ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.1134.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 1134/2022-476
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 1. 2023 o dovolání, které podal obviněný D. S. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Pardubice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2022, č. j. 44 To 193/2022-426, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 90/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 6. 5. 2022, č. j. 3 T 90/2021-380, byl obviněný D. S. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným pod bodem 1. přečinem násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a pod bodem 2. přečinem křivého obvinění podle §345 odst. 2, odst. 3 písm. c), d), e) tr. zákoníku, kterých se podle výroku napadeného rozsudku dopustil tím, že
1/ dne 27. 04. 2020 v 13:04 hodin ve Vazební věznici XY, XY, XY, jako osoba nacházející se ve výkonu vazby, v cele č. 6, suterén budovy A, po předchozím verbálním napadání příslušníků vězeňské služby, udeřil pravou rukou sevřenou v pěst, na níž měl nasazenu textilní ortézu, příslušníka vězeňské služby J. K., sl. č. XY, který se v té době podílel na jeho eskortě, čímž plnil úkoly mu stanovené ust. §2 odst. 1 písm. c) z. č. 555/1992 Sb., který na jeho úder částečně zareagoval uhnutím, a proto došlo k sesunutí úderu po pravé části jeho obličeje, čímž tomuto poškozenému způsobil nekrvácející exkoriaci na pravé tváři v místě jařmového oblouku o velikosti cca 4 cm, která jej neomezovala v obvyklém způsobu života, ani si nevyžádala pracovní neschopnost,
2/ dne 29. 4. 2020, poté, co se dopustil jednání pod bodem 1, sepsal v XY, ve Věznici XY, ul. XY, dopis adresovaný a doručený dne 5. 5. 2020 Generální inspekci bezpečnostních sborů, ve kterém uvedl, že byl dne 20. 4. 2020 napaden příslušníky vězeňské služby, v důsledku čehož utrpěl zranění, a dále uvedl, že se mu zejména pomstil příslušník, na kterého podal před dvěma lety stížnost, kdy na základě těchto tvrzení byly pol. orgánem GIBS zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a následně dne 18. 6. 2020 podal v předmětné vazební věznici před pol. orgánem GIBS vysvětlení podle §158 odst. 6 tr. ř., kdy byl poučen o následcích uvedení nepravdivých skutečností, ve kterém upřesnil, že byl dne 27. 4. 2020 po návratu od soudu kolem 12:00 až 13:00 hodin převezen eskortou do VV XY, poté byl ještě s rukama spoutanýma za zády a s nohama spoutanýma řetězy umístěn do eskortní cely bez kamerového systému, následně byl rozpoután a příslušník, na kterého si před třemi lety podal stížnost (J. K.), mu měl říci: ,,Tak dělej, pojď.“, ve smyslu, že se chce prát, což odmítl, poté jiný příslušník vytáhl teleskop a zespodu jej udeřil do spodní části čelisti, v důsledku čehož upadl na zem, a také mu u toho vylétl z pusy tak litr až litr a půl krve, pak byl skrčený na zemi, a asi sedm příslušníků vězeňské služby jej začalo různě mlátit teleskopem na záda, pěstmi do hlavy a také kopalo a dupalo po celém těle, toto trvalo asi 3 minuty, kdy on byl úplně zticha, oni na něj při útoku vykřikovali něco ve smyslu: ,,Ty hajzle, ty špíno apod.“, pak mu nasadili pouta a odvedli jej na zdravotní středisko, kde měli říci zdravotní sestře, že to on napadl je, závěrem uvedl, že jména útočníků nezná, ale jsou uvedena na dokumentu, který ohledně toho napadení podepisoval, přičemž prověřováním zaměřeným na příslušníky vězeňské služby J. K., D. V. a M. K., kteří tak byli vystaveni hrozbě trestního stíhání za zvlášť závažný zločin mučení a jiné nelidské zacházení podle §149 odst. 1, odst. 2 písm. a), d), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, bylo prokázáno, že jeho tvrzení o úderu teleskopickým obuškem do brady, kterým mu měla být zlomena čelist, ale i o dalším popisovaném násilí vůči jeho osobě, jsou nepravdivá, tedy k zahájení trestního stíhání výše uvedených pracovníků VS ČR nedošlo a věc byla usnesením GIBS ze dne 25. 1. 2021, v právní moci dne 9. 2. 2021, č. j. GI-1669-42/TČ-2020-842011, odložena dle §159a odst. 1 tr. ř., ačkoli věděl, že uvedené skutečnosti o násilném konání pracovníků VS ČR se nezakládají na pravdě.
2. Obviněný byl za tyto trestné činy odsouzen podle §345 odst. 3 tr. zákoníku ve spojení s §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 8. 2022, č. j. 44 To 193/2022-426, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť byla v daném případě porušena ustanovení trestního řádu o přítomnosti obviněného při hlavním líčení, když podle §202 odst. 4 tr. ř. platí, že hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného nelze konat, je-li obviněný ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, přičemž obviněný nepožádal soud, aby hlavní líčení bylo konáno bez jeho přítomnosti (§202 odst. 5 tr. ř.). Podle názoru obviněného byl postup soudu prvého stupně nesprávný, když v daném případě hlavní líčení v jeho nepřítomnosti konal. Jednalo se o podstatnou vadu řízení, pokud obviněný nemohl být z objektivních důvodů (nacházel se ve výkonu trestu odnětí svobody) přítomen při hlavním líčení konaném dne 6. 5. 2022, neboť jeho právo být přítomen při hlavním líčení je zaručeno podle §202 odst. 4 tr. ř., resp. ústavními principy a předpisy (čl. 38 odst. 2 LZPS).
5. Obviněný dále shledává dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaku trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované důkazy.
6. Poukazuje na to, že odvolací soud se v rámci přezkumu rozsudku soudu prvého stupně nezabýval skutečnostmi, které kupř. vyplynuly z výslechu soudního znalce prof. MUDr. Ivana Boušky, že vyšetření zlomeniny čelisti obviněného metodou CT není přesné, neboť na snímcích obviněného nebyla zahrnuta jeho dolní čelist. Prof. MUDr. Ivan Bouška v této souvislosti uvedl, že při rentgenových snímcích ze dne 4. 6. 2020 zlomenina dolní čelisti obviněného byla již částečně zhojená a mohlo k ní tak dojít v předstihu jednoho měsíce před diagnostikováním osoby obviněného. Znalec dále uvedl, že zlomenina vyžadovala násilí poměrně velké intenzity, kdy za mechanismus zranění zlomeniny označil úder. Při CT mozku obviněného provedeném dne 9. 5. 2020 byl skelet shledán bez čerstvých traumatických změn. Takto provedené vyšetření není ovšem způsobilé prokázat zlomeninu čelisti, pakliže dolní čelist na snímcích nebyla ani zachycena. Přestože odvolací soud došel ve vztahu k přezkoumávanému rozsudku soudu prvého stupně k závěru, že z ostatních důkazů provedených v hlavním líčení lze velmi dobře dovodit skutečnost, že se obviněný opakovaně sebepoškozuje, není podle názoru obviněného možné dovozovat, že si zlomeninu dolní čelisti způsobil sám, a to i s ohledem na to, že jediným důkazem, který by byl s to tuto skutečnost jednoznačně prokázat, jsou kamerové záznamy z cely, v níž byl obviněný umístěn v době od 27. 4. 2020 do 5. 6. 2020, které obviněný navrhoval přehrát, avšak byly ze strany orgánů GIBS údajně skartovány, což odvolací soud ve shodě s obhajobou obviněného označil za nepochopitelné (bod 11. usnesení odvolacího soudu). Skutečnost, že tento důkaz nebyl bez zavinění obviněného před soudem proveden pak ve vazbě na výslech soudního znalce prof. MUDr. Ivana Boušky před soudem, musí být posouzena ve prospěch obviněného a nikoliv k jeho tíži.
7. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze č. j. 44 To 193/2022-426 ze dne 10. 8. 2022 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 3 T 90/2021 ze dne 6. 5. 2022 a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
8. Nejvyšší státní zástupce , se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který poukazuje na to, že dovolatel v souvislosti s oběma dovolacími důvody současně zpochybňuje kvalitu přezkumné činnosti odvolacího soudu, o odpovídající dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. nicméně dovolání neopřel, ač tak měl učinit. Takový formální nedostatek ovšem dovolací soud ve své rozhodovací praxi běžně toleruje.
9. K relevantně uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. připomíná, že podle §202 odst. 4 tr. ř. hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného nelze konat, je-li obviněný ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody nebo jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. V případech nutné obhajoby (§36 tr. ř.) nelze konat hlavní líčení bez přítomnosti obhájce. Podle §202 odst. 5 tr. ř. se ustanovení první věty odstavce 4 neužije, pokud obviněný požádá, aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti.
10. Hlavní líčení dne 6. 5. 2022 vskutku proběhlo v nepřítomnosti obviněného, který se v té době nacházel ve výkonu trestu ve Věznici XY. Ze spisového materiálu, který má Nejvyšší státní zastupitelství k dispozici, nevyplývá, že by dovolatel o provedení hlavního líčení v jeho nepřítomnosti výslovně požádal. V protokole o hlavním líčení se pouze uvádí „obžalovaný D. S. - nikdo, doručení vykázáno dne 29. 4. 2022, lhůta zachována, omluva“. Dále byla přečtena zpráva Věznice XY, podle které obviněný není schopen eskorty ze zdravotních důvodů, když se „měl včerejšího dne těsně před eskortou do Věznice XY sebepoškozovat“. Následně předsedkyně senátu konstatovala, že toto považuje za účelové zmaření jednání, poté bylo usnesením rozhodnuto, že podle §202 odst. 2 tr. ř. bude hlavní líčení konáno v nepřítomnosti obviněného. Ze spisového materiálu však současně vyplývá, že v hlavním líčení dne 6. 5. 2022 nebylo prováděno dokazování ani úkony podle §215 odst. 4 tr. ř. a §216 a násl. tr. ř., když při tomto hlavním líčení došlo výlučně k vyhlášení rozsudku. Dokazování bylo provedeno při několika předcházejících hlavních líčeních konaných za přítomnosti obviněného, přičemž při hlavním líčení dne 8. 4. 2022 bylo dokazování prohlášeno za skončené a byly předneseny závěrečné řeči.
11. Z formálního hlediska došlo k porušení ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení, když ustanovení §202 odst. 4 tr. ř. dopadá i na hlavní líčení konané pouze za účelem vyhlášení rozsudku. Výjimku z ustanovení §202 odst. 4 tr. ř. obsahuje toliko ustanovení §202 odst. 5 tr. ř., jehož podmínky splněny nebyly. Jinak trestní řád neumožňuje konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, který se nachází ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, a to ani v případě, že obviněný maří provedení hlavního líčení, např. se dopustí jednání, kterým znemožní provedení eskorty k hlavnímu líčení. Z hlediska materiálního však nedošlo k porušení práva obviněného na obhajobu a ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces. Svoje obhajovací práva mohl obviněný uplatnit v předcházejících hlavních líčeních provedených za jeho účasti, kde těchto práv také aktivně využíval. Jeho nepřítomnost u hlavního líčení dne 6. 5. 2022 nemohla mít žádný dopad na správnost a zákonnost rozsudku, když obviněný již žádným přednesem ani jiným úkonem nemohl ovlivnit obsah rozsudku. Hlavnímu líčení byl přítomen obhájce obviněného, který si ponechal lhůtu k rozhodnutí o podání odvolání, takže nedošlo ani k žádnému zkrácení práva obviněného podávat řádné a mimořádné opravné prostředky. Proti samotnému konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného přitom obhájce žádné námitky nevznesl.
12. Formální porušení ustanovení trestního řádu o přítomnosti obviněného
u hlavního líčení, které nemělo materiální dopad v podobě porušení práva obviněného na spravedlivý proces, nezakládá podle názoru státního zástupce dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. a není důvodem ke zrušení soudních rozhodnutí v dovolacím řízení.
13. Dále státní zástupce konstatoval, že obviněný formálně namítá existenci extrémního rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy, nevznáší však žádné konkrétní námitky, ze kterých by existence takového rozporu vyplývala. O extrémní (podle současné zákonné terminologie zjevný) rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy jde v případě, že skutková zjištění nemají na provedené důkazy žádnou obsahovou návaznost, nevyplývají z nich při žádném logicky přípustném způsobu jejich hodnocení nebo jsou dokonce pravým opakem provedených důkazů. Dovolatel nevytýká, že by některé skutkové zjištění z provedených důkazů nevyplývalo při žádném logicky přípustném způsobu jejich hodnocení. Dovolatel toliko na základě vlastního hodnocení důkazů dovozuje, že nebylo jednoznačně zjištěno, zda si zranění čelisti způsobil sám při sebepoškozování nebo zda k němu došlo při jeho napadení příslušníky Vězeňské služby. V podstatě tedy vede polemiku s hodnocením důkazů soudy. Existenci zjevného rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy však nelze dovozovat z toho, že obhajoba hodnotí provedené důkazy jiným způsobem, než jakým je zhodnotily soudy. Dovolatel nevytýká ani existenci tzv. opomenutých důkazů, když připouští, že předmětné kamerové záznamy již v době rozhodování soudů neexistovaly. Státní zástupce označuje současně za přinejmenším sporné, zda otázka zranění dolní čelisti obviněného je „zjištěním, které je určující pro naplnění znaků trestného činu“. Z hlediska naplnění znaků trestného činu křivého obvinění podle §345 odst. 2 tr. zákoníku je určující, zda byl obviněný S. dne 27. 4. 2020 ve Věznici XY fyzicky napaden příslušníky Vězeňské služby. Kdyby byl těmito příslušníky včetně K. uvedeného dne skutečně po dobu několika minut surově mlácen, jak popsal při podání vysvětlení dne 18. 6. 2020, pak by obviněnému zřejmě odpovědnost za trestný čin podle §345 odst. 2 tr. zákoníku nebylo možno přičítat, i kdyby samotný údaj o zlomenině čelisti způsobené úderem teleskopickým obuškem pravdivý nebyl. Závěr o tom, že tvrzení o napadení obviněného je smyšlené, soudy učinily především na základě svědeckých výpovědí a kamerových záznamů shrnutých v bodě 30. odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu. Pokud nicméně soudy v této souvislosti neuvěřily ani tvrzení obviněného o okolnostech, za kterých došlo ke zlomenině jeho dolní čelisti, nebyly úvahy soudů v žádném, natož extrémním rozporu s provedenými důkazy. Poukázat lze zejména na skutečnost, že ani podrobným lékařským vyšetřením spojeným s rentgenologickým zobrazením skeletu obličeje provedeným dne 27. 4. 2020 nebylo prokázáno, že by ten den či krátce před ním obviněný utrpěl poranění spojené se zlomeninami kostí hlavy (bod 11. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu).
14. Ze skutkových námitek obviněného S. tedy nevyplývá existence vad důkazního řízení zakládajících dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. Dovolací námitky obviněného uplatněné v rámci obou dovolacích důvodů jsou zjevně neopodstatněné.
15. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a učinil tak v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., přičemž vyjádřil souhlas s konáním neveřejného zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
17. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují uplatněné dovolací důvody. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, totiž musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového důvodu podle §265b tr. ř. a nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
18. Důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případě, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
19. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 je dán v případě, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Na rozdíl od dřívější právní úpravy tedy současné vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výslovně umožňuje, aby za určitých podmínek byl dovoláním napadán skutkový základ soudních rozhodnutí. Ani podle současného vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však nelze vznášet jakékoli skutkové námitky a domáhat se skutkového přezkumu ve stejném rozsahu jako v odvolacím řízení. Vytýkat lze pouze takové vady, které odpovídají některé z tří kategorií vad důkazního řízení v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výslovně uvedených – extrémní rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy, důkazy opatřené v rozporu s procesními předpisy a tzv. opomenuté důkazy. Vždy se však uvedené vady musí vztahovat k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu. Uvedený dovolací důvod tedy nemůže být naplněn polemikou dovolatele s hodnocením důkazů soudy a předkládáním vlastních hodnotících úvah a skutkových tvrzení.
IV.
Důvodnost dovolání
20. Obviněný své dovolání opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), písm. g) tr. ř. Lze konstatovat, že dovolací argumentace je pod tyto důvody formálně podřaditelná, nicméně je zjevně neopodstatněná.
21. Pokud se týká uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., je skutečností, že hlavní líčení konané soudem prvního stupně dne 6. 5. 2022, v němž došlo k vyhlášení shora citovaného rozsudku, proběhlo v nepřítomnosti obviněného, který nebyl ze zdravotních důvodů schopen eskorty, jak vyplývá ze zprávy Věznice XY, kde se v té době ve výkonu trestu nacházel (viz č. l. 373). Z vyjádření obviněného, opatřeného k požadavku soudu dne 5. 5. 2022, je pak zřejmý jeho nesouhlas s konáním hlavního líčení v jeho nepřítomnosti (č. l. 375). Hlavní líčení bylo podle §202 odst. 2 tr. ř. konáno v nepřítomnosti obviněného se závěrem, že vzhledem ke sdělení věznice o jeho sebepoškozování těsně před eskortou, je takové jednání považováno za účelové zmaření jednání.
22. Je zřejmé, že formálně nepochybně došlo k porušení ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení. Podle §202 odst. 4 tr. ř. hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného nelze konat, je-li obviněný m. j. ve výkonu trestu. Podle §202 odst. 5 tr. ř. se ustanovení věty první odstavce 4 neužije, pokud obviněný požádá, aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti. V posuzované věci výjimka z ustanovení §202 odst. 4 tr. ř. splněna nebyla, pakliže obviněný o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti, za situace, kdy se nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody, sám nepožádal. Současně je ovšem třeba konstatovat, že při hlavním líčení dne 6. 5. 2022 došlo pouze k vyhlášení rozsudku, když dokazování bylo prováděno v předešlých hlavních líčeních v přítomnosti obviněného. Obviněný byl rovněž přítomen u prohlášení dokazování za skončené, přednesu závěrečných řečí a měl i prostor k využití závěrečné řeči a posledního slova.
23. Na porušení práva obviněného na obhajobu a ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, je třeba nahlížet optikou věcných dopadů takového porušení. Účelem práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti podle čl. 38 odst. 2 LPS je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Zásah do tohoto práva lze považovat za akceptovatelný, měl-li k němu soud zákonný podklad a nebylo-li soudní řízení jako celek dotčeno v takové míře a takovým způsobem, aby pozbylo podstatných rysů spravedlivého procesu (srov. rozh. publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. 17/2002-T 419). V návaznosti na uvedené lze připomenout i rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 5 Tdo 503/2021, ve spojitosti s usnesením Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. IV. ÚS 859/22. V posuzované věci nelze uzavřít, že by právo obviněného na spravedlivý proces bylo dotčeno výše popsaným způsobem. Za situace, kdy soud v hlavním líčení dne 6. 5. 2022 neprováděl žádné dokazování a obviněný mohl realizovat toliko opravný prostředek, který ostatně posléze podal, když hlavnímu líčení byl přítomen jeho obhájce, který proti procesnímu postupu soudu nevznesl žádné námitky a ponechal si lhůtu k rozhodnutí k podání odvolání, nedošlo ani k žádnému zkrácení práva obviněného na opravné prostředky. Proto nelze uzavřít, že by nepřítomnost obviněného u hlavního líčení dne 6. 5. 2022, v němž došlo výlučně k vyhlášení rozsudku, měla materiální dopad na obsah obhajovacího práva obviněného. To bylo dostatečně chráněno, jakkoli byl procesně vadným způsobem rozsudek vyhlášen v nepřítomnosti obviněného, byl-li u něho dán důvod nutné obhajoby a podmínky ustanovení §202 odst. 5 tr. ř. nebyly splněny. Případné zrušení rozsudku soudu prvního stupně s poukazem na uvedenou vadu by bylo zcela formální, jelikož soud prvního stupně by v hlavním líčení konaném za dodržení podmínek o přítomnosti obviněného, potažmo dalších osob, vyhlásil následně v zásadě tentýž rozsudek, což by v konečném důsledku vedlo jen k prodloužení trestního řízení a oddálení konečného řešení trestní věci (srov. přiměřeně např. Stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2020, sp. zn. Tpjn 300/2018). Z výše uvedeného je proto zřejmé, že prvou dovolací námitku je nutné hodnotit jako nedůvodnou.
24. Pokud jde o námitku stran dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , je nutné uzavřít, že nebyl zjištěn zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními soudů a obsahem ve věci provedených důkazů. Naopak přesvědčivý vztah mezi nimi, vyplývající z důsledného postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. je zřejmý z odůvodnění rozhodnutí soudu prvého stupně (bodu 2. – 29. a následně z bodu 30.), jakož i usnesení soudu odvolacího (bodu 5. – 13. odůvodnění). Soudy provedené důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, v souladu s jejich obsahem a průkazným způsobem vyložily, proč považují obhajobu obviněného za vyvrácenou a nevěrohodnou.
25. Dovolací soud konstatuje, že skutková zjištění soudů vyjádřená ve skutkové větě výroku o vině vyplývají z výpovědí svědků J. K., M. K., D. V. a M. F., dozorců VS ČR, kteří popsali shodně průběh jednání obviněného i následného služebního zákroku vůči němu, přičemž nebyl zjištěn žádný důvod k diskvalifikaci jejich věrohodnosti. Jejich svědectví totiž podporují i listinné důkazy – lékařské zprávy o ošetření obviněného dne 27. 4. 2020, 9. 5. 2020 a 5. 6. 2020 a závěry z nich vyplývající stran ne/zjištěné zlomeniny dolní čelisti, jakož i znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a výslech znalce. Nelze totiž souhlasit s interpretací dovolatele stran výslechu znalce. Ačkoli je skutečností, že znalec Prof. MUDr. Ivan Bouška, CSc., uzavřel, že zlomenina dolní čelisti poprvé diagnostikovaná dne 5. 6. 2020, jevila známky určitého stáří a hojení, přičemž obvyklá doba hojení jsou týdny, nemůže vznik tohoto zranění jednoznačně přisoudit do období dubna 2020, tedy k datu posuzovaného jednání obviněného. Současně znalec uvedl, že pokud při CT vyšetření obviněného dne 9. 5. 2020 nebyla zlomenina dolní čelisti u něho zjištěna, mohla na to mít vliv zvolená zobrazovací metoda, ovšem nevyloučil, že ke zlomenině dosud nedošlo s ohledem na zjištěnou dobrou fixaci zubů obviněného. To odpovídá vyjádření konzultanta znalce – M. K. k RDG snímkům hlavy, obličeje a čelisti (č. l. 78), který na sérii rentgenových snímků ze dne 27. 4. 2020, pořízených po použití donucovacích prostředků zaměstnanci vězeňské služby v návaznosti na útok obviněného, shledal skelet mandibuly (dolní čelisti) bez přesvědčivých traumatologických změn v daných projekcích. Je tedy evidentní, že tvrzení obviněného, že mu byla dne 27. 4. 2020 příslušníky vězeňské služby způsobena zlomenina dolní čelisti, nebylo potvrzeno, ale naopak vyvráceno souhrnem provedených důkazů. Nalézací soud důvodně a správně vyhodnotil obhajobu obviněného jako nevěrohodnou. Nejvyšší soud proto konstatuje, že skutkové námitky obviněného byly provedeným dokazováním bezpečně vyvráceny a představují pouze polemiku se způsobem hodnocení důkazů soudem prvého stupně a odvolacím. Toto hodnocení a jeho výsledek v podobě skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu vyjádřených v rozsudku soudu prvního stupně aprobovaných usnesením soudu odvolacího však nevykazuje žádnou nelogičnost a žádný zjevný rozpor s obsahem provedených důkazů, které byly hodnoceny velmi obezřetným způsobem a v souladu s objektivně zjištěnými okolnostmi, a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. Soudy své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. Za takového stavu nepřichází v úvahu, aby Nejvyšší soud cokoli měnil na skutkových zjištěních, která se stala podkladem výroku o vině. Proto v tomto ohledu nebyl důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. shledán.
26. V dovolání pak není vytýkána ani existence tzv. opomenutého důkazu – kamerového záznamu z cely obviněného z období od 27. 4. 2020 do 5. 6. 2020, kde by mělo být zaznamenáno sebepoškozování obviněného. Námitky obviněného směřující proti neúplnosti provedeného dokazování nemohl dovolací soud shledat opodstatněnými, pokud obviněným požadovaný důkaz nebyl nikdy k dispozici, jak je zřejmé ze zprávy Vazební věznice XY ze dne 17. 3. 2022 (č. l. 349). Z ní vyplývá, že kamery v celách oddílu 2. patra jsou využívány pouze k přímému monitorování cely, nenahrávají záznamovou stopu, tudíž nemohou být archivovány. V této části je tvrzení odvolacího soudu o údajné skartaci kamerových záznamů (bod 11. odůvodnění) zjevně chybné, jelikož pokud záznamy nevznikly, nemohly být logicky ani skartovány. Věc tak není stižena vadou opomenutého důkazu ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V.
Způsob rozhodnutí
27. Z výše popsaných důvodů a s přihlédnutím k tomu, že za situace, kdy nebyly věcně naplněny dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud dovolání obviněného jako celek podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. 1. 2023
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Vypracovala:
Mgr. Zuzana Ursová