ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.160.2023.1
6 Tdo 160/2023-
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 3. 2023 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného M. M. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 6. 2022, č. j. 7 To 33/2022-557, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 7 T 5/2022, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 6. 2022, č. j. 7 To 33/2022-557, a další rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze (dále též „soud prvního stupně“ nebo „nalézací soud“) ze dne 25. 4. 2022, č. j. 7 T 5/2022-521 , byl M. M. (dále „obviněný“) uznán vinným zločinem opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že
od přesněji nezjištěné doby před dnem 10. 8. 2021 až do zmíněného dne masivně konzumoval marihuanu, metamfetamin, kokain, opiáty a také alkoholické nápoje a navzdory předchozí zkušenosti s účinkem takových látek na jeho chování, které obtížně kontroloval, se tím přivedl do stavu toxické psychózy, tedy duševní poruchy, v jejímž důsledku vymizela jeho schopnost ovládat své jednání, a v takovém stavu se dopustil jednání majícího znaky jednak zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, 2, písm. a), b) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a jednak přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1, 2, písm. a) tr. zákoníku tím, že v době kolem 12:50 hodin dne 10. 8. 2021 v XY ulici v XY v místě před domem čp. XY úmyslně a s využitím své sportovní kvalifikace v odvětví kontaktního a úderového souboje udeřil nohou do hlavy poškozenou J. D., narozenou XY, kterou tím srazil na zem a způsobil jí okamžitou ztrátu vědomí, otřes mozku, otok levé tváře, tržnou ránu ve vlasové části hlavy a zlomeninu nosních kůstek, dále v témže místě úmyslně udeřil malou silou rukou do obličeje I. Č., narozenou XY, které tím způsobil bolestivost krční páteře, následně napadl kopem do trupu K. K., narozenou XY, a po jejím slovním upozornění na její graviditu ji kopl nohou do oblasti pravé spánkové kosti, poté ji uchopil za krk a kolenem ji kopl do hlavy, pak ji chytil za vlasy a vlekl ji vleže na vzdálenost několika metrů do přilehlé budovy, kde ji znovu kopl do hlavy do místa za levým uchem, čímž jí způsobil otřes mozku a podvrtnutí krční páteře a takto jednal přinejmenším srozuměn s tím, že takovým útokem způsobí napadeným J. D. a K. K. těžkou újmu na zdraví, to jest delší dobu trvající vážnou poruchu zdraví například rozlámáním obličejových kostí, případně poškození důležitého orgánu vyvoláním nitrolebního krvácení, k čemuž díky náhodě nedošlo, a poté úmyslně nejméně pětkrát vedl úder rukou do obličeje a těla a jeden úder nohou do těla poškozeného Z. Č., narozeného XY, jehož jednou zasáhl do čelisti, aniž by jej zranil, a jednou udeřil rukou do hlavy poškozenou B. F., narozenou XY, kterou tím srazil na zem a způsobil jí krevní podlitinu, a to s tím., že rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2016 byl uznán vinným mimo jiné přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil fyzickým napadením jiné osoby.
2. Za tento trestný čin byl odsouzen podle §360 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku mu bylo uloženo ochranné léčení protitoxikomanické ve formě ústavní. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozené K. K., nar. XY, nemajetkovou újmu ve výši 100.000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla tato poškozená odkázána se zbytkem nároku na nemajetkovou újmu a s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byly poškozené Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra České republiky, Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky a J. D., nar. XY, odkázány s jejich nároky na náhradu škody a nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Tento rozsudek na podkladě odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil v celém rozsahu Vrchní soud v Praze (dále též „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 21. 6. 2022, č. j. 7 To 33/2022-557 ( dále též „napadené rozhodnutí“). Odvolací soud podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného podle §226 písm. d) tr. ř. zprostil obžaloby . Podle §99 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku mu současně uložil ochranné léčení protitoxikomanické ve formě ústavní. Podle §229 odst. 3 tr. ř. odkázal poškozené K. K., nar. XY, J. D., nar. XY, Všeobecnou zdravotní pojišťovnu ČR, Zdravotní pojišťovnu Ministerstva vnitra ČR a Vojenskou zdravotní pojišťovnu ČR s jejich nároky na náhradu škody a na náhradu nemajetkové újmy v penězích na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku vrchního soudu podal nejvyšší státní zástupce (dále též „dovolatel“) v neprospěch obviněného dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Odvolacímu soudu vytýká, že vadně vyhodnotil podmínky pro naplnění skutkové podstaty zločinu opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku a že dospěl k extrémně vadnému skutkovému závěru stran příčiny vzniku toxické psychózy obviněného.
5. Dovolatel namítá, že odvolacím soudem zmíněná abstinence jako důvod vzniku toxické psychózy obviněného je alternativním skutkovým zjištěním, které je navíc v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Tvrdí, že u obviněného podle znalkyně došlo ke vzniku toxické psychózy v důsledku konzumace návykových látek, což je podporováno i znaleckým posudkem z oboru toxikologie. Žádné důkazy, na jejichž podkladě by bylo možno uzavřít, že za toxickou psychózou obviněného stojí jeho abstinence, nelze v napadeném rozsudku nalézt.
6. Odvolacímu soudu dále vytýká (bod 12. dovolání), že svou interpretací zákonných znaků trestného činu opilství nedůvodně omezil dosah jeho skutkové podstaty. Zdůrazněním aktuálnosti, určitosti a souvislosti aplikace návykové látky s navazujícím jednáním pachatele (jeho kvazideliktem) vylučuje z jejího dosahu případy, kdy se pachatel obdobného jednání dopustí po opakovaném či dlouhodobějším užívání návykových látek, neboť ty prvek aktuálnosti, určitosti, jednorázovosti nevykazují a ani nemusí souviset s vlastním následně spáchaným činem.
7. Pokud §360 odst. 1 tr. zákoníku pojednává o nepříčetnosti způsobené „požitím nebo aplikací návykové látky“, tím spíše se ve smyslu argumentu a minori ad maius musí vztahovat na případy nepříčetnosti způsobené opakovaným či dlouhodobým užíváním takových látek. Z hlediska argumentu per eliminationem lze uvést, že zákonodárce nezakotvil nutnost aplikace návykové látky či vzniku nepříčetnosti v aktuální určité vazbě na následně spáchaný čin jinak trestný, a to jak z hlediska časového , tak i místního . Jinak vyjádřeno, uplynutí nějaké doby mezi aplikací návykové látky pachatelem a v důsledku toho u něj vzniklou nepříčetností (a následným spácháním činu jinak trestného v tomto stavu) nevylučuje naplnění zákonných znaků trestného činu opilství.
8. Z hlediska teleologického výkladu je pak podle dovolatele významné, že trestný čin opilství míří právě na situace, kdy si osoby samy zavinily aplikací návykových látek nepříčetnost, kvůli níž by jinak nebyly trestně odpovědné (pozn. tj. s oporou o §26 tr. zákoníku upravujícího nepříčetnost pachatelem nezaviněnou). Tohoto účelu, tzn. trestního postihu za čin jinak trestný spáchaný ve stavu pachatelem zaviněné nepříčetnosti, by podle obsahového vyznění argumentace dovolatele nebylo dosaženo, kdyby se rozsah dané skutkové podstaty, uvedené v §360 odst. 1 tr. zákoníku , zúžil výše popsaným způsobem, tj. jejím použitím jen na případy, kdy spáchání činu jinak trestného navazovalo bezprostředně či v krátké časové souvislosti na pachatelem (zaviněné) požití nebo aplikaci návykové látky.
9. Na věci nic nemění ani konstatování odvolacího soudu, že obviněný nemohl požití návykové látky odolat, neboť se vztahuje k užití návykových látek před spácháním činu jinak trestného. Sám odvolací soud totiž uvedl, že aktuálně nezvladatelné požití návykové látky nebylo důvodem nepříčetnosti, k té vedla toxická psychóza obviněného, coby duševní porucha vyvolaná jeho opakovaným či dlouhodobějším užíváním návykových látek. Tato porucha se nicméně postupně rozvinula již v době předchozí, a to v důsledku dobrovolného a vědomého požívání či aplikace návykových látek obviněným, který nepochybně ze své vlastní zkušenosti věděl, že užívání takových látek lidskou psychiku ovlivňuje. Podle dovolatele tak nelze říci, že by obviněný propadl návykovým látkám proti své vůli či bez vědomí, resp. možnosti počáteční volby. Neschopnost odolat těmto látkám se totiž rozvinula až v důsledku jejich předchozího škodlivého zneužívání.
10. Závěrem svého dovolání nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 6. 2022, sp. zn. 7 To 33/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pokud by Nejvyšší soud shledal, že v posuzované věci je nutno rozhodnout jiným než navrhovaným způsobem, vyjadřuje i pro tento případ souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
11. K dovolání nejvyššího státního zástupce se obviněný vyjádřil prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jaromíra Štůska, LL.M., Ph.D. Podle obviněného nemohla být naplněna subjektivní stránka trestného činu opilství, když si nebyl schopen odříct aplikaci návykové látky. Jeho intoxikace návykovými látkami tedy nebyla zaviněná. Odvolací soud vzal v úvahu závěr znalkyně MUDr. Dufkové, podle které u obviněného absentovala schopnost ovládnout počátek zneužívání návykových látek. Závěr nalézacího soudu, že si obviněný způsobil toxickou psychózu zaviněně aplikací návykových látek, nebyl založen na dostatečně důkladném zkoumání. Znalkyně dále uvedla, že v době protiprávního jednání obviněného byla jeho schopnost ovládací snížená, a to v důsledku duševní poruchy – toxické psychózy. Podle obviněného je otázka, co vyvolalo tuto duševní poruchu, zda užívání návykových látek nebo abstinence od nich, až druhotná.
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
13. Námitky dovolatele obsažené v jeho mimořádném opravném prostředku jsou podřaditelné pod jím vznesené dovolací důvody, přičemž lze konstatovat, že je nelze označit za takové, které by umožňovaly, aby o jeho dovolání Nejvyšší soud rozhodl způsobem upraveným v §265i odst. 1 tr. ř., tj. jeho odmítnutím. Přezkoumal proto na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. napadené rozhodnutí a dospěl k následujícím poznatkům.
IV.
Důvodnost dovolání
K dovolacímu důvodu podle §265i odst. 1 písm. g) tr. ř.
14. V případě tohoto dovolacího důvodu uplatnil nejvyšší státní zástupce jeho alternativu první, podle níž rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů . K ní lze řadit jeho námitky vyjadřující nesouhlas se závěry odvolacího soudu, že
· obviněný neměl zachovanou ovládací schopnost ve vztahu k užívání návykových látek, jež u něj způsobily toxickou psychózu, v níž se posléze dopustil mu vytýkaného jednání,
· obviněný si toxickou psychózu, zakládající jeho plnou nepříčetnost, mohl způsobit i abstinencí od návykových látek (v době, kdy již na nich byl plně závislý).
15. Nejvyšší soud konstatuje, že obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu skutečně umožňuje učinit závěr, že tento soud v otázce kauzality nepříčetnosti obviněného (dovozené již na podkladě zpracovaných znaleckých posudků soudem nalézacím), vyšel ve své podstatě (viz níže) ze dvou skutkových alternativ, podle nichž:
a) obviněný si mohl způsobit toxickou psychózu a z ní vyplývající nepříčetnost nezaviněnou aplikací návykových látek (§26 tr. zákoníku),
b) případně/nebo si tuto duševní poruchu mohl způsobit abstinencí od návykových látek, které předtím dlouhodobě a opakovaně zneužíval.
16. První skutková varianta [ad a)] nachází v odůvodnění napadeného rozhodnutí své vyjádření v bodě 14., kde odvolací soud vyzdvihuje sdělení znalkyně MUDr. Dany Dufkové, která na obviněného zpracovala znalecký posudek z odvětví psychiatrie, obsažené v jeho písemném znění, že obviněný „je schopen odolat požití návykových látek a vyvarovat se jejich požití pouze za podmínky, že bude pod odborným dohledem …“ (s doplněním, že i o tom má znalkyně jisté pochybnosti), resp. „že, opravdu ve vnějším světě bez dohledu nebyl a není schopen konzumace takových látek odolat a vyvarovat se jejich dalšímu požívání“. Druhá varianta [ad b)] má své vyjádření v bodě 15. odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž odvolací soud v návaznosti na sdělení, že toxická psychóza byla u obviněného přítomna již „určitou (nezjistitelnou) dobu“, uvádí, že obviněný „si tak duševní poruchu mohl paradoxně způsobit i jistou abstinencí“.
17. Z důvodu větší přesvědčivosti reakce dovolacího soudu na námitky nejvyššího státního zástupce se jeví vhodným nejprve uvést odborné závěry znalkyně MUDr. Dany Dufkové, znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, obsažené v písemném znění jí zpracovaného posudku a doplněné při jejím výslechu v jednotlivých stadiích řízení (slyšena byla jak ve stadiu přípravného řízení, a to dne 10. 2. 2022, tak před soudem prvního i druhého stupně). Tato potřeba plyne z toho, že jak v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, tak posléze i v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu nejsou její odborné závěry v dostatečném rozsahu a zejména zcela precizně zmíněny, což pak umožňuje vyvození odlišných právních závěrů, které mají bezprostřední vliv na otázku viny obviněného.
18. V písemném vyhotovení znaleckého posudku znalkyně uvedla, že v době činu obviněný trpěl duševní poruchou, a to toxickou psychózou, jejímž vlivem byly jeho rozpoznávací schopnosti podstatně sníženy a jeho ovládací schopnosti byly vymizelé. V hlavním líčení (viz protokol ze dne 25. 4. 2022, č. l. 514) shrnula závěry písemně zpracovaného znaleckého posudku a vysvětlila, že toxická psychóza může vzniknout buď při krátkodobé abstinenci, nebo u lidí, kteří nejsou zvyklí na drogy a vezmou si drogu, či na podkladě dlouhodobé závislosti. Toxická psychóza vznikne u disponovaných jedinců, přičemž odkázala jednak na toxikologické vyšetření a toxikologický posudek, jímž byl u obviněného zjištěn pervitin, kokain a durman (od 11 let měl zkušenosti s alkoholem a od 14/15 let s marihuanou), a jednak na anamnézu, v níž se vyskytovaly události (popálení, rozbití auta), které svědčí pro psychózu. Dodala, že při dalším pozorování obviněného v ambulanci u něj pozoruje rozvoj klasické psychózy, tzn. schizofrenie. Délka rozvoje toxické psychózy je individuální, trvání je také individuální, od jednoho do šesti měsíců. Své závěry znalkyně potvrdila také při výslechu ve veřejném zasedání (protokol ze dne 21. 6. 2022, č. l. 544), kdy uvedla, že rozpoznávací schopnosti obviněného byly podstatně sníženy a ovládací schopnosti byly v době činu vymizelé, a to v důsledku duševní poruchy – toxické psychózy. Ta u něj vznikla nadměrným abúzem návykových látek, primárně drog. Rovněž zopakovala, že její rozvinutí trvá nějakou dobu (několik dní), nerozvine se tedy během jednoho dne či hodiny. V době násilného činu již tedy pachatelem dříve zaviněná toxická psychóza běžela, samotná intoxikace tudíž nehrála podstatnou roli, neboť toxická psychóza tam byla, i kdyby návykové látky v době činu, resp. bezprostředně předtím nepožil.
19. Jistá nejasnost vznikla v případě odpovědi na otázku č. 4, neboť v písemném vyhotovení znaleckého posudku znalkyně uvedla „[v]zhledem k plně rozvinuté závislosti na návykových látkách a vzhledem k tomu, že následně se na podkladě této závislosti u posuzovaného rozvinula duševní porucha, tedy toxická psychóza, byla schopnost posuzovaného ovládnout počátek zneužívání návykových látek vymizelá“ (č. l. 152). Při své výpovědi v hlavním líčení však jednoznačně uvedla, „[p]okud bychom brali jen samostatně tu závislost, tak tam by byly rozpoznávací (pozn. schopnosti) nepodstatně sníženy , a téměř vymizelé ovládací schopnosti“ (č. l. 514 p.v.). Na další otázky dodala, že „[s]chopnost ovládnout počátek požívání látek je podstatně snížena …. Schopnost ovládnout počátek zneužívání návykových látek byla vlivem psychózy vymizelá, ale nemohu říci, po jakou dobu neschopnost obžalovaného odolat konzumaci návykových látek trvala.“ (č. l. 515.) K dotazu obhájce u hlavního líčení uvedla „[o]dpověď 4, kdy uvádím schopnost posuzovaného ovládnout počátek zneužívání návykových látek jako vymizelou, tak byla vymizelá (i) schopnost odříci si první kontakt s drogou nebo alkoholem“. Při výpovědi v rámci veřejného zasedání na otázku státního zástupce došlo k jednoznačnému ujasnění, kdy znalkyně uvedla: „Toxická psychóza je duševní porucha, takže choroba jako taková, takže tím pádem byly ty ovládací schopnosti vlivem té toxické psychózy, tzn. choroby duševní, vymizelé. Jiná situace je při požívání návykových látek bez toxické psychózy, kdy ta schopnost ovládnout počátek zneužívání návykových látek je v podstatě snížená ale není vymizelá.“ Státní zástupce si tento závěr pro jistotu ověřil přímou otázkou „Takže v době, kdy požíval návykové látky, které vyvolaly toxickou psychózu, tak ta schopnost odolat byla podstatně snížena a nebyla vymizelá?“, na kterou znalkyně odpověděla kladně.
20. Z výše uvedených závěrů předestřených znalkyní v písemném vyhotovení posudku a výpovědích v hlavním líčení a ve veřejném zasedání vyplývá následující. Co se týče vzniku toxické psychózy, již u hlavního líčení znalkyně uvedla tři možnosti jejího vzniku:
· následkem požití drogy osobou, která na ně není zvyklá (což obsahově odpovídá jejímu vyjádření při výslechu ve stadiu přípravného řízení, podle něhož osoba v počátku závislosti „přežene dávku“),
· v důsledku krátkodobé abstinence (u chronicky závislé osoby – viz výslech ve stadiu přípravného řízení), nebo
· na podkladě/v důsledku dlouhodobé závislosti na návykových látkách.
21. Nejvyšší soud usuzuje, že vzhledem k závěrům adiktologa, o něž se opírá i znalkyně MUDr. Dana Dufková [„… abstinence tam nepřicházela v úvahu podle těch testů, které tam byly provedeny adiktologem, protože tam udával v těch testech, že v podstatě denně bral pervitin (pozn. správně marihuanu)“ (č. l. 548)], lze hned zpočátku vyloučit možnost první, neboť obviněný jako osoba užívající návykové látky v mnoha podobách a množství již od období své nezletilosti nemůže být považován za osobu na počátku závislosti. Navíc ve znaleckém posudku je obsažen jednoznačný závěr o tom, že jde o osobu, u níž je přítomna plně rozvinutá závislost na návykových látkách.
22. K druhé možnosti se vztahuje dovolatelem tvrzený zjevný rozpor skutkového zjištění s obsahem provedených důkazů. Úvahu odvolacího soudu o abstinenci obviněného jako důvodu pro vznik toxické psychózy je možno označit za důkazně nepodloženou, resp. i odporující poznatkům plynoucím z odborných závěrů obsažených ve zpracovaných znaleckých posudcích. Tato (podle dovolacího soudu možná, nikoli jím však jednoznačně konstatovaná příčina vzniku toxické psychózy a potažmo nepříčetnosti obviněného při jednání, jehož se dopustil dne 10. 8. 2021) je v jednoznačném rozporu s odborným závěrem znalkyně MUDr. Dany Dufkové, který odezněl v rámci jejího výslechu u veřejného zasedání ze dne 24. 6. 2022, podle něhož si tuto psychózu obviněný způsobil právě užíváním návykových látek (č. l. 545, 546). Ostatně i odvolací soud toto zjištění znalkyně zmiňuje v bodech 10., 11., 15. jeho rozsudku, když uvádí, že znalkyně jako důvod pro vznik toxické psychózy u obviněného „… preferovala nadměrné požívání návykových látek …“, přičemž vycházela i z jeho adiktologického vyšetření. Je nezbytné zmínit, že obdobně vypovídala znalkyně i v rámci hlavního líčení před nalézacím soudem, když popsala, že obecně sice může vzniknout toxická psychóza i abstinencí od návykových látek, ale u obviněného tomu tak nebylo, neboť se tak v jeho případě stalo v důsledku dlouhodobé závislosti (č. l. 514), tj. možnost třetí. Ostatně tímto způsobem nalézací soud správně reflektoval závěry znalkyně.
23. Nejvyšší soud shledává opodstatněným tvrzení dovolatele, že v posuzované věci závěr o abstinenci obviněného jakožto důvodu vzniku toxické psychózy, potažmo jeho nepříčetnosti nevyplývá z obsahu provedených důkazů, a je dokonce opakem toho, co z relevantních důkazů vyplynulo. Uvedený závěr, resp. spíše úvaha (viz dále) nemá ani dostatečný podklad v argumentaci soudu, neboť ve shodě s dovolatelem je třeba konstatovat, že v napadeném rozhodnutí takto nelze nalézt žádný důkaz, na jehož podkladě by bylo možno přijmout zjištění, že za toxickou psychózou obviněného stojí jeho abstinence. Odvolací soud možnou abstinenci zmiňuje jako alternativní skutkové zjištění korespondující s obhajobou uplatněnou obviněným, aniž by toto zjištění opřel o jakýkoliv relevantní důkaz. Závěr o možné abstinenci na straně obviněného přitom ve skutečnosti objektivním důkazům přímo odporuje, což plyne i ze samotného odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž odvolací soud výslovně zmiňuje stanovisko znalkyně, podle něhož ke vzniku toxické psychózy vedla v případě obviněného konzumace návykových látek. K tomu tentýž soud dodává, že tento závěr znalkyně odpovídá též znaleckému posudku z oboru toxikologie. S těmito expertními závěry se pojí skutkové zjištění, podle něhož byl obviněný v době činu pod vlivem návykových látek vzhledem k jejich masivní konzumaci. Z toho lze dovodit, že abstinence skutečným důvodem vzniku a rozvoje toxické psychózy u obviněného být nemohla.
24. K uvedenému lze dodat, že věc posuzovaná (a to právě i vzhledem k poznatkům nabytým z provedených expertiz) se zcela odlišuje od trestní věci jiného pachatele (u Nejvyššího soudu vedená pod sp. zn. 6 Tdo 531/2022), o níž týž odvolací soud (tj. Vrchní soud v Praze) rozhodl rozsudkem ze dne 9. 2. 2022, č. j. 8 To 5/2022-1287, a v níž důvodně (s oporou o výsledky znaleckých zkoumání) dospěl k závěru, že dovozená nepříčetnost pachatele, osoby dlouhodobě silně závislé na návykových látkách, měla svoji příčinu v jeho krátkodobé abstinenci (výrazném poklesu hladiny alkoholu v jeho organismu).
25. Ke třetí možnosti lze uvést, že tato je podkladem pro závěr soudů obou stupňů, neboť shodně uzavírají, že obviněný je osobou dlouhodobě zneužívající návykové látky, což u něj vedlo k plnému rozvinutí jeho závislosti na nich. Rozdílnost posouzení otázky viny obviněného má svůj podklad v odlišném závěru obou soudů stran otázky přivození si stavu nepříčetnosti. Soud prvního stupně dospěl k závěru o danosti zavinění obviněného k němu (§360 odst. 1 tr. zákoníku), kdežto odvolací soud zdůrazněním odborného závěru znalkyně, že o částečné zachovalosti ovládací schopnosti obviněného odolat požití návykových látek před vznikem toxické psychózy lze uvažovat jen v případě, že by byl pod odborným dohledem (nikoli „ve vnějším světě“ – výslech ze dne 10. 2. 2022), dospěl k závěru, že zavinění obviněného k přivození si stavu nepříčetnosti v důsledku toho absentuje (§26 tr. zákoníku).
26. Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že obviněný je osobou dlouhodobě závislou na návykových látkách. Odvolací soud navázal zjištěním, že v důsledku jejich dlouhodobého požívání a aplikace a predispozice obviněného u něj dochází s největší pravděpodobností k opakovanému vzniku toxické psychózy, tedy stavu, v němž se obviněný dopustil jednání i dne 10. 8. 2021. Podstatné je pak zjištění odvolacího soudu – mající podklad v odborném závěru znalkyně, která na dotaz, zda by ke vzniku toxické psychózy došlo i tehdy, pokud by obviněný návykovou látku nepožil, odpověděla kladně – o možnosti vzniku této toxické psychózy již v důsledku samotné existující závislosti obviněného na návykových látkách, tedy bez jejich užití. V důsledku toho odvolací soud uzavřel, že nepříčetnost obviněného, v níž spáchal skutek dne 10. 8. 2021, nelze kauzálně spojovat s jednáním, jež by naplňovalo znaky subjektivní a objektivní stránky žalovaného zločinu opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku, tedy proto, že by si ji zavinil požitím nebo aplikací návykové látky, neboť tato jeho nepříčetnost vznikla „jiným způsobem“. Tím měl patrně na mysli nepříčetnost jako následek již v dřívější době vzniklé závislosti obviněného na návykových látkách, neboť ta vedla k vlastní toxické psychóze, v níž se činu dopustil.
27. Vůči tomuto závěru dovolatel předkládá argumentaci obsaženou v bodě 17. dovolání, která byla zmíněna v bodě 9. tohoto usnesení. Na jejím podkladě lze uzavřít, že skutkové zjištění odvolacího soudu ohledně příčiny vzniku nepříčetnosti u obviněného je ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů (v rozsahu níže vyloženém).
28. Nejvyšší soud proto uzavírá, že důvod ke kasaci napadeného rozhodnutí vzniká již na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Důvodnost totiž Nejvyšší soud přiznal nejen těm námitkám dovolatele,
· jimiž směřoval vůči (alternativní) úvaze odvolacího soudu o možnosti vzniku toxické psychózy, resp. nepříčetnosti obviněného, z důvodu jeho abstinence, nýbrž i těm,
· které se vymezovaly vůči zjištění odvolacího soudu, že toxická psychóza u obviněného vznikla nezaviněně z důvodu absence jeho schopnosti odolat požití návykové látky (před jejím vznikem).
29. Skutkové zjištění odvolacího soudu o vzniku toxické psychózy jako obviněným nezaviněného důsledku dlouhodobého zneužívání návykových látek, potažmo u něj již dříve (jak uvedl odvolací soud bez souvislosti s trestným činem) vzniklé závislosti na těchto látkách, bylo rozporné s obsahem soudem provedených důkazů (odborným závěrem znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie). Podle jejího odborného vyjádření schopnost obviněného odvolat požití návykové látky v tomto období (před vznikem toxické psychózy) nebyla vymizelá.
30. Proto je třeba dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je zatíženo vadou ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř .
31. Odvolací soud zaujal názor, že v posuzované věci je nezbytné aplikovat §26 tr. zákoníku, podle něhož [k]do pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednáním není za tento trestný čin trestně odpovědný, a to proto, že dospěl k závěru, že u obviněného ke stavu nepříčetnosti došlo jiným způsobem. Nikoli v důsledku zaviněné aplikace návykové látky, tzn. jiným způsobem než zaviněně, tedy nezaviněně. Absence subjektivní stránky trestného činu opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku má podle odvolacího soudu svoji příčinu v jeho neschopnosti odolat v rámci „běžného života“ požití návykové látky.
32. Mimo tohoto (od soudu prvního stupně odlišného) primárně skutkového závěru stran ne/schopnosti obviněného odolat prvnímu požití nebo aplikaci návykové látky před vznikem toxické psychózy vystavěl odvolací soud své rozhodnutí projevující se zprošťujícím výrokem na následující interpretaci skutkové podstaty trestného činu opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku. Z té by plynulo (je-li dovolacím soudem správně vnímán obsah poměrně kusého a zčásti i ne zcela jasného vyjádření obsaženého v odůvodnění napadeného rozhodnutí), že její aplikace je možná jen tehdy, pokud pachatel k jím zaviněnému požití nebo aplikaci návykové látky, která u něj způsobí vymizení obou či alespoň jedné z „předpokladových“ schopností (tj. schopnosti rozpoznávací a ovládací ve vztahu k následně spáchanému činu jinak trestnému), přistoupí v kratší časové souvislosti s jeho spácháním. Odvolací soud totiž poukázal na to, že toxická psychóza, tedy duševní porucha, která byla podle jeho závěru příčinou dovozené nepříčetnosti obviněného, „zjevně nevznikla v souvislosti s trestným činem“, neboť u obviněného „byla přítomna určitou (nezjistitelnou) dobu před samotným protiprávním jednáním“.
33. V době existence této toxické psychózy byla již schopnost obviněného odolat užití (míněno požití nebo aplikace) návykové látky podle odborného závěru znalkyně převzatého soudem vymizelá, čímž je vyloučeno zákonem (§360 odst. 1 tr. zákoníku) požadované zavinění k přivození si stavu nepříčetnosti [alespoň v podobě nevědomé nedbalosti podle §16 písm. b) tr. ř.]. Podle názoru dovolacího soudu proto odvolací soud při posuzování viny obviněného správně neshledal požití dalších návykových látek v době bezprostředně přecházející spáchání vlastního násilného jednání relevantním, neboť v tomto okamžiku již byl stižen duševní poruchou (toxickou psychózou), zakládající jeho nepříčetnost. Intoxikace jeho organismu způsobená užitím návykových látek v této době již nemá ve vztahu k trestnému činu opilství žádný význam, protože z hlediska
· objektivní stránky tohoto trestného činu absentuje příčinná souvislost mezi jednáním obviněného, tj. uvedeným užitím návykových látek, a následkem v podobě přivození si stavu nepříčetnosti, v němž se dopustil násilného jednání vůči poškozeným, neboť ten již byl založen vznikem duševní poruchy (toxické psychózy) přivozené dřívějším užitím těchto látek,
· subjektivní stránky absentuje – v důsledku vymizelé schopnosti odolat užití těchto látek zákonem – vyžadované zavinění obviněného.
34. Věcí jinou, a v právě projednávaném případu zásadní, je však to, že samotný vznik toxické psychózy není kauzálně vysvětlitelný jinak než jako důsledek dlouhodobého užívání návykových látek obviněným. Kauzální nexus mezi užitím, resp. užíváním návykových látek, a z něj vzešlé závislosti obviněného na nich, ale i samotné toxické psychózy, jež byla důvodem jeho nepříčetnosti, je tak nepochybně dán. Za tohoto stavu je pak podle Nejvyššího soudu třeba řešit otázku existence či neexistence zavinění obviněného k přivození si tohoto stavu, v němž podle žalobního tvrzení spáchal čin jinak trestný.
35. Dovolateli je třeba přisvědčit v tom, že z hlediska objektivní stránky skutková podstata trestného činu opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku ( Kdo se požitím nebo aplikací návykové látky přivede, byť i z nedbalosti, do stavu nepříčetnosti, v němž se dopustí činu jinak trestného . ..) neobsahuje žádný znak, který by její aplikaci omezoval pouze na případy, v nichž by byla prokázána užší časová a tím méně místní či jiná souvislost mezi užitím návykové látky pachatelem a posléze, ve stavu nepříčetnosti jím samotným takto vyvolané, spáchaným činem jinak trestným. V tomto kontextu musí dovolací soud uvést, že strohost vyjádření odvolacího soudu způsobuje, že dovolací soud nemůže jednoznačně identifikovat, co uvedený soud hodlal vyjádřit již výše zmíněným textem („šlo o jiný způsob – totiž vzniklou duševní poruchu, a to toxickou psychózu, která zjevně nevznikla v souvislosti s trestným činem“) obsaženým v odůvodnění napadeného rozhodnutí.
36. Pokud se snad právní úvahy odvolacího soudu vztahovaly k objektivní stránce trestného činu [čemuž by mohla nasvědčovat zmínka odvolacího soudu, že uvedená duševní porucha (toxická psychóza) byla již přítomna určitou (nezjistitelnou) dobu před samotným protiprávním jednáním obviněného], pak je tedy zapotřebí dát za pravdu tomu, co ve svém dovolání uplatnil nejvyšší státní zástupce a co je shrnuto v úvodu předcházejícího odstavce, tj. že žádné souvislosti takto zmiňované nejsou podmínkou pro aplikaci §360 odst. 1 tr. zákoníku.
37. Směřovaly-li právní úvahy odvolacího soudu k subjektivní stránce, je vhodné nejprve připomenout (z hlediska zavinění a jeho přesahu) rozdíl mezi úpravou obsaženou v §360 odst. 1 tr. zákoníku (tzv. Rauschdelikt, opilství) a v §360 odst. 2 tr. zákoníku (actio libera in causa doloza a actio libera in causa culpoza). Zatímco v případě prvého odstavce je (privilegovaná) trestní odpovědnost pachatele budována na jeho zavinění vztahujícím se jen k přivození si stavu nepříčetnosti požitím nebo aplikací návykové látky, v případě druhého odstavce je dán přesah jeho zavinění i k vlastnímu, ve stavu nepříčetnosti spáchanému skutku, což pak nachází odraz v jeho kvalifikaci v podobě odpovídajícího trestného činu, jehož znaky takovým jednáním naplnil. Vyjádřeno jinak, pachatelovu subjektivní „souvislost s trestným činem“ je nezbytné shledávat (a prokazovat) jen v případě, má-li být aplikováno ustanovení §360 odst. 2 tr. zákoníku, nikoli při aplikaci §360 odst. 1 tr. zákoníku, kde bychom mohli hovořit poněkud zjednodušeně, resp. nepřesně nanejvýš o pachatelově subjektivní „souvislosti s činem jinak trestným“. Nepřesně proto, že zmíněný „čin jinak trestný“ je zde objektivní podmínkou trestnosti.
38. Jak již bylo zmíněno, absence podrobnějšího vyložení právních úvah odvolacího soudu v odůvodnění jím vydaného zprošťujícího rozsudku způsobuje, že se dovolací soud v reakci na jeho argumentaci vyslovuje k závěrům, jejichž existenci spíše dovozuje/předpokládá, než že by tyto přesvědčivě a transparentně z vlastního textu rozhodnutí odvolacího soudu plynuly.
39. Vyjde-li dovolací soud při tomto způsobu posuzování dovoláním napadeného rozhodnutí z toho, že zproštění obviněného obžaloby [§26 tr. zákoníku, §226 písm. d) tr. ř.] spočívá na výkladu ustanovení §360 odst. 1 tr. zákoníku vylučujícím jeho užití v případě skutkového zjištění, jehož podstatou je to, že k zaviněnému (z důvodu požití či aplikace návykové látky za situace, kdy ještě jeho schopnost této látce odolat nebyla vymizelá) přivození si toxické psychózy (jež byla příčinou nepříčetnosti obviněného v době skutku dne 10. 8. 2021) obviněným došlo s velkým časovým předstihem před jeho spácháním, pak takovouto restriktivní interpretaci, tudíž i právní kvalifikaci, citovaného ustanovení trestního zákoníku je nutno shledat nesprávnou, protože nedůvodně zužuje jeho dopad a zakládá proto dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
40. Současně je však nutno vzít v úvahu i to, že důvodem zproštění obviněného obžaloby odvolacím soudem patrně bylo (vyjma právě uvedeného) zejména i to, že uvedený soud vyšel z poznatku (akcentovaného v odůvodnění jeho rozhodnutí), že obviněný je schopen odolat požití návykových látek a vyvarovat se jejich požití pouze za podmínky, že bude pod odborným dohledem, resp. že ve vnějším světě bez dohledu nebyl a není schopen konzumaci takových látek odolat a vyvarovat se jejich dalšímu požívání (bod 15. odůvodnění). K uvedenému třeba dodat, že týž soud současně v odůvodnění svého rozsudku uvedl (bod 14. odůvodnění), že „[z]nalkyně také uvedla v podstatě to, že za „běžných podmínek“ jsou schopnosti obžalovaného odolat požití návykových látek podstatně sníženy, téměř vymizelé, rozpoznávací schopnosti nepodstatně sníženy“ a že „[t]akový způsob odpovědi vyzněl v podstatě i na dotazy státního zástupce u veřejného zasedání o odvolání“.
41. Uvedené citace nastolují otázku, zda tato skutková zjištění odůvodňují způsob rozhodnutí, k němuž odvolací soud přistoupil. Dovolací soud usuzuje, že nikoli. Řešení zvolené odvolacím soudem by bylo akceptovatelné jen při zjištění, že schopnost obviněného odolat požití návykových látek (před vznikem toxické psychózy) byla zcela vymizelá.
42. Odvolací soud nebere z hlediska zájmů ochrany společnosti před pachateli činů jinak trestných (a zavinění obviněného, jakožto předpokladu dovození odpovědnosti za trestný čin opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku) dostatečně na zřetel, že stav, který je stran jeho způsobilosti odolat požití znalkyní konstatován (viz výše), si obviněný přivodil dlouhodobým (a ve vztahu k tomuto zjevně jím zaviněným) požíváním návykových látek. Pokud toto jejich zneužívání vedlo k tomu, že jeho rozpoznávací a ovládací schopnost byla podstatně snížená, avšak nikoli vymizelá (odpověď znalkyně na otázku státního zástupce při veřejném zasedání u odvolacího soudu), nelze konstatovat, že by chybělo jeho zavinění vyžadované k přivození si stavu nepříčetnosti ve smyslu §360 odst. 1 tr. zákoníku, resp. že by obviněný byl v době skutku dne 10. 8. 2021 nepříčetný nezaviněně, tedy ve smyslu §26 tr. zákoníku. Nelze odhlížet od toho, že obviněný podle zjištění soudů (viz odůvodnění rozsudku nalézacího soudu nezpochybněné soudem odvolacím) již měl předchozí negativní zkušenosti se svými projevy pod vlivem návykových látek, resp. i se stavem toxické psychózy, v níž se dne 10. 8. 2021 zjevně nenacházel poprvé.
43. Zjevná nemožnost přesnější datace okolností rozhodných pro posouzení věci (tj. časové určení vzniku toxické psychózy, v níž se obviněný dopustil činu jinak trestného, určení vzniku závislosti na návykových látkách atd.) nevylučuje aplikaci §360 odst. 1 tr. zákoníku v posuzované věci. Jak již bylo vyloženo výše, resp. jak Nejvyšší soud uvedl i ve věci jím rozhodované pod sp. zn. 6 Tdo 177/2023 [v ní ve vztahu k nemožnosti aplikace ustanovení §40 tr. zákoníku u pachatele, který trestný čin spáchal ve stavu zmenšené příčetnosti v důsledku aktuálního působení u něj návykovými látkami (zaviněně) přivozené toxické psychózy],
· větší časový předstih užití návykové látky, jež nikoli bezprostředně, nýbrž s odstupem (podle odborného závěru znalkyně v odkazované věci nejdříve po 48 hodinách), vyvolá u jejich konzumenta toxickou psychózu, v níž pak spáchá buď trestný čin ve stavu zmenšené příčetnosti (došlo-li v důsledku projevů toxické psychózy „toliko“ k podstatnému snížení „předpokladových schopností“) nebo čin jinak trestný (zapříčinila-li jejich vymizení) před
· spácháním takového skutku pachatelem, jehož jednání v tom či onom rozsahu ovlivnila aktuálně přítomná toxická psychóza,
nemá žádný význam (ve smyslu jeho vyvinění) pro posuzování viny tohoto pachatele.
44. Jak již bylo vyloženo výše, je-li dána
· kauzální souvislost mezi požitím návykové látky a vznikem toxické psychózy u pachatele dotyčného skutku (ta není vyloučena ani tehdy, pokud by – což ovšem není případ posuzovaný – tato duševní porucha nastala v důsledku abstinence jinak návykové látky zneužívajícího a na nich závislého jedince) a
· k tomu se vážící jeho zavinění,
zmíněný časový odstup nemůže vést k vyvinění se dotyčného pachatele za jím spáchaný trestný čin (ať v podobě kvalifikace odpovídající jeho zákonným znakům či v podobě trestného činu opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku) a k aplikaci §26 tr. zákoníku a s tím spojeným rozhodnutím o jeho zproštění obžaloby podle §226 písm. d) tr. ř.
45. Vztaženo na věc posuzovanou, vyloučení trestní odpovědnosti obviněného nelze shledávat ani ve zjištění, že k zneužívání návykových látek přistoupil již v době, kdy z důvodu svého věku nebyl ani trestně odpovědným. V jejich zneužívání totiž pokračoval i v době pozdější, a to zcela jistě i v době, kdy jeho schopnost odolat těmto látkám byla zachována. Konec konců podle vyznění poslední odpovědi znalkyně MUDr. Dany Dufkové slyšené odvolacím soudem, zachovalost a nikoli vymizení této schopnosti byla u obviněného, jako osoby již plně závislé na návykových látkách, dána ještě v době předcházející vznik toxické psychózy, v níž se mu vytýkaného skutku dopustil.
46. Při těchto zjištěních není důvod vyslovit závěr, že obviněný se skutku dne 10. 8. 2023 dopustil ve stavu jím nezaviněné nepříčetnosti a že je tudíž namístě aplikovat ustanovení §26 tr. zákoníku a s přihlédnutím k tomu jej podle §226 písm. d) tr. ř. zprostit obžaloby.
V.
Závěrečné shrnutí
47. Z dosud uvedeného je zřejmé, že vadnost napadeného rozhodnutí spočívá v právním posouzení skutku, jež má svoji příčinu v příliš restriktivním způsobu interpretace znaků objektivní stránky trestného činu opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku odvolacím soudem. Nejvyšší soud se ztotožnil s výhradami dovolatele, jež ústily do jím prezentovaného závěru, že odvolacím soudem vyložené omezení dosahu skutkové podstaty uvedeného trestného činu neodpovídá jejímu účelu a ani logickým výkladovým pravidlům právního textu. Jako přiléhavé posoudil námitky dovolatele vytýkající uvedenému soudu opomenutí argumentu a minori ad maius, z něhož dovozoval, že ustanovení §360 odst. 1 tr. zákoníku musí (tím spíše) platit i pro případy nepříčetnosti způsobené opakovaným či dokonce dlouhodobým užíváním takových látek pachatelem, neboť prosté lidské zkušenosti odpovídá, že právě opakované či dlouhodobé užívání návykových látek, nikoliv jejich pouze jednorázové užití, může vyvolat duševní stavy vedoucí k nepříčetnosti člověka. Důvodný je i jeho poukaz na argument per eliminationem spojený s poukazem, že výčet znaků objektivní stránky skutkové podstaty zločinu opilství je uzavřený, či na výklad teleologický, podle něhož právní úprava trestného činu opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku představuje kompromis mezi dvěma krajními přístupy k trestní odpovědnosti člověka, který si přivodí stav nepříčetnost návykovou látkou, a jejím účelem tedy je trestně postihnout nepříčetného pachatele tehdy, pokud si nepříčetnost vlivem návykové látky přivodil zaviněně (aspoň z nedbalosti).
48. Na tuto argumentaci navazuje Nejvyšší soud sdělením, že restriktivní výklad znaků skutkové podstaty trestného činu opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku, z něhož vycházel odvolací soud, sice zdánlivě ladí se zásadou criminalia sunt restringenda , ovšem ta byla v posuzovaném případě aplikována neúměrně úzce, což vedlo až k beztrestnosti pachatele. Tím se její užití v projednávané věci míjí s jejím smyslem, jímž je zejména bránit hypertrofii trestní represe cestou širokého výkladu a v důsledku toho i aplikace norem trestního práva. Tento cíl však nebude dosahován postupem jednoduše opačným, tj. uplatňováním atrofie trestní represe, která jde obvykle ruku v ruce s nesprávnou právní kvalifikací jednání pachatelů jako trestných činů, což je právě případ této projednávané věci.
49. Interpretací zákonných znaků trestného činu opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku podle Nejvyššího soudu nelze dospět k tomu, co odvolací soud poněkud netransparentně vyložil v odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí, tj. že by aplikace jeho skutkové podstaty měla být možná jen v případě bližší časové souvislosti s požitím nebo aplikací návykové látky pachatelem a následně ve stavu nepříčetnosti, takto jím zaviněně vyvolané. Takový výklad znaků skutkové podstaty označeného trestného činu je nesprávný.
50. Přístup odvolacího soudu měl za následek vadnou právní kvalifikaci jednání obviněného, pokud dospěl k závěru, že skutek, pro který na obviněného byla podána obžaloba, nenaplňuje znaky zločinu opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku, který v něm byl státním zástupcem a posléze i soudem prvního stupně spatřován, a z tohoto důvodu přistoupil k jeho zproštění obžaloby podle §226 písm. d) tr. ř., tedy pro (jím nezaviněnou) nepříčetnost obviněného. Uvedené zjištění vedlo Nejvyšší soud k závěru o naplněnosti dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v jeho alternativě nesprávného právního posouzení skutku .
VI.
Způsob rozhodnutí
51. Z důvodů výše vyložených shledal Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce důvodným. Na jeho podkladě proto podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil jak napadený rozsudek odvolacího soudu, tak i další rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání.
52. Úkolem odvolacího soudu je, aby s přihlédnutím k tomu, co je obsahem tohoto usnesení, o odvolání obviněného znovu rozhodl. Současně je zřejmé, že se odvolací soud nemůže omezit na dosud provedené dokazování, neboť v případě, že dojde k vyslovení viny obviněného trestným činem, je nezbytné pro řešení otázky právních následků této odpovědnosti (z hlediska případného uložení ochranného léčení) objasnit současný zdravotní stav obviněného. Z obsahu spisu totiž plyne, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 9. 12. 2022, sp. zn. 4 Nt 26079/2022, došlo k přeměně obviněnému původně uloženého ústavního protitoxikomanického léčení na ambulantní formu. Proto bude nezbytné vyžádat příslušné lékařské zprávy, které by vytvořily patřičný podklad pro řešení naznačené otázky.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 3. 2023
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu