ECLI:CZ:NS:2023:7.TD.12.2023.1
sp. zn. 7 Td 12/2023-3866
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 8. 3. 2023 v neveřejném zasedání ve věci obviněných 1. M. V. , nar. XY v XY, Slovenská republika, trvale bytem XY, Slovenská republika, 2. H. M. S. , nar. XY v XY, Rumunsko, trvale bytem XY, 3. J. H. , nar. XY v XY, trvale bytem XY a 4. právnické osoby S. , IČ XY, se sídlem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 3/2021, o návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Městskému soudu v Praze neodnímá .
Odůvodnění:
1. Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze podal dne 5. 3. 2021 u Městského soudu v Praze obžalobu (č. l. 2171 tr. spisu) na obviněné M. V., H. M. S., J. H. a právnickou osobu S., a to stran obviněného M. V. pro zločin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku, stran obviněné H. M. S. pro zločin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku spáchaný jí jako účastníkem ve formě pomoci podle §§24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, stran obviněného J. H. pro zločin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku spáchaný jím jako účastníkem ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a pro zločin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 1. 2019 a stran obviněné právnické osoby S., pro zločin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku spáchaný jí jako účastníkem ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a pro zločin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 1. 2019.
2. Dne 25. 10. 2022 obviněný prostřednictvím obhájce vyhotovil a následně Městskému soudu v Praze předložil podání označené jako návrh na odnětí a přikázání věci jinému soudu podle §25 tr. ř. K tomu uvedl, že (A) Městský soud v Praze je místně nepříslušný (§24 tr. ř.) k projednání jeho věci a dále namítl, že je (B) Městský soud v Praze podjatý a není schopen rozhodovat v jeho věci nestranně (§25 tr. ř.).
3. Pokud jde o argumentaci uvedenou v bodu (B), obviněný namítl, že Městský soud v Praze je podjatý, neschopný rozhodovat v jeho věci nestranně. Městský soud v Praze již ve věci poškozeného M. s. d. (dále jen „poškozený“ nebo „M.“) rozhodoval osmkrát (v trestních věcech jiných obviněných), a to vždy v neprospěch obviněných. Rozsudky vynášené Městským soudem v Praze jsou procesně vadné a z ekonomického pohledu nepřijatelné. Konkrétně pak rozebíral čtyři takové trestní věci. Dále vyjádřil přesvědčení, že Městský soud v Praze ignoruje judikaturu Vrchního soudu v Praze i Nejvyššího soudu s tím, že v kauzách poškozeného M. nikdy nenechal zjistit výši škody znalcem a nikdy nezjišťoval skutečnou výši škody. Obviněný měl za to, že Městský soud v Praze pochybil, pokud nařídil v jeho věci hlavní líčení, ačkoli trestní řízení mělo takové nedostatky, že věc nebyla způsobilá k projednání před soudem. Soud měl např. ignorovat závažnou procesní vadu spočívající v nepředložení doplnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání státnímu zástupci, rovněž měl ignorovat námitky, které poukazovaly na skutečnost, že výslechy svědků byly provedeny policejním orgánem v rozporu se zákonem a tyto nezákonně provedené důkazy nevyřadil ze spisu, dále nevrátil věc státnímu zástupci k došetření. V této souvislosti poukázal na četné přílohy svého podání, které jsou součástí trestního spisu. V neposlední řadě obviněný vyjádřil přesvědčení, že soudci jsou ovlivněni medializací případu, propagandou prováděnou Vrchním státním zastupitelstvím v Praze prostřednictvím deníku Hospodářské noviny a serveru aktuálně.cz. Poukázal také na případ vedený u Městského soudu v Praze, v němž soud odmítl svědkem nabízené důkazy o skutečných vinících v kauze M. v rámci hlavního líčení v jiné trestní věci (vedené pod sp. zn. 49 T 4/2021).
4. Obviněný uzavřel, že z uvedených důvodů nemá elementární důvěru v to, že proces vedený u Městského soudu v Praze bude spravedlivým a nepodjatým. Zdůraznil, že i soudci jsou jen lidé, kteří jsou pod vlivem médií, veřejných sdělovacích prostředků, internetových serverů a Vrchního státního zastupitelství v Praze a mohou být bez naprosté znalosti věci ovlivňováni, a tudíž může v nich být od počátku vytvořen negativní náhled na jeho osobu i celou věc, ačkoli, jak tvrdí od počátku, se žádné trestné činnosti nedopustil. Měl za to, že jsou v jeho věci dány důležité důvody podle §25 tr. ř. k odnětí věci Městskému soudu v Praze a její přikázání Krajskému soudu v Brně (poukázal přitom na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2006, pod sp. zn. 11 Td 49/2006 v jiné věci, kde bylo takovému návrhu vyhověno).
5. Lze na okraj doplnit, že v rámci bodu (A) obviněný stran jeho tvrzení o místní nepříslušnosti Městského soudu v Praze k projednání věci uvedl, že příslušným je Krajský soud v Brně, neboť skutek, který je mu kladen obžalobou za vinu, se měl stát v době, kdy poškozený měl sídlo na adrese XY, Brno. Podle obžaloby měl spáchat vytýkaný trestný čin tím, že měl v žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 30. 10. 2012 uvést nepravdivé údaje. Poškozený, v té době se sídlem XY, Brno, své sídlo na XY, Praha 8, změnil až dne 9. 11. 2012, jak je patrné z úplného výpisu z obchodního rejstříku.
6. Městský soud v Praze předložil dne 16. 2. 2023 trestní spis vedený tímto soudem pod sp. zn. 10 T 3/2021 Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o návrhu obviněného na delegaci, spočívající v odnětí věci Městskému soudu v Praze a její přikázání Krajskému soudu v Brně. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí projednal předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.
7. Především je nutno zdůraznit, že věc může být z důležitých důvodů odňata pouze soudu příslušnému. Nejvyšší soud proto nejprve zhodnotil okolnosti tohoto momentu se týkající a konstatuje, že Městský soud v Praze je soudem místně příslušným k projednání věci.
8. V předmětné věci byla obžaloba podána na čtyři obviněné (tři fyzické osoby a jednu osobu právnickou), stran kterých je vedeno společné řízení. Podle §21 odst. 2 tr. ř. společné řízení koná soud, který je příslušný konat řízení proti pachateli trestného činu nebo o nejtěžším trestném činu. Nejtěžším trestným činem (s nejpřísnější trestní sazbou), který je v této věci některé z obviněných osob jako pachateli (nikoli jako účastníkovi) kladen za vinu, je zločin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, jehož se měl dopustit obviněný M. V.
9. Podle §18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k naplnění jednotlivých znaků objektivní stránky trestného činu, tj. zejména místo, kde došlo k jednání pachatele, a místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Jestliže k naplnění jednotlivých znaků došlo na různých místech, například následek nastal nebo měl nastat na jiném místě, než na kterém pachatel jednal, jde o tzv. distanční delikt.
10. Místem spáchání trestného činu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku je zejména místo, kde pachatel při sjednávání úvěrové smlouvy nebo při čerpání úvěru uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel. Jestliže je znakem trestného činu způsobení škody [jako v případě trestného činu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku], je místem spáchání činu i místo, kde vznikla škoda.
11. Podle §22 tr. ř. je-li dána příslušnost několika soudů, koná řízení z těchto soudů ten, u něhož státní zástupce podal obžalobu. Z toho plyne, že byla-li podána obžaloba u soudu, v jehož obvodu se nachází kterékoli z míst spáchání trestného činu, stává se tento soud místně příslušným k projednání věci bez ohledu na to, že místně příslušným by podle hledisek uvedených v §18 odst. 1 tr. ř. mohl být i jiný soud (viz také rozhodnutí publikované pod č. 53/1994 Sb. rozh. tr., obdobně pro trestný čin úvěrového podvodu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2019, sp. zn. 7 Td 1/2019).
12. Jak již bylo řečeno, místní příslušnost soudu k projednání věci je v dané věci namístě odvíjet od zločinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku, jehož se měl dopustit podle obžaloby obviněný, a to podle tzv. právní věty tím, že při sjednávání úvěrové smlouvy měl uvést nepravdivé údaje a způsobit takovým činem škodu velkého rozsahu. Podle skutkových zjištění popsaných v obžalobě měl obviněný tento delikt spáchat tím, že (zjednodušeně řečeno) dne 9. 11. 2012 v Praze uzavřel s poškozeným smlouvu o úvěru, v níž současně písemně prohlásil, že veškeré informace a dokumenty, které poškozenému poskytl, jsou pravdivé, úplné a správné, přičemž si musel být vědom, že v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl určité nepravdivé údaje a zamlčel určité skutečnosti (uvedené konkrétně v obžalobě) a před schválením žádosti o poskytnutí úvěru předložil M. nepravdivý znalecký posudek, čímž měl (za účasti dalších obviněných) způsobit poškozenému škodu velkého rozsahu (opět konkrétně vyčíslenou v obžalobě).
13. Z obsahu spisového materiálu je zřejmé, že úvěrová smlouva ze dne 9. 11. 2012 byla (jak vyplývá z jejího obsahu) jak ze strany poškozeného (resp. osob jednajících za poškozeného), tak ze strany obviněného, podepsána v Praze (bez bližšího určení, nicméně patrně v sídle poškozeného v té době Praha 8, XY). Je dále nepochybné, že samotnému podpisu úvěrové smlouvy předcházela žádost o poskytnutí úvěru ze dne 30. 10. 2012, přičemž za sjednávání úvěrové smlouvy ve smyslu §211 odst. 1 tr. zákoníku je třeba považovat i již postup při uzavírání úvěrové smlouvy (srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. Tpjn 301/2003, publikované pod číslem 6/2004, Sb. rozh. tr.), včetně všech souvisejících jednání, která uzavírání úvěrové smlouvy provázejí. Sjednávání úvěrové smlouvy nelze totiž chápat zúženě a považovat za ně jen vlastní uzavření úvěrové smlouvy, ale i jednání, které uzavření takové smlouvy předchází (ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2104). Na zmíněné žádosti je nicméně uvedeno, že byla podepsána obviněným rovněž v Praze a z výpovědí svědkyně J. H., dříve S., úvěrové pracovnice M., která vypracovala „návrh na rozhodnutí úvěru“ ve věci obviněného a svědka P. J., vyplývají postupy, jakými docházelo ke schválení smluv o úvěru u společnosti M. v rozhodné době, přičemž z uvedených zdrojů je zřejmé, že k části schvalovacího procesu docházelo podle běžné praxe M. v Praze. Úvěrová smlouva, sjednaná na základě žádosti obviněného, ve které již byly tvrzeny nepravdivé skutečnosti, pak však byla poškozeným i obviněným podepsána, jak již bylo řečeno, dne 9. 11. 2012 v Praze.
14. Souhrnně vzato, podstatná část úkonů při sjednávání úvěru probíhala v Praze, kde také byla úvěrová smlouva dne 9. 11. 2012 podepsána. V širších souvislostech pak nelze zcela vyloučit, že předložené informace od obviněného v žádosti mohly interními kroky v rámci vnitřní struktury poškozeného ve svém důsledku být předány také do Brna, podle sídla poškozeného M. v té době XY, Brno, který své sídlo na XY, Praha 8, změnil až dne 9. 11. 2012, k uvedenému nicméně v rámci spisu nejsou předloženy žádné konkrétní podklady.
15. Je tudíž namístě dospět k závěru, že ke spáchání uvedeného zločinu úvěrového podvodu došlo ve smyslu §18 odst. 1 tr. ř. (případně také došlo) v obvodu Městského soudu v Praze. Obžaloba tak byla podána u místně příslušného soudu (§22 tr. ř.).
16. Když byla najisto postavena otázka místní příslušnosti soudu, bylo možné se zabývat předloženým návrhem obviněného na odnětí věci a její přikázání Krajskému soudu v Brně podle §25 tr. ř. Obviněný návrh na delegaci založil především na svém přesvědčení o podjatosti celého Městského soudu v Praze a neschopnosti tohoto soudu rozhodovat v jeho věci nestranně, přičemž konkrétní námitky vyplývaly z obsahu návrhu uvedeného výše.
17. Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. Důležitými důvody zmíněného charakteru je třeba rozumět takové důvody, které zajišťují nestranné a objektivní projednání věci za dodržení všech v úvahu přicházejících zásad trestního řízení, jež se nemohou v plné míře uplatnit u soudu příslušného, ale právě u soudu, kterému má být věc přikázána. Delegace přitom nikdy nesmí být prostředkem k odnětí obviněného jeho zákonnému soudci.
18. Nejvyšší soud v argumentech obviněného neshledal důležité důvody pro tak výjimečný postup, jakým je postup uvedený v §25 tr. ř. Je totiž zjevné, že návrh postavil na svém subjektivním vnímání dosavadního průběhu trestního řízení proti své osobě, které pociťoval jako nikoli nestranné a objektivní, což pro postup podle §25 tr. ř. zjevně nepostačuje. Namítal přitom údajná pochybení orgánů činných v trestním řízení (postup policejního orgánu při výsleších svědků, postup státního zástupce v řízeních o jeho stížnostech, postup soudu při zjišťování výše škody atd.) v jeho trestní věci, rovněž předjímal způsob rozhodnutí ve své věci na základě podobnosti kauz jiných obviněných vedených také u Městského soudu v Praze. Návrh na delegaci tak byl obecně postavený na nespokojenosti se způsobem rozhodování Městského soudu v Praze ve věcech M., který obviněný subjektivně pociťoval jako zatížené podjatostí všech soudců daného soudu vůči své osobě.
19. V obecné rovině k tomu Nejvyšší soud považuje za potřebné uvést, že v zásadě se lze domáhat vyloučení jen těch konkrétních soudců, kteří jako zákonní soudci jsou určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí předmětné věci. Teprve pro případ, že by došlo k rozhodnutí o jejich vyloučení z projednávání a rozhodování věci (popř. k vyloučení některého z nich), by přicházelo v úvahu zabývat se povahou a důvody, pro které zákonný soudce příslušného soudu je vyloučen z rozhodování, a zda tyto důvody by se případně mohly vztahovat i k dalším zákonným soudcům tohoto soudu. Námitky směřující k vyloučení orgánů činných v trestním řízení z vykonávání úkonů trestního řízení lze tedy vznášet jen proti konkrétním osobám, které se na provádění těchto úkonů skutečně podílejí, nikoli proti neurčitým osobám (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád I. §1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha, C. H. Beck, 2013, str. 371). Takový postup obviněný ostatně také uplatnil, a to vznesením námitky podjatosti předsedkyně senátu JUDr. Veroniky Cukerové. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2022, č. j. 10 T 3/2021-3632, bylo rozhodnuto, že podle §31 odst. 1 tr. ř. ve spojení s §30 tr. ř. není předsedkyně senátu JUDr. Veronika Cukerová vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného M. V., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 3/2021, Vrchní soud v Praze pak usnesením ze dne 5. 1. 2023, č. j. 6 To 70/2022-3835 podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost obviněného směřující proti tomuto rozhodnutí zamítl.
20. Nejvyšší soud v souvislosti s dalšími námitkami obviněného (že Městský soud v Praze připustil projednání této věci, ačkoliv trestní řízení trpí zásadními procesními nedostatky a není způsobilé k projednání před soudem, vytkl nerespektování judikatury ze strany Městského soudu v Praze i Vrchního soudu v Praze) neshledal v dosavadním řízení před Městským soudem v Praze žádná pochybení, která by mohla být důvodem pro pochybnosti o spravedlivém rozhodování celého tohoto soudu ve věci obviněného. Námitky obviněného, že výslechy svědků byly ze strany policejních orgánů provedeny nezákonně, důkazy byly získány v rozporu se zákonem či otázka zjištění výše škody stanovené v obžalobě, nemohou být důvodem pro odnětí věci příslušnému soudu, neboť je věcí procesního soudu, jak bude jednotlivé znaky skutkové podstaty žalovaného trestného činu prokazovat, jak bude důkazy posuzovat a procesně postupovat. Tyto otázky jsou prioritně řešeny v nyní probíhajícím hlavním líčení, popřípadě i dále mohou být projednány v řízeních před příslušnými soudy v rámci řádných a mimořádných opravných prostředků. Zmíněné námitky obviněného však nejsou a nemohou být předmětem řízení o návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci.
21. Pokud jde o argumentaci, která směřovala do rozhodovací činnosti Městského soudu v Praze, avšak v trestních věcech jiných obviněných, nelze ji již vůbec akceptovat jako důležitý důvod pro postup podle §25 tr. ř., neboť se netýkala projednávané věci obviněného.
22. Ani skutečnost, že trestná činnost určitého typu vyvolala pozornost médií (v tomto případě zřejmě prostřednictvím deníku Hospodářské noviny a serveru aktuálně.cz), není neobvyklá a výjimečná a zásadně nemůže být pravidlem, že by medializací případu soud jako celek pozbýval způsobilost věc spravedlivě a nestranně rozhodnout a tato by mu měla být odňata postupem podle §25 tr. ř. Obecné připuštění takové možnosti by v konečném důsledku v podstatě znamenalo, že v případě publikace případu médii s celostátní působností by v České republice nemohl být soud, který by ve věci mohl nestranně rozhodnout. Nelze ani akceptovat argument obviněného, že pod tlakem médií je soud (každý soudce Městského soudu v Praze) zaujatý. Mezi předpoklady výkonu funkce soudce lze zařadit i jeho schopnost odolávat vnějším vlivům. Současně přitom platí, jak již bylo uvedeno výše, v případě ohrožení nestrannosti soudce v zásadě se lze domáhat vyloučení jen těch konkrétních soudců, kteří jsou jako zákonní určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí předmětné věci. Této možnosti obviněný využil. Situaci pak nelze bez dalšího srovnat s věcí, v níž Nejvyšší soud rozhodoval usnesením ze dne ze dne 22. 9. 2006, sp. zn. 11 Td 49/2006, neboť je třeba vždy vnímat konkrétní okolnosti konkrétního případu, které nelze, rovněž bez dalšího, paušalizovat.
23. Souhrnně nezbývá než konstatovat, že obviněný ve svém návrhu na postup podle §25 tr. ř. neuvedl žádné závažné argumenty, které by prokazovaly jeho důvodnost. Odnětí věci místně příslušnému soudu a její přikázání jinému věcně příslušnému soudu je rozhodnutím výjimečným a znamená průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pro takový postup musí být dány důležité důvody, které ale Nejvyšší soud v daném případě neshledal.
24. Odnětí věci Městskému soudu v Praze a její přikázání Krajskému soudu v Brně není nezbytné pro zabezpečení spravedlivého procesu, řádného objasnění věci ani rychlosti a hospodárnosti řízení. Z výše uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení, že se věc Městskému soudu v Praze neodnímá.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 3. 2023
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu