ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.168.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 168/2023-1099
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 3. 2023 o dovolání, které podal J. S., nar. XY, bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2022, sp. zn. 44 To 95/2022, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 52 T 157/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání J. S. odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. 3. 2022, sp. zn. 52 T 157/2015, bylo podle §330 odst. 1 tr. ř. za použití §86 odst. 1 tr. zákoníku rozhodnuto, že obviněný J. S. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) vykoná trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců, který mu byl uložen (původně jako podmíněně odložený) rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 5. 2016, sp. zn. 52 T 157/2015, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 8. 2016, sp. zn. 5 To 249/2016, a to podle §86 odst. 4 tr. zákoníku za použití §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se zařazením do věznice s ostrahou.
2. Stížnost, kterou proti uvedenému usnesení obviněný podal, byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2022, sp. zn. 44 To 95/2022, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta.
II.
Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze, jakož i proti jemu předcházejícímu usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající „v nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení“.
4. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že popřel trestnou činnost jemu kladenou za vinu, které se měl dopustit ve zkušební době podmíněného odsouzení v projednávané trestní věci. Z provedených důkazů nemohl soud učinit závěr, že dovolatel porušil zkušební dobu. Povinností soudu bylo zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Akcentoval i ustanovení §83 tr. zákoníku a možnost ve výjimečných případech rozhodnout o ponechání podmíněného odsouzení v platnosti či prodloužit zkušební dobu. V napadeném rozhodnutí proto spatřoval porušení zásady in dubio pro reo , presumpce neviny a práva na spravedlivý proces. Zopakoval výhradu, že soudy nepostupovaly v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. ř., přetrvávají tak pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a napadená rozhodnutí nejsou souladná ani se zákonnými kritérii podle „§125 tr. ř.“.
5. Závěrem proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení, jakož i usnesení soudu prvního stupně, a dále postupoval podle §265 l a násl. tr. ř.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání shrnul, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn v podobě právní úpravy účinné do 31. 12. 2021 a že obviněný brojil proti skutečnosti, že se ve zkušební době podmíněného odsouzení dopustil trestné činnosti. Poukázal na ustanovení §265a odst. 1, 2 tr. ř. s tím, že rozhodnutí podle §330 odst. 1 tr. ř. nespadá do taxativního výčtu tzv. rozhodnutí ve věci samé, proti nimž lze dovolání podat. Jelikož tak dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný, navrhl dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnout.
III.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř.
8. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V odst. 2 ustanovení §265a tr. ř. pak zákonodárce vymezil, co se rozumí rozhodnutím ve věci samé. Tímto rozhodnutím je:
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
9. Jelikož jde o taxativní výčet rozhodnutí, která je možné považovat za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání žádné jiné (další) rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří. Za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu citovaného zákonného ustanovení tak nelze považovat ani rozhodnutí o výkonu původně podmíněně odloženého trestu odnětí svobody podle §330 odst. 1 tr. ř. za použití §86 odst. 1 tr. zákoníku. Z povahy věci [ viz znění ustanovení §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. ] totéž platí i pro rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti takovému rozhodnutí. Obviněný tedy napadl dovoláním rozhodnutí, u něhož to zákon nepřipouští. Zcela nad rámec uvedeného závěru lze podotknout, že tak obviněný neučinil ani v zákonem stanovené lhůtě (byť v písemném dovolání opakovaně proklamoval opak), pakliže tato činí podle §265e odst. 1 tr. ř. dva měsíce od doručení dovoláním napadeného rozhodnutí, přičemž usnesení stížnostního soudu bylo doručeno obviněnému 2. 5. 2022, obhájci 27. 4. 2022 a dovolání bylo (v jeho prvotní blanketní formě) podáno prostřednictvím obhájce dne 26. 12. 2022.
10. Za tohoto stavu Nejvyšší soud shledal zcela v souladu se stanoviskem státního zástupce, že v dané věci nebyly splněny podmínky, jež by zakládaly přípustnost podaného dovolání obviněného podle ustanovení §265a odst. 1, 2 tr. ř. Proto v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] rozhodl, že se toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítá, neboť není přípustné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 3. 2023
Mgr. Pavel Göth
předseda senátu