ECLI:CZ:NS:2023:6.TZ.21.2023.1
sp. zn. 6 Tz 21/2023-3027
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. 5. 2023 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ivo Kouřila a soudců Mgr. Pavla Götha a JUDr. Vladimíra Veselého stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného R. K. , nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno, proti pravomocnému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 6. 2021, č. j. 5 To 14/2021-2931, a rozhodl takto:
I. Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje , že pravomocným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 6. 2021, č. j. 5 To 14/2021-2931, byl ve výroku pod bodem I. porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §66 odst. 1, 3 tr. zákoníku v neprospěch obviněného R. K.
II. Podle §269 odst. 2 tr. ř. se rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 6. 2021, č. j. 5 To 14/2021-2931, částečně zrušuje ve výroku, jímž byl obviněnému uložen trest propadnutí majetku, a to ohledně položek
- rodinného domu č. p. XY v XY, stojícího na parcele XY,
- pozemku parcelní číslo XY, orná půda, o výměře 393 m 2 ,
- pozemku parcelní číslo XY, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 221 m 2 ,
vše zapsané Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrálním pracovištěm XY, na Listu vlastnictví XY, pro katastrální území XY, obec XY, okres XY Znojmo,
- finančních prostředků ve výši 15.025 Kč, zajištěných na účtu investičního životního pojištění DIAMANT, číslo smlouvy 3765060718, vedeného u České pojišťovny, a. s. (nyní Generali Česká pojišťovna, a. s., IČO 452 72 956).
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Jinak zůstává napadený rozsudek nezměněn.
Odůvodnění:
I.
Řízení předcházející podání stížnosti pro porušení zákona
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 7. 12. 2020, č. j. 48 T 6/2020-2790, byl obviněný R. K. (dále též jen „obviněný“) uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Za tento zločin a sbíhající se přečin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 18 T 106/2018, byl odsouzen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 7 let. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu ve Znojmě ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 18 T 106/2018, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit způsobenou škodu 44 poškozeným, z nichž 19 poškozených bylo podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázáno se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Na totéž řízení byl podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázán s celým svým nárokem na náhradu škody poškozený Z. P.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný, a to do výroku o trestu, poškozený Z. P. do výroku, jímž byl podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, a státní zástupce v neprospěch obviněného, a to do výroku o trestu.
3. O těchto odvoláních rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 16. 6. 2021, č. j. 5 To 14/2021-2931, kterým z podnětu odvolání státního zástupce rozsudek krajského soudu podle §259 odst. 2 tr. ř. doplnil o výrok pod bodem I., jímž podle §66 odst. 1, 3 tr. zákoníku obviněnému uložil trest propadnutí části majetku, a to:
- rodinného domu č. p. XY v XY, stojícího na parcele XY,
- pozemku parcelní číslo XY, orná půda, o výměře 393 m 2 ,
- pozemku parcelní číslo XY, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 221 m 2 ,
vše zapsané Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrálním pracovištěm XY, na Listu vlastnictví XY, pro katastrální území XY, obec XY, okres CZ0647 Znojmo,
- finančních prostředků ve výši 15.025 Kč, zajištěných na účtu investičního životního pojištění DIAMANT, číslo smlouvy 3765060718, vedeného u České pojišťovny, a. s. (nyní Generali Česká pojišťovna, a. s., IČO 452 72 956),
- finančních prostředků ve výši 46.011 Kč, zajištěných u AEGON Pojišťovny, a. s., číslo smlouvy 3300042408 (nyní odštěpný závod NN Životní pojišťovna N. V., pobočka pro Českou republiku, IČO 407 63 587),
- finančních prostředků ve výši 12.842 Kč, zajištěných na účtu životního pojištění u MetLife Europe d. a. c., pobočka pro Českou republiku, IČO 039 26 206, číslo smlouvy 47100892.
Výrokem pod bodem II. zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodná odvolání obviněného a poškozeného Zdeňka Procházky.
II.
Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
4. Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 6. 2021, č. j. 5 To 14/2021-2931, podal ministr spravedlnosti České republiky (dále jen „ministr spravedlnosti“) podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného. Na počátku stížnosti upozornil, že jak vyplývá z §66 odst. 3 tr. zákoníku, propadnutí majetku postihuje celý majetek odsouzeného nebo tu jeho část, kterou soud určí. Tímto trestem lze tedy postihnout pouze majetek obviněného. Napadaným rozhodnutím však došlo též k postihu majetku třetí osoby.
5. První vadu rozsudku shledává v nesprávném zjištění majetkových poměrů obviněného. Z přípisu Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových bylo zjištěno, že finanční prostředky na účtu investičního životního pojištění DIAMANT nenáleží obviněnému, který na uvedené pojistné smlouvě investičního životního pojištění vůbec nefiguruje. V části týkající se tohoto účtu tedy výrok o trestu obsahuje vadu, neboť uložený trest se vztahuje na majetek osoby odlišné od obviněného. Tuto okolnost správně zdůraznil nalézací soud v bodě 92. svého rozsudku. S ohledem na skutečnost, že tímto způsobem došlo k nepřípustnému zásahu do majetku třetí osoby, je nutno považovat za nezákonnou tu část výroku o trestu, která se vztahuje k trestu propadnutí majetku, jehož předmětem jsou finanční prostředky na výše uvedeném účtu investičního životního pojištění.
6. Identická vada, pramenící z neúplného zjištění majetkových poměrů obviněného, spočívá v uložení trestu propadnutí majetku, jehož předmětem byly ve výroku uvedené nemovitosti. Z výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že vlastnické právo k pozemkům na parcele 486/6 a 486/12 náleží v rámci společného jmění R. K. a S. K. Stav uvedený v katastru nemovitostí však neodpovídá objektivní realitě. Manželství R. K. a S. K. bylo rozvedeno a došlo k zániku společného jmění manželů. Oba manželé podepsali dohodu o úpravě majetkových poměrů, která však nabývá právních účinků až zápisem do katastru nemovitostí, což manželé ve lhůtě 3 let od zániku společného jmění manželů neučinili. Nedošlo tak k vypořádání dohodou, čímž se staly výše uvedené nemovitosti podílovým spoluvlastnictvím obou bývalých manželů, přičemž každému z nich náleží podíl ve výši jedné poloviny. Vrchní soud v Olomouci vycházel z nesprávných údajů uvedených v katastru nemovitostí a z toho důvodu rozhodl o propadnutí veškerých výše uvedených nemovitostí podle §66 tr. zákoníku. Vzhledem ke skutečnosti, že jedna polovina nemovitého majetku nenáležela obviněnému, ale S. K., bylo v této části rozhodnuto v rozporu se zákonem, neboť soud rozhodl o propadnutí majetku, který obviněný neměl ve svém vlastnictví.
7. Další vada napadeného rozsudku spočívá v nerespektování znění §42 tr. ř., neboť zástavnímu věřiteli nemovitostí, které se podle §66 tr. zákoníku staly předmětem trestu propadnutí majetku, nebylo v řízení předcházejícím vydání rozhodnutí přiznáno postavení zúčastněné osoby. Z výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že na nemovitostech postihnutých trestem propadnutí majetku vázlo v době vydání napadaného rozhodnutí zástavní právo, jež se zakládá na smlouvě o hypotečním úvěru ze dne 26. 9. 2014, kterou byl obviněnému a jeho manželce poskytnut úvěr ve výši 4.252.000 Kč. Zástavním věřitelem byla právnická osoba Sberbank CZ, a. s., IČ: 25083325, se sídlem u TREZORKY 921/2, 158 00 Praha 5 – Jinonice. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 5. 2021 došlo k převodu pohledávky z původního věřitele na právnickou osobu Forderungen, a. s., IČO: 03388697, se sídlem Senovážné náměstí 1465/7, 110 00 Praha 1 – Nové Město. Z odůvodnění napadaného rozhodnutí je zřejmé, že si soud byl existence zástavního práva vědom, to však správně procesně nereflektoval. Nad rámec výše uvedeného je též vhodné zmínit, že při propadnutí majetku v souladu s §66 tr. zákoníku by na základě §41 zákona o majetku České republiky došlo k zániku zástavního práva, které svědčí zástavnímu věřiteli, a jedná se tak o podstatný zásah do možnosti dobytnosti jeho pohledávky.
8. Ústavní soud v nálezu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. III. ÚS 84/20, vyjádřil přesvědčení, že zástavního věřitele, který má vůči majetku obviněného pohledávku, která je dostatečně určitá jak z hlediska její právní kvality, tak z hlediska legitimního očekávání, je nutno v souladu s §42 tr. ř. považovat za osobu zúčastněnou. S ohledem na zmiňované listiny zakládající vznik zástavního práva, lze pohledávku zástavního věřitele bezpochybně považovat za dostatečně určitou. Ze spisového materiálu vyplývá, že soud zástavnímu věřiteli postavení zúčastněné osoby nepřiznal, čímž ho zkrátil na možnosti uplatnit svá práva v rámci trestního řízení. V takovém jednání lze dovodit závažný rozpor se zněním §42 tr. ř., který způsobuje nezákonnost napadaného rozhodnutí.
9. Každou jednotlivou z výše uvedených vad lze považovat za velmi zásadní, způsobující nezákonnost vydaného rozhodnutí. S ohledem na jejich závažnost, zejména s ohledem na ochranu práv třetích osob, je proto namístě přistoupit k prolomení zásady nezměnitelnosti rozhodnutí, napadený rozsudek ve vymezeném rozsahu zrušit a uvedenou nesprávnost tak odstranit. Vzhledem k povaze namítaných vad lze mít za to, že ve vymezeném rozsahu je takto uložený trest propadnutí (části) majetku nezákonný, a ve svém důsledku tedy uložený ve zřejmém rozporu s účelem trestu.
10. S ohledem na výše uvedené proto ministr spravedlnosti navrhl Nejvyššímu soudu, aby:
· podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. 5 To 14/2021, byl ve výroku pod bodem I. v neprospěch obviněného R. K. porušen zákon v ustanoveních §66 odst. 1, 3 tr. zákoníku a §42 tr. ř.,
· podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil část výroku napadaného rozsudku pod bodem I., a to ohledně položek:
- rodinného domu č. p. XY v XY, stojícího na parcele XY,
- pozemku parcelní číslo XY, orná půda, o výměře 393 m 2 ,
- pozemku parcelní číslo XY, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 221 m 2 ,
vše zapsané Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrálním pracovištěm XY, na Listu vlastnictví XY, pro katastrální území XY, obec XY, okres CZ0647 Znojmo,
- finančních prostředků ve výši 15.025 Kč, zajištěných na účtu investičního životního pojištění DIAMANT, číslo smlouvy 3765060718, vedeného u České pojišťovny, a. s. (nyní Generali Česká pojišťovna, a. s., IČO 452 72 956),
· a dále zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.
Zároveň ministr spravedlnosti vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
11. Nejvyšší státní zástupce se ke stížnosti pro porušení zákona vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který se s její argumentací ztotožnil. K namítanému porušení ustanovení §66 odst. 1, 3 tr. zákoníku konstatoval, že finanční prostředky na účtu investičního životního pojištění DIAMANT zcela prokazatelně, jak vyplynulo z přípisu Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, náleží nikoli obviněnému, ale jeho otci. Uložení trestu propadnutí majetku tak zjevně není na místě. Současně nebylo možno přistoupit k trestu uložení trestu propadnutí majetku ani ve vztahu k výše uvedeným nemovitostem, neboť obviněný byl vlastníkem toliko jejich jedné ideální poloviny.
12. Ve vztahu k druhému okruhu námitek směřujících do porušení práv zúčastněné osoby ve smyslu §42 tr. ř. uvedl, že na uvedených nemovitostech vázlo zástavní právo, přičemž z odůvodnění napadaného rozhodnutí je zřejmé, že soud si byl existence zástavního práva vědom, tuto však správně procesně nereflektoval, neboť zástavnímu věřiteli, jemuž hrozil zánik zástavního práva, nepřiznal postavení zúčastněné osoby. Nutno zdůraznit, že Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. III. ÚS 84/20, vyjádřil přesvědčení, že osobu zástavního věřitele je z důvodu ochrany jeho majetkových práv nutno považovat za osobu zúčastněnou ve smyslu §42 tr. ř. I v této druhé námitce proto souhlasí s návrhem ministra spravedlnosti.
13. Státní zástupce proto vyslovil totožný návrh s ministrem spravedlnosti, který doplnil o podnět, aby Nejvyšší soud před rozhodnutím nařídil podle §275 odst. 4 tr. ř. pozastavení nakládání s věcmi, o nichž bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. 5 To 14/2021, výrokem pod bodem I. podle §66 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Vyslovil též souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
14. Obviněný se ke stížnosti pro porušení zákona vyjádřil prostřednictvím svého obhájce. Souhlasil s tvrzeními ministra spravedlnosti, jakož i Nejvyššího státního zastupitelství. Souladně poté zopakoval argumentaci uvedenou ve stížnosti pro porušení zákona i vyjádření státního zástupce. Připojil též totožný návrh na výrok rozsudku Nejvyššího soudu a souhlas s jeho rozhodnutím v neveřejném zasedání.
III.
Relevantní právní úprava
15. Podle §66 odst. 1 tr. zákoníku soud může vzhledem k okolnostem spáchaného trestného činu a poměrům pachatele uložit trest propadnutí majetku, odsuzuje-li pachatele k výjimečnému trestu anebo odsuzuje-li jej za zvlášť závažný zločin, jímž pachatel pro sebe nebo pro jiného získal nebo se snažil získat majetkový prospěch. Podle §66 odst. 3 tr. zákoníku, části před středníkem propadnutí majetku postihuje celý majetek odsouzeného nebo tu jeho část, kterou soud určí. Podle odst. 5 téhož ustanovení propadlý majetek připadá státu. Zástavní práva k propadlému majetku nezanikají.
16. Podle §42 odst. 1 tr. ř. tomu, jehož věc nebo část majetku byla zabrána nebo podle návrhu má být zabrána (zúčastněná osoba), musí být poskytnuta možnost, aby se k věci vyjádřil; může být přítomen při hlavním líčení a veřejném zasedání, činit při nich návrhy, nahlížet do spisů (§65) a podávat v případech tímto zákonem stanovených opravné prostředky. Podle odst. 2 téhož ustanovení jsou orgány činné v trestním řízení povinny zúčastněnou osobu o jejích právech poučit a poskytnout jí možnost jejich uplatnění.
17. Podle §738 odst. 1 věty druhé o. z. je-li předmětem vypořádání věc, která se zapisuje do veřejného seznamu, nabývá dohoda právních účinků v části týkající se této věci zápisem do veřejného seznamu. Podle §741 o. z. nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že […] b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné.
IV.
Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
18. Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení tomuto rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona je důvodná.
19. Ministr spravedlnosti podal stížnost pro porušení zákona vůči rozsudku vrchního soudu rozhodujícího jako soud odvolací, který z podnětu odvolání státního zástupce doplnil prvostupňové rozhodnutí Krajského soudu v Brně o výrok podle §66 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jímž obviněnému uložil trest propadnutí části majetku. Ministr spravedlnosti odůvodněnost stížnosti shledává jednak v nezákonnosti uložení zmíněného trestu ve vztahu k několika rozsudkem dotčeným položkám, neboť se nejedná o majetek náležející ke dni právní moci rozsudku obviněnému, a jednak v nezákonnosti spočívající v tom, že se zástavním věřitelem, jemuž svědčí zástavní právo, jímž je zatížena jedna z dotčených nemovitostí, nebylo nakládáno jako se zúčastněnou osobou.
20. K prvnímu okruhu vad namítaných ministrem spravedlnosti lze předně uvést, že §66 odst. 3 tr. zákoníku skutečně stanoví, že trest propadnutí majetku, resp. jeho části, postihuje majetek odsouzeného . Výrok o propadnutí majetku se vztahuje výhradně jen na majetek, který náleží obviněnému. Nadto na majetek (či jeho určenou část), který mu patřil v den, kdy rozsudek o uložení tohoto trestu nabyl právní moci. U věcí, které má pachatel ve spoluvlastnictví s jinými osobami, se propadnutí majetku může vztahovat jen na spoluvlastnický podíl pachatele, ale nemůže se dotýkat spoluvlastnického podílu jiných osob (srov. přiměřeně R 69/1953) (viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 880).
21. Z rozsudku Vrchního soudu v Olomouci se podává (body 44. – 51.), že odvolací soud ukládal trest propadnutí majetku poté, co dospěl k závěru, že nemovitosti, na něž se bude vztahovat, jsou ve společném jmění obviněného a jeho manželky, a finanční prostředky byly zajištěny na účtech obviněného, přičemž nelze bez důvodných pochybností uzavřít, zda jsou jeho výlučným vlastnictvím, nebo pocházejí ze zdrojů, které byly rovněž ve společném vlastnictví. K otázce, zda majetek, jenž má být předmětem ukládaného trestu, náleží obviněnému, odvolací soud neprováděl ve veřejném zasedání žádné doplňující dokazování (podle §213 odst. 1 tr. ř. byly čteny pouze výpisy z obchodních rejstříků – č. l. 2925 p. v.).
22. Ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 48 T 6/2020 se zjišťuje, že ve stadiu výkonu rozhodnutí byla Vrchnímu soudu v Olomouci dne 8. 9. 2021 zaslána Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových žádost (č. l. 2972) o vyjádření stran finančních prostředků, ohledně nichž byl vysloven trest propadnutí majetku. Úřad v žádosti upozornil, že trest propadnutí majetku nelze vykonat, neboť na pojistné smlouvě investičního životního pojištění DIAMANT, číslo smlouvy 3765060718, obviněný nefiguruje v žádné roli, přičemž o této skutečnosti byly orgány činné v trestním řízení informovány již v přípravném řízení. Přílohou jeho žádosti bylo také usnesení Policejního orgánu Policie České republiky, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality – 1. oddělení ze dne 10. 4. 2018, č. j. KRPB-178428-331/TČ-2017-060081-RM, jímž po předchozím souhlasu státního zástupce rozhodl o zrušení zajištění předmětných finančních prostředků. Z odůvodnění usnesení vyplývá, že na pojistné smlouvě nefiguruje obviněný, ale jeho otec, a to v roli pojistníka i pojištěného. Této skutečnosti si měl být odvolací soud vědom, neboť příslušná smlouva byla policejnímu orgánu zaslána na jeho žádost již v přípravném řízení, přičemž je z ní jasně patrno, že pojistníkem i pojištěným je M. K., a nikoli obviněný R. K. (č. l. 1705–1707).
23. Z výše uvedeného je zřejmé, že obviněný nebyl ke dni vynesení rozsudku Vrchního soudu v Olomouci vlastníkem finančních prostředků na předmětném účtu investičního životního pojištění. Odvolací soud tudíž dospěl k nesprávnému závěru, že se jednalo o část majetku náležící obviněnému. Nadto nebyly v době jeho rozhodování finanční prostředky ani předmětem zajištění. Pokud vyslovil trest propadnutí části majetku ve vztahu k těmto finančním prostředkům, došlo k zásahu do majetkových práv třetí osoby. Část výroku, jíž Vrchní soud v Olomouci podle §66 odst. 1, 3 vyslovil trest propadnutí majetku ve vztahu k finančním prostředkům ve výši 15.025 Kč, na účtu investičního životního pojištění DIAMANT, číslo smlouvy 3765060718, vedeného u České pojišťovny, a. s. (nyní Generali Česká pojišťovna, a. s., IČO 452 72 956), je tudíž nezákonná. Současně je zřejmé, že uložil-li odvolací soud trest propadnutí majetku týkající se této položky obviněném, aniž byly splněny zákonné předpoklady pro takové rozhodnutí, došlo k porušení §66 odst. 1, 3 tr. zákoníku v jeho neprospěch.
24. Z Listu vlastnictví XY pro katastrální území č. XY vyplývá, že pozemky s parcelními č. XY a XY, jehož součástí je stavba (rodinný dům), byly ve společném jmění manželů R. a S. K. Jejich manželství však bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 23. 10. 2017, č. j. 12 C 182/2017-13, který nabyl právní moci téhož dne. Tím došlo také k zániku společného jmění manželů. Podle znění rozsudku podepsali manželé dohodu o úpravě majetkových poměrů, svého bydlení a případného výživného po dobu po rozvodu (dohodu o vypořádání). Jak již bylo výše uvedeno (viz bod 17.), podle §738 odst. 1 věty druhé o. z. je-li předmětem vypořádání věc, která se zapisuje do veřejného seznamu, nabývá dohoda právních účinků v části týkající se této věci zápisem do veřejného seznamu. Takovým veřejným seznamem je v případě nemovitostí katastr nemovitostí [§1 odst. 1 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon): Katastr nemovitostí (dále jen „katastr“) je veřejný seznam, který obsahuje soubor údajů o nemovitých věcech… ] . Vzhledem k tomu, že z údajů na citovaném Listu vlastnictví vyplývá, že obviněný, ani jeho bývalá manželka, do tří let od zániku společného jmění manželství nepodali návrh na vklad této skutečnosti do katastru, nastala domněnka vypořádání podle §741 o. z., podle jehož písmene b) jsou věci nemovité v podílovém spoluvlastnictví manželů, přičemž jejich podíly jsou stejné.
25. Vzhledem k nástupu zmíněné domněnky byly nemovitosti, ohledně nichž Vrchní soud v Olomouci vyslovil trest propadnutí majetku podle §66 odst. 1, 3 tr. zákoníku v podílovém spoluvlastnictví obviněného a jeho bývalé manželky S. K. Přestože by skutečnost, že jsou nemovitosti ve společném jmění manželů, uložení tohoto trestu nepřekážela (§66 odst. 4 tr. zákoníku), situace je v případě, kdy jsou nemovitosti v podílovém spoluvlastnictví odlišná. V takovém případě není výhradním vlastníkem postiženého majetku obviněný. Obviněný je vlastníkem toliko jednoho podílu, představujícího jednu ideální polovinu, zatímco S. K. je vlastníkem druhého podílu, taktéž poloviny tohoto majetku. Pokud je výrok o propadnutí majetku vysloven vůči majetku, který je v podílovém spoluvlastnictví, a není přitom specifikováno propadnutí toliko podílu patřícího obviněnému, je zasahováno do majetkových práv podílového spoluvlastníka, v tomto případě S. K. Část výroku, jíž Vrchní soud v Olomouci podle §66 odst. 1, 3 tr. zákoníku vyslovil trest propadnutí majetku ve vztahu k nemovitostem zapsaným na Listu vlastnictví XY pro katastrální území č. XY – pozemky s parcelními č. XY a č. XY, jehož součástí je stavba (rodinný dům), je tudíž nezákonná. Opět je třeba zopakovat, že uložením trestu propadnutí majetku ohledně této položky, tj. bez splnění zákonných podmínek pro vyslovení takové sankce, došlo k porušení §66 odst. 1, 3 tr. zákoníku v neprospěch obviněného.
26. Druhý okruh námitek ministra spravedlnosti vytýkal porušení §42 tr. ř., neboť se zástavním věřitelem, jemuž svědčilo zástavní právo váznoucí na nemovitostech dotčených výrokem napadeného rozsudku o propadnutí majetku, nebylo nakládáno jako se zúčastněnou osobou.
27. Z listu vlastnictví XY pro katastrální území č. XY vyplývá, že pozemky s parcelními č. XY a č. XY a stavba, která je jeho součástí, jsou zatíženy smluvním zástavním právem, které v době rozhodování Vrchního soudu v Olomouci svědčilo Sberbank CZ, a. s. (ke změně na základě postoupení pohledávky došlo až zápisem dne 21. 6. 2021). Předmětné nemovitosti byly v přípravném řízení zajištěny usnesením Policejního orgánu České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územního odboru Znojmo, Oddělení hospodářské kriminality ze dne 4. 8. 2017, č. j. KRPB-178428-4/TČ-2017-061381-RA. Podle §79a odst. 3 tr. ř. se v rozhodnutí o zajištění tomu, komu byla věc zajištěna, dále uloží, aby orgánu činnému v trestním řízení, který rozhodl o zajištění, do 15 dnů od oznámení rozhodnutí sdělil, jaká práva třetích osob se váží k zajištěné věci, zda je jiným způsobem omezen výkon práva s ní nakládat, a bylo-li zajištěno majetkové právo, též kdo je osobou povinnou poskytnout odpovídající plnění, s upozorněním na následky nevyhovění takové výzvě ve stanovené lhůtě (§66). Uvedené však nevylučuje, aby orgán činný v trestním řízení rozhodující o zajištění věci (v tomto případě nemovitostí) tyto osoby zjistil v rámci vlastní činnosti, když je informace předmětem veřejného rejstříku, tj. katastru nemovitostí. Podle §79b odst. 3 věty druhé tr. ř. totiž dále o zajištění vyrozumí osoby a orgány, o nichž je mu známo, že mají k zajištěné věci předkupní, nájemní nebo jiné právo, nebo vedou řízení, v němž byl omezen výkon práv s takovou věcí nakládat . Za takové jiné právo je třeba považovat i právo zástavní.
28. Ministr spravedlnosti ve své stížnosti případně poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. III. ÚS 84/20 (publikováno pod č. N 145/101 SbNU 15), v němž judikoval, že na základě výkladu ustanovení §42 odst. 1 tr. ř. provedeného v souladu s autonomním výkladem pojmu majetek podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) lze postavení zúčastněné osoby přiznat i zástavnímu věřiteli, jehož pohledávka je zajištěna zástavním právem na nemovitostech zajištěných podle §79a tr. ř. Ústavní soud dále uvedl, že „postupem orgánů činných v trestním řízení, které stěžovatelce [pozn. zástavní věřitelce] odmítly přiznat postavení zúčastněné osoby, došlo k zásahu do jejích procesních práv, neboť je jí odpíráno se podílet na průběhu trestního řízení, v němž má být rozhodováno o jejích majetkových právech. Jinými slovy, ignorují-li orgány činné v trestním řízení oprávněné majetkové zájmy stěžovatelky a neumožní jí účast na trestním řízení tím, že neakceptují její postavení jako zúčastněné osoby, odpírají jí tím procesní práva, která jsou s tímto postavením spojena – v kontextu posuzované věci jde nyní, ve fázi přípravného řízení, o právo nahlížet do spisů, činit si z nich výpisky a poznámky a pořizovat si na své náklady kopie spisů a jejich částí, právo se k věci vyjádřit a právo podávat opravné prostředky. Takový postup, který stěžovatelce odpírá uplatňování jejích procesních práv v případě, kdy je v trestním řízení rozhodováno o jejích majetkových zájmech, je nutno nazírat jako rozporný s čl. 36 odst. 1 Listiny a s čl. 6 odst. 1, jakož i s čl. 13 Úmluvy, který zaručuje právo na účinné prostředky nápravy v případě, kdy se osoba domnívá, že došlo k porušení jejích práv zakotvených Úmluvou (zde primárně práva podle čl. 1 Protokolu).“
29. Skutečnosti, že nemovitosti byly zatíženy zástavním právem (v té době) společnosti Sberbank CZ, a. s., si musel být policejní orgán vědom již v přípravném řízení v době vydání usnesení o zajištění na základě výpisu z katastru nemovitostí, jež je součástí spisu. Zástavní věřitel navíc zaslal státnímu zástupci žádost o souhlas se zpeněžením nemovitostí, přičemž po jejím postoupení policejnímu orgánu ji tento vyhodnotil jako žádost o zrušení zajištění (č. l. 2257–2263). Je tudíž zřejmé, že společnost Sberbank CZ, a. s., byla zástavním věřitelem, jemuž svědčilo zástavní právo váznoucí na nemovitostech dotčených výrokem napadeného rozhodnutí, přesto s ní však v rozporu s §42 tr. ř. nebylo nakládáno jako se zúčastněnou osobou. Došlo tím k zásahu do jejích majetkových práv, neboť nemohla v trestním řízení uplatňovat svá práva, o nichž nebyla ani poučena. Nemohla v přípravném řízení mj. nahlížet do spisu, v řízení před soudy se nemohla účastnit hlavního líčení ani veřejného zasedání a nemohla podávat opravné prostředky. Tímto byla ohrožena dobytnost její pohledávky. Pokud tedy orgány činné v trestním řízení za situace, kdy došlo k zajištění nemovitostí – pozemků s parcelními č. XY a č. XY a stavby, která je jeho součástí, na nichž vázlo smluvní zástavní právo ve prospěch společnosti Sberbank CZ, a. s, aniž by s ní v průběhu trestního řízení jednaly jako se zúčastněnou osobou podle §42 tr. ř., došlo k porušení předmětného ustanovení v její neprospěch. V řízení před odvolacím soudem se pak porušení citovaného zákonného ustanovení vztahu k jejímu právnímu nástupci, tj. společnosti Forderungen, a. s.
V.
Způsob rozhodnutí
30. Rozsah přezkumu Nejvyššího soudu je limitován obsahem stížnosti pro porušení zákona (§267 odst. 3 tr. ř.). Může tedy přezkoumávat zákonnost a odůvodněnost jen těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, a to v rozsahu a z důvodů v ní uvedených (včetně toho, že případné porušení zákona se zkoumá ve vztahu k té osobě, v jejíž prospěch, event. neprospěch, byla stížnost pro porušení zákona podána), jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Ministr spravedlnosti svoji stížnost pro porušení zákona podal ve prospěch obviněného R. K. Nejvyšší soud, byť (viz výše) přisvědčil i těm námitkám, které vyzněly v závěr o porušení zákona v ustanovení §42 tr. ř. v případě zástavního věřitele coby zúčastněné osoby, se ve svém rozhodnutí omezil na vyslovení porušení těch ustanovení zákona, které byly porušeny v neprospěch obviněného.
31. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že vytýkané vady, které se projevily v nesprávné (a nezákonné) aplikaci §66 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve vztahu k těm položkám, které byly specifikovány ministrem spravedlnosti v jím podané stížnosti pro porušení zákona, mají primárně svůj základ v porušení §2 odst. 5 a 6 tr. ř. ze strany odvolacího soudu. Ten totiž neučinil stran otázky vlastnictví věcí, ohledně nichž vyslovil trest propadnutí části majetku obviněného, náležitá zjištění (nebyl zjištěn skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí o uložení tohoto druhu trestu) a v důsledku toho pak ani při hodnocení splnění zákonných podmínek pro jeho uložení nevyhodnotil důkazy při pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Oproti návrhu ministra spravedlnosti proto Nejvyšší soud vyslovil, že v neprospěch obviněného došlo i k porušení zákona v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
32. V návaznosti na to Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 6. 2021, č. j. 5 To 14/2021-2931, byl v neprospěch obviněného zákon porušen i v ustanovení §66 odst. 1, 3 tr. zákoníku, a to proto, že pod bodem I., jímž odvolací soud rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 12. 2020, č. j. 48 T 6/2020-2790, doplnil o výrok spočívající v uložení trestu částečného propadnutí majetku, vyslovil i propadnutí
· rodinného domu č. p. XY v XY, stojícího na parcele XY,
· pozemku parcelní číslo XY, orná půda, o výměře 393 m 2 ,
· pozemku parcelní číslo XY, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 221 m 2 ,
vše zapsané Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrálním pracovištěm XY, na Listu vlastnictví XY, pro katastrální území XY, obec XY, okres CZ0647 Znojmo,
· finančních prostředků ve výši 15.025 Kč, zajištěných na účtu investičního životního pojištění DIAMANT, číslo smlouvy 3765060718, vedeného u České pojišťovny, a. s. (nyní Generali Česká pojišťovna, a. s., IČO 452 72 956),
ohledně nichž nebylo možno tento trest z důvodů vyložených v části IV. odůvodnění tohoto rozsudku uložit.
33. Podle §269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud částečně zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 6. 2021, č. j. 5 To 14/2021-2931, a to ve výroku, jímž byl obviněnému uložen trest propadnutí majetku ohledně výše uvedených položek. Současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Ve zbývající části, to je ohledně vyslovení trestu propadnutí části majetku týkajícího se
- finančních prostředků ve výši 46.011 Kč, zajištěné u AEGON Pojišťovny, a. s., číslo smlouvy 3300042408 (nyní odštěpný závod NN Životní pojišťovna N. V., pobočka pro Českou republiku, IČO 407 63 587),
- finančních prostředků ve výši 12.842 Kč, zajištěné na účtu životního pojištění u MetLife Europe d. a. c., pobočka pro Českou republiku, IČO 039 26 206, číslo smlouvy 47100892,
jakož i výroku pod bodem II., zůstal napadený rozsudek odvolacího soudu nezměněn.
34. Jak již vyplynulo z dosud uvedeného, Nejvyšší soud neshledal důvodným požadavek ministra spravedlnosti, aby ve vztahu k obviněnému vyslovil též porušení zákona v ustanovení §42 tr. ř., neboť toto ustanovení bylo porušeno ve vztahu k odlišnému subjektu – zástavnímu věřiteli, jemuž bylo třeba (pokud se rozhodovalo o majetku, k němuž mu svědčilo příslušné zástavní právo) přiznat postavení zúčastněné osoby. Současně je třeba poznamenat, že zrušením výroku, jímž bylo zasaženo do majetkových práv tohoto subjektu (uložením trestu propadnutí majetku ve vztahu k pozemkům s parcelními č. XY a č. XY a stavbě, která je jeho součástí), došlo k odstranění vadného stavu i ve vztahu k němu (původně společnosti Sberbank CZ, a. s., posléze od 15. 5. 2021 společnosti Forderungen, a. s.). Jakékoli další rozhodování, jež by mělo za následek vyslovení porušení jeho procesních práv, by proto bylo nadbytečné.
35. Zbývá dodat, že za podmínek §274 odst. 4 tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud uvedeným způsobem o stížnosti pro porušení zákona v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 5. 2023
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu