ECLI:CZ:NS:2023:6.TZ.86.2023.1
6 Tz 86/2023-
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 7. 11. 2023 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch Sandry Pokorné , nar. 18. 9. 1986 , bytem Bechyňská 640, Praha 18, t. č. bytem K Teplárně 75/2, Praha 9, proti pravomocnému usnesení státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 13. 7. 2021, č. j. 1 KZN 314/2020-164 , a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona zamítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Usnesením policejního orgánu ze dne 17. 5. 2021, č. j. KRPA-187306-155/TČ-2020-000072, bylo podle §80 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o uložení věcí (přes pět set položek – zejména elektroniky zn. Apple, Mcintosh a iPhone - specifikovaných přímo ve výroku usnesení) zajištěných v trestním řízení do úschovy Obvodního soudu pro Prahu 1.
2. Proti citovanému usnesení podali stížnosti Sandra Pokorná, M. Ž. a společnost 601, s. r. o. Usnesením státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 13. 7. 2021, č. j. 1 KZN 314/2020-164 , byly tyto stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuty, neboť nebyly důvodné.
I. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
3. Proti usnesení státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 13. 7. 2021, č. j. 1 KZN 314/2020-164, podal ministr spravedlnosti České republiky (dále též „stěžovatel“) ve prospěch podezřelé Sandry Pokorné stížnost pro porušení zákona. Podle názoru ministra spravedlnosti byl pravomocným usnesením státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 13. 7. 2021, č. j. 1 KZN 314/2020-164, porušen zákon v ustanoveních §148 odst. 1 písm. c) a §147 odst. 1 tr. ř. a v řízení předcházejícím usnesením policejního orgánu ze dne 17. 5. 2021, č. j. KRPA-187306-155/TČ-2020-000072 , v ustanovení §80 odst. 1 tr. ř. v neprospěch podezřelé Sandry Pokorné a zároveň i v neprospěch poškozené společnosti 601, s. r. o.
4. Stěžovatel poukázal na dosavadní průběh trestního řízení. Vyložil, že d ne 18. 7. 2020 zahájil policejní orgán podle §158 odst. 3 tr. ř. úkony trestního řízení ve věci podezření ze spáchání zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterého se měla dopustit podezřelá Sandra Pokorná tím, že v době od 16. 7. 2020 do 17. 7. 2020 přemístila na neznámé místo z muzea Apple v Praze zde vystavené artefakty týkající se značky Apple a osoby Steva Jobse v celkově odhadované hodnotě 200 000 000 Kč, které měla spravovat a opatrovat v pronájmu od poškozeného M. Ž., které měla podle smlouvy vystavovat v Muzeu Apple a s nimiž neměla právo bez souhlasu majitele jakkoli manipulovat mimo prostor muzea. V průběhu prověřování byla změněna právní kvalifikace tohoto jednání na zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, 5 tr. zákoníku a prověřování bylo rozšířeno o podezření ze zpronevěry 23 bitcoinů v hodnotě 10 500 000 Kč a odcizení dalších předmětů z majetku muzea v hodnotě 1 668 800 Kč. Usnesením policejního orgánu ze dne 28. 4. 2021, č. j. KRPA-187306-150/TČ-2020-000072, bylo podle §159a odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o odložení věci z důvodu, že nejde o podezření z trestného činu a není namístě věc vyřídit jinak. Své rozhodnutí odůvodnil policejní orgán tím, že podezřelá Sandra Pokorná a M. Ž. byli v době založení Apple muzea v partnerském vztahu, který se prolínal i do obchodněprávních vztahů, přičemž většina právních aspektů souvisejících s provozem muzea nebyla z tohoto důvodu písemně smluvně podchycena. Prověřováním se nepodařilo jednoznačně vyjasnit otázku vlastnictví exponátů vztahujících se ke značce Apple, o kterou je mezi poškozeným M. Ž. a podezřelou Sandrou Pokornou spor. Z výpovědi V. S. vyplynulo, že pořízení výrobků značky Apple se promítlo v účetnictví společnosti 601 , s. r. o. Tato společnost propůjčila majetek nadaci, ale již nebylo možné zjistit, o jaké konkrétní věci a majetek se mělo jednat. Samotný akt svěření věcí nadaci je dokládán smlouvou o pronájmu, na základě které by bylo možné považovat společnost 601, s. r. o., potažmo jejího jednatele M. Ž. za vlastníka věcí, které byly v příloze této smlouvy specifikovány, avšak podezřelá pravost podpisu na této smlouvě zpochybnila. Jednoznačný závěr stran pravosti podpisu nepřinesl ani znalecký posudek z oboru písmoznalectví, neboť žádnou ze stran nebyl předložen originál smlouvy. Podle závěrů policejního orgánu nedisponovala ani jedna strana potřebnou dokumentací k nabytí věcí vystavovaných a pořízených do Apple muzea, s výjimkou motocyklu BMW, jehož nabytí doložil M. Ž., a s výjimkou několika kusů elektroniky, k nimž doložila darovací smlouvy podezřelá. Tato elektronika měla být věnována Nadaci Art 21, ovšem vzhledem ke sporu, kdo je vlastníkem nadace, jejíž koupi měl financovat M. Ž. a Sandra Pokorná je předsedkyní správní rady, existují pochybnosti o tom, kdo je majitelem těchto věcí. S ohledem na shora uvedené policejní orgán uzavřel, že nelze učinit závěr, že by jednání podezřelé (vyklizení muzea) bylo úmyslným trestným činem, když není jisté, zda věci, o které se jedná, jí byly svěřeny, anebo je vlastnila a spravovala v rámci Nadace Art 21.
5. V podstatě stejná zjištění pak policejní orgán promítl do svých úvah v usnesení ze dne 17. 5. 2021, č. j. KRPA-187306-155/TČ-2020-000072, o uložení zajištěných věcí do úschovy u Obvodního soudu pro Prahu 1 podle §80 odst. 1 tr. ř. Po rozpadu vztahu s poškozeným M. Ž. nechala podezřelá Sandra Pokorná vyklidit muzeum a veškeré exponáty držela ve své moci do doby, než byly zajištěny policií. Policejní orgán na základě listin doložených podezřelou nenabyl přesvědčení, že by jednoznačně dokladovaly, zda a které exponáty byly darované přímo nadaci. Platnost nájemní smlouvy dokládající, že by vlastníkem exponátů měla být společnost 601, s. r. o., která je pronajala Nadaci Centrum Pop Art, naopak zpochybnila podezřelá. Podle policejního orgánu nejde v tomto případě jen o prosté doložení vlastnictví exponátů muzea, ale také o vyřešení právních otázek souvisejících s jednatelstvím nadace a jejím faktickým vlastnictvím.
6. Rozhodnutí policejního orgánu o uložení věcí do úschovy bylo napadeno stížnostmi podezřelé Sandry Pokorné i poškozených M. Ž. a společnosti 601, s. r. o. Ve své stížnosti podezřelá namítla, že policejní orgán posouzení vlastnického práva k zajištěným věcem přenesl na civilní soud, ačkoli zodpovězení takové otázky je naprosto nezbytné pro určení, zda byl spáchán zločin zpronevěry. Pochybnosti v tomto směru byl povinen policejní orgán rozptýlit. Stížnost poškozených se opírá o argumentaci odmítající důkazní význam výpovědi podezřelé, pokud jde o tvrzení o účincích darování zajištěných věcí pro účely výstavní expozice, v němž podezřelá zpochybňuje vlastnické právo společnosti 601, s. r. o. Poškození rovněž namítli neúplnost dokazování, protože policejní orgán neopatřil znalecký posudek k hodnotě zajištěných věcí, který byl vypracován již v roce 2016 pro účely jejich pojištění. Všichni stěžovatelé navrhli, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno. Státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze usnesením ze dne 13. 7. 2021, č. j. 1 KZN 314/2020-164, však rozhodl tak, že stížnosti podezřelé i poškozených podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodné. Odůvodnění tohoto usnesení, které je obsahově poměrně velmi úsporné, se koncentruje do závěru, že nebylo objasněno, v jakém vztahu vůči podezřelé Sandře Pokorné se zajištěné věci nacházejí, zda jí byly darovány nebo pronajaty. Protože otázka práva konkrétní osoby k zajištěným věcem nebyla objasněna, bylo rozhodnutí policejního orgánu potvrzeno.
7. Stěžovatel po poukazu na §2 odst. 5, §80 odst. 1, §147 odst. 1, §148 odst. 1 písm. e) tr. ř. konstatoval, že rozhodnutí státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze, kterým bylo potvrzeno usnesení policejního orgánu podle §80 odst. 1 tr. ř. o uložení věcí do soudní úschovy, je zatíženo nedostatky co do kvality i intenzity přezkumné činnosti podle §147 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k rozsahu a úplnosti skutkových zjištění týkajících se původu zajištěných a posléze do úschovy soudu uložených věcí a dokladů o nich. Vadou je přitom zatíženo i samotné řízení předcházející vydání rozhodnutí o uložení věcí do úschovy. Stejné okolnosti byly významné i z hlediska posouzení naplnění znaků skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 5 tr. zákoníku. Vady a nedostatky prověřování způsobily, že napadené rozhodnutí státního zástupce je přinejmenším předčasné. Státní zástupce při posuzování důvodnosti podaných stížností a rozhodování o nich v případě hodnocení zákonných podmínek uvedených v §80 odst. 1 tr. ř. nereflektoval skutečnost, že se výrok přezkoumávaného usnesení opírá o neúplná a nedostatečná skutková zjištění a dokazování. Např. se ztotožnil se spekulací o důkazním významu otázky někdejšího osobního vztahu podezřelé a poškozeného. Akceptoval neúplné dokazování v otázce vzniku a podmínek pronájmu zajištěných věcí a jejich nabytí pronajímatelem, přestože dokazování těchto okolností rozhodně nelze považovat za ukončené. Ve vztahu ke smlouvě o pronájmu nebyl vyslechnut advokát, který se na zpracování podkladů ke smlouvě podílel a který mohl přispět k objasnění její autentičnosti. Opomenutou zůstala i prověrka účetnictví společnosti 601, s. r. o., zda a v jakém rozsahu obsahuje evidenci zajištěných věcí v majetku této společnost. Policejní orgán neprověřil dostatečně tvrzení podezřelé o tom, že zajištěné věci byly předtím darovány nadaci za situace, v níž darovací smlouvy nejsou k dispozici v rozsahu, který by odpovídal celému souboru zajištěných věcí. Nejméně v tomto směru je nutno hodnotit řízení předcházející vydání napadeného rozhodnutí za neúplné. Revizní činnost státního zástupce jako stížnostního orgánu ve vztahu k tomuto aspektu hodnocení podmínek pro rozhodnutí o zajištěných věcech za podmínek §80 tr. ř. zůstala nenaplněna a zcela v rozporu s §147 odst. 1 tr. ř., jakož i s ustanovením §148 odst. písm. c) tr. ř. Tento nesoulad se pak projevuje v tom, že v odůvodnění stížnostního rozhodnutí státního zástupce jsou rozhodovací důvody v podstatě toliko naznačeny s odkazem na to, že podstatné okolnosti pro určení statusu zajištěných věcí zůstávají předcházejícím prověřováním neobjasněny, aniž by se státní zástupce zabýval tím, zda objasněny být mohly, a jaké důkazní prostředky lze při tom využít.
8. Podle mínění stěžovatele tedy nelze než dospět k závěru, že postup státního zástupce při hodnoceni podmínek ustanovení §80 odst. 1 tr. ř. a dále postup podle §147 odst. 1 a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. byl nesprávný, když důvody pro uložení zajištěných věcí do úschovy byly shledány na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a na základě neúplného dokazování. Vzhledem k tomu, že uvedený stav uložení věcí do úschovy jako nežádoucí vnímala podezřelá Sandra Pokorná i poškození M. Ž. a společnost 601, s. r. o., neboť všichni brojili proti rozhodnutí policejního orgánu stížností, lze mít za to, že zákon byl porušen v neprospěch podezřelé Sandry Pokorné, ale de facto i v neprospěch poškozené společnosti 601, s. r. o. Lze uvést, že současná situace, která způsobuje faktickou nedosažitelnost dotčených věcí v pořadu práva trestního s tím, že pokud nedojde k postupu ve věci na půdě práva civilního, pak dojde ke ztrátě majetku ve prospěch státu proti vyjádřené vůli jak podezřelé i poškozeného, je stav, který je nejhorším možným pro všechny tyto dotčené strany trestního řízení.
9. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 13. 7. 2021, č. j. 1 KZN 314/2020-164, byl porušen zákon v ustanoveních §148 odst. 1 písm. c) a §147 odst. 1 tr. ř. a v řízení předcházejícím usnesením policejního orgánu ze dne 17. 5. 2021, č. j. KRPA-187306-155/TČ-2020-000072 , v ustanovení §80 odst. 1 tr. ř. v neprospěch podezřelé Sandry Pokorné a zároveň i v neprospěch poškozené společnosti 601, s. r. o. Aby podle §269 odst. 2 tr. ř. usnesení státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 13. 7. 2021, č. j. KZN 314/2020-164, zrušil, jakož aby zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a v souladu s §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému státnímu zastupitelství v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
10. V případě, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí o této stížnosti pro porušení zákona v neveřejném zasedání, s takovým postupem vyjádřil stěžovatel souhlas.
11. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona uvedla, že se s touto stížností, tak jak byla koncipována ministrem spravedlnosti, neztotožňuje. V posuzované trestní věci před rozhodnutím podle §80 odst. 1 tr. ř. uplatňovalo právo na vydání věcí více osob a o právu k věcem existovaly pochybnosti. V nastalé situaci tedy nemohlo, a také nesmělo, k vydání věci dojít. Věc byla správně podle §80 odst. 1 věty třetí tr. ř. dána do úschovy. Smyslem a účelem citovaného ustanovení je totiž zabránit tomu, aby s věcí bylo až do objasnění práva na věc disponováno, neboť právě tato dispozice s věcí by mohla vést k neodčinitelným důsledkům. Podle soudní praxe pochybnosti o právu k věci existují zpravidla tehdy, pokud právo k věci uplatňuje více osob. Je-li tomu tak, potom nezbývá než rozhodnout o uložení věci do úschovy. Ze znění uvedeného ustanovení vyplývá, že orgán činný v trestním řízení vyvstalé pochybnosti o právu k věci neodstraňuje prováděním samostatného dokazování zaměřeného pouze na tuto otázku, které by jinak nemělo význam pro rozhodnutí ve věci samé. Pokud policejní orgán dospěl k závěru, že existují pochybnosti o vlastnictví věcí, které měly být předmětem trestné činnosti, a věc odložil podle §159a odst. 1 tr. ř., nebyl prostor pro to, aby bylo vedeno další důkazní řízení zaměřené na otázku vlastnictví předmětných věcí. Státní zástupkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2000, sp. zn. 7 Tz 189/99, uveřejněný pod č. 4/2001 Sb. rozh. tr. Podle jejího názoru lze rovněž pochybovat o tom, že stížnost pro porušení zákona byla podána výlučně ve prospěch podezřelé Sandry Pokorné, neboť v daných souvislostech lze dospět k závěru, že byla podána i v její neprospěch. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podanou stížnost pro porušení zákona podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl a aby tak učinil v neveřejném zasedání, k němuž může přistoupit podle §274 odst. 2 tr. ř.
12. Prostřednictvím svého obhájce se ke stížnosti pro porušení zákona vyjádřila též podezřelá Sandra Pokorná. Mimořádný opravný prostředek podle ní inicioval M. Ž. Stížnost však považuje za neurčitou, vnitřně rozpornou a neprojednatelnou. Poukázala na to, že ji ministr spravedlnosti podal ve prospěch podezřelé, avšak závěrem navrhovaný petit zní na porušení zákona v neprospěch podezřelé a zároveň i v neprospěch poškozené společnosti 601, s. r. o. Přitom si nelze představit, že by zájmy obou těchto osob mohly být totožné, jsou-li z povahy věci v opozici. Podezřelá pak podala rozbor alternativ pro případ, že by byla stížnost pro porušení zákona podána v její prospěch (pak tvrdila, že vlastnické právo k zajištěným věcem svědčí Nadaci Art 21 a navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a rozhodl o vrácení věcí podezřelé), jakož i pro případ, že byla stížnost pro porušení zákona podána v její neprospěch (pak navrhla vyslovení toliko tzv. akademického výroku). K důvodům mimořádného opravného prostředku podezřelá uvedla, že se se závěry obou napadených usnesení ztotožňuje a stěžovatel podle ní nepochopil institut předběžné otázky ve vztahu k posouzení viny a vrácení zajištěných věcí. Upozornila, že společnost 601, s. r. o., podala v dubnu 2023 vůči Nadaci Art 21 žalobu o uložení povinnosti souhlasit s vydáním movitých věcí ze soudní úschovy. Předmětná stížnost pak představuje pokus M. Ž. obejít zákon ve smyslu snahy o přenesení břemena tvrzení a důkazního na orgány činné v trestním řízení. Jako nedůvodnou tedy podezřelá navrhla stížnost zamítnout.
II. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
13. Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení předcházející, a dospěl k závěru, že zákon z důvodů vytýkaných ministrem spravedlnosti porušen nebyl.
14. Nelze souhlasit se stěžovatelem, že rozhodnutí policejního orgánu o uložení věcí do úschovy je vadné a v návaznosti na to že je vadné i usnesení státního zástupce, kterým byly jako nedůvodné zamítnuty stížnosti proti tomuto rozhodnutí podané. Lze naopak souhlasit s vyjádřením podezřelé Sandry Pokorné, že stěžovatel sice mimořádný opravný prostředek vymezil jako podaný v její prospěch, nicméně navrhl vyslovení porušení zákona v neprospěch její i v neprospěch společnosti 601, s. r. o, ačkoli zájmy obou subjektů si naopak ve věci přímo konkurují, a takové pojetí, jak ještě bude níže uvedeno, představuje spíše snahu o neakceptovatelné přenesení důkazní aktivity na orgány činné v trestním řízení.
15. Policejní orgán, který usnesením ze dne 17. 5. 2021, č. j. KRPA-187306-155/TČ-2020-000072, rozhodl podle §80 odst. 1 tr. ř. o uložení zajištěných věcí do úschovy u Obvodního soudu pro Prahu 1 (soupis těchto věcí je uveden ve výrokové části zmíněného usnesení policejního orgánu), ve svém rozhodnutí vyložil, že po rozpadu vztahu s poškozeným M. Ž. nechala podezřelá Sandra Pokorná vyklidit muzeum a veškeré exponáty držela ve své moci do doby, než byla k jejich vydání vyzvána policejním orgánem, který dne 10. 8. 2020 jednal v souladu s příkazem k prohlídce jiných prostor a věci takto vyklizené zajistil pro účely trestního řízení (policejní orgán dále vyzval Sandru Pokornou k vydání zbytku věcí z muzea, čemuž jmenovaná vyhověla, přičemž i tyto věci se staly předmětem zajištění pro účely trestního řízení). Policejní orgán konstatoval, že na základě listin doložených podezřelou nenabyl přesvědčení, že by jednoznačně dokladovaly proklamované akty (darování věcí), jedná se o listiny vytištěné z neznámého zdroje, a o jejich autenticitě lze proto pochybovat. Prokázání, zda došlo či nedošlo k trestnému činu, nemá podle názoru policejního orgánu na rozhodování o vlastnictví věcí přímý vliv. Oba bývalí partneři (Sandra Pokorná a M. Ž.) na různých součástech policie po dobu delší než rok činí různá podání, vedou proti sobě mnoho soudních sporů v občanskoprávních řízeních (vypořádání původně společných obchodních aktivit, úprava styku s nezletilým dítětem atd.), což v kontextu s fakty zmíněnými v předmětném usnesení nenaznačuje oboustrannou vůli spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení a objasnit skutečné vlastnictví předmětných věcí tak, aby se tato otázka vyřešila smírnou cestou. V tomto případě nejde jen o prosté doložení vlastnictví (způsobu nabytí) věcí, exponátů muzea, ale také o vyřešení právních otázek souvisejících s jednatelstvím v nadaci, jejím faktickým vlastnictvím a kompetencích rozhodovat, což není předmětem trestního řízení. Policejní orgán uzavřel, že rozhodnout o vlastnictví toho kterého předmětu není věcí orgánů činných v trestním řízení, nýbrž náleží občanskoprávním soudům (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 23. 2. 2015, sp. zn. I. ÚS 2307/13), proto mu nezbylo než odkázat rozhodnutí o vlastnictví věcí do kompetence těchto soudů (srov. č. l. 96 až 104 posuzovaného trestního spisu).
16. Státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze, který usnesením ze dne 13. 7. 2021, č. j. 1 KZN 314/2020-164, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodné stížnosti Sandry Pokorné, M. Ž. a společnosti 601, s. r. o., podané proti shora citovanému usnesení policejního orgánu o uložení věcí do úschovy soudu, uvedl, že věci byly Sandrou Pokornou vydány nebo u ní byly na základě soudního příkazu zajištěny. Při posuzování otázky, zda věci vrátit právě jmenované, považoval za nutné zkoumat, zda na ně uplatňuje právo jiná osoba. Touto osobou přitom je společnost 601, s. r. o., resp. M. Ž. O právu na věc (a nemusí jít o vlastnické právo) jsou v projednávaném případě zjevné pochybnosti, o čemž svědčí nejen obsah trestního spisu, ale i obsah podaných stížností. Podle mínění státního zástupce policejní orgán postupoval správně, uložil-li věci do úschovy soudu. V rámci trestního řízení nebylo objasněno, zda byly věci Sandře Pokorné, resp. jiným osobám jí ovládaným, darovány nebo pronajaty. Na právu k zajištěným věcem se neshodnou ani osoby, které podaly proti usnesení policejního orgánu stížnost. Státní zástupce akcentoval, že není úlohou odůvodnění jeho rozhodnutí popisovat výsledky přípravného řízení ve smyslu prokazování viny případných podezřelých, nicméně pro účely rozhodnutí v trestním řízení nebylo nutné jasně určit, kdo je vlastníkem věcí, byť se o to policejní orgán pokoušel. Otázka práva konkrétní osoby na zajištěné věci nebyla v přípravném řízení objasněna. Pro účely dalšího procesního postupu v rámci trestního řízení bylo nutné vyjít z toho, že nebylo prokázáno, že by byla Sandrou Pokornou učiněna dispozice s věcmi v rozporu s účelem svěření. Kromě vzájemně rozporných tvrzení Sandry Pokorné a M. Ž. a nevyjasněné pravosti podpisu Sandry Pokorné na předložené nájemní smlouvě nelze nevnímat, že Sandra Pokorná a M. Ž. byli životními partnery a zjevně neprožívali konsenzuální rozchod. Vyjma podání v uvedeném trestním řízení vedou proti sobě civilní řízení, tudíž jen stěží půjde v jejich případě objasnit, jaké majetkové vztahy mezi nimi skutečně panovaly (bez ohledu na tvrzený formální stav). Skutečnost, že nebylo s určitostí objasněno, kdo měl a má k věcem právo, je podle názoru státního zástupce politováníhodná, nicméně není důvodem, který by bránil meritornímu rozhodnutí v přípravném řízení. Právě proto, že nebylo objasněno, kdo měl a má na věci právo, bylo namístě uložit věci do úschovy podle §80 odst. 1 tr. ř. (srov. č. l. 164 až 166 posuzovaného trestního spisu).
17. Nejvyšší soud se s argumentací policejního orgánu i státního zástupce plně ztotožňuje a jejich rozhodnutí považuje za správná a zákonná. Argumentace obsažená v odůvodnění obou rozhodnutí je v podstatě zcela vyčerpávající a plně korespondující s ustanoveními trestního řádu, podle kterých bylo rozhodnuto.
18. Podle §80 odst. 1 tr. ř., není-li věci, která byla vydána nebo odňata, k dalšímu řízení už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Jestliže na ni uplatňuje právo osoba jiná, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Při pochybnostech se věc uloží do úschovy a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních. Byla-li věc v mezidobí prodána, s částkou za ni strženou se naloží obdobně podle věty první až třetí. Pokud osoba, která má na věc právo, ji přes opakovanou výzvu nepřevezme, bude věc prodána a částka za ni stržená bude uložena do úschovy soudu; věc bezcenná se zničí.
19. Pochybnosti o právu k věci ve smyslu věty třetí citovaného ustanovení budou (i podle komentářové literatury) zpravidla tehdy, když právo k věci bude uplatňovat další osoba, popř. více osob. Při pochybnostech o právu k věci nemůže a ani nesmí dojít k vydání věci, neboť orgány činné v trestním řízení jsou povinny v takovém případě věc uložit do úschovy a osobu, která si na věc činí nárok, upozornit, aby je uplatnila v občanskoprávním řízení. Rozhodnutí podle §80 odst. 1 věty druhé tr. ř. přichází v úvahu jen tehdy, jestliže vzhledem k zjištěným okolnostem (např. prokázanému vlastnickému právu) o uplatněném právu na věc ze strany konkrétní osoby nevznikají žádné pochybnosti. Právem na věc nemusí být jen právo vlastnické, ale může jím být i právo oprávněného držitele, zástavního věřitele, popř. právo nabyvatele věci. Smyslem a účelem tohoto ustanovení, které se týká úschovy vydané nebo odňaté věci, je zabránit tomu, aby s věcí bylo až do objasnění práva k ní nakládáno, poněvadž právě tato dispozice s věcí by mohla vést k neodčinitelným zásahům do práv a majetkových poměrů dotčených osob (nález Ústavního soudu ze dne 2. 7. 2003, sp. zn. IV. ÚS 395/2002, uveřejněný pod č. 104 ve sv. 30 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). Orgán činný v trestním řízení vyvstalé pochybnosti o právu k věci neodstraňuje prováděním samostatného dokazování zaměřeného jen na tuto otázku (nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. I. ÚS 178/2001, uveřejněný pod č. 147 ve sv. 28 Sb. nál. a usn. ÚS ČR).
20. V projednávané věci obě napadená rozhodnutí velmi podrobně a přesvědčivě vyložila všechny zjištěné důvody, pro které nebylo postaveno najisto vlastnictví k předmětným věcem (v podstatném rozsahu ani jejich původ), a to zejména pro absenci relevantních listin a jiných podkladů dokumentujících právní vztahy mezi Sandrou Pokornou a společností 601, s. r. o. (mj. zejména nebylo možno ozřejmit ani nájemní vztahy stran exponátů a majetkové vztahy k samotné Nadaci Art 21). Je zcela zjevné, že trestní řízení ukončené odložením věci je přímým důsledkem kolapsu partnerského vztahu Sandry Pokorné a M. Ž. Pochybnosti ohledně vlastnictví či oprávněné dispozice s věcmi danými do úschovy nebyly v řízení rozptýleny. V situaci, kdy policejní orgán relevantně dospěl k závěru, že existují pochybnosti o vlastnictví věcí v trestním řízení zajištěných, které měly být předmětem trestné činnosti Sandry Pokorné, a věc odložil podle §159a odst. 1 tr. ř., nebyl prostor pro to, aby bylo vedeno další důkazní řízení zaměřené na otázku vlastnictví předmětných věcí. O věci v trestním řízení zajištěné a vložené do úschovy soudu vedou osoby, které si je nárokují, četné spory (o tom svědčí už jen to, že stížnost do usnesení policejního orgánu o uložení věcí do úschovy podaly obě strany, tedy Sandra Pokorná i M. Ž. a společnost 601, s. r. o.), nelze jednoznačně určit vlastníka předmětných věcí, přičemž uložit zkoumání tohoto vlastnického práva orgánu činnému v trestním řízení by bylo zcela v rozporu se smyslem a účelem ustanovení §80 odst. 1 tr. ř. Právo k zajištěným věcem uplatňovalo více osob, proto nezbývalo než postupovat podle věty třetí citovaného ustanovení. Bylo by naopak pochybením orgánu činného v trestním řízení, který by při pochybnostech o právu k věcem tyto jedné z osob, jež si na ně činila nárok, vydal. Takový postup by představoval nezákonné privilegium takové osobě přiznané. Stejně tak nelze po orgánu činném v trestním řízení požadovat (čehož se stěžovatel domáhá), aby nahrazoval činnost občanskoprávního soudu a vedl dále důkazní řízení stran vlastnického práva k věcem, nota bene za situace, kdy již usnesením ze dne 28. 4. 2021 bylo rozhodnuto o odložení věci (stížnost poškozených do tohoto usnesení byla zamítnuta usnesením státního zástupce ze dne 14. 7. 2021, č. j. 1 KZN 314/2020-159), tudíž bylo zřejmé, že vydaných věcí k dalšímu řízení již není třeba, proto policejní orgán obratem dne 17. 5. 2021 rozhodl o jejich uložení do úschovy. Jak tedy správně poznamenala státní zástupkyně, v takovém případě trestní řízení neskýtá další prostor pro pokračování v důkazním řízení a objasňování práv k zajištěným věcem. S ohledem na výše uvedené tedy policejní orgán i státní zástupce postupovali zcela správně a způsobem, ke kterému byli podle uvedených ustanovení trestního řádu povinni. Lze sice přisvědčit stěžovateli, že hypoteticky může být občanskoprávní spor o věci v úschově komplikovaný a nelze předjímat, jakým způsobem bude vyřešen, nutno však mít na paměti (jak již bylo opakovaně uvedeno), že tento stav je výsledkem aktuálního pnutí vztahů mezi Sandrou Pokornou a M. Ž., kteří nebyli schopni ani ochotni dodat podklady potřebné pro objasnění jejich právních vztahů a zejména původu a vlastnictví věcí. Pakliže sám stěžovatel naznačuje problematičnost řešení sporu o vlastnictví před soudem, o to méně se lze, a zvláště s přihlédnutím k poslání §80 odst. 1 tr. ř., přiklonit k představě, že takovou otázku měl řešit policejní orgán poté, co odložil věc podezření z trestného činu spáchaného Sandrou Pokornou.
III. Způsob rozhodnutí
21. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud shledal, že pravomocným usnesením státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 13. 7. 2021, č. j. 1 KZN 314/2020-164, jímž byly jako nedůvodné podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuty stížnosti Sandry Pokorné, M. Ž. a společnosti 601, s. r. o., podané p roti usnesení policejního orgánu ze dne 17. 5. 2021, č. j. KRPA-187306-155/TČ-2020-000072, kterým bylo podle §80 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o uložení věcí zajištěných v trestním řízení do úschovy Obvodního soudu pro Prahu 1, nedošlo k porušení zákona v neprospěch Sandry Pokorné a společnosti 601, s. r. o., v ustanoveních §148 odst. 1 písm. c), §147 odst. 1 tr. ř. ve spojení s §80 odst. 1 tr. ř. Podanou stížnost pro porušení zákona proto jako nedůvodnou zamítl podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. 11. 2023
Mgr. Pavel Göth
předseda senátu