ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.935.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 935/2023-407
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 10. 2023 o dovolání, které podal obviněný R. V. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Liberec, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. 4. 2023, č. j. 31 To 65/2023-283, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 7 T 45/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci (dále „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“) ze dne 16. 12. 2022, č. j. 7 T 45/2022-254 , byl obviněný R. V. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
v přesně nezjištěné noční době od 22.44 hodin dne 09. 06. 2021 do 01.16 hodin dne 10. 06. 2021 v blízkosti železničního svršku tratě mezi zastávkami XY a XY, nedaleko železničního přejezdu č. XY, mezi kilometrovníky s označením 169,9 a 169,8, při společné cestě po kolejích prudce strčil do poškozené R. P., narozené XY, která spadla na zem, křičel na ni: „Drž hubu ty krávo nebo tě zabiju“, když R. P. křičela o pomoc, řekl jí: „Jestli budeš křičet, zalepím ti hubu páskou, kterou mám s sebou, ty na mě nevyzraješ“, nerespektoval R. P., která jej žádala, aby jí nechal být, odstrkovala jej rukama, požadoval po R. P. felaci, strčil jí penis do úst, po chvíli, aniž by u něho došlo k vyvrcholení, otočil ji na leh na břicho se slovy: „Takhle to mám nejradši“, z R. P. strhával oblečení, sundal jí kalhoty, roztrhl jí podprsenku, když byla R. P. na čtyřech, strčil jí penis do vagíny a prováděl na ní pohlavní vaginální styk až do jeho vyvrcholení, přičemž v této fázi již R. P. pod tlakem výhrůžek zabitím odpor nekladla, pak se zvedl a se slovy: „doufám, že nepůjdeš ty krávo na benga“, odešel.
2. Obviněný byl za tento trestný čin odsouzen podle §185 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená R. P., nar. XY, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obviněného a státní zástupkyně proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 26. 4. 2023, č. j. 31 To 65/2023-283 , jímž je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Úvodem svého dovolání shrnuje vlastní pohled na předmětnou věc. Podotýká, že s poškozenou měl milenecký vztah, přičemž i v inkriminovanou chvíli s ní měl konsenzuální pohlavní styk. Motivací poškozené k podání nepravdivé výpovědi dovolatel shledává v tom, že jí odmítl poskytnout místo na přespání u sebe doma a poškozená se tak ocitla v noci uprostřed XY bez zajištěného přespání a možnosti odcestovat někam jinam.
5. Rozhodnutí soudů obou stupňů se opírají pouze o výpověď poškozené, která je nekonzistentní a vnitřně rozporná. Naopak jeho výpověď je konzistentní a věrohodná. Již ve svém odvolání poukazoval na četné rozpory ve výpovědi poškozené. Kupříkladu lhala soudu o tom, že si nepřivydělává sexem. Toto její tvrzení bylo vyvráceno výpovědí svědkyně K. Tato svědkyně navíc vypověděla, že poškozená před ní o znásilnění nehovořila, pouze o tom, že měla být okradena. O tom, že měla být znásilněna se dozvěděla, až když šla pro poškozenou kopírovat listiny od policie a v tomto směru ji konfrontovala. Když poškozená začala svědkyni vysvětlovat, co se jí mělo přihodit, tak si již tehdy sama odporovala. Svědkyně dále vypověděla, že jí poškozená již v minulosti lhala a nemůže jí tak věřit. Tvrzení poškozené, že se bezprostředně po události měla skrýt u svědka K. a nevycházet z domu, bylo rovněž vyvráceno, jelikož podle svědkyně K. byla poškozená 11. 6. 2021 u ní v XY a svědek K. uvedl, že k němu přijela až týden po dané události. Dovolatel dále popisuje nesrovnalosti ve výpovědi poškozené místní a časové povahy. Dále poukazuje na to, že poškozená měla v průběhu trestního řízení pozměňovat popis samotného pohlavního styku. V důsledku toho musel soud vypustit z popisu skutku poškozenou tvrzený anální styk či to, že ji měl obviněný škrtit, jelikož to v rámci výpovědi v hlavním líčení vyloučila, ačkoliv tak skutek popisovala na policii. Tendence poškozené upravovat svoji výpověď vyplývá i ze znaleckého posudku vypracovaného k její osobnosti, neboť má tendence k sebestylizaci a pozitivní sebeprezentaci, aby přesvědčila svoje okolí o reálnosti svých tvrzení. Ve vztahu ke skutku jsou u ní patrné snahy po získání podpory stran péče o její osobu s četnými racionalizacemi a sebestřednými postoji. Pokud soud odkazoval na nalezení „zváleného místa“ v porostu vedle vlakové trati, tak takový poznatek je v rozporu s tvrzením poškozené o tom, že ji obviněný strhnul na koleje, nikoliv mimo ně. Stejně tak zašpiněné oblečení na zádech poškozené nepodporuje její výpověď, když uváděla, že při pohlavním styku byla na všech čtyřech.
6. Z výše uvedených důvodů dovolatel shledává, že v jeho věci došlo k porušení principu presumpce neviny podle čl. 40 odst. 2 Listiny, z něj vyplývající zásady in dubio pro reo a s nimi související zásady materiální pravdy obsažené v §2 odst. 5 tr. ř. Dále cituje nálezy Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I ÚS 520/16, a ze dne 6. 3. 2020, sp. zn. II. ÚS 2929/18.
7. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. 4. 2023, č. j. 31 To 65/2023-283, a rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 16. 12. 2022, č. j. 7 T 45/2022-254, a podle §265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále, aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Vzhledem k tomu, že v současné době je obviněný ve výkonu trestu odnětí svobody rovněž navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265 l odst. 4 tr. ř. rozhodl, že se propouští na svobodu.
8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která podotýká, že dovolatel uplatňuje předmětnou obhajobu již od samého začátku trestního řízení, takže se jí zabývaly soudy obou stupňů. Je třeba odmítnout jeho tvrzení, že ve věci existuje extrémní nesoulad mezi provedeným dokazováním, z něj zjištěným skutkovým stavem a jeho právním posouzením.
9. Trestné jednání obviněného je prokazováno zejména výpovědí poškozené, podpořené znaleckými posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie. Znalci se vyjádřili k obecné věrohodnosti poškozené, která měla být jen nepatrně snížena. Rovněž uvedli, že vzhledem k posttraumatické stresové reakci na předmětnou událost jsou její sdělení chaotická, nepřesná, útržkovitá, splývající s nepřesnostmi, přičemž je patrná i tendence k vytěsnění traumatického zážitku. Nemá se však jednat o cílené a účelové zkreslování výpovědi. Státní zástupkyně rovněž upozorňuje na skutečnost, že poškozená v čase kolem 1:11 volala na linku 112, jak je podrobně rozepsáno v bodě 12 rozsudku soudu. Podle záznamu policie navíc byla poškozená od hlíny, rozrušená a zmatená, přičemž následně bylo nalezeno čerstvě zválené, udusané místo, kde mělo k protiprávnímu jednání dojít.
10. Státní zástupkyně proto navrhla dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a vyjádřila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
12. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) [v jeho první alternativě] a písm. m) [v jeho druhé alternativě] tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněným důvodům dovolání, neboť učiní-li v tomto směru negativní závěr, ovlivňuje takové zjištění způsob jeho rozhodnutí o podaném dovolání.
13. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným vznesených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže
· rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů [první varianta dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.],
· bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) [druhá varianta dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.].
IV./1. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
14. Obviněný svůj mimořádný opravný prostředek opřel o první alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vady pod něj podřaditelné jsou srovnatelném s tím, co vymezila judikatura Ústavního soudu pod pojmem tzv. extrémního nesouladu/rozporu skutkových a právních závěrů s obsahem provedených důkazů.
15. Extrémní nesoulad je dán jen tehdy, jestliže soudy z určitého důkazu vyvodí skutkový závěr, který se příčí elementární logice, tedy který z něj v žádném smyslu nevyplývá [srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 260/05 ze dne 17. 5. 2007 (N 86/45 SbNU 259)]. Ve svém důsledku tak vytváří situaci, kdy zjištěný skutkový stav neodpovídá provedenému dokazování, tedy v něm nemá oporu [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 1963/13 ze dne 30. 9. 2014 (N 178/74 SbNU 549)], neboť hodnocení důkazu je provedeno bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 177/04 ze dne 18. 11. 2004 (N 172/35 SbNU 315) či usnesení sp. zn. III. ÚS 359/05 ze dne 23. 9. 2005 (U 22/38 SbNU 579)]. Extrémní nesoulad může být dán i tehdy, je-li odsouzení v trestním řízení založeno na neuzavřeném řetězci nepřímých důkazů, které nevylučují, že čin mohla spáchat jiná osoba [srov. nález sp. zn. I. ÚS 3094/08 ze dne 29. 4. 2009 (N 103/53 SbNU 293)]. Vyjádřeno jinými slovy, aby se o takový případ jednalo, musí být zjištěno, že příslušné rozhodnutí trpí zcela očividnou vadou.
16. Lze konstatovat, že argumentace dovolatele formálně spadá pod jím uplatněný dovolací důvod, svojí povahou se však nevymyká běžným výhradám odvolacím. Je totiž obsahově shodná s jeho obhajobou uplatněnou v předcházejících stadiích trestního řízení, která byla vyvrácena především soudem prvního stupně. Podstatou dovolacích námitek obviněného je zpochybňování výpovědi poškozené s tím, že závěr o jeho vině byl založen pouze na tomto důkaze. Za důvodné je však považovat nelze. Pro shrnutí lze uvést, že odsuzující rozsudek soudu prvního stupně se opírá o řadu důkazů. Jedná se o výpověď poškozené v rozhodných znacích podporovanou výpověďmi svědků K. a K., znaleckými posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie a psychiatrie, záznamem telefonátu poškozené na linku 112 po daném incidentu, fotodokumentací místa činu a protokolem z jeho ohledání. Závěry soudů byly do jisté míry podtrhovány i odborným vyjádřením zpracovaným Kriminalistickým ústavem Praha, z oboru kriminalistika, odvětví biologie a genetika (č. l. 81–86), a výslechem jeho zpracovatelů. Nejvyšší soud dále musí již na tomto místě podotknout, že důkazy, na které dovolatel poukazuje jako na rozporné s výpovědí poškozené, její výpověď naopak převážně podporují. Případné aspekty daných důkazů, které nemají usvědčující povahu, nelze vyložit jako zpochybňující skutkovou verzi poškozené.
17. Pokud dovolatel srovnává výpověď poškozené s informacemi zjištěnými od svědků K. a K. a odkazuje na jejich zjevný nesoulad, nelze mu přisvědčit. Nesrovnalosti mezi danými výpověďmi jsou pouze marginálního charakteru a rozhodně nezakládají podstatnou vadu dokazování předpokládanou uplatněným dovolacím důvodem. Konkrétněji řečeno, dovolatel odkazuje na výpověď svědkyně K., která uvedla, že poškozená jí v minulosti lhala. Opomíjí ovšem, že tato svědkyně zároveň specifikovala, že se jednalo pouze o situace, kdy se poškozená snaží získat majetkový prospěch, což jak uzavřel soud není relevantní už proto, že poškozená se připojila s nárokem na náhradu škody ve výši 350 Kč k odškodnění poškozeného oblečení (bod 17. jeho rozsudku). Pokud jde o to, že poškozená jmenované svědkyni vylíčila, že byla obviněným znásilněna, pak jí svědkyně uvěřila, přičemž popsala její viditelné rozrušení i následné změny v jejím chování ve vztahu k mužům (viz bod 7. rozsudku soudu). Stejně tak posouzení údajné lži poškozené, že si nepřivydělává sexem, nemá rozhodný význam pro otázku, zda ji obviněný znásilnil, přičemž vzhledem k provedenému dokazování soud odmítl, že by takový způsob přivýdělku měl vliv na věrohodnost poškozené (bod 17. jeho rozsudku). Stran výpovědi svědka K. dovolatel poukazuje na to, že v rozporu s tvrzením poškozené, se s ní měl setkat až týden po daném incidentu. K tomu lze uvést, že poškozená nevypověděla, že jela za jmenovaným svědkem bezprostředně poté, co ji obviněný znásilnil, jen obecně uvedla, že u něj měla po incidentu přebývat (bod 5. rozsudku soudu, resp. č. l. 199). Ani zmíněný svědek nevypověděl, že u něj poškozená začala přebývat až týden po jejím znásilnění. Z rozsudku soudu vyplývá, že jím udaná doba byla pouze přibližná (bod 5.), což koresponduje s obsahem spisu, kdy v hlavním líčení svědek dokonce dodal, že dobou jednoho týdne si není jistý, a že se jednalo o prodlevu vyšší než 24 hodin (č. l. 246).
18. Pokud jde o údajné rozpory ve výpovědi poškozené ohledně sexuálních poloh či praktik, k nimž měla být obviněným nucena, pak není pravdou, že soud jejich část vynechal z popisu skutku kvůli tomu, že poškozená v tomto směru neustále měnila svá tvrzení. Naopak v bodě 4. jeho rozsudku uvádí, že tak učinil, neboť se k této otázce poškozená nebyla schopna s jistotou vyjádřit v hlavním líčení ani v přípravném řízení.
19. Ani poukazy dovolatele k místním a časovým souvislostem týkajícím se tvrzení poškozené (stran toho, jak dlouho trvala cesta na místo činu a z něj, příp. ohledně přesně konkretizace tohoto místa) nemohou závěry soudu ohrozit. I kdyby výpověď poškozené byla v tomto ohledu poněkud zmatená, nejednalo by se o nic překvapujícího vzhledem k rozrušení z toho, co se jí přihodilo, ve spojení se zjištěním znalců o jejím duševním stavu. Závěry plynoucí ze znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, měly i obecný význam pro posouzení výpovědi poškozené jako celku a soud je náležitě zohlednil v bodech 10. a 16. jeho rozsudku. Ze znaleckých posudků vyplynulo, že chaotičnost, nepřesnost či splývavost výpovědi poškozené není způsobena tím, že by si vymýšlela. Poškozená totiž i ke své osobě, stran popisu jiných situací, anamnézy atd. vypovídala obdobně, kdy její projev byl rovněž zabíhaný, ulpívavý na nepodstatných detailech apod. Podle zjištění znalců to vychází z typu její osobnosti, simplicity, nízkého intelektového výkonu a v tomto případě spojení uvedeného s emočním stresem poškozené a její posttraumatickou stresovou reakcí, který u ní byl při vyšetření patrný.
20. Zjevná je i nepřípadnost námitek obviněného, kterými vytrhává zjištění plynoucí z předmětných znaleckých posudků z jejich kontextu a snaží se je prezentovat jako vypovídající o nedůvěryhodnosti poškozené, resp. nevěrohodnosti její výpovědi. Krom již zmíněného totiž znalci uvedli, že její výpověď shledali prožitkově ukotvenou a autentickou bez zjištění jakýchkoliv znaků svědčících o postranní motivaci. Dovolatel tak vybírá osamocená zjištění znalců, prezentuje je ve vztahu k otázkám, s nimiž nebyly přímo spjaty a tím dané důkazy jako celek dezinterpretuje.
21. Skrze výše vypořádané námitky dovolatel mínil dosáhnout zpochybnění usvědčující povahy důkazů odlišných od výpovědi poškozené a vytvořit tak zdání, že závěr o jeho vině je založen pouze na této výpovědi, a tudíž lze hovořit o situaci tvrzení proti tvrzení, kdy by mělo být postupováno ve prospěch obviněného. Vzhledem ke shora uvedenému ovšem jím vznesené námitky zjevně nemají potenciál dosáhnout tohoto obviněným sledovaného účelu. Jeho dovolací argumentace v dosud pojednané části je tak pokračující polemikou se skutkovými závěry soudů nižších stupňů, jež nepřináší nic, na co by měl dovolací soud reagovat kasací napadených rozhodnutí, a to ani z důvodu nutnosti ochrany základních práv obviněného, zejm. jeho práva na spravedlivý proces. Závěr o vině dovolatele byl založen na přiléhavém hodnocení řady důkazů nedávajících prostor pro pochyby ve smyslu zásady in dubio pro reo o tom, že spáchal předmětný čin.
IV./3. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
22. Obviněným uplatněná varianta dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. by mohla být naplněna pouze tehdy, pokud by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že již řízení napadenému usnesení odvolacímu soudu předcházející, a tedy rozsudek soudu prvního stupně byl zatížen vadou, která naplňuje některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Obviněný však v dovolání uplatnil námitky, které sice lze formálně podřadit pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně Nejvyšší soud shledal, že jsou zjevně neopodstatněné. Z toho plyne, že nemohlo dojít k naplnění druhé varianty dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
V.
Způsob rozhodnutí
23. Z uvedeného hodnocení plyne, že obviněný ve svém dovolání uplatnil námitky, které byly shledány zjevně neopodstatněnými. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o jeho mimořádném opravném prostředku rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
24. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
25. S ohledem na způsob rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání, nevyvstal důvod k rozhodování podle §265l odst. 4 tr. ř., potažmo k vydání rozhodnutí, jehož se obviněný domáhal, tj. jeho propuštění na svobodu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 10. 2023
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu
v z. JUDr. Vladimír Veselý