ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.114.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 114/2023-500
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 2. 2023 o dovolání, které podal obviněný A. S. , nar. XY, státní příslušník Afghanistánu, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2022, č. j. 67 To 324/2021-435, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 29 T 13/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 17. 6. 2021, č. j. 29 T 13/2021-294 , byl obviněný A. S. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
dne 17. 8. 2019 kolem 00:25 hodin v Praze 5, po ulici Staropramenná, ve směru jízdy od ulice Na bělidle k ulici Lidická, řídil vlastní osobní motorové vozidlo tovární značky Volkswagen Passat, registrační značky XY, přičemž na křižovatce ulic Staropramenná a Lidická, do které vjížděl z vedlejší pozemní komunikace označené dopravní značkou P4 „Dej přednost v jízdě!“, dostatečně nesledoval situaci v provozu a při projíždění křižovatky v přímém směru jízdy nedal přednost v jízdě poškozenému J. T., narozenému XY, který po vozovce ulice Lidické, označené jako hlavní pozemní komunikace, ve směru jízdy od ulice Zborovská k ulici Nádražní, řídil vlastní elektrokoloběžku značky Joyor, a poškozenému J. T., narozenému XY, který ve stejném směru jízdy řídil vlastní elektrokoloběžku značky City Boss, čímž obžalovaný způsobil střet jím řízeného vozidla s oběma poškozenými a kromě hmotné škody na vozidle Volkswagen Passat, na obou elektrokoloběžkách a mobilním telefonu a oblečení J. T., také způsobil zranění obou poškozených, a to J. T. pohmoždění levé poloviny hrudníku a pohmoždění v oblasti levé kyčle, tedy zranění s obvyklou dobou léčení v trvání 2–3 týdnů, mající ze soudně lékařského hlediska charakter ublížení na zdraví, a poškozenému J. T. způsobil zlomeninu zevního kloubního hrbolu levé kosti holenní s nevelkým posunem úlomku, pohmoždění levého kolene a pohmoždění levého bérce, tedy zranění s obvyklou dobou léčení v trvání 2–3 měsíců a následnou 4–6 měsíců trvající rehabilitací, mající ze soudně lékařského hlediska charakter těžké újmy na zdraví, a tímto svým jednáním porušil ustanovení §4 písmeno a), b), c), §5 odst. 1 písm. b) a §22 odstavec 1 zákona č. 361/200 Sb. o provozu na pozemních komunikacích, v platném znění.
2. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle §147 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Dále mu byl podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti, a to trest zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 18 měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byly zdravotní pojišťovny odkázány se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze (dále též „odvolací soud“) usnesením ze dne 6. 9. 2022, č. j. 67 To 324/2021-435 (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž ho podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Pro úplnost je vhodné zmínit, že výše citované usnesení je v pořadí druhým rozhodnutím, které odvolací soud ve věci dovolatele vydal, neboť jeho předchozí usnesení ze dne 19. 10. 2021, č. j. 67 To 324/2021-344, zrušil Nejvyšší soud usnesením ze dne 14. 4. 2022, č. j. 6 Tdo 291/2022-392, poté, co shledal důvodným předcházející dovolání obviněného napadající označené (první) usnesení odvolacího soudu.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému usnesení městského soudu ze dne 6. 9. 2022 podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Petra Václavka dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Konkrétně namítá, že zjištěný skutek byl nesprávně posouzen jako přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku.
6. Obviněný zrekapituloval, že odvolací soud na základě povinností uložených mu Nejvyšším soudem dokazování doplnil o uživatelské manuály elektrokoloběžek, na nichž se poškození pohybovali, takže byl zjištěn jejich charakter s tím, že vzhledem k technickým parametrům je třeba na tyto pohlížet jako na motorová vozidla, nikoliv jako na jízdní kola. Podle dovolatele tak bylo postaveno na jisto, že poškození nebyli oprávněni jet v jednosměrné ulici v pruhu vyhrazeném pro cyklisty, neboť k tomu by byli podle dodatkové tabulky na dopravní značce oprávněni pouze účastníci silničního provozu jedoucí na jízdním kole. Oba poškození se tedy při jízdě pohybovali v protisměru a nad to v pruhu vyhrazeném pro jízdní kola, ač jeli na motorových vozidlech. Jestliže odvolací soud i v této situaci zamítl jeho odvolání, pak podle dovolatele zcela rezignoval na posouzení jednání, jichž se dopustili poškození, a to právě s ohledem na charakter vozidla, na kterém se pohybovali, a jeho relevanci pro kauzální průběh skutku. Dovolatel se vymezil proti závěru odvolacího soudu, který pouze akceptoval, že se jedná o motorová vozidla, která nebyla oprávněna jet v protisměru, s tím, že na trestnosti počínání dovolatele to nic nemění, neboť v tomto směru i přesto mohla jet jiná vozidla, např. vozidla integrovaného záchranného systému nebo jízdní kola. Podle dovolatele však poškození porušili jako účastníci silničního provozu své povinnosti, s čímž se odvolací soud příliš nezabýval. Přitom na elektrokoloběžky naplňující definici motorového vozidla kladou právní předpisy určité nároky, které by na ně v případě, že by se jednalo o koloběžky naplňující definici jízdního kola, nekladl. Předně musí být tyto schváleny k provozu na pozemních komunikacích podle zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Tuto podmínku vozidla poškozených samozřejmě nesplňovala, neboť ani jedna z nich nebyla schválena k použití v běžném provozu na pozemních komunikacích. Elektrokoloběžky poškozených tedy zjevně nesplňovaly podmínky stanovené zákonem pro takový provoz, takže nebyly vybaveny ani bezpečnostními nebo výstražnými prvky. K provozu předmětných elektrokoloběžek se však váží i další povinnosti, například podle zákona č. 361/2000 Sb., podle jehož §6 odst. 1 písm. h) je řidič povinen mít za jízdy na motocyklu nebo na mopedu na hlavě nasazenou a řádně připevněnou ochrannou přilbu schváleného typu podle zvláštního právního předpisu. Poškození dále měli například povinnost být držiteli řidičských oprávnění pro skupinu vozidel A, M. Jízda v opačném než povoleném směru byla pouze jednou z mnoha povinností, kterou tito porušili. Nicméně odvolací soud se blíže nezabýval těmito povinnostmi poškozených a ani otázkou, zda jejich porušení nemělo zásadní význam pro posouzení skutku. Podle dovolatele tedy k následku došlo v důsledku jednání poškozených.
7. Dovolatel je přesvědčen, že odvolací soud ve své podstatě nerespektoval závěry Nejvyššího soudu z jeho předchozího kasačního rozhodnutí, neboť dovodil pouze neoprávněnou jízdu jednosměrnou ulicí ze strany poškozených a vůbec se již nezabýval dalšími povinnostmi jim plynoucími z právních předpisů. Podle dovolatele jednání poškozených ve svém souhrnu bylo tak závažné, že jeho jednání nebylo výlučnou, ani zcela rozhodující příčinou vzniklého následku.
8. Závěrem podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. 67 To 324/2021, a věc tomuto soudu přikázal opět k novému projednání a rozhodnutí.
9. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Podle ní dovolatel správně označil dovolací důvod a jím uplatněná argumentace mu také odpovídá. V jeho mezích totiž, stejně tak jako ve svém předchozím mimořádném opravném prostředku, namítl, že nebylo hodnoceno spoluzavinění poškozených, a to minimálně pro ten případ,
že porušili pravidla bezpečnosti silničního provozu vzhledem k charakteru koloběžek, které řídili.
10. Státní zástupkyně sdělila, že se ztotožňuje s názorem odvolacího soudu tak, jak jej koncipoval ve svém rozhodnutí. Odvolací soud podle jejího přesvědčení při hodnocení nastalé dopravní nehody, na jejímž vzniku se podílelo více příčin, vycházel z metod umožňujících určení správného závěru o příčině stěžejní. Vyšel z metody gradace příčinné souvislosti a správně zhodnotil, že mezi porušením bezpečnostního předpisu a následkem musí být mimo příčinného vztahu ještě další vztah mezi účelem předpisu a následkem vyplývajícím z toho, že smyslem bezpečnostního předpisu je zabránit právě následkům toho druhu, jaký v konkrétním případě nastal.
11. V souvislostech dané trestní věci je třeba přiznat opodstatněnost závěru odvolacího soudu, který náležitě zkoumal účel předpisů, které byly porušeny jak ze strany obviněného, tak ze strany poškozených, přičemž dospěl k závěru, že určující pro danou trestní věc bylo jednání obviněného, který porušil ustanovení §4 písm. a), b), c), §5 odst. 1 písm. b) a §22 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Výskyt elektrokoloběžek pro dovolatele v daném místě nepředvídatelný nebyl, neboť dopravní provoz na místě byl usměrněn značkami, tedy dodatkovou tabulkou, že do jednosměrné ulice mohou kola a městská hromadná doprava. Takže i v případě, že elektrokoloběžka poškozených se měla řídit dopravními předpisy pro motocykl, a nikoliv pro kolo, mohl obviněný výskyt elektrokoloběžky považované za kolo v daném místě předpokládat, přičemž sám nedisponoval žádnou rozlišovací schopností pro to, aby byl schopen upřesnit, zda se jedná o elektrokoloběžku se slabším výkonem, tedy kolo, nebo se silnějším výkonem, tedy motocykl, který by do jednosměrné ulice vjet nesměl. Pro každý případ byl obviněný povinen dát elektrokoloběžkám přednost v jízdě. Tuto povinnost však nedodržel, a to proto, že se odpovídajícím způsobem nevěnoval řízení svého vozidla, a právě v důsledku uvedené situace došlo k předmětné dopravní nehodě.
12. Odvolací soud správně vyhodnotil, že charakter elektrokoloběžek v dané trestní věci nesehrál v rámci spoluzavinění poškozených žádnou roli, neboť toto s ohledem na celou dopravní situaci zcela absentovalo.
13. Vzhledem k uvedenému státní zástupkyně závěrem svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně navrhla, aby tak činil v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání případně učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
15. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
16. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
IV.
Důvodnost dovolání
17. Ve shodě se státní zástupkyní Nejvyšší soud konstatuje, že námitky vznesené obviněným v jeho mimořádném opravném prostředku jsou podřaditelné pod jím uplatněný důvod dovolání, konkrétně jeho variantu první určenou k nápravě vad nesprávného právního posouzení skutku.
18. Jak již bylo zmíněno výše (body 5. a 6.) dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že při posuzování jeho trestní odpovědnosti nezohlednil (vyjma toho, že poškození jeli v opačném než povoleném směru) to, že koloběžky poškozených nebyly schváleny k použití v běžném provozu na pozemních komunikacích, že poškození měli být držiteli řidičských oprávnění pro skupinu vozidel AM a měli mít nasazenou a řádně připevněnou ochrannou přilbu a nevzal ani v úvahu, že poškození neprojevili sebemenší snahu o prevenci kolize „alespoň tím, že by byli při jízdě po půlnoci řádně osvětleni a vybaveni reflexními prvky tak, aby zvětšili vzdálenost, na kterou by si jich dovolatel mohl včas všimnout a přednost jim dát, ačkoliv se ve směru jízdy pohybovali neoprávněně“.
19. Nejvyšší soud konstatuje, že odvolací soud nově na základě doplněného dokazování (na rozdíl od soudu prvního stupně) shledal, že poškození nebyli oprávněni jet v jednosměrné ulici v pruhu vyhrazeném pro cyklisty, neboť k tomu byli podle dodatkové tabulky na dopravním značení oprávněni pouze účastníci silničního provozu, kteří jeli na jízdním kole. Ulice Lidická, po které se poškození pohybovali, má v celé své délce jednosměrný provoz, tedy jak před křižovatkou, kde došlo ke střetu s vozidlem obviněného, tak i za křižovatkou, ve směru k ulici Nádražní, kam měli poškození v úmyslu pokračovat. Dle dodatkové tabulky se v „opačném“ směru jednosměrné ulice v pruhu vyhrazeném pro jízdní kola mohli pohybovat pouze cyklisté.
20. Na rozdíl od svého předešlého rozhodnutí tudíž na základě tohoto poznatku uzavřel, že na vzniku dopravní nehody měli podíl i samotní poškození a hodnotil, do jaké míry bylo jejich jednání významné z hlediska posuzování kauzálního nexu. Lze přisvědčit tomu, co zmínila ve svém vyjádření státní zástupkyně, tedy že „odvolací soud hodnotil příčinný vztah mezi jednáním obviněného a vzniklými následky v podobě těžké újmy na zdraví u poškozeného T. a v podobě ublížení na zdraví u poškozeného T. Stejně tak se zabýval mírou spoluzavinění obou poškozených vzhledem k porušení dopravních předpisů z jejich strany, a to za užití metody gradace příčinné souvislosti. Zhodnotil, že primární povinností obviněného, která je konstantně považována za „důležitou povinnost“ ve smyslu §147 odst. 2 trestního zákoníku, bylo dát přednost v jízdě. Přitom, jak bylo zjištěno znaleckým zkoumáním, výhledové poměry všech účastníků byly v daném místě dostatečné, neboť místo bylo osvětleno veřejným osvětlením a výhled obviněného z vozidla vpravo, odkud poškození jeli, musel být na výrazně delší vzdálenost a obviněný tedy mohl a měl pozorovat poškozené výrazně dříve než v počátku rozjezdu do křižovatky. Reakci obviněného tedy vyhodnotil jako nesprávnou a nepřiměřenou, a to na rozdíl od reakce obou poškozených, které byly znalcem vyhodnoceny jako přiměřené. Koloběžky přitom byly osvětlené, pouze poškození byli oblečeni v tmavých barvách a jejich oblečení nebylo vybaveno reflexními prvky. Za zásadní příčinu předmětné dopravní nehody odvolací soud označil nerespektování základních pravidel silničního provozu při vyjíždění z vedlejší komunikace na hlavní. Z hlediska příčinné souvislosti tedy jednání obviněného bylo výrazně významnější příčinou než jednání poškozených, kteří se pohybovali na koloběžce, kterou pro její konstrukční rychlost nebylo možné považovat za jízdní kolo. Odvolací soud tak po zhodnocení míry spoluzavinění poškozených uzavřel, že toto nedosáhlo takové míry, aby mělo vliv na změnu právní kvalifikace jednání obviněného, neboť významný a podstatnější vliv na vznik následku mělo nedbalé protiprávní jednání obviněného“.
21. Ačkoli dovolatel s tímto způsobem vyhodnocení kauzálních příčin a) vzniku kolize vozidla jím řízeného s elektrokoloběžkami, na nichž jeli v rozporu s dopravním značením a charakterem elektrokoloběžek poškození, a potažmo b) popsaných zranění poškozených nesouhlasí, svými námitkami nepřináší nic, co by správný závěr odvolacího soudu mohlo zvrátit.
22. Již ve svém předcházejícím kasačním usnesení Nejvyšší soud uzavřel, že za základní příčinu vzniku dopravní nehody je třeba pokládat správně určená a v popise skutku i konkrétně vyjádřená pochybení dovolatele projevující se v nedodržení označených povinností vyplývajících pro něj jako řidiče motorového vozidla ze zákona (porušení ustanovení §4 písmeno a), b), c), §5 odst. 1 písm. b) a §22 odstavec 1 zákona č. 361/200 Sb. o provozu na pozemních komunikacích, v platném znění]. Úkolem odvolacího soudu bylo, aby uvážil, zda případné (a doplněným dokazováním prokázané) porušení dopravních předpisů i ze strany poškozených je způsobilé změnit něco na právním posouzení skutku, který byl dovolateli kladen za vinu, resp. na skutku, jenž by byl případně modifikovaným způsobem (tj. při konstatování nedodržení dopravních předpisů poškozenými) zjištěn na základě doplněného dokazování.
23. Tento úkol odvolací soud splnil. Zcela důvodně uzavřel, že spoluzavinění poškozených nedosáhlo té úrovně, aby mohlo být označeno za (další) dostatečně významnou příčinu dopravní nehody (a s ní spojeného vzniku popsaných zranění obou poškozených), která by ve smyslu vyloženém v odkazovaném rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia (ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 15 Tdo 944/2015) měla vést k závěru, že dovolateli nelze klást za vinu porušení důležité povinnosti uložené mu podle zákona a tím naplnění kvalifikované skutkové podstaty přečinu těžkého ublížení na zdraví podle §147 odst. 2 tr. zákoníku. Námitky, které dovolatel uplatňuje, tj. tvrzené nezohlednění dalších skutečností, které by podle něj bylo třeba přičíst poškozeným, nejsou způsobilé závěr odvolacího soudu, že rozhodující příčinou dopravní nehody bylo jeho jednání, zvrátit.
24. Bez kauzálního významu pro dopravní nehodu jsou poukazy dovolatele o tom, že koloběžky poškozených nebyly schváleny k použití v běžném provozu na pozemních komunikacích, že poškození měli být držiteli řidičských oprávnění pro skupinu vozidel AM a měli mít nasazenou a řádně připevněnou ochrannou přilbu. Posledně zmíněná námitka nemá svoji relevanci ani z hlediska vzniklého následku, neboť by svého dílčího významu mohla nabýt teprve v té souvislosti, pokud by se závěr soudů o charakteru zranění poškozených, tj. (lehkého či prostého) ublížení na zdraví ve smyslu §122 odst. 1 tr. zákoníku či těžké újmy na zdraví podle §122 odst. 2 (přísl. písmene) tr. zákoníku, odvíjel od zranění v oblasti hlavy. To však (viz výše popis skutku) není případ posuzovaný.
25. Rovněž odkaz na to, že poškození neměli na oblečení výrazné odlišující prvky (reflexní textilie), že svítidla na jejich elektrokoloběžkách byla umístěna dole a že k nehodě došlo v noční době, nezakládá důvod k tomu, aby věc byla posouzena odlišně od soudu odvolacího. Noční doba měla totiž vést především dovolatele k tomu, aby řádně zkontroloval dopravní situaci, měl-li dopravním značením uloženu povinnost dát přednost vozidlům pohybujícím se po hlavní silnici. Možnost dovolatele registrovat na silnici poškozené nebyla vzhledem k dostatečným výhledovým možnostem a řádnému osvícení pouličním osvětlením zpochybněna. Již soud prvního stupně správně uvedl, že „[a]č byli poškození oblečeni spíše do oděvu v tmavších barvách, žádný dopravně právní předpis (tím) neporušili“. Rovněž rychlost jízdy poškozených, která byla provedeným dokazováním určena a jež nedosahovala výše (nad 25 km/hod.), pro kterou byly obě elektrokoloběžky poškozených označeny za motorová vozidla (bod 12. napadeného rozhodnutí), neovlivnila možnost dovolatele splnit svou povinnost dát přednost v jízdě osobám pohybujícím se po hlavní silnici (byť v případě poškozených nedovoleně). Přitom ve vztahu k ní je třeba hodnotit způsob reakce obviněného. Ten byl povinen jízdu umožnit vozidlům, která ulicí (jinak v protisměru) mohla projíždět. Z hlediska rychlosti jízdy poškozených by na posouzení jednání dovolatele (ve smyslu aplikace pouze základní skutkové podstaty) mohla mít vliv jen taková její hranice, která by mu splnění povinnosti (tj. poskytnutí přednosti v jízdě) podstatně ztížila nebo přímo i vyloučila (extrémní rychlost vysoce převyšující dané dopravní omezení).
26. Již z toho, co odeznělo v odůvodnění napadeného usnesení (bod 21.), tj. že rozsah následku nikterak neovlivnilo zařazení elektrokoloběžek pod motorová vozidla („ … by došlo ke zcela totožnému následku, pokud by na elektrokoloběžky bylo nahlíženo jako na jízdní kola, a to i s ohledem na fakticky zjištěnou rychlost poškozených, která činila 22,6 km/hod, tedy rychlost nepřesahující konstrukční rychlost odlišující motorová vozidla od jízdních kol, tedy 25 km/hod“), je zjevné, že to podstatné, co lze poškozeným vytýkat, tj. že jeli (z důvodu konstrukční rychlosti plynoucího zařazení použitých dopravních prostředků pod pojem motorové vozidlo) v rozporu s dopravním značením danou ulicí v protisměru, nemá kauzální význam úrovně dosahující aplikaci právních závěrů vyslovených v odkazovaném rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia ve smyslu nemožnosti dovození porušení důležité povinnosti uložené dovolateli podle zákona.
27. Všechny tyto skutečnosti svědčí o tom, že tvrzení dovolatele o nesprávném posouzení skutku, jímž byl shledán vinným, není opodstatněné. Dodat lze to, že odvolací soud, který neshledal z kauzálního hlediska významným spoluzavinění poškozených co do úvah o právní kvalifikaci skutku, nemusel přistoupit ke zrušení napadeného rozsudku, neboť nebylo nezbytné (když to na právní posouzení nemělo vliv) nově formulovat skutek ve výrokové části rozsudku (s doplněním údajů o spoluzavinění poškozených).
28. Pro řízení před dovolacím soudem nemá právní relevanci povzdech dovolatele, že odvolací soud, který připustil určitý díl viny poškozených, nepřistoupil ke změně (zmírnění) trestu uloženého za částečně jiných skutkových zjištění soudem prvního stupně. Dovolatel totiž vlastní výrok o trestu svým mimořádným opravným prostředkem (vyjma toho, že brojil proti jemu předcházejícímu výroku o vině) nenapadl, a dlužno dodat, že by tak úspěšně ani učinit nemohl, neboť jak Nejvyšší soud již nesčetněkrát ve svých rozhodnutích zopakoval, otázka přiměřenosti trestu (nejde-li o zcela zjevnou nepřiměřenost postihu, na niž by byl nucen reagovat z důvodů vyložených Ústavním soudem) je mimo zaměřenost zákonných dovolacích důvodů.
V.
Způsob rozhodnutí
29. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten sice uplatnil své námitky formálně vyhovujícím způsobem, avšak zjevně neopodstatněně. Proto o jeho dovolání bylo rozhodnuto způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
30. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání.
31. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. 2. 2023
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu