ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.1167.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 1167/2022-651
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 1. 2023 o dovolání, které podal obviněný B. S. , nar. XY, státní příslušník Ruské federace, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2022, č. j. 67 To 253/2022-622, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 3 T 12/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. 7. 2022, č. j. 3 T 12/2022 590 , byl obviněný B. S. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, kterého se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
„ v přesněji nezjištěné době v měsíci únoru 2013 v místě svého bydliště v XY, i jinde na území hl.m. Prahy, nepravdivě předstíral, že jej A. D., jednatel poškozené obchodní společnosti A. E., IČ XY, tehdy se sídlem na téže adrese, zplnomocnil k prodeji bytové jednotky č. XY v domě na téže adrese v hodnotě 5.267.110 Kč, která se nacházela ve vlastnictví poškozené společnosti A. E., což sdělil F. R., nar. XY, bydlícímu v témže bytovém domě, a jeho prostřednictvím pak zájemci o byt M. K., nar. XY, a následně doložil padělanou plnou mocí údajně vystavenou dne 25.02.2013 moskevskou notářkou v Ruské federaci, načež M. K., požádal za účelem získání finančních prostředků ke koupi tohoto bytu o poskytnutí hypotečního úvěru banku Equa bank, a.s., se sídlem Praha 8, Karolinská 661/4, která byla uvedenou padělanou plnou mocí předloženou obžalovaným rovněž uvedena v omyl, a s M. K. uzavřela dne 25.02.2013 smlouvu o hypotečním úvěru za účelem financování uvedené bytové jednotky do výše 3.600.000 Kč a zástavní smlouvu k předmětnému bytu, kterou obžalovaný za poškozenou společnost A. E. neoprávněně podepsal dne 08.03.2013, a současně s M. K. uzavřel kupní smlouvu na předmětný byt za kupní cenu 4.000.000 Kč, kterou za poškozenou společnost A. E., jako prodávající rovněž neoprávněně podepsal dne 08.03.2013, a současně podepsal návrhy na vklad zástavního a vlastnického práva doručené Katastrálnímu úřadu pro hl. město Prahu, Katastrální pracoviště XY, se sídlem XY, XY, dne 11.03.2021, načež Equa bank, a.s., vyplatila na depozitní účet advokáta částku 3.600.000 Kč, z níž si M. K. a F. R. přisvojili nejméně částku 3.100.000 Kč vyplacenou z advokátní úschovy na účet XY náležící M. K., kdy však M. K. úvěrové splátky na základě úvěrové smlouvy dosud řádně splácí, a tímto jednáním obžalovaný poškozené společnosti A. E. vyvedením bytové jednotky z jejího majetku, aniž jí cokoli uhradil, způsobil škodu ve výši 5.267.110 Kč, načež jejího jednatele i nadále listinnými materiály souvisejícími se správou bytu utvrzoval, že nemovitost je setrvale jejím majetkem .“
2. Obviněný byl za tento trestný čin odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Poškozená společnost A. E. byla s nároky na náhradu škody odkázána podle §229 odst. 1 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvoláních obviněného a státní zástupkyně proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 9. 2022, č. j. 67 To 253/2022-622, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jana Oswalda dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e) a g) tr. ř., neboť „ má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a skutek byl promlčen “.
5. Podle obviněného je sdělení obvinění i v odsuzujícím rozsudku popsán skutek, který lze kvalifikovat pouze jako trestný čin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 2 tr. zákoníku, nikoliv jako podvod podle §209 odst. 1, 4 tr. zákoníku. Všechny jeho kroky ve vztahu k svědkům K. a R. směřovaly k získání finančních prostředků z úvěru od Equa bank, a. s., nikoliv k tomu, aby svědek K. „ovládl byt a vystupoval jako vlastník“. Vzhledem k tomu, že skutek spočívající v úvěrovém podvodu byl vůči výše jmenovaným svědkům promlčen [viz usnesení o odložení věci ze dne 26. 8. 2021 podle §159a odst. 2 tr. ř. s odkazem na §11 odst. l písm. b) tr. ř.], měla být tímto způsobem posouzena i věc dovolatele. Soudy však nepřihlédly k tvrzením obhajoby, že předmětem útoku nebyl samotný byt, nýbrž peněžní prostředky ze zmíněného úvěru. Nadto byt byl navrácen poškozenému v civilním řízení před Obvodním soudem pro Prahu 6, sp. zn. 11 C 400/2014. Předmětná bytová jednotka tudíž neměla být v popisu skutku jako předmět útoku a jeho vyjádření tudíž neodpovídá zjištěným skutečnostem. Dále obviněný uvádí, že ve věci absentuje jeho obohacení jako znak objektivní stránky aplikované skutkové podstaty. Nalézací se v tomto směru nereflektoval výpovědi svědků a nevzal v úvahu zásadu in dubio pro reo .
6. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
7. Nejvyšší státní zástupce , se k dovolání obviněné vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), podle které je dovolatelovo tvrzení o promlčení jeho skutku nepřípadné. Skutek spočívající v úvěrovém podvodu ve věci, v níž byli podezřelými svědci K. a R., je odlišným skutkem od toho, pro který byl trestně stíhán a odsouzen dovolatel. Touto otázkou se navíc zabýval již odvolací soud v bodě 19. jeho usnesení. Pokud obviněný tvrdí, že předmětem útoku nemohla být bytová jednotka, ale peněžní prostředky z úvěru Equa bank, a. s., nelze s tím souhlasit. Obviněný podvodně presentoval zplnomocnění poškozenou A. E. k prodeji bytu a podpisu návrhu na vklad vlastnického práva, jakož i zřízení zástavního práva k vylákání úvěrových prostředků. To vše za utvrzování poškozené v tom, že předmětná nemovitosti je stále jejím majetkem. Bytová jednotka tedy nepochybně byla předmětem útoku dovolatelem spáchaného podvodu. Z vylákání úvěrových prostředků ovšem nikdy viněn nebyl. Otázka, zda byly splátky z daného úvěru hrazeny, je tedy irelevantní. Jedinou námitkou ve smyslu zpochybnění právní kvalifikace podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku je ta, podle které absentovalo obohacení jako znak objektivní stránky. V právní větě rozsudku nalézacího soudu je sice vyjádřeno, že obviněný „sebe obohatil“, ačkoliv se ve skutečnosti jednalo o obohacení svědka K. To však nezpůsobuje neudržitelnost výroku o vině dovolatele, když z jejího skutkového podkladu jednoznačně plyne naplnění všech znaků aplikované skutkové podstaty. Navrácení bytu poškozené v rámci civilního řízení přitom na uvedené nemá vliv, resp. může být vnímáno toliko jako náhrada škody.
8. Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné a aby tak učinil v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Současně vyjádřila souhlas s konáním neveřejného zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody. Obviněný své dovolání opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř. Nicméně pod písmeno g) chybně podřadil slovní vyjádření spadající pod písm. h) citovaného ustanovení. Zjevně tedy mínil užít dovolacího důvodu spočívajícího v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Vzhledem k tomu, že některé jeho námitky mají procesní, resp. skutkovou povahu, jinak teoreticky podřaditelnou pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho alternativě, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů , není zcela zřejmé, jaký dovolací důvod vlastně mínil uplatnit. Nadto je třeba podotknout, že nevyužil dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., ačkoliv byl jeho řádný opravný prostředek odvolacím soudem zamítnut.
11. Nejvyšší soud již na tomto místě musí konstatovat, že argumentace obviněného nemůže být úspěšná i s odhlédnutím od výše popsaných procesních nedostatků. Většina výhrad obviněného je totiž navázána na zcela jiný skutek, než pro který byl odsouzen. Jejich jádrem je totiž tvrzení, že skutek obviněného měl být v podstatě totožný s úvěrovým podvodem, v němž figurovali svědci K. a R., ohledně něhož byla věc odložena podle §159a odst. 2 tr. ř. ve spojení s §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. usnesením Policie ČR ze dne 26. 8. 2021 z důvodu jejího promlčení. Z uvedeného tedy dovozuje, že i jeho trestní stíhání mělo být již promlčeno. Vzhledem k primárnímu navázání námitky promlčení dovolatelem k jinému skutku, než pro který byl napadeným rozhodnutím (ve spojení s jemu předcházejícím rozsudkem soudu prvního stupně) uznán vinným, je vhodné prvně poukázat na to, že ji (ani její dílčí části) nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů, a to ani pod dovolatelem uplatněné ustanovení §265b odst. 1 písm. e) tr. ř.
12. Obviněný zároveň zcela přehlíží, že na tuto jeho námitku reagoval již odvolací soud v bodě 19. jeho usnesení, kde uvedl, že jmenovaní svědci „… byli prověřováni pro podezření ze spáchání přečinu úvěrového podvodu dle §211 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku vůči Aqua bank a.s., kdy měli uvádět při sjednávání smlouvy o úvěru, který se týká nyní projednávané věci, nepravdivé údaje o zaměstnání K., kdy doložili nepravdivý výpis z jeho účtu, následně pak úvěr použili k jiným účelům, a to za situace, kdy hypoteční úvěr je nakonec v současné době splácen a bance tedy fakticky škoda nevznikla, a to z důvodu promlčení, tedy s odkazem na §11 odst. 1 písm. b) tr. řádu, kdy dne 26. 8. 2021 došlo k odložení této věci dle §159a odst. 2 tr. řádu“. Dovolatelem prezentované námitky, pojící se k tomu, že i jeho trestní odpovědnost měla být promlčena, tudíž nelze akceptovat, neboť byl trestně stíhán a odsouzen pro jiný skutek, než na který odkazuje ve své argumentaci. Z vyjádření skutku v odsuzujícím rozsudku vyplývá, že se na základě padělané plné moci nepravdivě vydával za osobu oprávněnou nakládat s daným bytem. Na tomto podkladě jednal se svědkem R., skrze kterého byl kontaktován svědek K., s nímž nakonec na podkladě výše zmíněného klamavého jednání uzavřel obviněný kupní smlouvu na byt. Následně podepsal návrhy na vklad zástavního a vlastnického práva doručené Katastrálnímu úřadu pro hl. město Prahu. Je tedy až absurdní, pokud tvrdí, že všechny jeho kroky směřovaly k tomu, aby svědek K. získal daný úvěr, nikoliv k tomu, aby byt poškozeného přešel do vlastnictví tohoto svědka. Z odkazované pasáže usnesení odvolacího soudu, stejně jako ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, plyne i nepřípadnost námitky, že se soudy jeho obhajobou v tomto směru nezabývaly, když tato byla přijatelným způsobem vyvrácena.
13. Pokud obviněný uvádí, že se soudy nevypořádaly s námitkou, podle níž nevznikla žádná škoda jako znak objektivní stránky, lze uvést, že se jedná o zcela banální polemiku se skutkovými zjištěními, která nemůže uspět. Touto otázkou se zabýval již nalézací soud, především v bodě 22. jeho rozsudku, v němž poukázal na to, že škoda vznikla společnosti A. E., ve výši hodnoty bytu podvodně vyvedeného z jejího majetku, podle znalkyně činící 5.267.110 Kč. Soud dále podotkl, že následně tato škoda sice „… byla vyřešena smírným způsobem u civilního soudu a byt byl navrácen i zbaven zástavního práva banky, ale o to se obžalovaný nijak nezasloužil a vyšlo to z iniciativy svědka D.“. K tomuto je pouze vhodné dodat, že i kdyby se o navrácení bytu do majetku společnosti A. E. obviněný nějak zasloužil, nebyla by výše škody jako znaku aplikované skutkové podstaty ovlivněna. Jednalo by se totiž pouze o náhradu škody způsobené trestným činem.
14. Jedinou námitkou, která vyhojuje dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (pakliže jej obviněný mínil uplatnit – viz bod 10. tohoto usnesení), je ta, podle níž nemohl obviněný naplnit znaky trestného činu podvodu, když nebylo zjištěno jeho vlastní obohacení. Nalézací soud skutečně v rámci svých skutkových zjištění nedospěl k závěru, že by se obviněný podvodným prodejem bytu obohatil. Ovšem k naplnění znaků trestného činu podvodu není nutné, aby jeho pachatel byl zároveň osobou obohacenou, ostatně tomu odpovídá i sama formulace skutkové podstaty podle §209 tr. zákoníku „kdo sebe nebo jiného obohatí“. Ostatně k tomuto lze citovat i judikaturu, ze které vyplývá, že mimo pachatele mohou u podvodu vystupovat další tři osoby – osoba jednající v omylu, osoba, které byla způsobena škoda – poškozený (v praxi jde často o jedinou osobu), a obohacená osoba, není-li jí pachatel (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2000, sp. zn. 8 Tz 136/2000). Dílčí nepřesnost v užití alternativního znaku skutkové podstaty nemůže odůvodnit kasaci dovoláním napadeného rozhodnutí.
15. K poslední řešené námitce dovolatel připojil zmínku o tom, že nebyla dodržena zásada in dubio pro reo , neboť soudy nevzal „… v úvahu výpovědi svědků a skutková zjištění …“. Toto tvrzení však nijak hlouběji nerozvádí a neposkytuje žádné konkrétní argumenty. Stejně tak je nutné podotknout, že i jeho výhrady stran vyjádření skutku v odsuzujícím rozsudku či jeho právní kvalifikaci ve výrokové části jsou poměrně strohé, v podstatě se pojící jen k výše vypořádané argumentaci stran promlčené trestní odpovědnosti ve vztahu ke skutku svědků K. a R.
16. Závěrem tedy Nejvyšší soud připomíná, že v rámci dovolacího řízení se neuplatňuje tzv. revizní princip, na základě něhož by měl z vlastní iniciativy vyhledávat případné vady napadených rozhodnutí. Rovněž není jeho úkolem, aby za dovolatele jím uplatněné námitky nově formuloval nebo ty, které jsou nekonkrétně vyjádřené, domýšlel. Zákonná dikce §265i odst. 3 tr. ř. upravující přezkumnou povinnost dovolacího soudu je v tomto směru jednoznačná – napadené rozhodnutí je přezkoumáváno na podkladě námitek, které dovolatel ve svém opravném prostředku uplatní. Mimo jiné z důvodu možného splnění uvedeného požadavku je vyžadováno to, aby obviněný své dovolání podal prostřednictvím osoby právně erudované – tj. obhájce.
V.
Způsob rozhodnutí
17. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněné plyne, že jím uplatněné námitky, podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., případně pod důvod dovolání podle písm. g) citovaného ustanovení, nebyly shledány opodstatněnými. Pod jím formálně uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. nevyjádřil obviněnou žádnou přiléhavou námitku, neboť jak zmíněno výše, tvrzení o nesprávnosti posouzení uvedené otázky soudy vztahoval k jinému skutku, potažmo jiné právní kvalifikaci, než které byly předmětem jeho trestního stíhání. Nejvyšší soud proto o podaném dovolání rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
18. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. 1. 2023
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu