ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.366.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 366/2023-83
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 5. 2023 o dovolání, které podal P. P. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 1. 2023, sp. zn. 7 To 436/2022, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 9 Nt 1001/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání P. P. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 9 Nt 1001/2022 (dále také jen „usnesení soudu prvního stupně“), bylo P. P. (dále jen „dovolatel“) podle §99 odst. 1, 4 tr. zákoníku uloženo ochranné léčení psychiatrické v ústavní formě.
Proti tomuto usnesení podal dovolatel stížnost, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 3. 1. 2023, sp. zn. 7 To 436/2022, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Citované usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 1. 2023, sp. zn. 7 To 436/2022 (dále také jen „napadené usnesení“), dovolatel napadl dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle jeho tvrzení totiž nebyla zcela naplněna skutková podstata trestného činu nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. b), c), d) tr. zákoníku. Konkrétně nebyl naplněn ani zjištěn znak spočívající v jednání, které je objektivně způsobilé vzbudit důvodnou obavu o život nebo zdraví poškozených nebo jejich blízkých. Nebyl stran této otázky zjištěn ani proveden žádný důkaz. Obavu poškozených soud založil zjevně pouze na hypotéze, že by se tak teoreticky mohlo stát. Takový postup označil dovolatel za nesprávný. Stížnostní soud se v napadeném usnesení s namítanou absencí důvodné obavy nevypořádal. Dále k tomu dovolatel uvedl, že pokud jde o druh jednání, které je objektivně způsobilé vzbudit důvodnou obavu poškozených, záleží sice na konkrétních okolnostech a chování pachatele, zpravidla však jde o různé výhrůžky proti fyzické integritě poškozených, k čemuž v tomto případě nikdy nedošlo. Takový názor je podle něj podporován i usnesením Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. 8 Tdo 1082/2011.
4. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem a přikázal mu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
5. K dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Uvedla, že dovolatel nepředložil žádné námitky, které by bylo možno subsumovat pod jím uplatněný dovolací důvod. Obsahem dovolání je polemika s hodnocením důkazů, na základě nichž policejní orgán zkonstatoval, že dovolatel se dopustil činu jinak trestného, ve kterém by bylo možno v případě trestní odpovědnosti dovolatele spatřovat přečin nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. c), b), d) tr. zákoníku. Námitkami, že nebyly provedeny žádné důkazy, ze kterých by jeho vina vyplývala, není podle státní zástupkyně naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
6. Navrhla proto, aby bylo dovolání v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., přičemž vyjádřila také svůj souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Přípustnost dovolání
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
8. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 1. 2023, sp. zn. 7 To 436/2022, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. ř. Dovolatel je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
9. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto nejprve hodnotil, zda dovolatelem vznesené námitky svým obsahem vyhovují jím uplatněnému důvodu dovolání.
10. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
IV.
Důvodnost dovolání
11. Dovolatel namítl, že nebyl naplněn ani zjištěn zákonný znak přečinu nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 tr. zákoníku spočívající v jednání, které je objektivně způsobilé vzbudit důvodnou obavu o život nebo zdraví poškozených nebo jejich blízkých. Nejvyšší soud konstatuje, že takovou argumentaci lze s jistou mírou tolerance (byla totiž de facto spojena i s výtkami o nesprávně zjištěném skutkovém stavu věci) podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Opodstatněnými je však neshledal. Způsob argumentace v podobě výtek vážících se k zjištěnému skutkovému stavu by mohl být interpretován též jako uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. V kontextu toho je však zapotřebí zdůraznit, že uplatněné námitky postrádají vzhledem k jejich obecnosti potenciál osvědčit některou z citovaných alternativ tohoto dovolacího důvodu. Nadto je třeba konstatovat, že soud prvního stupně postupoval při zjišťování skutkového stavu v souladu se zásadami zakotvenými v §2 odst. 5, 6 tr. ř., takže jeho rozhodnutí vadami vymezenými v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. netrpí. Těmito vadami pak netrpí ani usnesení stížnostního soudu. Pro úplnost je třeba dodat, že dovolání Nejvyšší soud posuzoval také z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, neboť je zjevné, že dovolatel brojil i proti usnesení soudu prvního stupně, který podle jeho mínění založil tvrzenou vadu, přičemž stížnostní soud ji nenapravil.
12. Skutková podstata trestného činu nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. b), c), d) tr. zákoníku je naplněna jednáním, kterým pachatel dlouhodobě pronásleduje jiného tím, že vyhledává jeho osobní blízkost nebo jej sleduje, vytrvale jej prostřednictvím prostředků elektronických komunikací, písemně nebo jinak kontaktuje, omezuje jej v jeho obvyklém způsobu života, a toto jednání je způsobilé vzbudit v něm důvodnou obavu o jeho život nebo zdraví nebo o život a zdraví osob jemu blízkých.
13. Důvodnou obavou se zde rozumí obava objektivně způsobilá vyvolat vyšší stupeň obav, úzkosti nebo jiného tísnivého pocitu ze zla, kterým je na poškozeného působeno, přičemž však není nutné, aby takový pocit v poškozeném skutečně vyvolala. Za důvodnou obavu o zdraví své nebo osoby blízké je třeba považovat nejen obavu o zdraví fyzické, ale také obavu ze způsobení psychických poruch (VÁLKOVÁ, Helena. §354 [Nebezpečné pronásledování]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 3298, marg. č. 11.).
14. Předpokladem uložení ochranného léčení podle §99 odst. 1 tr. zákoníku pachateli činu jinak trestného je současné splnění několika podmínek, mj. zjištění o tom, že se stal skutek, který má znaky trestného činu, resp. činu jinak trestného, a kdo je jeho pachatelem.
15. Soud prvního stupně za účelem zjištění těchto podmínek provedl v patřičném rozsahu dokazování při veřejném zasedání, zejména provedl výslech poškozených Z. H., V. K. a Z. H. a listinné důkazy v podobě vzkazů dovolatele adresovaných především svědkyni Z. H. Dospěl oprávněně k závěru, že dovolatel poškozené pronásledoval, opakovaně vyhledával jejich přítomnost (podrobně znal jejich denní režim) za účelem nadávání a vyhrožování, a to takovým způsobem, že vzhledem k četnosti, gradaci a charakteru nepochybně bylo takové jednání způsobilé vzbudit v nich důvodnou obavu o život nebo zdraví. K tomu je možno dodat, že jednání dovolatele, jež je možno charakterizovat jako soustavné, vytrvalé, tvrdošíjné a systematicky prováděné, vybočující z běžných norem chování, takovou obavu u poškozených vzbudilo. V tomto směru jsou jejich výpovědi dostatečně sdělné a jednoznačné. Od věci přitom není zmínit, že poškozené se mj. vyjádřily tak, že se dovolatele bojí a jeho jednání má negativní vliv na jejich psychiku (poškozená Z. H.: „Působí újmu … a především na mém duševním zdraví.“ , poškozená V. K.: „Omlouvám se, že se klepu, ale už to trvá dva a půl roku, když mám o panu P. mluvit, tak mě to takhle rozruší …. Z pana P. mám strach.“ , poškozená Z. H.: „Vyhýbám se mu, protože se ho vyloženě bojím. Když ho potkám, tak je mi špatně od žaludku a mám takovou neurózu a nemůžu ho zkrátka vidět …. Bojím se i do sklepa, když vím, že tam je ... psychicky jsem na tom dost špatně.“ ). Soud prvního stupně přitom přiléhavě konstatoval, že výhrůžky božím soudem, trestem nebo peklem mohou svojí podstatou vzbudit obavu o život, neboť i osobám bez náboženského smýšlení je obecně známo, že boží soud se pojí se smrtí, a pokud se dovolatel odvolával na jeho blízkost, je takové jednání zcela určitě způsobilé vzbudit obavu poškozených o život a zdraví. Jestliže dovolatel v rámci své dovolací argumentace odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. 8 Tdo 1082/2011, pak je namístě konstatovat, že na rozdíl od případu řešeného v odkazované věci, v nyní posuzovaném případě bylo dostatečně spolehlivě objasněno, že jednání dovolatele bylo způsobilé v poškozených vyvolat obavu o jejich život nebo zdraví. V této souvislosti je třeba zopakovat, že pod důvodné obavy o život nebo zdraví samozřejmě patří způsobení jak fyzických, tak psychických poruch zdraví.
16. Namítl-li dovolatel, že se usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem s namítanou absencí „důvodné obavy“ nijak nevypořádalo, postačí poukázat na to, že zmíněný stížnostní soud se zcela ztotožnil s argumentací soudu prvního stupně a odkázal na ni. Nejvyšší soud považuje rovněž za vhodné v této souvislosti uvést, že problematikou nutností reakce (odpovědí) na opakující se argumentaci obviněných se zabýval Ústavní soud i Evropský soud pro lidská práva. Ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, mj. zmínil, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ a že odvolací soud „se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího stupně“ (např. věc G. proti Španělsku).
17. Nejvyšší soud uzavírá, že vytýkanými vadami usnesení soudů nižších stupňů netrpí.
V.
Způsob rozhodnutí
18. Dovolání proto Nejvyšší soud odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 5. 2023
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu