ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.594.2023.3
sp. zn. 6 Tdo 594/2023-1271
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 7. 2023 o dovolání, které podal obviněný F. H., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2023, sp. zn. 6 To 307/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 14 T 14/2021, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2023, č. j. 6 To 307/2022-1170, jakož i další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2022, č. j. 14 T 14/2021-1016, byl obviněný F. H. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným (ad 1.) přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, přečinem neoprávněného užívání cizí věci podle §207 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a (ad 2.) zločinem násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil způsobem popsaným ve výroku daného rozsudku.
2. Za tyto a sbíhající se trestné činy, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 15. 6. 2020, sp. zn. 103 T 14/2019, rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 5. 12. 2019, sp. zn. 2 T 129/2019, a rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 105 T 5/2019, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 4 To 85/2019, byl odsouzen podle §325 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 49 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 24 měsíců. Současně došlo ke zrušení výroků o trestech z rozsudků, ve vztahu k nimž byl ukládán souhrnný trest, jakož i všech dalších rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné léčení psychiatrické v ústavní formě. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán k povinnosti nahradit poškozenému P. P. škodu ve výši 3.800 Kč, podle §229 odst. 2 tr. ř. byl tento poškozený se zbytkem uplatněného nároku odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvoláních obviněného a státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě podaných proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 23. 1. 2023, č. j. 6 To 307/2022-1170 , tak, že je jako nedůvodná zamítl podle §256 tr. ř.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g) a h) tr. ř. Domáhá se toho, aby Nejvyšší soud z podnětu jeho mimořádného opravného prostředku napadené rozhodnutí zrušil a věc přikázal odvolacímu soudu k novému projednání.
5. S oporou o první dovolací důvod [podle písm. d)] obviněný namítl, že odvolací soud neměl splněny podmínky pro konání veřejného zasedání o odvolání v jeho nepřítomnosti. Zdůraznil, že k veřejnému zasedání na den 23. 1. 2023, stejně jako k předchozímu veřejnému zasedání naplánovanému na den 9. 1. 2023, které bylo posléze odročeno bez jednání, byl předvolán a nikoli vyrozuměn, přičemž již toto zjištění neumožňovalo odvolacímu soudu konat veřejné zasedání v situaci, kdy se k němu nedostavil. Akcentoval poněkud protichůdné písemné dodatky na předvolání, v němž odvolací soud na straně jedné v horní části uvedl, že „Veřejné zasedání je možno konat i ve Vaší nepřítomnosti“ a na straně druhé ve spodní části předvolání zdůraznil, že „Vaše přítomnost při veřejném zasedání je nutná“ . Z účasti na veřejném zasedání se řádně omluvil, požádal o jeho odročení a k omluvě doložil lékařské zprávy dokladující jeho onemocnění v zahraničí. Nelze mu klást za vinu, že se jednalo o zprávy bez úředně ověřeného překladu do českého jazyka.
6. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je podle dovolatele naplněn tím, že skutková zjištění soudů jsou podle něj zjevně rozporná s obsahem provedených důkazů, což se týká vloupání do hotelového pokoje a údajného úmyslného najíždění na policistu, neboť jednak žádným důkazem nebylo prokázáno, že by do pokoje vnikl přes uzavřené vstupní dveře, které by musel překonávat, a jednak naprostá většina slyšených svědků najíždění na policistu S. vůbec neviděla.
7. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. shledává obviněný naplněn v případě skutku pod bodem 1., neboť pokud je mu kladeno za vinu jednání spočívající toliko v dočasném protiprávním užívání cizího motorového vozidla, nemohl se současně dopustit krádeže věcí uložených v té době ve střešním nosiči automobilu, o jejichž existenci nevěděl a vědět nemohl. V tomto případě tak ve vztahu k uvedeným věcem nemohla být naplněna subjektivní stránka přečinu krádeže.
8. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2023, č. j. 6 To 307/2022-1170, zrušil, a věc tomuto soudu přikázal k dalšímu projednání.
9. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který sdělil, že obviněný věnoval největší penzum pozornosti problematice dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. V návaznosti na obsahové vymezení tohoto dovolacího důvodu státní zástupce uvedl, že námitky dovolatele k němu vztažené lze pod něj podřadit. Tyto navíc hodnotí jako opodstatněné. Zmíněný dovolací důvod je dán jen v takové nepřítomnosti obviněného, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle něhož nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez jeho osobní účasti.
10. Pro odvolací řízení a nutnosti přítomnosti obviněného u veřejného zasedání trestní řád neobsahuje speciální podmínky, a je proto nutno postupovat podle §238 tr. ř., respektive vycházet z toho, že obecná pravidla pro konání veřejného zasedání jsou vymezena v §232 a násl. tr. ř., když zákonná úprava veřejného zasedání, v němž je rozhodováno o odvolání, je dále modifikována v ustanovení §263 tr. ř. Toto ustanovení je speciální pro řízení u odvolacího soudu a není-li zde některá otázka výslovně upravena, použijí se obecná ustanovení o veřejném zasedání. Ustanovení §233 odst. 1 tr. ř. vymezuje, že předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast je nutná. O veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, osobu, která může být přímo rozhodnutím dotčena, pokud tyto osoby nebyly předvolány, dále vyrozumí též obhájce, popřípadě zmocněnce a zákonného zástupce nebo opatrovníka těchto osob. Z dikce tohoto ustanovení je tedy nepochybné, že obviněný může být k veřejnému zasedání předvolán či o něm vyrozuměn. To, zda je obviněný předvolán nebo vyrozuměn, závisí na tom, zda předseda senátu považuje jeho účast u veřejného zasedání za nutnou či nutnost jeho účasti vyplývá přímo ze zákona. Vymezení okruhu osob, jejichž osobní účast je nutná a jež je třeba k veřejnému zasedání předvolat, tedy závisí na konkrétních okolnostech věci, která je předmětem veřejného zasedání. Jinak vyjádřeno platí, že obviněný je k veřejnému zasedání předvoláván tehdy, pokud je jeho osobní účast u něj podle soudu nutná, a to zejména v případech, kdy soud považuje za nezbytné obviněného vyslechnout, vyzvat ho k vyjádření k důkazu provedenému ve veřejném zasedání, a podobně. V ostatních případech, kdy účast obviněného u veřejného zasedání nutná není, se o něm obviněný pouze vyrozumívá.
11. Podstatným z tohoto pohledu je tedy závěr, že oním předvoláním dává soud najevo, že v nepřítomnosti takto předvolané osoby – zde tedy obviněného – jednat nemůže . Právě uvedené je pro vyhodnocení opodstatněnosti dovolání obviněného stěžejní. Z materiálů, které má státní zástupce k dispozici, totiž vyplývá, že dovolatel byl k veřejnému zasedání skutečně předvolán . Je to patrné především ze samotné písemnosti informující o konání veřejného zasedání o odvolání, která mu byl doručována a doručena a jež je také viditelně označena jako „předvolání k veřejnému zasedání.“ Pokud byla taková písemnost obviněnému zastoupenému obhájcem doručena, nepochybně mu nelze vytýkat, předpokládal-li na jejím podkladě, že soud považuje jeho účast za nutnou a v jeho nepřítomnosti jednat nemůže (a nebude). Na uvedeném závěru nemohou nic změnit ani poněkud protichůdné informace na samotném předvolání, kde je v jeho horní části uvedeno, že „Veřejné zasedání je možno konat i ve Vaší nepřítomnosti“ , zatímco ve spodní části je sdělováno, že „Vaše přítomnost je nutná“ , přičemž tato informace je současně doplněna upozorněním, že nedostavení se bez omluvy může být sankcionováno předvedením či pořádkovou pokutou. Nelze pak pominout, že obviněný se z konání veřejného zasedání omluvil ze zdravotních důvodů a požádal o jeho odročení, k čemuž doložil lékařské zprávy v cizím jazyce.
12. Státní zástupce nemá k dispozici ony lékařské zprávy a nedokáže se kvalifikovaně vyjádřit k jejich relevanci a věrohodnosti. Za podstatné však považuje právě prvně uvedené zjištění, totiž že obviněný byl k veřejnému zasedání o odvolání předvolán a v jeho nepřítomnosti tak jednáno být nemělo. Již nerespektování uvedeného je pak podle názoru státního zástupce nedostatkem, pro který napadené usnesení odvolacího soudu nemůže obstát. Z tohoto důvodu pak státní zástupce považuje za nadbytečné vyjadřovat se v současné době k dalším výhradám dovolatele, které vtělil pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
13. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil jak dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, tak i další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodoval podle §265r odst. 1 tr. ř. neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
15. Námitky, které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil, neumožnily, aby o něm Nejvyšší soud rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 tr. ř., tj. formou jeho odmítnutí. Přezkoumal proto podle §265i odst. 3 tr. ř. napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející a dospěl k závěru o jeho důvodnosti.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
16. Tento dovolací důvod je dán tehdy, pokud byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Předpokládá tedy, že se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž byl obviněný zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, a aby se tak mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Odlišně jsou přitom trestním řádem kladeny požadavky na přítomnost obviněného u hlavního líčení (§196 a násl. tr. ř.), které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování, a požadavky, za kterých lze takto jednat ve veřejném zasedání (§232 a násl. tr. ř.).
17. Jak již zmínil ve svém vyjádření státní zástupce, k naplnění tohoto dovolacího důvodu dochází tehdy, byla-li – v případě řízení před odvolacím soudem – porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání. Jde tedy o situaci, kdy bylo konáno veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Provedením jednání v nepřítomnosti obviněného v takovém případě dochází ke zkrácení jeho práva, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti a bylo mu tak umožněno vyjádřit se před soudem druhého stupně k napadeném rozsudku soudu prvního stupně a skutečnostem a důkazům, které podle jeho mínění mohou zpochybnit jeho věcnou správnost a zákonnost, případně k důkazům, které provede před svým rozhodnutím odvolací soud. Nerespektováním uvedeného práva dochází k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny, podle něhož má každý v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu i ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti.
18. Nejvyšší soud ve své judikatuře vymezil, za jakých podmínek je možné, aby odvolací soud veřejné zasedání o odvolání konal v nepřítomnosti obviněného. Ve svých rozhodnutích zdůraznil, že jednou z okolností, na kterou musí odvolací soud dbát, je i rozlišení toho, zda obviněného k veřejnému zasedání předvolá nebo ho o jeho konání pouze vyrozumí. Příprava veřejného zasedání tak v sobě zahrnuje vyjasnění otázky, zda osobní přítomnost obviněného u soudního jednání je nezbytná (např. proto, že odvolací soud bude dokazování dílčím způsobem doplňovat), či nikoli. Právě volbou obsílky dává soud obviněnému najevo svůj přístup k tomu, zda je jeho účast nezbytná (případně i vynutitelná pořádkovými opatřeními) či je plně odvislá od vlastního posouzení obviněným.
19. Z předchozích rozhodnutí Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 12. 2. 2007, sp. zn. 11 Tdo 18/2007, usnesení ze dne 15. 7. 2009, sp. zn. 8 Tdo 458/2009, či usnesení ze dne 4. 4. 2012, sp. zn. 7 Tdo 62/2012 – všech vycházejících z usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 5. 2002, sp. zn. 3 To 709/2001, publikovaného pod č. 38/2003 Sb. rozh. tr.) je plně seznatelné, že na situace, kdy odvolací soud nepovažuje osobní účast obviněného za nezbytnou, má reagovat jeho vyrozuměním o konání veřejného zasedání (užitím kancelářského vzoru č. 14 tr. ř.), v případě nutné přítomnosti obviněného má odvolací soud obviněného k jednání (veřejnému zasedání) předvolat (obesláním prostřednictvím kancelářského vzoru č. 17 tr. ř.). Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 21. 1. 2004, sp. zn. 5 Tdo 28/2004, upozornil, že „musí být však jednoznačně patrné, kterou z těchto alternativ odvolací soud zvolil. Není přípustné tzv. předvolání s dovětkem, že se obviněný může, ale nemusí dostavit, protože takový postup je v rozporu s ustanovením §233 odst. 1 tr. ř. a vzbuzuje pochybnosti o tom, zda se jedná o předvolání nebo jen o vyrozumění o konání veřejného zasedání.“ Ve Zprávě o analýze a vyhodnocení účinnosti novely trestního řádu č. 265/2001 Sb. ve vztahu k soudnímu řízení publikované pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr. Nejvyšší soud taktéž připomenul, že v návaznosti na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je nutno jasně rozlišovat, zda je obviněný k veřejnému zasedání předvoláván, či pouze o jeho konání vyrozumíván. Soudům zároveň vytkl, že „často ze spisu – v důsledku použití neaktuálních nebo nesprávných tiskopisů – ani není zřejmé, zda byl obviněný k veřejnému zasedání odvolacího soudu předvolán nebo o něm jen vyrozuměn“.
20. I když nelze vyloučit, že se může posouzení soudu stran nezbytnosti přítomnosti obviněného následně při veřejném zasedání změnit, mělo by toto být spíše výjimkou, a taková změna by měla být spojena s příslušným rozhodnutím soudu (§238, §205 odst. 2 tr. ř.). Takové rozhodnutí senátu odvolacího soudu i s důvody, které k němu vedly, pak musí být v celém svém obsahu zachyceno v protokolu o veřejném zasedání (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2004, sp. zn. 5 Tdo 28/2004).
21. Těmto formulovaným zásadám odvolací soud nedostál. Jak poukázal dovolatel a jak si ověřil dovolací soud, stran otázky ne/zbytnosti přítomnosti obviněného při veřejném zasedání o jeho odvolání nepostupoval odvolací soud jednoznačně. Již v referátu soudce zpravodaje nařizujícího veřejné zasedání na den 9. 1. 2023 (č. l. 1126) a v návaznosti na to i při opětovném obeslání obviněného k veřejnému zasedání nařízenému na den 23. 1. 2023 (č. l. 1139 verte) postupoval soud tak, že obviněného k veřejnému zasedání předvolal (vzorem č. 17 tr. ř.), avšak při současném doplnění textu vzoru o údaj „Veřejné zasedání je možno konat i ve Vaší nepřítomnosti.“ v jeho úvodu, při současném ponechání textu upozorňujícího na nutnost osobní účasti a na důsledky nedostavení se [„Vaše účast při veřejném zasedání je nutná. Nedostavíte-li se bez dostatečné omluvy, můžete být předveden/a a potrestán/a pořádkovou pokutou do výše 50.000 Kč (§66 a 90 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu).“]. Při tomto nejednoznačně vyznívajícím znění obsílky obviněnému zaslané je třeba se přiklonit k intepretaci vyznívající v jeho prospěch, tj. té, že byl k veřejnému zasedání předvolán (v souladu s použitým vzorem) a že za tohoto stavu (pokud navíc odvolací soud nerozhodl o změně stanoviska – viz bod 20.) nemohl v nepřítomnosti obviněného veřejné zasedání konat.
22. Tento přístup, který dovolací soud ve svých rozhodnutích zaujímá, má přispět k jasnému nastavení pravidel předvídatelnosti procesního postupu odvolacího soudu v situacích, kdy se obviněný k veřejnému zasedání, jehož předmětem je rozhodnutí o podaném odvolání, nedostaví a současně požádá o jeho odročení.
23. Ve věci posuzované obviněný o odročení jednání požádal ze zdravotních důvodů a svou žádost doložil i lékařskou zprávou (byť v cizím jazyce), přičemž z vyjádření jeho obhájce vyplynulo, že se dostavil společně s ním na původně nařízené jednání – otázkou je proč, neboť odvolací soud správně poukázal na to, že na rozdíl od obhájce obdržel obviněný předem informaci o změně termínu jednání z důvodu nemoci Mgr. Tajduse – a projevil tak, že se chce jednání u odvolacího soudu zúčastnit.
24. Ve shodě s tím, co uvedl státní zástupce ve svém vyjádření, aniž by bylo nezbytné hodnotit otázku důvodnosti omluvy obviněného, z hlediska posouzení otázky, zda došlo k naplnění obviněným vzneseného důvodu dovolání, je podstatné zjištění o obsahu obsílky, která byla v souvislosti s nařízením veřejného zasedání obviněnému odvolacím soudem zaslána. Její obsah svědčí o předvolání obviněného a tím i o následné nemožnosti realizace veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti.
K dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
25. Při zjištění, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemůže obstát z důvodu vady zakládající dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., není důvod k tomu, aby se Nejvyšší soud vyjadřoval k námitkám obviněného, které podle něj mají odůvodnit i jím další uplatněné důvody dovolání.
V.
Způsob rozhodnutí
26. Zjištění vady zakládající dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. vedlo Nejvyšší soud k vydání rozhodnutí, jímž
· podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil jak dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2023, č. j. 6 To 307/2022-1170, tak i další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a
· podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Úkolem soudu je znovu o odvoláních podaných proti rozsudku soudu prvního stupně rozhodnout.
27. Za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud tímto způsobem o dovolání obviněného rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 7. 2023
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu