ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.187.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 187/2023-1087
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 3. 2023 o dovolání, které podali obviněný M. P. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, a právnická osoba D. r. , IČO: XY, se sídlem XY, XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2022, č. j. 11 To 282/2022-1046, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 3 T 149/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se obě dovolání odmítají.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 27. 4. 2022, č. j. 3 T 149/2021-990 , byli uznáni vinnými obviněný M. P. přečinem lichvy podle §218 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (ad 1) a zločinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c), písm. d) tr. zákoníku účinného do 31. 1. 2019 (ad 2), a obviněná právnická osoba D. r. zločinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c), písm. d) tr. zákoníku účinného do 31. 1. 2019 (ad 3), jichž se podle skutkových zjištění nalézacího soudu dopustili tím, že
obžalovaný M. P.
1) v přesně nezjištěný den od 4. 9. 2012 do 7. 9. 2012 v Mladé Boleslavi požádala poškozená V. H., nar. XY, obžalovaného M. P. o poskytnutí půjčky ve výši 400.000 Kč na úhradu zesplatněného úvěru ve výši 309.000 Kč u společnosti SMART HYPO s. r. o., za kterou ručila bytovou jednotkou č. XY v budově Mladá Boleslav II, č. p. XY, XY, bytový dům, na LV XY, na parc. st. XY a st. XY na LV č. XY zapsaných u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště XY, a když mu vysvětlila svoji tíživou situaci a obavu, že pokud ve lhůtě částku 309.000 Kč nesplatí, bude její byt prodán v exekuci a ona nebude mít s rodinou, kde bydlet, a rovněž mu předala výzvu od SMART HYPO, s. r. o., k zaplacení dlužné částky 309.000 Kč ze dne 4. 9. 2012, v níž bylo uvedeno, že pokud nebude částka 309.000 Kč neprodleně uhrazena, bude věc předána k rozhodčímu řízení a následně předána exekutorovi, čímž se dlužná částka podstatně zvýší, s poskytnutím půjčky V. H. souhlasil, avšak s podmínkou, že půjčka bude zajištěna uzavřením kupní smlouvy na uvedenou bytovou jednotku s tím, že po řádném splacení půjčky, které mělo probíhat formou placení měsíčního nájemného za předmětný byt, který bude V. H. nadále užívat, což, jak uvedl, mělo trvat čtyři roky, převede bytovou jednotku bezúplatně zpět do jejího vlastnictví, s tímto poškozená V. H. vzhledem k tíživé finanční situaci a psychickému rozrušení souhlasila, a tak obžalovaný M. P. ve spolupráci se svou manželkou obžalovanou D. P., jednatelkou společnosti K., IČO: XY, nechal připravit kupní smlouvu, ve které jako kupující byla uvedena společnost K., ve které byl obžalovaný M. P. 50% společníkem a současně manželem jednatelky obžalované D. P., jako kupní cena bytové jednotky ve smlouvě byla uvedena částka 400.000 Kč, ačkoliv jako osoba pohybující se v oblasti dispozic s nemovitostmi si musel být vědom skutečného hodnoty bytové jednotky, která v té době činila nejméně 1.570.000 Kč, kdy kupní smlouva byla následně podepsána poškozenou V. H. a obžalovanou D. P., následně byl podán návrh na vklad vlastnického práva na Katastrální úřad v XY, z částky 400 000 Kč, která měla dle přesvědčení poškozené H. představovat půjčku, za poškozenou V. H. obžalovaný M. P. provedl nebo nechal provést z účtu společnosti K. úhradu částky 309.000 Kč zástavnímu věřiteli SMART HYPO, s. r. o., a zbývající částku 91.000 Kč V. H. ve dvou splátkách, a to dne 7. 9. 2012 a dne 26. 9. 2012 v hotovosti vyplatil, rovněž dne 7. 9. 2012 obž. D. P. jménem společnosti K. uzavřela s V. H. nájemní smlouvu na předmětný byt, kterou však podepsal obviněný M. P. a na základě této smlouvy se V. H. stala nájemcem dříve vlastního bytu s nájemným ve výši 11.000 Kč měsíčně, což dle dohody mezi poškozenou V. H. a obviněným M. P. mělo fakticky představovat splátky půjčky a od 10. 1. 2014 bylo toto nájemné D. P. zvýšeno na 13.310 Kč, smlouva byla opakovaně prodlužována, od 14. 10. 2014 již s pronajímatelem D. r., která předmětnou bytovou jednotku získala bezúplatně do vlastnictví v souvislosti s rozdělením společnosti K. formou odštěpení dle notářského zápisu ze dne 17. 7. 2014 a dále když kupní smlouvou ze dne 26. 11. 2016 společnost D. r., IČO: XY jednáním předsedy představenstva M. P. bytovou jednotku prodala za kupní cenu 2.450.000 Kč M. T., byla ze strany D. r., jednající předsedou představenstva obviněným M. P. nájemní smlouva změněna na smlouvu podnájemní a přesto, že V. H. v souladu s dohodou po uplynutí 4 let v roce 2016 a opětovně v roce 2017 žádala o vrácení bytu do jejího vlastnictví, neboť půjčku dohodnutou formou nájemného již splatila a za dobu od října 2012 do ledna 2018 uhradila nejméně 812.570 Kč, bytová jednotka do jejího vlastnictví nebyla zpět převedena do současné doby, ale naopak písemnou výpovědí podnájmu ze dne 1. 3. 2018 D. r., zastoupená obviněným M. P. poškozenou vyzvala k vyklizení a předání bytu dne 7. 3. 2018, a uvedeným jednáním získal pro sebe nebo pro společnost K. neoprávněně hodnotu nejméně 1.170.000 Kč, představující rozdíl mezi hodnotou bytu a poskytnutou kupní cenou a současně pro jimi ovládané společnosti K. a D. r. získali prospěch představující rozdíl mezi v roce 2012 sjednanou celkovou výší splátek a částkou, kterou V. H. musela skutečně zaplatit,
2) dne 26. 11. 2016 na pobočce České pošty, s. p., v Mladé Boleslavi, jako předseda představenstva společnosti D. r., IČO: XY, jménem této společnosti uzavřel s M. T., nar. XY, kupní smlouvu, na základě které jí společnost D. r. prodala za kupní cenu 2.450.000 Kč bytovou jednotku č. XY v budově Mladá Boleslav II, č. p. XY, XY, bytový dům na parc. st. XY a st. XY v k. ú. a obci XY, ačkoliv věděl, že předmětná bytová jednotka byla do vlastnictví právní předchůdkyně společnosti D. r., tedy do vlastnictví společnosti K., IČO: XY, získána trestným činem lichvy, jehož se na úkor poškozené V. H., nar. XY, dopustil sám obžalovaný M. P. tím, že v přesně nezjištěný den od 4. 9. 2012 do 7. 9. 2012 v Mladé Boleslavi požádala poškozená V. H., nar. XY, obžalovaného M. P. o poskytnutí půjčky ve výši 400.000 Kč na úhradu zesplatněného úvěru ve výši 309 000 Kč u společnosti SMART HYPO, s. r. o., za kterou ručila bytovou jednotkou č. XY v budově Mladá Boleslav II, č. p. XY, XY, bytový dům, na LV XY, na parc. st. XY a st. XY na LV č. XY zapsaných u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště XY a když mu vysvětlila svoji tíživou situaci a obavu, že pokud ve lhůtě částku 309 000 Kč nesplatí, bude její byt prodán v exekuci a ona nebude mít s rodinou, kde bydlet a rovněž mu předala výzvu od SMART HYPO, s. r. o., k zaplacení dlužné částky 309 000 Kč ze dne 4. 9. 2012, v níž bylo uvedeno, že pokud nebude částka 309.000 Kč neprodleně uhrazena, bude věc předána k rozhodčímu řízení a následně předána exekutorovi, čímž se dlužná částka podstatně zvýší, s poskytnutím půjčky V. H. souhlasil, avšak s podmínkou, že půjčka bude zajištěna uzavřením kupní smlouvy na uvedenou bytovou jednotku s tím, že po řádném splacení půjčky, které mělo probíhat formou placení měsíčního nájemného za předmětný byt, který bude V. H. nadále užívat, což, jak uvedl, mělo trvat čtyři roky, převede bytovou jednotku bezúplatně zpět do jejího vlastnictví, s tímto poškozená V. H. vzhledem k tíživé finanční situaci a psychickému rozrušení souhlasila, a tak obž. M. P. nechal připravit kupní smlouvu, ve které jako kupující byla uvedena společnost K., ve které byl obžalovaný M. P. 50% společníkem a současně manželem jednatelky obžalované D. P., jako kupní cena bytové jednotky ve smlouvě byla uvedena částka 400.000 Kč, ačkoliv jako osoba pohybující se v oblasti dispozic s nemovitostmi si obžalovaný P. musel být vědom skutečné hodnoty bytové jednotky, která v té době činila nejméně 1.570.000 Kč, kdy kupní smlouva byla následně podepsána poškozenou V. H. a obžalovanou D. P., následně byl podán návrh na vklad vlastnického práva na Katastrální úřad v XY, z částky 400.000 Kč, která měla dle přesvědčení poškozené H. představovat půjčku, za poškozenou V. H. obžalovaný M. P. provedl nebo nechal provést z účtu společnosti K. úhradu částky 309.000 Kč zástavnímu věřiteli SMART HYPO, s. r. o., a zbývající částku 91.000 Kč V. H. ve dvou splátkách, a to dne 7. 9. 2012 a dne 26. 9. 2012 v hotovosti vyplatil, bytová jednotka do vlastnictví poškozené V. H. nebyla zpět převedena do současné doby, a uvedeným jednáním získal obž. P. pro sebe nebo pro společnost K. neoprávněně hodnotu nejméně 1.170.000 Kč,
obžalovaná právnická osoba D. r.
3) dne 26. 11. 2016 v kanceláři v XY, XY a na pobočce České pošty, s. p., v Mladé Boleslavi, jednáním M. P., nar. XY, předsedy představenstva a jediného statutárního zástupce, který zastupoval společnost samostatně ve všech věcech a společnost ovládal a v rozhodné míře určoval její činnost a byl tak osobou uvedenou v §8 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) zák. č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen TOPOZ), přičemž hlavním předmětem její činnosti je činnost realitní kanceláře, uzavřela s M. T., nar. XY, kupní smlouvu, na základě které jí ze svého majetku prodala za kupní cenu 2.450.000 Kč bytovou jednotku č. XY v budově Mladá Boleslav II, č. p. XY, XY, bytový dům na parc. st. XY a st. XY v k.ú. a obci XY, ačkoliv předmětná bytová jednotka byla do vlastnictví právní předchůdkyně obžalované společnosti D. r., tedy do vlastnictví společnosti K., IČO: XY, získána trestným činem lichvy, jehož se na úkor poškozené V. H., nar. XY, dopustil obžalovaný M. P. tím, že v přesně nezjištěný den od 4. 9. 2012 do 7. 9. 2012 v Mladé Boleslavi požádala poškozená V. H., nar. XY, obžalovaného M. P. o poskytnutí půjčky ve výši 400.000 Kč na úhradu zesplatněného úvěru ve výši 309.000 Kč u společnosti SMART HYPO, s. r. o., za kterou ručila bytovou jednotkou č. XY v budově Mladá Boleslav II, č. p. XY, XY, bytový dům, na LV XY, na parc. st. XY a st. XY na LV č. XY zapsaných u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště XY a když mu vysvětlila svoji tíživou situaci a obavu, že pokud ve lhůtě částku 309.000 Kč nesplatí, bude její byt prodán v exekuci a ona nebude mít s rodinou, kde bydlet a rovněž mu předala výzvu od SMART HYPO, s. r. o., k zaplacení dlužné částky 309.000 Kč ze dne 4. 9. 2012, v níž bylo uvedeno, že pokud nebude částka 309.000 Kč neprodleně uhrazena, bude věc předána k rozhodčímu řízení a následně předána exekutorovi, čímž se dlužná částka podstatně zvýší, s poskytnutím půjčky V. H. souhlasil, avšak s podmínkou, že půjčka bude zajištěna uzavřením kupní smlouvy na uvedenou bytovou jednotku s tím, že po řádném splacení půjčky, které mělo probíhat formou placení měsíčního nájemného za předmětný byt, který bude V. H. nadále užívat, což, jak uvedl, mělo trvat čtyři roky, převede bytovou jednotku bezúplatně zpět do jejího vlastnictví, s tímto poškozená V. H. vzhledem k tíživé finanční situaci a psychickému rozrušení souhlasila, a tak obž. M. P. nechal připravit kupní smlouvu, ve které jako kupující byla uvedena společnost K., ve které byl obžalovaný M. P. 50% společníkem a současně manželem jednatelky obžalované D. P., jako kupní cena bytové jednotky ve smlouvě byla uvedena částka 400.000 Kč, ačkoliv jako osoba pohybující se v oblasti dispozic s nemovitostmi si obžalovaný P. musel být vědom skutečné hodnoty bytové jednotky, která v té době činila nejméně 1.570.000 Kč, kdy kupní smlouva byla následně podepsána poškozenou V. H. a obžalovanou D. P., následně byl podán návrh na vklad vlastnického práva na Katastrální úřad v XY, z částky 400.000 Kč, která měla dle přesvědčení poškozené H. představovat půjčku, za poškozenou V. H. obžalovaný M. P. provedl nebo nechal provést z účtu společnosti K. úhradu částky 309.000 Kč zástavnímu věřiteli SMART HYPO, s. r. o., a zbývající částku 91.000 Kč V. H. ve dvou splátkách, a to dne 7. 9. 2012 a dne 26. 9. 2012 v hotovosti vyplatil, bytová jednotka do vlastnictví poškozené V. H. nebyla zpět převedena do současné doby, a uvedeným jednáním získal obž. P. pro sebe nebo pro společnost K. neoprávněně hodnotu nejméně 1.170.000 Kč.
2. Obviněný M. P. byl za shora popsané trestné činy a dále za přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 16. 9. 2020, sp. zn. 17 T 58/2016, za přečin lichvy podle §218 odst. 1 alinea prvá tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2021, sp. zn. 11 To 68/2021, a za přečin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a za účastenství ve formě návodu podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k pokračujícímu přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 9. 6. 2021, sp. zn. 3 T 124/2020, podle §214 odst. 3 tr. zákoníku účinného do 31. 1. 2019, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Dále mu byl podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikatelské činnosti související s poskytováním finančních služeb v oblasti realit a s poskytováním úvěrů a zápůjček či jiných obdobných finančních služeb ve výměře sedmi let. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 1.000.000 Kč, a to 400 denních sazeb ve výši 2.500 Kč.
3. Obviněná právnická osoba D. r. byla za shora popsaný trestný čin a za přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jímž byla uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 16. 9. 2020, sp. zn. 17 T 58/2016, za přečin podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku účinného do 31. 1. 2019, jímž byla uznána vinnou rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2021, sp. zn. 11 To 68/2021, a za přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jímž byla uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 9. 6. 2021, sp. zn. 3 T 124/2020, podle §214 odst. 3 tr. zákoníku účinného do 31. 1. 2019, §18 odst. 1, 2 zák. č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim a podle §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému peněžitému trestu ve výměře 600.000 Kč skládající se ze 300 denních sazeb po 2.000 Kč.
4. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byly současně ve vztahu k obviněnému M. P. a k obviněné společnosti D. r. zrušeny výroky o trestech z rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 16. 9. 2020, sp. zn. 17 T 58/2016, z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2021, sp. zn. 11 To 68/2021, a z rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 9. 6. 2021, sp. zn. 3 T 124/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
5. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému M. P. uložena povinnost zaplatit poškozené V. H. částku 1.170.000 Kč jako náhradu škody. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená V. H. odkázána se svým nárokem na náhradu škody vůči obviněné právnické osobě D. r. zcela na řízení ve věcech občanskoprávních.
6. Obviněná D. P. byla podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěna obžaloby Okresního státního zastupitelství v Mladé Boleslavi ze dne 26. 11. 2021, sp. zn. 1 ZT 179/2019, která jí kladla za vinu skutky, v nichž spatřovala přečin lichvy ve spolupachatelství podle §23 k §218 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019.
7. O odvolání obviněných M. P. a právnické osoby D. r. proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 13. 10. 2022, č. j. 11 To 282/2022-1046, jímž je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k nim
8. Proti citovanému usnesení krajského soudu podali obvinění M. P. a právnická osoba D. r. prostřednictvím svého obhájce Mgr. Štěpána Ciprýna, LL. M., dovolání, které opřeli o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř.
9. Obvinění naplnění dovolacích důvodů shledávají proto, že podle nich je trestní řízení od počátku zatíženo vážnými vadami a nebylo prokázáno, že by se jednání vůbec dopustili. Soudy vycházely z výpovědi poškozené, které byla dána větší relevance, než výpovědi obviněného M. P., vůči němuž byla od počátku zřetelná předpojatost. Byla tím porušena rovnost stran. Soudy její tvrzení nekriticky převzaly a nezabývaly se tvrzeními ani návrhy obviněných. Nebylo prokázáno naplnění znaku trestného činu lichvy, tedy že byla poškozená v tísni a že si toho byl obviněný vědom. Soudy se nedostatečně vypořádaly s otázkou posouzení, zda se jednalo o zajištění půjčky, nebo koupi nemovitosti. Poukázali dále na procesní vady týkající se výslechů poškozené v přípravném řízení, kdy výslech byl poprvé proveden jako neopakovatelný a neodkladný úkon a pak byl proveden znovu. Opětovně proběhl taktéž nestandardně, neboť poškozená byla policejním orgánem naváděna, jak má vypovídat.
10. Za zásadní pochybení považují dovolatelé hodnocení důkazů v případě znaleckých posudků. Obhajobou byl jednak předložen znalecký posudek znalce Ing. Urama a jednak bylo navrženo provedení dalšího posudku, soud však opětovně přihlédl pouze ke znaleckému posudku Ing. Kratochvíla. Soudy měly nařídit vypracování revizního posudku, který by postavil najisto, jaká byla skutečně cena předmětného bytu. Uvedené má zásadní vliv na vývoj trestní věci, neboť se změnila výše značného prospěchu. Bylo by nutné aplikovat pouze §218 odst. 1 tr. zákoníku, za který je možno uložit trest odnětí svobody maximálně dva roky a trestní odpovědnost za tento trestný čin tak zanikla před zahájením trestního stíhání.
11. Obviněný M. P. dále namítl, že se veřejné zasedání o odvolání konalo bez jeho přítomnosti, a to přesto, že opakovaně žádal o jeho odročení. Upozornil na názor Evropského soudu pro lidská práva, z něhož dovodil, že pro zachování rovnosti zbraní je nutné za nepřítomnosti obviněného považovat za nepřípustnou také přítomnost veřejného žalobce. Vzhledem k tomu, že se jednalo o zhodnocení jeho osobních vlastností a odvolání bylo podáno i do výroku o trestu, má za to, že došlo k porušení jeho procesních práv.
12. Oba obvinění dále namítli, že soudy nezaložily svá rozhodnutí na řádných skutkových zjištěních, ze kterých by vyplývalo, že spáchali předmětný trestný čin. Takový postup představuje porušení principu in dubio pro reo a presumpce neviny. Soudům se nepodařilo prokázat existenci objektivní ani subjektivní stránky, ani vyvrátit jejich obhajobu. Svá rozhodnutí založily na nepřímých důkazech, které netvoří ucelený, spojitý a na sebe navzájem navazující řetězec. Jejich vina je dovozena pouze z výpovědi poškozené a na to navazujících úvah soudů. Soudy se ve svých rozhodnutích dopustily řady pochybení spočívajících ve flagrantním rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními a v návaznosti na to též v právním hodnocení posuzovaného jednání.
13. Závěrem proto navrhli, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2022, č. j. 11 To 282/2022-1046, potažmo i rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 27. 4. 2022, č. j. 3 T 149/2021-990, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil další rozhodnutí na zrušené usnesení a rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Krajskému soudu v Praze, popřípadě Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi k novému projednání a rozhodnutí, popřípadě, budou-li pro takový postup splněny podmínky, aby podle §265m odst. 1 tr. ř. ve věci sám rozhodl.
14. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který upozornil, že uplatněné námitky směřují prakticky výlučně proti výroku o vině trestným činem lichvy podle §218 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným pouze obviněný M. P. Protože byl „zdrojovým“ trestným činem ve vztahu k trestnému činu podílnictví, kterými byla uznána vinnou odsouzená právnická osoba D. r. lze s jistou dávkou tolerance dovolání považovat za relevantně podané i ve vztahu k obviněné právnické osobě.
15. Dovolatelé sice formálně vytýkají existenci zjevného („flagrantního“) rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy, nevznášejí však žádné konkrétní námitky, ze kterých by existence takového rozporu vyplývala. Mimo obecných tvrzení, že jejich trestná činnost nebyla prokázána a rovněž zcela obecných výhrad proti kvalitě důkazního řízení, především namítají, že skutkový stav byl zjištěn pouze na základě výpovědi poškozené. Současně soudům vytýkají, že důkazní význam této výpovědi přecenily a hodnotily ji nekriticky. Dovolatelé tedy nevytýkají, že by z výpovědi poškozené byla činěna zjištění nevyplývající z ní při žádném logicky přípustném způsobu jejího hodnocení, ale domáhají se toliko jiného způsobu hodnocení této výpovědi. Státní zástupce upozornil, že nalézací soud v bodě 29. svého rozhodnutí vyložil, proč hodnotil výpověď poškozené jako přesvědčivou a věrohodnou, přičemž hodnotící úvahy nalézacího soudu v žádném případě neodporují pravidlům formální logiky.
16. Zcela bezpředmětné jsou výhrady proti procesnímu postupu při provádění výslechů poškozené v přípravném řízení. Dovolatelé patrně přehlédli bod 10. odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu, ve kterém tento soud výslovně konstatoval, že z přípravného řízení žádná procesně použitelná výpověď poškozené nevzešla. Při svém rozhodování vycházel pouze z výpovědi poškozené u hlavního líčení. Navíc podotkl, že tato výpověď se týkala pouze skutkových okolností trestného činu lichvy vymezených v bodě 1. výroku o vině.
17. V žádném zjevném rozporu s provedenými důkazy nejsou ani skutková zjištění o hodnotě předmětné bytové jednotky. Nalézací soud v bodech 26. až 28. odůvodnění svého rozhodnutí přesvědčivě vyložil, z jakých důvodů vycházel v tomto směru ze závěrů znalce z oboru ekonomika Ing. Jiřího Kratochvíla a nikoli ze závěrů obhajobou předloženého posudku znalce Ing. Miriama Urama. Mimo jiné nalézací soud konstatoval, že cenu stanovenou Ing. Kratochvílem lze považovat za cenu obvyklou, když v podstatě odpovídala cenám, za které podle informací realitních kanceláří byly v roce 2012 obdobné byty v Mladé Boleslavi prodávány. Státní zástupce dodal, že rozdíly mezi znaleckým posudkem opatřeným orgány činnými v trestním řízení a znaleckým posudkem předloženým obhajobou nejsou „automaticky“ důvodem pro vyžádání revizního znaleckého posudku.
18. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatelé relevantní dovolací námitky prakticky nevznášejí. Přezkumná povinnost dovolacího soudu nemůže být založena nekonkrétními tvrzeními o neprokázání objektivní ani subjektivní stránky trestného činu. Pokud dovolatelé zpochybňují vědomost obviněného M. P. o existenci stavu tísně na straně poškozené a existenci hrubého nepoměru vzájemných plnění, pak tyto námitky nevycházejí ze skutkových zjištění učiněných soudy, ale z výše uvedeného zpochybňování výpovědi poškozené a závěrů znaleckého posudku znalce Ing. Kratochvíla. Rovněž námitky, podle kterých by mohl být skutek kvalifikován pouze podle základní skutkové podstaty trestného činu lichvy, vychází ze zpochybnění skutkového zjištění o obvyklé ceně předmětného bytu; žádnou jinou konkrétní v úvahu přicházející právní kvalifikaci skutku dovolatelé neuvádějí. Pokud dovolatelé tvrdí, že nebylo dostatečně zjišťováno, zda šlo o zajištění půjčky nebo koupi nemovitosti, pak nespecifikují, jaký význam má mít tato otázka pro právní kvalifikaci skutku.
19. Námitkami týkajícími se nepřítomnosti obviněného u veřejného zasedání se státní zástupce nezabýval, neboť odpovídající dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. dovolatel vůbec neuplatnil. Konstatoval pouze, že dovolatelé neuvádějí, jaké konkrétní ustanovení trestního řádu o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání mělo být postupem soudu porušeno.
20. Uzavřel, že dovolací námitky uplatněné v rámci dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., pokud je vůbec lze podřadit pod formálně deklarované dovolací důvody, jsou zjevně nedůvodné. Za této situace není důvodně uplatněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., který dovolatelé uplatňují s odkazem na existenci dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. v řízení předcházejícím rozhodnutí odvolacího soudu.
21. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podaná dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněná. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
22. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci jsou dovolání přípustná, zda byla podána v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podaly osoby oprávněné. Shledal přitom, že dovolání obviněných jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání byla podána osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňují i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
23. Dovolatelé ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnili dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Dovolací důvod podle písm. g) považují za naplněný v prvních dvou alternativách, tedy, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech. Dovolací důvod podle písm. h) považují dovolatelé za naplněný v obou jeho alternativách. Důvod podle písm. m) je podle jejich mínění naplněn v jeho druhé alternativě, a to s odkazem na předchozí dva dovolací důvody.
24. První alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel v textu svého opravného prostředku specifikuje pouze v části VI. a to „pochybení spočívajících ve flagrantním rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními“. Vzhledem k tomu, že dovolatel jinak blíže nespecifikuje, kterého skutkového zjištění (a též kterého skutku) by se jím tvrzený rozpor měl týkat, ani se kterými důkazy by měl být v rozporu, není v možnostech Nejvyššího soudu na takto vyjádřenou námitku konkrétně reagovat. Úkolem dovolacího soudu totiž není, aby za dovolatele domýšlel, v jakém směru se má obecně uplatněná námitka v konkrétnosti projevit při posuzování důvodnosti podaného dovolání. Nejvyšší soud není povolán k tomu, aby namísto dovolatele takovou právní argumentaci dotvářel či dokonce vytvářel, případně domýšlel právní konstrukci, kterou snad obviněný hodlal uplatnit a na které hodlal stavět svoji obhajobu.
25. Dovolatelé taktéž namítli, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dalším textu svého dovolání sice neoznačili, kterých důkazů se jejich námitka týká, avšak vzhledem k výhradám vzneseným vůči výslechům poškozené během přípravného řízení je možno usoudit, že svou námitku směřovali tímto směrem. V takovém případě však nemohou být úspěšní, neboť základním předpokladem naplnění této alternativy dovolacího důvodu je zjištění, že soudy předmětné důkazy provedly a založily na nich svá skutková zjištění. Nalézací soud v bodech 8. – 10. odůvodnění svého rozsudku podrobně popsal vady, které shledává ve výpovědích poškozené pořízených v přípravném řízení. Uzavřel, že z tohoto stadia trestního řízení nevzešla žádná procesně použitelná výpověď poškozené. Vycházel proto výhradně z výpovědi poškozené učiněné v hlavním líčení. Obdobně reagoval též odvolací soud v bodě 12. Nalézací soud tedy při formulaci svých skutkových závěrů vycházel z výpovědi poškozené, která byla procesně bezvadným způsobem pořízena při hlavním líčení. Nedošlo tedy k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) v jeho druhé alternativě.
26. Z výše uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyl ze strany dovolatelů uplatněn důvodně. V případě první alternativy dovolacího důvodu absentovaly námitky, jimiž by dovolatelé byť jen formálně jeho obsahovému vymezení vyhověli. Nebyli úspěšní ani v případě jeho druhé alternativy, neboť uplatnili opakovaně stejnou námitku jako v předcházejícím řízení, přičemž se s ní zcela správně vypořádaly již soudy nižších stupňů.
27. Přestože dovolatelé uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v souvislosti s námitkami o naplnění subjektivní stránky, objektivní stránky a posouzení výše prospěchu a na to navazující právní kvalifikace, ve skutečnosti lze – a to s velkou mírou tolerance – za formálně odpovídající uvedenému důvodu označit pouze tu z námitek, prostřednictvím níž zpochybňují, zda si byl obviněný M. P. vědom toho, že se poškozená nachází v tísni. Ani tu však nelze shledat opodstatněnou. Zbývající námitky (a z velké části také námitka zmiňovaná) jsou svojí podstatou založeny na zpochybnění hodnocení důkazů nalézacím soudem a z toho vyplývajících skutkových zjištění. Dovolatel tedy k odlišným závěrům o ne/existenci subjektivní a objektivní stránky či výši prospěchu dospívá na základě odlišného hodnocení důkazů a z něj vycházející vlastní – v jeho prospěch vyznívající – verze skutkových zjištění. Základním prvkem tohoto posunu je odklon od výpovědi poškozené a ji podporujících důkazů k verzi události vykreslenou výpovědí obviněného podpořenou obhajobou předloženým znaleckým posudkem.
28. Nalézací soud však jednoznačně, podrobně a přesvědčivě ve svém rozsudku vysvětlil, proč považuje výpověď poškozené za věrohodnou (bod 29.), a pokud odvolací soud poukázal na trestní minulost obviněného, nelze takový postup považovat za nerovný či za předpojatost. Jak nalézací soud vyložil ve svém rozhodnutí, výpověď poškozené je podepřena výpovědí její sestry, obsahem kupní smlouvy i narovnáním. Na druhou stranu poukázal na nelogičnosti, které shledával ve verzi předkládané obviněným. Hodnocení soudu proto nelze shledávat svévolným.
29. Pokud obviněný v této souvislosti poukazuje na zásadu in dubio pro reo , je na místě odkázat na judikaturu Ústavního soudu, jenž např. v usnesení ze dne 11. 11. 2002, IV. ÚS 154/02, připomenul, žel „[v] našem trestním řádu tedy není zakotvena zásada, z níž by vyplývalo, že stojí-li proti sobě dvě protikladné výpovědi, je soud vždy povinen rozhodnout ve prospěch obžalovaného, soud má však povinnost za této důkazní situace věnovat hodnocení důkazů zvýšenou pozornost a svůj závěr pečlivě a vyčerpávajícím způsobem odůvodnit. [...] Pokud však soud po vyhodnocení takovéto důkazní situace dospěje k závěru, že jedna z výpovědí nebo jedna ze skupiny výpovědí je pravdivá, že její věrohodnost není ničím zpochybněna a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrne do odůvodnění svého rozhodnutí, nejsou splněny podmínky pro uplatnění zásady ‚v pochybnostech ve prospěch ‘ , neboť soud pochybnosti nemá.“
30. Nalézací soud dospěl ke správnému závěru stran naplněnosti znaku tísně . Poškozená se objektivně nacházela ve špatné finanční situaci, kterou musela urgentně řešit (což dokazuje také rychlé uzavření smlouvy), neboť jí hrozil exekuční prodej bytu, v němž bydlela s nezletilými dětmi (viz také bod 36. rozsudku nalézacího soudu). Nalézací soud správně a s podrobným odůvodněním uzavřel, že obviněný si byl dané skutečnosti vědom (viz bod 37. rozsudku nalézacího soudu). Během hlavního líčení poškozená uvedla, že „[obviněný] zaplatil dluh Smart Hypo a ještě jsem mu nesla Cetelem, maminka měla karty, ale ty karty platila, takže jsem ještě nesla Home Credit, Cetelem na doplacení, aby věděl, že žádný dluh nebude na byt uvalen“ (viz protokol o hlavním líčení ze dne 27. 4. 2022, č. l. 968). Z její výpovědi tudíž vyplývá, že rodina poškozené měla dluhů více a během schůzky o nich poškozená obviněného informovala. Poškozená na témže místě uvedla, že obviněnému předala „papíry ohledně dluhu“, aby věděl, kam peníze poslat, přičemž uvedené je potvrzeno obsahem kupní smlouvy (viz bod 37. rozsudku nalézacího soudu).
31. Dovolatelé namítají, že znalecký posudek Ing. Jiřího Kratochvíla, znalce z oboru ekonomika, podle něhož byla obvyklá cena bytové jednotky 1.570.000 Kč (viz bod 26. rozsudku nalézacího soudu) a znalecký posudek předložený obhajobou, který cenu bytové jednotky odhadl na 933.130 Kč, byly nesprávně hodnoceny. Obvinění v důsledku toho považují za pochybení, pokud nalézací soud nepřistoupil k vypracování revizního posudku. Nalézací soud v bodě 28. svého rozsudku podrobně popsal, proč se rozhodl vycházet z posudku vypracovaného znalcem Ing. Jiřím Kratochvílem. Jeho odůvodnění je logické a zevrubné, přičemž mu svědčí, že jeho závěrům odpovídají také zprávy vyžádané od realitních kanceláří. Krom toho je na místě upozornit, že samotné předložení druhého znaleckého posudku, z něhož vyplývají odlišné závěry, neznamená automaticky povinnost soudu vyžádání nového znaleckého posudku nebo dokonce posudku znaleckého ústavu. Prvním krokem by v takovém případě (což ovšem případ projednávané věci nebyl, neboť nalézací soud vady znaleckého posudku, a tudíž důvody pro tento postup neshledal) byla žádost znalce o vyjádření. Pouze nad rámec lze v této souvislosti poukázat, že tento postup byl v projednávané věci znesnadněn postupem obhajoby, která znalecký posudek předložila až následovně, přestože byl vypracován již v roce 2018. Obvinění dále naznačovali, že v případě přijetí jimi předloženého znaleckého posudku by byla menší výše získaného prospěchu, a tudíž by bylo na místě uvažovat o kvalifikaci jednání toliko podle §218 odst. 1 tr. zákoníku a v návaznosti na to posouzení otázky promlčení. Avšak vzhledem k výše uvedenému je předmětná argumentace irelevantní.
32. Podle znaleckého posudku vypracovaného Ing. Jiřím Kratochvílem, z něhož nalézací soud vycházel, byla cena obvyklá bytové jednotky 1.570.000 Kč, zatímco v kupní smlouvě byla uvedena kupní cena 400.000 Kč. Při tomto zjištění nelze o hrubém nepoměru těchto plnění pochybovat. Nalézací soud upozornil, že obviněný se svými zkušenostmi v oboru musel vědět, že hodnota nemovitosti několikrát převyšuje uvedenou kupní cenu, jeho odhad jistě nebyl ani jím tvrzených 900.000 Kč. V důsledku toho si byl obviněný taktéž vědom hrubého nepoměru nabízených plnění.
33. Zavinění pachatele musí zahrnovat okolnosti, za nichž dochází k lichvářskému jednání, jakož i lichvářskou povahu pohledávky. Z výše uvedeného vyplynulo, že nalézací soud důvodně uzavřel, že obviněný věděl, že se poškozená nachází ve stavu tísně a že plnění jsou k sobě v hrubém nepoměru. Přesto této situace využil k obohacení společnosti K. Dovolatel se tedy svého jednání dopustil zaviněním ve formě úmyslu přímého podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
34. Z výše uvedeného vyplývá, že přestože bylo možno s velkou mírou tolerance podřadit námitky obviněného směřující vůči naplnění znaku tísně trestného činu lichvy podle §218 tr. zákoníku a vědomostní složky zavinění obviněného M. P. ve vztahu k tomuto znaku pod zvolený dovolací důvod, byly shledány zjevně neopodstatněnými. Zbývající námitky vycházely z odlišného hodnocení provedených důkazů, a nemohly proto spadat do rámce zvolenému dovolacímu důvodu.
35. V části V. svého dovolání namítl obviněný M. P., že se veřejné zasedání o odvolání obviněných konalo v jeho nepřítomnosti, přestože opakovaně žádal o jeho odročení. Předně je třeba upozornit, že dovolatel ve svém opravném prostředku nejenže neuplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., ale neuvedl ani, která ze zákonných ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání měla být porušena (zejm. §263 odst. 4 tr. ř.), a tudíž citovaný dovolací důvod naplněn.
36. Ze spisového materiálu se zjišťuje, že o konání veřejného zasedání byli oba obvinění toliko vyrozumíváni (nikoli k němu předvoláváni), což plyne z příslušného referátu i přiložených doručenek. Z předmětné doručenky je zřejmé, že obviněný byl obesílán na adresu trvalého bydliště, jež označil také jako svoji doručovací adresu. Jelikož nebyl zastižen, byla mu zanechána dne 22. 9. 2022 výzva k vyzvednutí zásilky. Protože si zásilku ve lhůtě 10 dní nevyzvedl, posledním dnem této lhůty, tedy dne 3. 10. 2022 se považuje tato písemnost za doručenou (§64 odst. 4 tr. ř.). Dne 6. 10. 2022 byla obálka vhozena do domovní schránky obviněného. Samotné veřejné zasedání bylo konáno až dne 13. 10. 2022, pětidenní lhůta k přípravě (§233 odst. 2 tr. ř.) byla tudíž v případě obviněného zachována.
37. Jak již bylo zmíněno, předseda senátu obviněnému zaslal pouze vyrozumění, a nikoli předvolání, čímž dal najevo, že přítomnost obviněného při veřejném zasedání není nutná. Bylo tudíž na rozhodnutí obviněného, zda se veřejného zasedání zúčastní, a vzhledem k tomu, že vyrozumění o jeho konání mu bylo doručeno s dostatečným předstihem, měl k tomu dostatečný prostor. Pokud dále uvedl, že opakovaně žádal o odročení veřejného zasedání a nebylo mu vyhověno, pak lze uvést, že Nejvyšší soud ve spise zaznamenal toliko žádosti obhájce obviněných Mgr. Štepána Ciprýna, LL. M., odůvodněné kolizí v nařízených jednáních (č. l. 1034 a 1040). Tyto však neobsahují žádnou informaci o neúčasti obviněného na veřejném zasedání či náznak, že by žádost směřovala od něj. Obviněný soudu nezaslal ani jinou omluvu své nepřítomnosti, žádost o odročení či přípis, jímž by trval na jednání za své osobní účasti. Krajskému soudu v Praze proto nic nebránilo v jednání v jeho nepřítomnosti.
38. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. , v alternativě zvolené obviněnými, může být tento naplněn pouze tehdy, shledá-li dovolací soud důvodným tvrzení dovolatele, že rozhodnutí soudu prvního stupně je zatíženo vadou, která naplňuje obviněným uplatněný dovolací důvod, pro který neměl odvolací soud přistoupit k zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Tak tomu v posuzované věci není, neboť námitky dovolatelů uplatněné pod dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. g), písm. h) tr. ř. byly shledány zjevně neopodstatněnými.
V.
Způsob rozhodnutí
39. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněných plyne, že ty z uplatněných námitek, jež bylo možné považovat za odpovídající jim zvoleným dovolacím důvodům, nebyly shledány opodstatněnými. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o celém dovolání obviněných rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
40. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o těchto mimořádných opravných prostředích v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 3. 2023
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu