajícími psychickými potížemi na straně poškozeného neměl možnost ani povinnost předvídat. Stejně tak by ho nemohl předpokládat ani žádný jiný průměrně disponovaný člověk, neboť tak dramatická psychická reakce obvyklým a očekávaným následkem násilného jednání za obdobných skutkových okolností rozhodně není (jak ostatně uzavřel i Okresní soud v Prostějově). Obviněný tedy pouze věděl, že svým jednáním může poškozenému způsobit ublížení na zdraví, a byl s tím srozuměn, nevěděl však a vzhledem k okolnostem a svým poměrům ani vědět nemusel a nemohl, že může poškozenému způsobit těžkou újmu na zdraví. Namístě proto bylo jeho jednání kvalifikovat pouze podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, nikoli podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku.
11. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.] k dovolání obviněného napadený rozsudek, jakož i všechna další na něj obsahově navazující rozhodnutí, podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně vyslovila souhlas s tím, aby v neveřejném zasedání Nejvyšší soud učinil případně i jiné než navrhované rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje všechny obsahové náležitosti podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., a to včas a na místě, kde lze takové podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
13. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Nestačí přitom, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, nýbrž je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto následně hodnotil, zda obviněným vznesené námitky svým obsahem vyhovují jím uplatněným důvodům dovolání.
14. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
IV.
Důvodnost dovolání
15. Nejvyšší soud v první řadě konstatuje, že námitky obviněného lze z hlediska jejich obsahu formálně podřadit pod jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (v jeho první alternativě) a zároveň i to, že se jedná o námitky důvodné.
16. Dovolací argumentace obviněného a vyjádření státní zástupkyně k ní jsou, pokud jde o podstatu řešeného problému, ve vzácné shodě. I Nevyšší soud sdílí oběma uvedenými stranami shodně prezentovaný názor, že v posuzované věci nebylo u obviněného prokázáno zavinění, byť jen ve formě nevědomé nedbalosti, ve vztahu ke způsobení těžšího následku v podobě těžké újmy na zdraví poškozeného M. I. (závažných psychických obtíží, které jej podstatně omezily na běžném způsobu života až do 22. 12. 2021) a že tudíž jednání obviněného nemůže být kvalifikováno jako zločin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Je nadbytečné dopodrobna opakovat veškeré nosné argumenty obsažené shodně v dovolání obviněného a vyjádření státní zástupkyně k němu (viz výše). Nejvyšší soud považuje za plně postačující na tuto argumentaci odkázat a poté již jen ve stručnosti doplnit následující.
17. Za daného stavu, s ohledem na všechny zjištěné okolnosti a osobní poměry obviněného [§16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku] skutečně nelze bez rozumných pochybností dovodit, že obviněný přinejmenším měl a mohl vědět, že svým útokem může poškozenému vedle fyzických zranění způsobit i závažnou psychickou újmu. Krajský soud v Brně v odůvodnění napadeného rozsudku dostatečným způsobem (přesněji řečeno prakticky vůbec – viz níže) nevysvětlil, na základě čeho dospěl k závěru opačnému, co jej vedlo ke změně rozhodnutí soudu prvního stupně v neprospěch obviněného.
18. Je třeba připomenout podstatné okolnosti řešeného činu. Obviněný a poškozený se před jeho spácháním neznali a obviněný neměl žádné informace o dřívějších psychických potížích poškozeného. Útok spočíval v jediném prostém úderu pěstí, bez jakýchkoli výhrůžek či obdobného projevu obviněného. Došlo k němu v brzkých ranních hodinách v průběhu tzv. hodové zábavy, a to bezprostředně poté, co se poškozený dostal do fyzického konfliktu s jinou osobou. Stejně jako většina ostatních přítomných i poškozený se do té doby běžným způsobem bavil a konzumoval též alkoholické nápoje. To ostatně sám připustil a vylíčil i svůj konflikt se svědkem V. T. Ten měl poškozeného a další osoby u jeho stolu obtěžovat, proto jej poškozený uchopil za oděv a odváděl jej, resp. jej odtlačoval pryč od stolu a přitom došlo k pádu svědka na zem. Poškozený se pak nad ním sklonil, aby si to s ním tzv. dovyříkal. Právě v této chvíli (tj. v průběhu slovní a fyzické potyčky, jíž se poškozený aktivně zúčastnil, resp. těsně po jejím skončení) došlo k útoku obviněného, který se domníval, že poškozený M. I. svědka V. T. napadl. Objektivně zde tedy nebylo vůbec nic, z čeho by obviněný mohl usuzovat na sníženou psychickou odolnost poškozeného, nic, na základě čeho by mohl reálně předvídat, že mu jedním úderem pěstí do obličeje nezpůsobí jen prostou újmu na jeho fyzickém zdraví, nýbrž že mu může způsobit i mnohem závažnější újmu na zdraví psychickém. Jak správně uvedla státní zástupkyně ve svém vyjádření k dovolání, natolik dramatická psychická reakce, resp. zásadní narušení duševního zdraví, k jakým v tomto případě u poškozeného došlo, obvyklým, očekávatelným a pro útočníka předvídatelným následkem jeho násilného jednání za daných skutkových okolností zcela jistě nejsou.
19. Okresní soud v Prostějově poměrně podrobně a přesvědčivě vysvětlil, proč za této situace dospěl k závěru, že u obviněného nebylo prokázáno zavinění, a to ani ve formě nevědomé nedbalosti, ve vztahu ke způsobení těžšího následku v podobě těžké újmy na zdraví poškozeného (viz str. 12–13, odst. 18. rozsudku tohoto soudu). Oproti tomu odůvodnění Krajského soudu v Brně (viz str. 6, odst. 7. jeho rozsudku) je nepřesvědčivé a v podstatě nepřezkoumatelné. Jakékoli racionální zdůvodnění zpřísnění právní kvalifikace oproti rozsudku soudu prvního stupně absentuje. K řešené problematice, která byla pro posouzení věci zásadní, se vztahuje prakticky jen jedna jediná věta, jejíž smysl však budí pochybnosti: „Jestliže obžalovaný úmyslně udeřil pěstí do obličeje poškozeného takovou intenzitou, že mu způsobil frakturu spodiny levé orbity, s dislokací fragmentů, s přidruženým poraněním okolních měkkých tkání, tak tímto úmyslným jednáním způsobil nejen uvedená fyzická zranění, ale jeho zavinění ve formě nevědomé nedbalosti zahrnuje i způsobenou psychickou újmu poškozeného“. Každopádně je zřejmé, že v rozporu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř. nebylo v odůvodnění napadeného rozsudku dostatečným způsobem vyloženo, jakými právními úvahami se soud řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a jak se v daném směru vypořádal s obhajobou obviněného.
20. V reakci na argumentaci obviněného obsaženou v části 5.1. na str. 6–7 jeho dovolání a pro zamezení jakýchkoli dalších pochybností považuje Nejvyšší soud za potřebné na závěr ještě zdůraznit, že o příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a vznikem následku v podobě psychické újmy na straně poškozeného není pochyb, a to právě i s ohledem na zásadu gradace příčinné souvislosti, na níž sám dovolatel odkázal. Faktem je, že jednání obviněného (úder pěstí) nebylo jedinou příčinou následku v podobě delší dobu trvající poruchy duševního zdraví poškozeného (když na tomto se prokazatelně významným způsobem podílela i tzv. predispozice poškozeného, jeho psychické potíže vzniklé již dávno před řešeným činem), bylo však příčinou důležitou a dostatečně významnou. To však nic nemění na shora podrobně rozvedeném závěru, že vývoj této příčinné souvislosti nebyl ani v hrubých rysech kryt zaviněním obviněného, tudíž že tento není za těžší následek v podobě těžké újmy na zdraví poškozeného trestně odpovědný.
V.
Způsob rozhodnutí
21. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud k dovolání obviněného podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2023, č. j. 8 To 147/2023-440, jakož i všechna další rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Krajskému soudu v Brně současně podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
22. Vzhledem k tomu, že skutkový stav byl zjištěn úplně a správně, není třeba doplňovat dokazování a k pochybení až došlo v řízení před soudem druhého stupně, bylo zrušeno pouze rozhodnutí tohoto soudu. Věc se tak vrací do stadia řízení před odvolacím soudem, který opakovaně posoudí právní kvalifikaci jednání obviněného, tomu odpovídající trestní sankci, jakož i rozhodnutí o povinnosti obviněného k náhradě škody, resp. nemajetkové újmy.
23. Při novém projednání a rozhodnutí věci je Krajský soud v Brně podle §265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto usnesení. Jelikož bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§265s odst. 2 tr. ř.).
24. Nejvyšší soud toto své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. 12. 2023
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Ondřej Círek