ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.1187.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 1187/2022-157
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 1. 2023 o dovolání, které podala obviněná D. G. , nar. XY, Slovenská republika, státní příslušnost Slovenská republika, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 8. 2022, č. j. 8 To 232/2022-88, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 72/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 6. 6. 2022, č. j. 4 T 72/2022-70 , byla obviněná D. G. (dále „obviněná“, příp. „dovolatelka“) uznána vinnou přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustila způsobem specifikovaným ve výroku rozsudku.
2. Obviněná byla za tento přečin odsouzena podle §62 odst. 1, §63 odst. 1 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin.
3. O odvolání státní zástupkyně a obviněné proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 16. 8. 2022, č. j. 8 To 232/2022-88 , jímž podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. z podnětu odvolání státní zástupkyně napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnou uznal vinnou přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle jeho zjištění dopustila tím, že
dne 10. 4. 2022 v době od 18:30 hodin do 19:30 hodin v XY na ulici XY a ulici XY oslovila poškozenou L. B., nar. XY, která je osobou s psychickými problémy, lehce ovlivnitelnou a manipulovatelnou, a z této se nejprve pokusila pod smyšlenými záminkami ohledně umírající matky a nákladů na její pohřeb, či úhrady dluhů na ubytovně XY, nejprve vylákat finanční částku 12.000 Kč, což poškozená odmítla, následně se při cestě centrem města Brna s poškozenou přesunula k bankomatu společnosti Air Bank, a. s., na ulici Joštova 2, kde neustále na poškozenou naléhala, aby tato z bankomatu vybrala částku 7.000 Kč a peníze jí předala s tím, že jí následně vrátí, čemuž poškozená následně částečně podlehla a z bankomatu vybrala částku 1.000 Kč, kterou obviněné předala, na což však obviněná reagovala tak, že poškozené strhla z očí brýle a uvedla, že jí brýle nevrátí, pokud jí nedá celou částku 7.000 Kč, čehož se poškozená zalekla, protože bez svých brýlí je vážně omezena na pohybu, přičemž pod tímto vlivem obviněné z bankomatu vybrala zbývající částku 6.000 Kč a obviněné ji oproti vrácení brýlí předala, následně od obviněné odcházela pryč, kdy obviněná jí ještě opakovaně telefonicky kontaktovala a požadovala další peníze, na což již poškozená nepřistoupila, a svým jednáním tak způsobila poškozené L. B., nar. XY, škodu ve výši 7.000 Kč, kdy peníze následně poškozené dne 25. 4. 2022 pod tlakem vedení trestního řízení vrátila převodem na její bankovní účet.
4. Odvolací soud ji za tento přečin odsoudil podle §175 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, pro jehož výkon ji podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Odvolání obviněné zamítl podle §256 tr. ř.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jana Pernicy dovolání, jež opřela o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
6. Obviněná uvádí, že o skutkovém stavu není pochybnost. Za nesprávný však považuje závěr krajského soudu, že vůči poškozené použila násilí a pohrůžku jiné těžké újmy. Podle jejího názoru může nevrácení pomůcky denní potřeby představovat pohrůžku jiné těžké újmy v závislosti na konkrétních okolnostech. Předložila v této souvislosti teoretická východiska, která podle jejího mínění odvolací soud nerespektoval. Zdůraznila přitom, že z výslechu poškozené vyplynulo, že bez brýlí by byla schopna přečíst jízdní řád a v lokalitě se nacházela její kamarádka. Musela by si pořídit nové brýle a nemohla by se druhý den dopravit do práce. Jedná se o důsledky, se kterými se řada osob se špatným zrakem běžně v životě setkává v případě ztráty či poškození brýlí. Během hlavního líčení nevyšlo najevo, že by poškozená skutečně byla bez brýlí „zcela bezbranná“. Obhajoba během líčení nepostřehla, že by byly během jednání brýle nestandardní nebo výrazné. Závěr o spáchání trestného činu vydírání nemohou odůvodnit ani osobní rysy poškozené, ta má sice psychickou poruchu, neovlivňovala však její vnímání skutku. Ohledně mentální zdatnosti poškozené nebylo prováděno žádné dokazování.
7. Obviněná dodala, že vydírání je trestným činem úmyslným a musela by si být proto vědoma možných dopadů učiněné pohrůžky a chápat, že může poškozenou zasáhnout s takovou intenzitou, že hrozící újmu bude vnímat jako těžkou. Nebylo prokázáno, že by poškozené chtěla způsobit těžkou újmu, patrně měla za to, že sice vyvolá nepříjemnou situaci, ale takovou, která poškozenou výrazně neohrozí. Její jednání lze označit za dětinské. Rozhodnutí nadto není řádně odůvodněno a v důsledku toho je nepřezkoumatelné.
8. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc postoupil jinému orgánu, jelikož by mohla být posouzena jako přestupek ve smyslu §222 odst. 2 tr. zákoníku (patrně míněn postup podle §222 odst. 2 tr. ř.). Samostatným podáním
vyjádřila obviněná souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
9. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněné vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který poukázal na skutečnost, že obviněná dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. označila patrně nadbytečně. Dokonce v rámci dovolání konstatuje, že o „ skutkovém stavu není pochybnost “.
10. Co se týče dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., obviněná nesouhlasí s tím, že krajský soud právně kvalifikoval její počínání jako přečin vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku. Objektivní stránka deliktu byla naplněna hned ve dvou alternativách. V prvé řadě obviněná užila násilí. Konkrétně strhla poškozené brýle. S ohledem na zranitelnost, bezbrannost či velice špatný zrak poškozené přitom i tento typ násilí byl dostatečný k tomu, aby významně zapůsobil na poškozenou a její vůli. Kromě toho obviněná uplatnila vůči poškozené též pohrůžku jiné těžké újmy. Ta spočívala v odmítnutí vrácení brýlí, pokud poškozená nevyplatí obviněné částku 7 000 Kč. S přihlédnutím k velmi vážnému zrakovému hendikepu poškozené, jakož i s ohledem na její určitou duševní nevyrovnanost, křehkost a citlivost by ztráta brýlí ve večerních hodinách v centru velkého města pro ni nepochybně znamenala podstatné omezení, navíc spojené s intenzivním stresem, zmatkem a s obavou a strachem z toho, jak takovouto náročnou životní situaci vyřešit.
11. Státní zástupce dále vyjádřil nesouhlas s obviněnou v tom, že zlomyslné uzmutí brýlí člověku s vážným postižením zraku, navíc s cílem vymámit z něj relativně velký finanční obnos, je běžnou životní situací, se kterou se takto postižení lidé standardně setkávají. Obviněné nepřitakal ani v tvrzení, že intenzita pohrůžky nedosahovala závažnosti hrozby násilím. Maje na zřeteli zrakový hendikep poškozené a její relativní duševní křehkost, konstatoval, že bez brýlí mohla poškozená velice snadno přijít k úhoně na zdraví fyzickém či duševním, např. v důsledku pádu, zakopnutí, zmatku, strachu atd. S ohledem na okolnosti případu se tedy jednalo o pohrůžku dostatečně závažnou.
12. Pokud jde o stránku subjektivní, naplněna byla i ta. Obviněná si musela být vědoma zdravotního hendikepu poškozené. Jak správně uvedl krajský soud, byl totiž nepřehlédnutelný. Pokud se přesto obviněná vědomě zaměřila na zjevně slabší osobu poškozené, strhla jí brýle a odmítala je vydat, dokud za to nedostane zaplaceno, pak její úmysl nepochybně násilí zahrnoval, protože brýle nemohla uzmout z nedbalosti, ale jedině proto, že chtěla. Zahrnoval však i jinou těžkou újmu (popsána výše). Obviněná takovou újmu poškozené způsobit chtěla, neboť právě ona újma byla nutným prostředkem k donucení poškozené předat jí finanční hotovost.
13. Z odůvodnění dotčeného rozhodnutí nelze dovodit ani existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, když naopak vyplývá, že soud postupoval v souladu s pravidly zakotvenými v §2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž odůvodnění rozhodnutí splňuje požadavky zakotvené v §125 odst. 1 tr. ř., a jako takové je rozhodnutí plně přezkoumatelné.
14. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
15. Obviněná zaslala prostřednictvím svého obhájce repliku k vyjádření státního zástupce, v níž uvedla, že sejmutí brýlí nepředstavuje násilí. Nesouhlasí, že poškozené hrozila těžkou újmou. Byť se pohybovala ve velkém městě, je zvyklá se v něm pohybovat, má v něm přátelské vazby a bez brýlí je pohybu schopná. S ohledem na definici násilí nelze hrozbu zakopnutí v důsledku nevrácení brýlí považovat za pohrůžku násilím. Obviněná totiž nevyvinula žádnou sílu a nepřekonala ani odpor. Závěrem uvedla, že se s obsahem přípisu státního zástupce neztotožňuje a trvá na svém návrhu.
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
17. Obviněná ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnila dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. V souladu s názorem vyjádřeným státním zástupcem má však Nejvyšší soud za to, že dovolatelka dovolací důvod podle písm. g) tr. ř. uplatnila nadbytečně. Je tomu tak proto, že nejenže neuvedla, kterou z možných alternativ tohoto dovolacího důvodu uplatňuje, ale nepřipojila argumentaci vztahující se ani k jedné z nich. Sama uvedla, že o skutkovém stavu není pochyb, vyloučila tedy alternativu první. Zároveň neuvedla žádný důkaz, který by považovala za nepoužitelný, či který nebyl přes její návrh proveden, čímž vyloučila také zbývající alternativy. Naopak svojí argumentací vztahující se k subjektivní a objektivní stránce trestného činu, jímž byla uznána vinnou, vyhověla požadavkům vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
18. Trestného činu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl . Jednání obviněné bylo krajským soudem vyjádřeno v právní větě tak, že jiného násilím a pohrůžkou jiné těžké újmy nutila, aby něco konal.
19. „Násilím se rozumí použití fyzické síly k překonání nebo zamezení kladeného nebo očekávaného odporu. […] Pohrůžka jiné těžké újmy může spočívat v hrozbě způsobení závažné majetkové újmy, vážné újmy na právech, na cti či dobré pověsti, […] musí se však jako těžká újma objektivně jevit a napadený ji jako těžkou újmu musí také objektivně pociťovat (srov. R 10/1979-II.). Při posuzování, zda jde o jinou těžkou újmu, je nutno přihlížet k osobním poměrům napadeného, k jeho vyspělosti, zkušenostem, psychickému stavu apod . “ (viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1752-3)
20. Obviněná ve svém dovolání vznesla námitky vůči oběma odvolacím soudem použitým alternativám objektivní stránky označeného přečinu, přičemž v písemném vyhotovení svého dovolání připojila obsáhlou argumentaci ve vztahu k druhé z nich, tedy k pohrůžce jiné těžké újmy .
21. Z výpovědi poškozené učiněné v hlavním líčení (viz protokol ze dne 6. 6. 2022, č. l. 66 a násl.), ke kterému se dostavila v doprovodu sociální pracovnice poté, co požádala, aby mohla vypovídat v nepřítomnosti obviněné, protože z ní má strach, vyplynulo následující. Ve vztahu ke svému zdravotnímu stavu, tedy ke své oční vadě a možnostem orientace bez brýlí a možným následkům toho, kdyby jí byly brýle odebrány permanentně, a především svým pocitů z téhož, uvedla, že nevidí do dálky, přičemž má na jednom oku 3,5 dioptrie a astigmatismus 1,25 dioptrie, na druhém oku 1,75 dioptrie a taktéž astigmatismus. K tomu lze doplnit, že onemocnění astigmatismem znamená, že osoba vidí podstatně hůře, než osoba s pouze dioptrickou vadou a toto onemocnění se vyznačuje především špatným rozeznáváním vzdáleností, přičemž obraz je vnímán zakřiveně a deformovaně. Osoba postižená astigmatismem vidí špatně do dálky i do blízka. Tím spíše při vyšším stupni postižení, jako je 1,25 dioptrie. Ač na jednu stranu mohla poškozená při dlouhém zaostření přečíst jízdní řád, neboť nemá dioptrie nablízko, nemohla se – jak sama uvedla – bez brýlí pohybovat na ulici, neboť například nemohla rozeznat vzdálenost, tedy jak daleko je od ní auto. Krom toho poškozená popsala své psychické onemocnění a strach, který projevovala v průběhu činu, stejně jako strach a paniku, která by vyvstala v případě, že by byla bez brýlí.
22. Vzhledem ke shora zmíněnému, především pak v kontextu výkladových stanovisek citovaných výše, je proto na místě mít za to, že objektivní stránka přečinu vydírání ve smyslu zákonného znaku pohrůžky jiné těžké újmy byla v posuzované věci naplněna. Je tomu tak proto, že újma, kterou jí obviněná hrozila, tedy že jí nevrátí odebrané brýle, které jsou její zdravotní pomůckou nezbytnou ke korekci zraku do takové míry, že bez nich není schopná bezpečné orientace ve městě, musela být poškozenou – ohledem na její poměry, stejně jako její zkušenosti a psychický stav v době trestného činu – objektivně pociťována jako těžká újma. Na tomto závěru ničeho nemění ani argumentace vznesená soudem prvního stupně, tedy že poškozená si mohla přečíst jízdní řád, neboť to by jí nepomohlo v okamžiku, kdy nemůže bez brýlí odhadnout jak daleko je auto nebo tramvaj, a nemůže se proto bezpečně pohybovat na ulici. Stejně tak na posouzení této otázky nemá vliv, zda se v okolí vyskytovala známá poškozené, která by jí mohla pomoci dopravit se domů, či že u sebe měla mobilní telefon, kterým by mohla zavolat pomoc. Poškozenou popisovaný pocit strachu a paniky vznikl bez ohledu na tuto skutečnost. Nadto by odnětí jejího jediného páru brýlí znamenalo pro poškozenou závažnou újmu nejen v den, kdy by o svoji zdravotní pomůcku byla obviněnou připravena, ale i po další dobu nezbytnou k výrobě nových brýlí. Důsledkem toho by poškozená nemohla po tuto dobu chodit do práce, ani se účastnit jiných aktivit mimo domov. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že závěr o naplnění objektivní stránky trestného činu, jímž byla obviněná shledána vinnou, je správný.
23. Ve svém dovolání obviněná uvedla, že za správný nepovažuje ani závěr krajského soudu, že vůči poškozené užila násilí. Přestože ve svém dovolání k uvedenému nepřipojila žádnou argumentaci, ve své replice k vyjádření státního zástupce připomněla usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 7 Tdo 382/2016. Krajský soud měl za to, že tato varianta objektivní stránky byla naplněna, když obviněná poškozené strhla z obličeje dioptrické brýle. Vzhledem k citovaným teoretickým východiskům, kdy se za použití násilí považuje „použití fyzické síly k překonání nebo zamezení kladeného nebo očekávaného odporu“, a obhajobou citované judikatuře, podle níž „násilím není neočekávané vytržení věci, kdy poškozený ani nestačí klást odpor, avšak za násilí již je třeba považovat jednání, při kterém pachatel překonává odpor poškozeného např. tím, že věcí cloumá,“ (viz rozhodnutí č. 19/1972 a č. 1/1980 Sb. rozh. tr.) bylo by na místě s argumentací obhajoby souhlasit. Avšak vzhledem k závěru, k němuž dospěl Nejvyšší soud v předcházejícím bodě, tedy že objektivní stránka trestného činu byla naplněna ve variantě „pohrůžkou jiné těžké újmy“, přičemž postačuje naplnění byť jen jedné z variant objektivní stránky přečinu, je zcela zřejmé, že by to nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněné.
24. Obviněná dále namítla, že žalovaný trestný čin je činem úmyslným, a tudíž si musela být vědoma okolností a možných dopadů učiněné pohrůžky, tedy že může pohrůžka poškozenou zasáhnout natolik, že bude hrozící újmu vnímat jako těžkou. Krajský soud k tomuto ve svém rozhodnutí uvedl, že „[o]bžalovaná si zcela jistě byla vědoma handicapu u poškozené, a to nejen s ohledem na její omezenou mentální zdatnost, ale právě i s ohledem na to, že běžně používá silné dioptrické brýle opatřené navíc cylindrickými čočkami, což je viditelné na první pohled“ (viz bod 8. rozsudku). Obhajoba k uvedenému argumentovala, že nebylo provedeno dokazování k mentální zdatnosti poškozené, přičemž v hlavním líčení vypovídala logicky a věcně, a že silnější brýle či cylindrické čočky taktéž rozpoznatelné nebyly. K uvedené argumentaci stran toho, co bylo či nebylo v hlavním líčení obhájci na první pohled zřejmé, se nemůže Nejvyšší soud vyjádřit. Na druhou stranu však může poukázat na důkazy založené ve spisovém materiálu, a to zdravotní zprávy poškozené, které slouží jako důkaz prokazující psychický stav poškozené. Zároveň má Nejvyšší soud za to, že křehkost psychického stavu poškozené lze dovodit také z její žádosti vypovídat v nepřítomnosti obviněné a skutečnosti, že byla na hlavní líčení doprovázena sociální pracovnicí, či vůbec ze samotné skutečnosti, že má přidělenu sociální pracovnici, aby jí s každodenním počínáním pomáhala.
25. Důležité ovšem je, jak mohla věci vnímat obviněná v době spáchání trestného činu, tedy čeho si mohla být vědoma. Z výpovědi poškozené vyplynulo, že se obviněné bála, klepala se a dala se obviněnou ovlivnit. Zároveň z dokazování provedeného připojenými spisy a rejstříkem trestů vyplynulo, jak upozornil krajský soud (bod 9. rozsudku), že si obviněná záměrně vybírá oběti s určitým handicapem, ať už ve formě věku či mentálního stavu. Je tedy zřejmé, že si poškozenou tzv. vytipovala. Ze samotné skutečnosti, že poškozená nosí dioptrické brýle nikoli pouze v případě potřeby, ale tzv. nastálo, je zřejmé, že její oční vada bude vážnějšího charakteru. Obviněná tedy musela vědět, aniž by to vyžadovalo jakékoli vzdělání či povědomost o očních vadách, že člověk, který při pohybu venku potřebuje mít brýle stále na očích, při jejich ztrátě pocítí újmu. Ať už bylo na brýlích poznat, že měly silné dioptrie či nikoli, s ohledem na sdělení poškozené, že brýle potřebuje a že jejich odnětí pro ni bude znamenat značnou újmu, byla si závažnosti následku, který svým jednání vyvolá, vědoma. Ostatně právě proto jí brýle odejmula a pohrůžky jejich nevrácení záměrně použila jako účinného prostředku působení na vůli poškozené. Ta, aby nemusela popsaným velmi nepříznivým následkům čelit, se jednání obviněné podrobila a učinila to, co po ní požadovala.
26. Lze tak shrnout, že obviněná dobře věděla, že poškozená s ohledem na svůj psychický stav a zdravotní omezení bude vnímat odebrání a nevrácení brýlí jako těžkou újmu. Tímto způsobem ji přinutila vydat jí požadovanou finanční částku. Zcela zjevně svým jednáním chtěla chráněný zájem ve formě svobodného jednání (objekt trestného činu vydírání) porušit a tohoto následku dosáhnout chtěla [§15 odst. 1 písm. a) tr. ř.] Také subjektivní stránka trestného činu, jímž byla obviněná shledána vinnou, a to i s ohledem na to, co již uvedl (bod 9.) v dovoláním napadeném rozsudku odvolací soud, je tudíž naplněna.
V.
Způsob rozhodnutí
27. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněné plyne, že námitka týkající se subjektivní stránky přečinu a objektivní stránky ve formě pohrůžky jiné těžké újmy byly shledány neopodstatněnými. Zcela nemístné je označení jednání obviněné v jejím dovolání za „dětinské“, neboť důkazní situace (i s přihlédnutím k předcházejícím odsouzení obviněné) naopak umožňuje vyslovit závěr, že šlo o cílené protiprávní jednání zaměřené vůči osobě, jejíž možnosti obrany byly výrazně omezené. Námitka týkající se objektivní stránky ve variantě přečinu spáchaného násilím byla sice shledána opodstatněnou, avšak ve světle naplnění skutkové podstaty druhou variantou objektivní stránky je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněné a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o celém dovolání obviněné rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. f) tr. ř.
28. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
29. Zcela na závěr lze uvést, že podnět obviněné k postupu podle §265h odst. 3 tr. ř. nebyl vyslyšen, takže před dovolacím soudem nevyvstala povinnost o příslušném návrhu předsedy senátu soudu první stupně rozhodnout. Předseda senátu dovolacího soudu pak neshledal důvod k tomu, aby aplikoval ustanovení §265o odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. 1. 2023
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu