ECLI:CZ:NS:2023:6.TZ.102.2023.1
6 Tz 102/2023-
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. 12. 2023 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch právnické osoby IP wBTCb solutions, s. r. o. , IČ: 03058417, proti pravomocnému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 13. 1. 2023, sp. zn. 16 Nt 6351/2022, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona zamítá.
Odůvodnění:
I.
Napadené rozhodnutí a řízení předcházející podání stížnosti pro porušení zákona
1. Usnesením Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Inspektorátu cizinecké policie Praha-Ruzyně, ze dne 11. 10. 2022, č. j. CRP-33958-17/TČ-2022-930520 , bylo rozhodnuto podle §79a odst. 1 tr. ř. o zajištění finančních prostředků do výše 49.000 Kč nacházejících se na bankovním účtu č. XY vedeném u Equabank pro společnost IP wBTCb solutions, s. r. o., IČ: 03058417. Proti tomuto usnesení si společnost IP wBTCb solutions, s. r. o. (dále jen „právnická osoba“) podala stížnost, kterou Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 26. 10. 2022, sp. zn. 16 Nt 6338/2022, zamítl.
2. Usnesením téhož policejního orgánu ze dne 15. 12. 2022, č. j. CPR-33958-43/TČ-2022-930520 , bylo rozhodnuto podle §81a tr. ř. za použití §80 a §81 tr. ř. o vydání zajištěných finančních prostředků ve výši 49.000 Kč společnosti FIX, spol. s r. o., IČ: 45803421. Toto usnesení bylo policejním orgánem vydáno s předchozím souhlasem dozorové státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 uděleným dne 2. 12. 2022.
3. Proti usnesení o vydání peněžních prostředků podala dne 16. 12. 2022 právnická osoba řádně a včas stížnost, která byla prostřednictvím státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 vykonávající dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení, předložena dne 23. 12. 2022 k rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 6.
4. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 13. 1. 2023, sp. zn. 16 Nt 6351/2022, byla podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta stížnost právnické osoby, proti usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Inspektorátu cizinecké policie Praha-Ruzyně, č. j. CPR-33958-43/TČ-2022-930520, jímž bylo podle §81a tr. ř. za použití §80 a §81 tr. ř. rozhodnuto o vydání na bankovním účtu zajištěných finančních prostředků ve výši 49.000 Kč společnosti FIX, spol. s r. o., IČ 45803421.
II.
Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
5. Proti označenému usnesení obvodního soudu (bod 4.) podal ministr spravedlnosti České republiky (dále jen „ministr spravedlnosti“ nebo „stěžovatel“) podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch právnické osoby. V návaznosti na jím citovanou právní úpravu namítl, že napadeným usnesením došlo k porušení zákona v její neprospěch v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. Státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 měla podle §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. předložit stížnost právnické osoby proti usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Inspektorátu cizinecké policie Praha-Ruzyně, č. j. CPR-33958-43/TČ-2022-930520, k rozhodnutí nadřízenému státnímu zástupci, nikoliv podle §146a odst. 2 tr. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 6. Je tomu tak proto, že ustanovení §146a odst. 2 tr. ř. obsahuje taxativní výčet rozhodnutí policejního orgánu, která přezkoumává z podnětu podané stížnosti soud, přičemž výše označené rozhodnutí policejního orgánu, proti němuž stížnost právnické osoby směřovala pod takto vymezená rozhodnutí nespadá. Mělo tak být postupováno podle již zmíněné obecné právní úpravy příslušnosti k rozhodování o stížnostech obsažené v §146 odst. 2 tr. ř. Rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6 o dané stížnosti právnické osoby tak bylo učiněno věcně nepříslušným orgánem, neboť o něm podle §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. měl rozhodovat státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze.
6. Ministr spravedlnosti dodává, že si je vědom, že právnická osoba neměla v okamžiku podání stížnosti pro porušení zákona postavení obviněné podle §160 odst. 1 tr. ř. Má však za to, že výše popsaným způsobem došlo k autoritativnímu odebrání jejích finančních prostředků, a tudíž i zásadním způsobem odebráno její ústavně zaručené vlastnické právo. Ponechává tak na úvaze Nejvyššího soudu, zda za takových okolností lze napadené rozhodnutí zrušit.
7. Závěrem ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 13. 1. 2023, sp. zn. 16 Nt 6351/2022, byl v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. porušen zákon a s odkazem na §269 odst. 2 tr. ř. toto usnesení zrušil, a zároveň zrušil všechna rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Zároveň navrhl, aby v souladu s §270 odst. 1 tr. ř. přikázal státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Praze, aby věc v potřebné rozsahu projednal a rozhodl. Dále vyjádřil svůj souhlas, aby o předmětné stížnosti pro porušení zákona bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání, pokud Nejvyšší soud shledá, že k tomu jsou splněny podmínky.
8. Státní zástupce činný u Nevyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření sdělil, že stížnost pro porušení zákona považuje za důvodnou. Obvodní soud pro Prahu 6 nebyl věcně příslušným orgánem k rozhodnutí o stížnosti právnické osoby. Z §146a tr. ř. totiž vyplývá, že soud je oprávněn rozhodovat o stížnosti proti rozhodnutí státního zástupce nebo policejního orgánu pouze v taxativně vyjmenovaných případech. Mezi tyto případy ovšem nepatří rozhodování o stížnosti proti usnesení policejního orgánu o vydání zajištěných věcí podle §80 až §81a tr. ř. Jak totiž vyplývá z §146 odst. 2 tr. ř., ve všech ostatních případech, které nejsou vyjmenovány v §146a tr. ř., rozhoduje o stížnosti proti rozhodnutí policejního orgánu státní zástupce. V případě stížnosti proti usnesení, ke kterému dal státní zástupce pokyn nebo souhlas, jak se stalo i v předmětné věci, je třeba stížnost předložit prostřednictvím tohoto státního zástupce nadřízenému státnímu zástupci [viz §146 odst. 2 písm. a) tr. ř.]. S ohledem na uvedené se státní zástupce plně ztotožňuje s návrhem na rozhodnutí Nejvyššího soudu obsaženým v bodě 15. projednávané stížnosti pro porušení zákona. Pokud by Nejvyšší soud rozhodl jinak, než jak je uvedeno v §274 odst. 2, 3 tr. ř., vyjádřil zároveň souhlas s učiněním takového rozhodnutí v neveřejném zasedání podle §274 odst. 4 tr. ř.
III.
Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
9. Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že není opodstatněno, aby na podkladě označeného mimořádného opravného prostředku přistoupil ke zrušení jím napadeného pravomocného rozhodnutí. K vyhovění (neúplně formulovanému – viz dále) petitu by totiž bylo nezbytné přistoupit jen tehdy, pokud by vada zatěžující napadené rozhodnutí byla tak zásadního významu, že by nebylo možno trvat na zachování právního stavu, který byl označeným pravomocným rozhodnutím založen. K takové závěru však Nejvyšší soud nedospěl.
10. Ze spisového materiálu vyplynulo, že státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 dala souhlas k vydání usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Inspektorátu cizinecké policie Praha-Ruzyně, č. j. CPR-33958-43/TČ-2022-930520 o vydání podle §79a tr. ř. zajištěných peněžních prostředků postupem podle §81a tr. ř., za užití §80 a §81 tr. ř. (č. l. 63, 64) Stížnost proti tomuto usnesení policejního orgánu poté byla státní zástupkyní předložena Obvodnímu soudu pro Prahu 6, který o ní rozhodl usnesením ze dne 13. 1. 2023, č. j. 16 Nt 6351/2022-73, tak, že ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl (č. l. 73).
11. Obecná zákonná úprava příslušnosti k rozhodování o stížnostech (§146 tr. ř.) stanoví, že pokud lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle §146 odst. 1 tr. ř., předloží věc k rozhodnutí policejní orgán státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci [§146 odst. 2 písm. a) tr. ř.]. Usnesení policejního orgánu o vydání věci postupem podle §81a tr. ř. je přitom rozhodnutím, k němuž policejní orgán potřebuje souhlas státního zástupce (§79a odst. 1 tr. ř.), který v této věci byl udělen.
12. Stěžovateli je nutno přisvědčit v tvrzení, že procesní postup, k němuž v posuzované věci došlo, odporuje zákonné úpravě a je nutno ho označit za vadný, potažmo protiprávní. Lze souhlasit s tvrzením, že státní zástupkyně nepostupovala v souladu s citovanou právní úpravou a patrně – v důsledku předložení věci k rozhodnutí o podané stížnosti soudu – vedena chybným posouzením ustanovení §146a odst. 2 tr. ř. přistoupila k předložení stížnosti k rozhodnutí soudu, ačkoliv usnesení policejního orgánu, proti němuž stížnost právnické osoby směřovala, nespadá pod žádné v tomto ustanovení taxativně vymezené rozhodnutí. Nelze je podřazovat ani pod rozhodnutí o omezení či nevyhovění požadavku na omezení či zrušení zajištění věci, neboť se jedná o procesně odlišný postup od vydání zajištěné věci osobě odlišné od té, které byla zajištěna (srov. postup podle §81a tr. ř. ve spojení s §80, §81 tr. ř. a postup podle §79f tr. ř.).
13. Ohledně věcné příslušnosti k projednání stížnosti proti předmětnému usnesení policejního orgánu tak státní zástupkyně měla postupovat podle §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. Stejně tak ovšem formálně pochybil i obvodní soud, když o stížnosti rozhodoval s výslovným odkazem na §146a tr. ř. Měl totiž samostatně posoudit důvodnost procesního postupu státní zástupkyně a zohlednit, že mu stížnost byla státní zástupkyní předložena chybně. Při tomto vyhodnocení pak neměl ve věci sám rozhodnout, ale měl spisový materiál zaslat zpět jeho předkladatelce s příslušným poučením o jeho nepříslušnosti k rozhodnutí. V návaznosti na takové řešení bylo lze očekávat, že by věc byla předložena příslušnému orgánu, který by o ni v souladu s úpravou obsaženou v §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. rozhodl.
14. S ministrem spravedlnosti se proto lze ztotožnit v náhledu, že v označené věci došlo k porušení ustanovení upravujících rozhodování o stížnosti proti rozhodnutím policejního orgánu. Vytýká-li však pochybení tohoto druhu obvodnímu soudu, neboť vůči jeho rozhodnutí stížnost pro porušení zákona směřuje, je nutno dovodit, že porušeno bylo ustanovení §146a odst. 2 tr. ř., od něhož odvodil důvod svého rozhodování obvodní soud (viz bod 7.), a nikoli §146 odst. 2 písm. a) tr. ř., jak navrhl vyslovit ministr spravedlnosti ve svém mimořádném opravném prostředku.
15. Bylo-li výše zmíněno (bod 9.), že petit ve stížnosti pro porušení zákona se jeví být neúplný, je tomu tak proto, že stěžovatel v něm nenavrhnul, aby Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. porušen v neprospěch a výslovně v něm neoznačil ani subjekt , v jehož neprospěch měl být zákon porušen. Podstatným je rovněž zjištění, že stížnost pro porušení zákona nepřekládá žádnou argumentaci, jež by měla svědčit pro závěr, že zákon byl porušen v neprospěch společnosti IP wBTCd solutions. Takový jednoznačný závěr přitom vyslovit nelze.
16. Posuzovaná situace [tvrzení o porušení ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř.] se liší od případů, v nichž Nejvyšší soud vyslovení porušení zákona v neprospěch stěžovatele již opakovaně vyslovil a pro něž bylo typické, že o podané stížnosti rozhodl týž samý státní zástupce, který dal pokyn nebo souhlasil s vydáním napadeného usnesení policejního orgánu. Porušení zákona v neprospěch stěžovatele je v daných souvislostech očividné, neboť v rozporu s cílem úpravy, tj. přenést rozhodování o podané stížnosti na orgán, který nemá vztah k napadenému rozhodnutí, v takových případech o stížnosti rozhodl subjekt, který s ohledem na zaujetí svého stanoviska v okamžiku předcházejícím vydání stížnosti nelze považovat za nestranný.
17. Otázka, kterou stížnost pro porušení zákona vůbec neřeší, je to, zda k závěru o porušení zákona v neprospěch stěžovatele jednoznačně dochází v situaci, kdy rozhoduje orgán sice svým vztahem k napadenému rozhodnutí nezatížený, avšak jiný (v posuzované věci obvodní soud), než jehož rozhodování se v důsledku zákonné úpravy očekává (v posuzované věci státní zástupce městského státního zastupitelství). Z podané stížnosti nikterak nevyplývá, že by výše označená vada projevující se nerespektování ustanovení určujících orgán rozhodující o stížnosti ovlivnila (negativně se projevila) vlastní způsob rozhodnutí o podané stížnosti.
18. V dané souvislosti je třeba zmínit, že pochybení nastalá v osobě orgánu, který rozhodnutí činí, nemusí nutně vést ke zrušení jím vydaného rozhodnutí, což platí zejména i v řízení o mimořádném opravném prostředku, jak lze demonstrovat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. vylučujících podání dovolání z důvodu, že ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud … ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Vyjádřeno obecně, důvod pro zrušení pravomocného rozhodnutí nevyvstává tehdy, pokud ve věci rozhodl jiný orgán, než který zákon předpokládal, u něhož lze předpokládat zpravidla vyšší předpoklady vydání zákonného rozhodnutí (většinové rozhodnutí více osob vůči rozhodnutí samosoudce, rozhodnutí orgánu, u něhož se předkládá větší erudice daná jak vyšší odborností, tak většími praktickými zkušenostmi).
19. Vrátí-li se Nejvyšší soud při zohlední těchto úvah a účelu výše citované právní úpravy, nelze podle něj konstatovat, že došlo k porušení zákona v neprospěch právnické osoby. Ustanovení §146a tr. ř. je v poměru speciality k §146 tr. ř. a jeho účelem je poskytnutí kvalifikovaného přezkumu stížností v případech, kdy rozhodnutím, proti němuž stížnost směřuje, dochází k intenzivnějšímu zásahu do ústavně garantovaných základních práv. Zákonodárce z tohoto důvodu zakotvil v §146a odst. 1 písm. a) – k) tr. ř. taxativní výčet situací (resp. stížností napadených rozhodnutí), ve kterých je nutné, aby o stížnosti nerozhodoval nadřízený státní zástupce, ale vždy soud zastávající roli nestranného a nezávislého tribunálu ve smyslu čl. 36 odst. 1, 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
20. Pokud tedy dozorová státní zástupkyně předložila předmětnou stížnost proti usnesení policejního orgánu k rozhodnutí soudu a tento věc projednal a rozhodl, skutečně ve formální rovině, jak již bylo uvedeno, došlo k porušení zákona. Nicméně na rozdíl od názoru ministra spravedlnosti Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nelze vyslovit, že se jedná o pochybení učiněné v neprospěch právnické osoby. Stížnost právnické osoby byla totiž projednána soudem, tedy orgánem poskytujícím nejvyšší úroveň záruk respektování jejích práv vyplývajících z jeho postavení objektivního, nestranného a nezávislého orgánu. Jinak vyjádřeno, pokud zákon předpokládá, že lze dosáhnout náležité ochrany práv stěžovatele tím, že o jeho opravném prostředku rozhodne státní zástupce nadřízený tomu, který dal souhlas se stížností napadeným rozhodnutím, tím více je tato ochrana poskytována při projednání stížnosti soudem (po vzoru argumentu a minori ad maius ).
21. Nejvyšší soud proto o ministrem spravedlnosti podané stížnosti pro porušení zákona rozhodl tak, že ji podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl.
22. Za splnění §274 odst. 2 tr. ř. tímto způsobem o označeném mimořádném opravném prostředku rozhodl v neveřejném zasedání.
23. Zbývá dodat, že Nejvyšší soud neshledal důvodným požadavek ministra spravedlnosti na to, aby k jím označené právnické osobě, v jejíž prospěch svou stížnost pro porušení zákona podal, bylo přistupováno jako k obviněnému. Argument o materiální srovnatelnosti postavení označené právnické osoby s postavením obviněného nelze přijmout jako základ pro požadované posouzení, neboť je nezbytné důsledně vycházet z trestního řádu jako právního předpisu, jenž jednoznačně vymezuje subjekty trestního procesu. V případě obviněného jde o osobu, vůči níž bylo zákonným způsobem zahájeno trestní stíhání pro konkrétní skutek. Podřazování dalších osob nesplňujících tuto podmínku pod pojem obviněného je nepřípustné.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 12. 2023
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu