ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.1119.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 1119/2023-318
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 12. 2023 o dovolání obviněného N. K. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2023, sp. zn. 67 To 224/2023, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 7 T 147/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. 7 T 147/2022, byl obviněný N. K. (dále také „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl podle §209 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody S. F., nar. XY, částku ve výši 69 900 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl uvedený poškozený odkázán se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Podle skutkové věty výroku o vině rozsudku nalézacího soudu se obviněný přečinu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku dopustil tím, že
dne 3. 3. 2020 v dopoledních hodinách na přesně nezjištěném místě, s úmyslem obohatit se, pod legendou neprodlené úhrady rezervačního poplatku k zamýšlené koupi bytové jednotky na adrese XY, Praha 4, kterou paní S. F., matce poškozeného, slíbil v minulosti zprostředkovat, vylákal od poškozeného S. F., kterého matka z důvodu toho, že neovládá internetové bankovnictví, požádala, aby se dohodl s obviněným na způsobu úhrady rezervačního poplatku a dalších podrobnostech, částku ve výši 69 900 Kč, kterou poškozený na základě instrukcí obviněného odeslal ze svého bankovního účtu č. XY na bankovní účet č. XY, vedený u Komerční banky, a. s., na jméno společnosti Polata/Real, spol. s r. o., s variabilním symbolem XY, přičemž poškozenému tvrdil, že se nachází v zahraniční, kde mu byl odcizen mobilní telefon a on tak nemůže provést ani autorizovat platbu z mobilního bankovnictví, a přislíbil mu, že peníze po příjezdu do České republiky, tedy do 7 dnů, ihned vrátí zpět na jeho účet a s matkou pak celou záležitost formálně dořeší, popisovaného jednání se dopustil obviněný s vědomím, že částka ve výši 69 900 Kč nebude použita společností Real, spol s r. o., jako rezervační poplatek ke koupi bytu, ale na úhradu části dluhu na nájemném třetí osoby, paní K. S., která měla vůči této společnosti značný dluh, do současné doby nevrátil ničeho, žádný prodej bytu nezprostředkoval, s poškozeným přestal komunikovat a způsobil tak panu S. F., nar. XY, škodu ve výši 69 900 Kč.
3. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. 7 T 147/2022, podal obviněný v celém rozsahu odvolání. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2023, sp. zn. 67 To 224/2023, byl napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl při nezměněném výroku o vině přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen podle §209 odst. 1 tr. zákoníku k tretu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §82 odst. 3 tr. zákoníku mu bylo uloženo, aby ve stanovené zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2023, sp. zn. 67 To 224/2023, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Vytkl i porušení práva na spravedlivý proces.
5. Poukázal v návaznosti na skutková zjištění, že se samotným poškozeným o účelu platby vůbec nekomunikoval. Ani poškozenému, ani jeho matce nikdy neřekl, že by mělo jít o rezervační zálohu na koupi bytu, ani to jakkoli nenaznačil, ani za tuto platbu nic neslíbil (např. rezervaci bytu či cokoli jiného). To potvrdila i matka poškozeného, s níž jedinou se o tom podle výpovědí všech zúčastněných (poškozeného, jeho matky i obviněného) bavil. Matka poškozeného uvedla, že obviněný peníze potřeboval, přičemž v této souvislosti neslíbil žádnou činnost směřující k pořízení bytu. Pouze nabyla dojmu (nebyla schopna uvést, na základě čeho), že by jí mohl pomoci, neboť má nějaké známosti v Praze. Tohoto dojmu nabyla v roce 2019, tedy dlouho před skutkem. Dále vytkl, že je nesmyslné, že by záloha na byt v Praze měla činit 69 900 Kč, stejně jako že by takovou zálohu někdo poskytl bez bližších informací o tom, na co ji skládá, bez znalosti ceny bytu, a aniž by měl zajištěny finanční prostředky na jeho koupi (všechna tato skutková zjištění – tedy naprostá absence informací poškozeného o bytu, který měl být rezervován, stejně jako jeho nepřipravenost případnou koupi bytu financovat – plynou z výslechu poškozeného v hlavním líčení). Ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů (konkrétně výpověďmi poškozeného a jeho matky) je tedy závěr, že by obviněný uváděl poškozeného v omyl. Lze jen obtížně mít za to, že by byl poškozený schopen uvěřit, že by částka 69 900 Kč mohla představovat rezervační zálohu na koupi bytu, o němž vůbec nic nevěděl. Pokud jde o (chybně) interpretovanou komunikaci jeho osoby s poškozeným, nejen že není prokázáno, zda takovou komunikaci skutečně vedl, když se jedná o jakési výtisky obrázků na papíře, navíc i pokud by takový obsah komunikace byl připuštěn, stejně by se komunikace netýkala žádné rezervační zálohy na koupi bytu, ale nanejvýš komunikace o vrácení určité částky. To ale nemůže v žádném případě svědčit o tom, že by částka měla představovat rezervační zálohu na byt. V tomto ohledu pak nesprávná skutková zjištění vedou i k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení.
6. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2023, sp. zn. 67 To 224/2023, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. 7 T 147/2022, zrušil a podle §265m tr. ř. obviněného zprostil obžaloby, in eventum aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 1 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání uvedl, že námitky obviněného směřují výhradně proti skutkovým zjištěním a provedenému dokazování a žádná z nich není, byť jen formálně, podřaditelná pod důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Pokud jde o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tomuto, resp. jeho první alternativě, formálně odpovídají námitky obviněného, jimiž soudům nižších stupňů vytýká, že rozhodná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem výpovědí svědků S. F. a S. F. Tyto námitky však státní zástupce nepovažoval za důvodné.
8. Ke skutkovým závěrům dospěly soudy na základě výpovědí svědků S. F. a S. F., jakož i listinných důkazů (zejména elektronické komunikace mezi obviněným a poškozeným, potvrzení platby obchodní společnosti Air Bank, a. s., ze dne 4. 3. 2020, komunikace mezi poškozeným a obchodní společností REAL, spol. s r. o.). Z výpovědi svědkyně S. F. vyplynulo, že obviněný po ní požadoval platbu ve výši 69 900 Kč v souvislosti s nějakým bytem. Svědkyně uvedla, že v minulosti se s obviněným bavila o možnosti získat byt, přičemž z jeho jednání nabyla přesvědčení, že předmětná platba bude skutečně použita na získání bytu. Rovněž svědek S. F. sdělil, že platba měla být použita k uhrazení poplatku nějakého bytu. Vycházel přitom z tvrzení své matky, totiž že obviněný má možnost zajistit byt v Praze. Podle svědka tato částka nebyla určena na nákup nějakého konkrétního bytu, jak vypověděl u hlavního líčení konaného dne 12. 4. 2023. Jmenovaný vyloučil, že by z uvedených peněz hradil dluh K. S. na nájemném, a k takovému jednání ani neměl důvod. Nepotvrdil tak výpověď svědka K. P., podle něhož měl poškozený údajně na žádost obviněného uhradit dluh na nájemném. V posuzované věci se nemohlo jednat ani o zápůjčku, poněvadž její existenci nepotvrdili svědci S. F. a S. F., přičemž jejich výpovědi nejsou v rozporu s opatřenými listinnými důkazy. Podle názoru státního zástupce by bylo nelogické, aby v případě, že by poškozený skutečně zamýšlel zapůjčit obviněnému peněžní prostředky na úhradu dluhu na nájemném, obviněný předstíral odeslání této platby na své jméno. Nadto za situace, kdy –jak uvedl svědek K. P. – běžně přijímají platby od třetích osob. Z následného jednání obviněného, kterým jednak předstíral uhrazení platby ve výši 69 900 Kč ve prospěch účtu obchodní společnosti REAL, spol. s r. o., jakož i z toho, že po zjištění poškozeného, že platba byla použita na úhradu dluhu na nájemném, peníze poškozenému nevrátil, je zjevný podvodný úmysl obviněného. Jeho podvodné jednání vyplývá i z toho, že na svědkyni S. F. vyvíjel časový nátlak, aby došlo k okamžité úhradě peněz. V kontextu zjištěných skutkových okolností vnímala dotyčná svědkyně celou situaci důvodně tak, že zaplacením uvedené částky obviněnému bude možné získat příležitost koupě nějakého bytu v Praze. Takové přesvědčení svědkyně ostatně vycházelo i z předchozí komunikace s obviněným ohledně zmíněné příležitosti. Za této situace není ani neobvyklé, že teprve později poškozený požadoval po obviněném vrácení peněz, neboť to vyplynulo z předchozí dohody, podle které měl obviněný po svém návratu do České republiky věc dořešit s matkou poškozeného. Tato dohoda však nic nemění na tom, že poškozený zaslal obviněnému peníze v omylu, že jsou určeny na okamžité zaplacení rezervační zálohy na byt.
9. Podle státního zástupce tak skutková zjištění popsaná v tzv. skutkové větě výroku o vině logicky vyplývají z důkazů provedených v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. a vyhodnocených podle zásad vyjádřených v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Vzhledem k tomu, že dovolatel neuplatnil žádné opodstatněné námitky v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nevznesl žádné námitky k dalšímu důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., není naplněn ani důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Státní zástupce dospěl k závěru, že dovolání obviněného je v tom rozsahu, v jakém odpovídá uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jako celek zjevně neopodstatněné. Proto navrhl, aby je Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil státní zástupce s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. přípustné, že je obviněný podal včas (§265e odst. 1 tr. ř.) jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. c) tr. ř.] a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
11. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř.
12. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Za právně relevantní dovolací argumentaci lze tedy považovat též takovou, která důvodně poukazuje na ty závažné procesní vady, které ve svých důsledcích zpravidla mají za následek porušení práva na spravedlivý proces a jsou podřaditelná pod alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
13. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Východiskem pro posuzování, zda je tento dovolací důvod naplněn, jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
14. Podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 pod písmeny a) až l ) tr. ř. K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného v řízení nedošlo. Odvolací soud na podkladě řádného opravného prostředku obviněného meritorně přezkoumal napadený rozsudek a tento podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to ve výroku o trestu, a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného při nezměněném výroku o vině přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku nově odsoudil. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen. Odvolací soud, byť tedy explicitně nerozhodl o zamítnutí odvolání obviněného, pokud jde o výroky o vině a náhradě škody (proti čemuž nelze mít žádných výhrad), řádný opravný prostředek v rozsahu těchto výroků shledal nedůvodným. Za této situace lze konstatovat, že namítl-li obviněný ve svém dovolání existenci dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., kterými bylo podle jeho názoru zatíženo rozhodnutí soudu prvního stupně, postupoval v souladu s podmínkou uvedenou v §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
15. V projednávaném případě však dovolací soud žádná z výše uvedených pochybení nezaznamenal. Výtkám obviněného obsaženým v podaném mimořádném opravném prostředku nelze přisvědčit.
16. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dovolací soud ve věci nezjistil zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, s obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (body 20. a 21. rozsudku nalézacího soudu, body 8. a 9. rozsudku odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
17. Dovolací soud nicméně nad rámec shora uvedeného poznamenává, že obhajoba obviněného založená na tvrzení, že se skutek nestal, poněvadž obviněný svědkyni S. F., matce poškozeného S. F., nikdy nepřislíbil zprostředkování koupě bytu, pro jehož účely, resp. pod záminkou úhrady rezervačního poplatku, by po ní požadoval částku ve výši 69 900 Kč, byla v řízení bezpečně vyvrácena. Z výpovědí poškozeného a jeho matky ve spojení se záznamem elektronické komunikace mezi obviněným a poškozeným, který nelze hodnotit jen jako „výtisk obrázků na papíře“, nýbrž je třeba jej považovat za autentický a zcela věrohodný důkaz uskutečněné elektronické komunikace mezi oběma v mobilní aplikaci WhatsApp (obsah komunikace prokazatelně poskytl orgánům činným v trestním řízení osobně poškozený), jako i ve spojení s potvrzením úhrady banky Air Bank, a. s., ze dne 4. 3. 2020, a komunikací mezi poškozeným a obchodní společností REAL, spol. s r. o., jednoznačně vyplynulo, že obviněný matce poškozeného lživě sdělil, že je nezbytně nutné, aby neprodleně provedla platbu ve výši 69 900 Kč, kterou on sám provést nemůže, neboť se nachází v zahraničí a byl mu odcizen mobilní telefon, kdy tato platba bude použita k zaplacení rezervačního poplatku k sehnání bytu v domě, ve kterém sám obviněný bydlí. Jelikož matka poškozeného, která obviněného dlouhodobě znala a v předchozích měsících, v období cca třičtvrtě roku (a nikoliv hluboce v minulosti), s ním řešila koupi bytu, resp. se mu svěřila, že by chtěla pro svého syna pořídit byt, s kteroužto záležitostí jí obviněný přislíbil výpomoc, nepochybovala o pravdivosti takového sdělení obviněného, a to s ohledem na jejich vztah (dlouholetou známost), obrátila se na svého syna s požadavkem úhrady uvedené platby prostřednictvím elektronického bankovnictví, jež sama neovládala. Matka poškozeného tedy svého syna pověřila provedením platby v domnění vyvolaném obviněným, že bude sloužit jako rezervační poplatek na byt, který hodlala pořídit a o jehož koupi předtím hovořila s obviněným. Nutno zdůraznit, že žádná jiná relevantní komunikační témata mezi S. F. a obviněným neexistovala, ona i její syn byli ujištěni, že se obviněný v záležitosti získání bytu bude angažovat, o čemž prokazatelně vstupoval podle své výpovědi i výpisu z elektronické komunikace v kontakt s obviněným osobně i poškozený S. F. již v lednu 2020. Poškozený pak za tímto účelem platbu učinil, a to podle pokynů obviněného a poté, co se u něj ubezpečil, že se jedná o byt, o kterém měl hovořit obviněný s jeho matkou. V této souvislosti i obviněnému zaslal fotografii domu spolu s dotazem, zda se jedná o tento byt, přičemž obviněný ho ujistil, že ano (jde o výtah konkrétní adresy bytového domu z mapového portálu, včetně fotografie domu). Lze plně souhlasit s odvolacím soudem, že z jazykové formy zasílaných zpráv je patrná naléhavost obviněného na provedení transakce poškozeným a že poškozený obviněnému následně oznámil, že tuto transakci učinil na základě indicií obviněného. Bylo výslovně řečeno, že jde o platbu na účet správce nemovitosti – P. U hlavního líčení poškozený výslovně uvedl, že jeho platba byla reakcí na telefonát matky a poté na telefonát s obviněným, který tvrdil, že učiní platbu za F. a potom pomůže získat byt a že je třeba zaplatit rychle, protože je tam nějaká lhůta. Taky bylo řečeno, že by byt nemuseli získat. (viz str. 8 protokolu o hlavním líčení ze dne 12. 4. 2023) Je pak nutno odmítnout tvrzení dovolatele, že se samotným poškozeným v dané záležitosti o účelu platby vůbec nekomunikoval.
18. Všechny shora vyjmenované důkazy vylučují možnost průběhu skutkového děje nastíněnou obviněným v jeho mimořádném opravném prostředku, podle níž představovaly finanční prostředky ve výši 69 900 Kč nikoliv podvodně vylákanou částku, nýbrž toliko zápůjčku poskytnutou bez jakéhokoliv účelového určení, potažmo za účelem úhrady dluhu obviněného, resp. jeho přítelkyně K. S., na nájemném. Přitom ve své výpovědi obviněný žádnou takovou zápůjčku nezmínil, ač zjevně následně poškozeného ubezpečoval (nepravdivě), že částku vrátí, dokonce že ji již zaslal, a uvedl, že naopak jemu S. F. dlužila mnohem vyšší částku, tedy prezentoval realizovanou platbu jako jistou splátku části dluhu S. F., což však tato rezolutně popřela. V těchto souvislostech samozřejmě nelze pominout další prokázané skutečnosti (ani dovolatelem nerozporované), že obviněný a jeho přítelkyně K. S. dlouhodobě byli problematickými nájemníky se značnými dluhy na nájmu, kteří se K. P. v minulosti opakovaně prokazovali doklady o zaplacení nájmu, ač zaplacen nebyl, že K. S. předem avizovala splátku dluhu, k níž došlo poškozeným z jeho účtu, že bylo předloženo falzifikované potvrzení o platbě, podle něhož tato byla provedena z účtu obviněného, nikoli poškozeného (ač by svědek K. P. akceptoval platbu třetí osoby) apod. Lze rovněž přisvědčit logickému tvrzení poškozeného, že neměl zájem hradit dluh na nájemném osobě K. S., kterou nijak neznal, přičemž jedinou smysluplnou motivací k platbě bylo obstarání bytu. Je nerozhodné, jak přesné kontury tato záležitost mohla mít, zda byl uvažovaný rezervační poplatek v adekvátní výši, zda a jaké měl poškozený připraveno financování bytu. Stejně tak i dovolací soud považuje pro daná skutková zjištění potřebná pro právní kvalifikaci jednání obviněného za dostačující, že S. F. jednala pod obviněným vyvolaným dojmem předchozího příslibu obviněného obstarat jí byt, čehož zneužil k vylákání platby na dlužné nájemné. Jiný důvod k platbě, kterou S. F. vyžádala od svého syna, než aby byl uhrazen rezervační poplatek pro účely získání bytu, neexistoval, čehož si musel být obviněný vědom.
19. Dovolací soud tedy uzavírá, že skutková zjištění soudů mají oporu v provedeném dokazování a jako taková jsou správná. Obhajobě obviněného nebylo možné v žádném případě přisvědčit, když byla zcela vyvrácena v řízení řádně provedenými důkazy, jejichž obsah spolu vzájemně koresponduje a umožňuje učinit závěr, že se skutek stal způsobem popsaným ve skutkové větě výroku o vině a dále rozvedeným v odůvodnění rozhodnutí ve věci činných soudů.
20. Co se týče námitky nesprávného právního posouzení skutku, nutno upozornit, že dovolatel, namítal-li existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., dospěl k závěru o vadné právní kvalifikaci zjevně výlučně na základě přesvědčení o nesprávných skutkových zjištěních. Ve zbytku neuplatnil žádné konkrétní námitky, které by bylo možno i jen formálně podřadit pod důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud tudíž v kontextu tohoto dovolacího důvodu toliko v krátkosti poznamenává, že přisouzená právní kvalifikace skutku jako přečinu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku je správná. Skutková zjištění soudů umožňují učinit závěr, že obviněný sebe obohatil tím, že uvedl někoho v omyl, a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou.
V. Způsob rozhodnutí
21. Dovolací soud shledal, že námitky, jimiž obviněný odkazoval na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., nemají opodstatnění. V důsledku vzájemné podmíněnosti dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. nemohl být naplněn ani dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Dovolání obviněného je jako celek zjevně neopodstatněné, proto bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Nejvyšší soud tak učinil v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 12. 2023
Mgr. Pavel Göth
předseda senátu