ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.504.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 504/2023-227
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 7. 2023 o dovolání, které podala obviněná A. S., nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 2. 2023, č. j. 6 To 8/2023-193, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 9 T 117/2022, takto:
Podle §265i odst 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné A. S. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 2. 11. 2022, č. j. 9 T 117/2022-165 , byla A. S. (dále „obviněná“, příp. „dovolatelka“) uznána vinnou přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jehož se podle zjištění tohoto soudu dopustila tím, že
dne 4. 9. 2021 v době kolem 18.00 hodin v XY, okr. Karviná, po ul. XY ve směru k ul. XY řídila osobní automobil tov. zn. Škoda Octavia, RZ XY, přičemž při odbočování vpravo řádně nesledovala situaci v silničním provozu a přehlédla cyklistku K. P. jedoucí z pohledu řidičky zleva po ul. XY, které byla povinna dát přednost v jízdě, vjela do jízdního pruhu, ač v daném okamžiku tudy projížděla K. P., přičemž následně došlo ke střetu levé přední části automobilu a pravé strany bicyklu a následnému pádu cyklistky na zem, a v důsledku porušení ustanovení §5 odst. 1 písm. b) a §22 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, přivodila K. P. závažná poranění v podobě zlomeniny týlní kosti vlevo, krevního výronu nad i pod tvrdou plenou mozkovou, otřesu a zhmoždění mozku, která si vyžádala hospitalizaci v nemocnici až do 17. 9. 2021 a následnou dobu léčení a omezení v obvyklém způsobu života především přetrvávajícími bolestmi hlavy až do 31. 10. 2021, a v důsledku popsaných poranění hlavy utrpěla dále K. P. trvalou ztrátu sluchu v rozsahu minimálně 57% oboustranně.
2. Obviněná byla za tento trestný čin odsouzena podle §147 odst. 2 tr. zákoníku za použití §67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2, 5 tr. zákoníku k peněžitému trestu v počtu sedmdesáti denních sazeb ve výši 500 Kč, tedy celkem 35.000 Kč. Dále jí byl podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dva roky. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost nahradit poškozeným K. P., narozené XY, majetkovou škodu ve výši 36.220,80 Kč a nemajetkovou újmu v penězích ve výši 222.212,64 Kč, a České průmyslové zdravotní pojišťovně, IČO: 47672234, se sídlem Jeremenkova 161/11, 703 00 Ostrava, majetkovou škodu ve výši 73.635,20 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byly obě poškozené odkázány se zbytkem svých nároků na náhradu škody a nemajetkové újmy v penězích na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti citovanému rozsudku podaly odvolání obviněná a poškozená K. P. O těchto odvoláních rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 3. 2. 2023, č. j. 6 To 8/2023-193. Z podnětu odvolání obviněné podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. v napadeném rozsudku zrušil výrok o náhradě majetkové škody ve vztahu k poškozené K. P. a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl podle §228 odst. 1 tr. ř. o povinnosti obviněné nahradit poškozené K. P. majetkovou škodu ve výši 2.840 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. poškozenou odkázal se zbytkem svého nároku na náhradu majetkové škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání jmenované poškozené K. P. podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení podala obviněná A. S. prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jana Sikory dovolání, jež opřela o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
5. Ve vztahu k prvé alternativě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněná předně namítla, že soudy obou stupňů ve svých skutkových závěrech o vině vycházely primárně ze závěrů znaleckého posudku Ing. Petra Schulmeistra, které jsou v příkrém rozporu s dalšími provedenými důkazy, a to zejména s absencí zjištění poškození osobního motorového vozidla obviněné souvisejícího s dopravní nehodou, jak vyplývá z ohledání jejího vozidla. Vymezila se proti závěru odvolacího soudu stran větší odbornosti znalce poukazem na přítomnost policisty na místě dopravní nehody a jeho kompetencí k ohledání vozidla stran možných stop po střetu s jízdním kolem, k čemuž není potřeba žádné zvláštní odbornosti. Vznesla naopak námitku absence odbornosti znalce Ing. Petra Schulmeistera stran závěrů z oboru biomechaniky ve vztahu k vysvětlení ne/poškození motorového vozidla. Podle dovolatelky je i technicky zcela vyloučeno, aby při znalcem uváděném nehodovém ději, nedošlo k žádnému poškození motorového vozidla, přičemž uvedla dvě varianty pohybu poškozené po střetu. K závěru o způsobu poškození jízdního kola (vykřivení zadní vidlice) je nutná určitá míra znalosti biomechaniky a biofyziky, které znalec z oboru dopravy postrádá. Není přitom vyloučeno, že při pádu poškozené při okraji vozovky od chodníku oddělené obrubníkem, zadní vidlice jízdního kola narazila do obrubníku a ohnula se.
6. Dovolatelka dále vytkla nesoulad fotografie na str. 21 s fotografií na str. 22 znaleckého posudku, s tím, že „to vypadá, že po střetu poškozená dále pokračovala ve směru své jízdy, aniž by byla jakkoli vychýlená, což je ale v případě střetu jízdního kola s vozidlem naprostý nesmysl“.
7. Obviněná zároveň namítla nevěrohodnost výpovědi poškozené, z níž soudy vycházely při současném ignorování výpovědi obviněné a svědka F. Výpověď poškozené stran směru její jízdy je nevěrohodná, jelikož u hlavního líčení nepravdivě uvedla, že před jízdou nepila žádný alkohol, což však nekoresponduje se zprávou z toxikologického vyšetření. Z něho vyplývá, že poškozená měla v době odběru krve (cca po jedné hodině od skutku) přes 0,5 promile alkoholu v krvi. Není proto vyloučeno, že poškozená lhala i o jiných skutečnostech, jelikož nelze přehlédnout, že má na věci právní zájem představovaný nárokem na náhradu škody.
8. Nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněná namítla vůči výroku o náhradě škody, resp. zpochybnění posouzení 20 % spoluzavinění poškozené na následcích dopravní nehody, které soudy učinily v rozporu s aktuální judikaturou a bez provedení jakéhokoli důkazu. Skutková zjištění obecných soudů týkající se přiznaného nároku na náhradu škody označila za nedostatečná a neodůvodněná, neboť závěry o spoluzavinění poškozené vyžadují další dokazování, a proto je na místě odkázat poškozené na řízení ve věcech občanskoprávních.
9. Spoluzavinění poškozené na vzniku újmy obviněná hodnotí za zcela zásadní a nikoli jen okrajové, neboť se podílela nejen tím, že neměla cyklistickou helmu, ale i řízením nemotorového vozidla na veřejné komunikaci pod vlivem alkoholu, a dopustila se minimálně přestupku. Dovolatelka poukázala na to, že podle aktuální judikatury se míra spoluzavinění při ovlivnění alkoholem pohybuje v řádu několika desítek procent, avšak je vždy nutno tuto míru zkoumat. Požití alkoholu ze strany poškozené při provozu na pozemních komunikacích rovněž představuje porušení prevenční povinnosti dle §2900 o. z., a soudy obou stupňů měly povinnost okolnost spočívající v ovlivnění poškozené alkoholem jako porušení prevenční povinnosti vyhodnotit. Spoluzavinění poškozené v rozsahu 20 % za absenci cyklistické helmy označila za nepřezkoumatelné a neodůvodněné. Utrpěná zranění poškozené byla v drtivé většině zranění hlavy a lze konstatovat, že pokud by poškozené měla cyklistickou helmu, škoda by nevznikla nebo v minimální výši. Tento závěr nebyl provedeným dokazováním nikterak vyvrácen. Zranění na hlavě poškozené představují podstatnou část poškozenou uplatňované nemajetkové újmy. V této souvislosti odkázala obviněná na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 25 Cdo 2974/2011, v němž bylo judikováno, že i 80% spoluzavinění poškozeného cyklisty v případě absence cyklistické helmy není nepřiměřeně vysoké, zvlášť za situace, když při zásadním zranění, které cyklista utrpěl na hlavě (v daném případě úmrtí cyklisty v důsledku zranění hlavy), v případě, že by měl cyklistickou helmu, by mu to zachránilo život. Odvolací soud rozsah, jakým se porušení prevenční povinnosti poškozenou podílelo na vzniku škody, nezjišťoval, byť odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1201/2017, a ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2258/2008.
10. Závěrem dovolání obviněná alternativně navrhla, aby Nejvyšší soud buď zrušil celý rozsudek Krajského soudu v Ostravě a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí, případně – pokud by k takovému postupu nebyly shledány důvody a vadným byl shledán pouze výrok o náhradě škody – aby dovolací soud zrušil tento výrok o náhradě škody a poškozenou s celým uplatněným nárokem odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Požádala taktéž o odklad výkonu trestu.
11. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) na úvod podotkl, že dovolání obviněné je vystavěno na doslovném opakování námitek prolínajících se více méně celým trestním řízením, s nimiž se oba soudy beze zbytku a správně vypořádaly ve svých odůvodněních, s nimiž se státní zástupce ztotožnil. Odkázal tudíž na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2022, sp. zn. 5 Tdo 86/2002.
12. K obviněnou zpochybňované úplnosti dokazování připomněl, že soudy rozhodně nejsou povinny provést všechny stranami navržené důkazy, důkazními návrhy stran se zabývaly, přičemž jejich případné odmítnutí z důvodu nadbytečnosti (či faktické nepotřebnosti) řádně zdůvodnily. To platí i stran požadavku dovolatelky na provedení znaleckého zkoumání z oboru biomechaniky pro objasnění příčin poškození zadní vidlice kola, jakož i odborného posouzení vlivu případně použité cyklistické přilby na rozsah zranění hlavy. Co se týká deformace vidlice kola, státní zástupce vyslovil přesvědčení o dostatečné kompetentnosti znalce z oboru dopravy vyhodnotit vznik takového poškození v návaznosti na zjištěný nehodový děj. Zjevně nepotřebným by bylo s ohledem na další zjištění soudů taktéž objasňování charakteru zranění poškozené v návaznosti na eventuální užití cyklistické přilby. Jedinou příčinou kolize a pádu poškozené z kola totiž bylo jednání dovolatelky, která jako řidička motorového vozidla porušila důležité povinnosti uložené jí zákonem. Absence právním předpisem nevyžadované cyklistické přilby, kteroužto okolnost soudy vyhodnotily jako méně intenzivní spoluzavinění poškozené na následku na jejím zdraví, pak našla odraz v adekvátním dvacetiprocentním ponížení uplatněného nároku na náhradu majetkové škody a nemajetkové újmy. Samotná míra spoluzavinění znaleckým zkoumáním určována není, ale je výlučným oprávněním soudu, který tak činí s přihlédnutím ke všem okolnostem nehodové situace.
13. Rozhodnutí soudů státní zástupce neshledal zatížené vadou zjevného (extrémního) rozporu skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu a provedených důkazů, s provedenými důkazy naopak koresponduje. Odkázal na přesvědčivé odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (odst. 7. – 8., 12.), v němž rozvedl důvody, pro které vzal za spolehlivý podklad pro objasnění průběhu nehodového děje právě znalecký posudek Ing. Petra Schulmeistera, respektive jeho navazující výslech. Ačkoli význam znaleckého posudku je neoddiskutovatelný, současně se nejednalo o důkaz ojedinělý, neboť jej doplňovala také výpověď poškozené (alespoň tedy co do stanovení jejího pohybu a směru jízdy před samotným nárazem), jakož i protokol o nehodě s fotodokumentací, ohledání místa dopravní nehody s nálezem krevní stopy a lékařská zpráva ke zranění poškozené. Právní kvalifikace je odpovídající stěžejním skutkovým zjištěním soudů vyjádřeným ve výroku rozsudku soudu prvního stupně.
14. Rovněž námitku obviněné, že absence cyklistické přilby a ovlivnění poškozené alkoholem odůvodňovaly závěr o mnohem výraznější míře jejího spoluzavinění, hodnotil státní zástupce jako neopodstatněnou. Ze skutkových zjištění soudů vyplývá,
že jedinou příčinou nehody bylo právě pochybení a protiprávní jednání obviněné, která zcela přehlédla cyklistku jedoucí po hlavní komunikaci v pruhu pro cyklisty, nedala jí přednost a zavinila tak střet, v jehož důsledku poškozená upadla. Ani mírné ovlivnění poškozené alkoholem, ani nedostatek ochranné přilby žádný význam pro střet samotný neměly. Ze skutkových zjištění soudů totiž jednoznačně vyplývá, že poškozená – ač u ní bylo posléze zjištěno ovlivnění alkoholem v hodnotě cca 0,5 promile – se pohybovala ve svém jízdním pruhu stabilně a blízko pravého kraje vozovky. Co se pak týká samotné povinnosti použití ochranné cyklistické přilby, tu má podle §58 odst. 1 zákona o silničním provozu uloženu toliko cyklista mladší 18 let. Jízda dospělého cyklisty bez ochranné přilby navíc není podle ustálené judikatury takovou okolností, která by byla způsobilá vyloučit trestní odpovědnost pachatele (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. 6 Tdo 663/2016, či ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 4 Tdo 301/2018). Soudy dovozené pouze dvacetiprocentní spoluzavinění poškozené, které odůvodnily zejména porušením obecné prevenční povinnosti ve smyslu §2900 o. z., tak nemohlo mít žádný vliv na právní kvalifikaci dovolatelčina jednání, přičemž ve prospěch obviněné bylo adekvátně zohledněno toliko v rámci přiznaných nároků na náhradu majetkové škody a nemajetkové újmy, které byly v odpovídající míře poníženy.
15. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněné jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Naznačený způsob rozhodnutí Nejvyššího soudu pak činí bezpředmětnou rovněž žádost dovolatelky o odložení výkonu trestu. Vyjádřil zároveň souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání z hlediska §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
17. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jsou-li rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
18. Důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případě, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
IV.
Důvodnost dovolání
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
19. Byť obviněná v označení uvedeného dovolacího důvodu zmínila vedle jeho prvé alternativy i procesně nepoužitelné důkazy, k této druhé alternativě uplatněného dovolacího důvodu neuvedla již žádnou argumentaci, k níž by se mohl dovolací soud vyjádřit.
20. Současně Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněné, které lze formálně podřadit pod výše uvedený dovolací důvod v jeho prvé alternativě, jej nenaplňují.
21. V projednávané věci není dán zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Obviněná svoji argumentaci v převážné míře založila na polemice se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, když jejich závěry považuje za nesprávné, a to mj. v důsledku nesprávného hodnocení provedených důkazů, zejména znaleckého posudku z oboru dopravy a věrohodnosti poškozené stran směru její jízdy. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že soudy provedly dokazování v rozsahu, jež jim umožnil učinit skutkové závěry, o nichž nevznikají žádné rozumné pochybnosti (§2 odst. 5 tr. ř.). Provedené důkazy soudy náležitě, patřičně v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., zhodnotily, přičemž v odůvodnění svých rozhodnutí (soud prvního stupně v bodech 3. – 9.,11. – 12. a odvolací soud v bodech 8. – 12.) vyložily, jakým způsobem provedené důkazy, zejména výpovědi svědků a rovněž znalecký posudek v oboru dopravy, zhodnotily. Učinily tak skutková zjištění, která řádně zdůvodnily (v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř.), přičemž je zřejmý jednoznačný soulad mezi skutkovým stavem zjištěným procesně zákonným způsobem a z něj vyvozenými právními závěry.
22. Soudy správně vyšly ze znaleckého posudku a následného výslechu znalce z oboru dopravy Ing. Petra Schulmeistera, který zpracoval analýzu nehodového děje a uzavřel, že obviněná vyjela do jízdního pruhu určeného pro jízdu cyklistů a svým manévrem způsobila překážku v jízdě poškozené, která se snažila vyhnout vozidlu na levou stranu, avšak došlo ke kolizi, s největší pravděpodobností ke kontaktu levého předního rohu vozidla s pravou stranou jízdního kola, případně pravou částí cyklistky. Vlivem této kolize byla cyklistka uvedena do nestabilního stavu, došlo k jejímu pádu na levou stranu, jízdní kolo zůstalo částečně v jízdním pruhu pro cyklisty na levém boku a cyklistka zůstala v konečné poloze v pravém jízdním pruhu, kde se nacházela krevní stopa. V okamžiku střetu se vozidlo obviněné pohybovalo rychlostí kolem 5 km/hod, poškozená rychlostí ve výši kolem 20 km/hod. Znalec objasnil rovněž důvody, pro které došlo jen k minimálnímu poškození vozidla obviněné, která tak prvotní kontakt s jízdním kolem poškozené nemusela ihned zpozorovat. Zcela logicky vysvětlil svůj závěr, že tečný střet mohl na vozidle dovolatelky v místě pružných plastů zanechat jen nepatrné stopy, které by tak odpovídaly policistou do protokolu o dopravní nehodě zaevidovaným „známkám staršího poškození“. Je proto zjevné, že mezi znaleckým závěrem a protokolem o ohledání místa dopravné nehody žádný zjevný rozpor dán není. Nelze přisvědčit ani námitce stran nekorespondujících fotografií na str. 21 a 22 znaleckého posudku, jelikož je evidentní, že se nejedná o fotografie, ale o grafické zobrazení postavení účastníků dopravní nehody v konečné poloze (str. 21) a v průběhu nehodového děje (str. 22), tedy evidentně zachycující změnu v čase. Současně rozhodně nebyl shledán žádný důvod k zpochybňování odborné erudice znalce, který v rámci své znalecké specializace posuzování příčin dopravních nehod v oboru dopravy a současně i autoopravárenství, posuzování výrobních strojů, zařízení a systémů v oboru strojírenství, je nepochybně (oproti policistovi ohledávajícímu místo činu) osobou disponující potřebnými odbornými znalostmi k vyjádření o průběhu nehodového děje včetně určení způsobu poškození jízdního kola poškozené (v podobě vychýlení zadní vidlice) v návaznosti na nehodový děj. Odvolací soud přesvědčivě vyložil, proč považuje návrh obviněné na doplnění dokazování o přibrání dalšího znalce z oboru biomechaniky, vznesený až v odvolacím řízení, za nadbytečný (bod 11. rozsudku), přičemž tento závěr sdílí i dovolací soud.
23. Soudy v rámci skutkových zjištění současně nevyšly pouze z tohoto jediného, byť podstatného důkazu, ale hodnotily též důkazy listinné, které jej podporují, a to protokol o nehodě s fotodokumentací, ohledání místa dopravní nehody s nálezem krevní stopy označující konečnou polohu poškozené a lékařskou zprávu k jejímu zranění. K diskvalifikaci věrohodnosti poškozené stran jejího svědectví o směru její jízdy nebyl zjištěn žádný podklad, jelikož koresponduje s nálezem krevní stopy a znaleckým posudkem. Ten současně vyvrací jako technicky nepřijatelné svědectví P. F., který uváděl směr jízdy poškozené odlišně, ovšem sám připustil, že registroval střet pouze periferně a jeho verze o způsobu nárazu vozidla a dopadu poškozené je zcela odlišná jak od závěru znalce, tak verze obviněné, která takový střet rozhodně nezaznamenala. V souvislosti se zkresleným vnímání reality svědků nehodového děje, lze poukázat na sdělení z Analýzy nehod v silničním provozu ČVÚT a Ústavu soudního znalectví v dopravě, že „… svědkové bývají ve většině případů pozorovateli nepřipravenými na bedlivé sledování důležitého děje, jenž trvá do okamžiku střetu (nárazu) většinou jen okolo tří sekund. Některý svědek, který není přímým účastníkem nehody, pohlédne k místu nehody teprve poté, co uslyšel ránu. Podvědomě pak v mysli rekonstruuje, co střetu předcházelo, a může mít tendenci interpretovat to jako reál. Ve výpovědi takového svědka může být skryta dokonce vzájemná záměna směrů příjezdu automobilů, které se střetly jako protijedoucí: při obvyklém excentrickém střetu protijedoucích automobilů dochází většinou k pootočení každého z nich o cca 180°, a potom to, co svědek (reagující až na zvukový vjem) vnímá jako vzájemný odraz automobilů, je ve skutečnosti pokračování v přibližně původních směrech, avšak pozpátku …“ (viz Analýza nehod v silničním provozu ČVÚT a Ústavu soudního znalectví v dopravě, ČVÚT v Praze, 2010).
24. Jak již shora řečeno, soudy nižších stupňů učinily správná skutková zjištění, pokud dospěly k závěru, že obviněná při vjíždění na hlavní pozemní komunikaci z vedlejší pozemní komunikace a odbočování doprava vůbec neregistrovala a tím přehlédla poškozenou jedoucí z jejího pohledu zleva v pruhu pro cyklisty, čímž jí nedala přednost a vjela do jejího jízdního pruhu. V důsledku toho došlo ke kolizi vozidla obviněné s poškozenou, k následnému pádu poškozené a ke zranění, které svou povahou naplnilo znaky těžké újmy na zdraví ve smyslu §122 odst. 2 písm. d), písm. i) tr. zákoníku. Není tudíž žádných pochyb o tom, že jedinou příčinou kolize a pádu poškozené z kola bylo jednání obviněné, která jako řidička motorového vozidla porušila důležité povinnosti uložené jí §5 odst. 1 písm. b) a §22 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákona o silničním provozu“). Obecné soudy proto posuzovaný skutek správně právně kvalifikovaly jako přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku.
25. Pro úplnost lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle něhož opakuje-li obviněný v podstatě své námitky, které uplatnil před nalézacím soudem i v rámci svého odvolání, a s nimiž se soudy obou stupňů, jak vyplývá z jejich rozhodnutí, dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Ostatně obviněná ve svém dovolání sama zmiňuje, že její argumentace je v podstatě shrnutím obhajoby již uplatněné v jejím odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
26. Tento dovolací důvod je určen k nápravě vad hmotně právního charakteru, neboť k jeho naplnění dochází tehdy, pokud dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. U uplatněného dovolacího důvodu ve vztahu k výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení přitom může jít o nesprávnou aplikaci příslušných předpisů hmotného práva.
27. Z dovolací argumentace obviněné je zřejmé, že ta zmíněný důvod dovolání uplatnila v jeho druhé alternativě na podkladě námitky vůči výroku o náhradě škody, resp. zpochybnění posouzení míry spoluzavinění poškozené na následcích dopravní nehody s ohledem na absenci cyklistické přilby a její ovlivnění alkoholem zjištěné po dopravní nehodě v krvi ve výši 0,5 g/kg.
28. Stran uvedené výtky je ovšem nutné připomenout, že takto uplatněná výhrada nemůže být shledána opodstatněnou, neboť je ve své podstatě skutkového charakteru. Obviněná jí de facto zpochybňuje zjištění o příčině dopravní nehody, potažmo o předpokladu vzniku škodlivého následku spočívajícího ve zranění hlavy poškozené, přitom ovšem výhradu spoluzavinění poškozené neváže s námitkou nesprávného právního posouzení skutku. Fakt, že daná námitka má především skutkový základ je patrný i z toho, že obviněná tvrdí nutnost dalšího dokazování stran míry spoluzavinění poškozené. Není přitom od věci současně poznamenat, že sama žádné důkazy, které by měly být k této okolnosti provedeny, neoznačila.
29. Obviněná sice napadá nesprávné hmotně právní posouzení spoluzavinění poškozené, ale pokud tento svůj názor ve skutečnosti dovozuje zejména z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýká vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení.
30. K tomu je nicméně nutno konstatovat, s ohledem na shora vyložené závěry o správnosti skutkových zjištění soudů nižších stupňů, že ani absence cyklistické přilby u poškozené ani její mírné ovlivnění alkoholem, při skutkovém závěru soudů, že obviněná poškozenou na hlavní silnici přehlédla, a právě proto ji z kola srazila a způsobila odborným lékařským vyjádřením objektivizovaná zranění, žádný význam pro vznik dopravní nehody nemělo. Vyjádřeno jinak, uvedené namítané okolnosti jsou bez kauzálního významu pro popsanou dopravní nehodu.
31. Pokud jde o absenci cyklistické přilby ve vztahu k následku dopravní nehody spočívající ve zranění hlavy poškozené, je třeba uvést, že §58 odst.1 zákona o silničním provozu ukládá povinnost používat za jízdy na jízdním kole ochrannou přilbu pouze cyklistům mladším osmnácti let. Za situace, že citovaný zákon neobsahuje žádnou explicitně formulovanou obecnou povinnost zletilého cyklisty používat při jízdě na kole ochrannou přilbu, a poškozená tedy svým jednáním neporušila zákon o silničním provozu, nelze považovat další objasňování charakteru zranění poškozené v návaznosti na eventuální užití cyklistické přilby za relevantní.
32. Pakliže obecné soudy přesto shledaly u poškozené nepoužitím ochranné přilby porušení prevenční povinnosti podle §2900 o. z. ve smyslu počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo vlastnictví jiného, tedy vycházející pouze z všeobecných předpokladů náležité opatrnosti, které lze požadovat po běžné osobě v určitém typu lidského chování, nemá Nejvyšší soud proti tomuto postupu (nepochybně ve prospěch obviněné) výhrad. Souhlasí rovněž s dovozenou kvantifikací spoluzavinění poškozené, jelikož nejde o extrémně nesprávné posouzení. Přínos ochranné přilby není (např. podle studie českých vědců Úmrtí cyklistů: kdy je helma zbytečná a kdy může zachránit život ) zejména u srážek s motorovým vozidlem (oproti samonehodám cyklistů) neomezený. Případ uváděný obviněnou, kde soudy dovodily vyšší poměr spoluzavinění poškozeného, totiž není svými okolnostmi souměřitelný s projednávanou věcí, pakliže se jednalo o případ pro cyklistu s fatálním následkem. Odkazované rozhodnutí navíc uzavírá, že je na konečné úvaze soudu, nakolik se na způsobení škody podílely okolnosti na straně obou účastníků nehody, a tedy v jakém rozsahu za škodu odpovídají, přičemž je třeba vycházet z individuálních skutkových okolností daného případu a současně zohlednit všechny okolnosti, které mohly mít a měly vliv na vznik a rozsah (závažnost) škodního následku.
33. Všechny výše popsané skutečnosti svědčí o tom, že tvrzení dovolatelky o nesprávném hmotně právním posouzení výroku o náhradě škody není opodstatněné.
V.
Způsob rozhodnutí
34. Z výše popsaných důvodů a s přihlédnutím k tomu, že za situace, kdy nebyly věcně naplněny dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., Nejvyšší soud dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
35. Pokud jde o návrh obviněné na odklad výkonu napadeného rozhodnutí podle §265o odst. 1 tr. ř. lze konstatovat, že byl posouzen i předsedou senátu Nejvyššího soudu, avšak nebyl shledán opodstatněným. Protože ohledně něho není nezbytné vydat tzv. negativní rozhodnutí, je o způsobu naložení s ním uvedena zmínka v tomto rozhodnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 7. 2023
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Zpracovala:
Mgr. Zuzana Ursová