ECLI:CZ:NS:2023:7.TD.37.2023.1
sp. zn. 7 Td 37/2023-3981
USNESENÍ
Nejvyšší soud v trestní věci obviněného T. P. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 4 T 46/2023, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 7. 2023 návrh obviněného na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu v Přerově neodnímá .
Odůvodnění:
1. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově podal dne 23. 6. 2023 u Okresního soudu v Přerově obžalobu na obviněné T. P. a J. O. pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku u obviněného J. O. pro účastenství na tomto trestném činu ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Výše uvedených trestných činů se měl obviněný T. P., který podal návrh na odnětí a přikázání věcí, dopustit tím, že (zkráceně) jako jediný jednatel a společník obchodní společnosti F., se sídlem Přerov, XY zařadil do účetnictví smlouvy a faktury za dodání a prodej osobních automobilů (jednotlivě specifikovaných v obžalobě), ačkoliv tyto automobily nedodal, přičemž však tyto doklady zohlednil v rámci přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 3. čtvrtletí 2014 podaném 24. 10. 2014 u Finančního úřadu pro Olomoucký kraj, územní pracoviště v Přerově, čímž vznikl obchodní společnosti F., neoprávněný nárok na odpočet daně a tím zkrátil daň z přidané hodnoty o částku ve výši 2.498.736 Kč.
2. Nejvyššímu soudu byl dne 14. 7. 2023 Okresním soudem v Přerově předložen trestní spis sp. zn. 4 T 46/2023 s návrhem obviněného T. P. na postup podle §25 tr. ř., konkrétně na odnětí trestní věci Okresnímu soudu v Přerově a její přikázání Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Obviněný připustil, že ve smyslu §18 odst. 1 tr. ř. a §22 tr. ř. je věcně i místně příslušný k projednání věci Okresní soud v Přerově s ohledem na místo podání daňového přiznání, má však za to, že existují důležité důvody podle §25 tr. ř. Obviněný především zdůraznil, že má bydliště v Přestanově 25, což je autem k Okresnímu soudu v Přerově 4 hodiny jízdy, zatímco k Obvodnímu soudu v Praze 2 jen hodina jedna. Má za to, že v rámci soudního řízení půjde o rozsáhlé a dlouhé dokazování, které si vyžádá desítky jednacích dní. Dále poukázal na skutečnost, že druhý obviněný J. O., má sice trvalé bydliště v Přerově, ale dle jeho vyjádření nejvíce času tráví v okolí Loun, proto i pro něj je výhodnější dojíždět do Prahy. Poukázal také na skutečnost, že státní zástupce navrhl slyšení 5 svědků přičemž 3 mají bydliště či se zdržují v Praze, jeden ve Valašském Meziříčí a jeden v Libčevsi. V součtu budou muset tito svědkové dojíždět 1 992 km, přičemž pokud by věc projednával Obvodní soud na Praze 2 jednalo by se jen o 808 km. Obviněný dále zdůraznil, že bude trvat na výslechu dalších 13 svědků, z nichž 5 žije v Praze, další svědkové žijí v Kostelci nad Orlicí, Karlových Varech, Litoměřicích, ve Vídni (Rakousko), Ingolstadtu (Německo), Zábřehu (Chorvatsko) a dva ve Veroně (Itálie). Současně poukázal na skutečnost, že případná změna místní příslušnosti nebude mít dopad na ostatní subjekty řízení.
3. Nejvyšší soud zhodnotil důvody uvedené v návrhu soudu na delegaci a dospěl k následujícímu závěru.
4. Na úvod je nutno zdůraznit, že věc může být z důležitých důvodů odňata pouze soudu příslušnému. Obviněnému je obžalobou kladeno za vinu spáchaní zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Trestný čin ve vztahu k dani z přidané hodnoty je tedy spáchán zkrácením daně nebo vylákáním výhody na dani. Trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 tr. zákoníku je spáchán okamžikem „zkrácení“ nebo „vylákáním výhody“, tedy okamžikem, kdy dojde k podání daňového přiznání (v případě daně), na základě kterého ke zkrácení daně nebo vylákání výhody dojde nebo má dojít.
5. Aplikujeme-li tyto zásady na uvedený případ, není pochyb o příslušnosti Okresního soudu v Přerově k projednání věci obviněného T. P., obviněný navíc ani příslušnost soudu v zásadě nesporuje. Obvod tohoto soudu je totiž místem spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Ke spáchání trestného činu došlo v okamžiku podání daňového přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 3. čtvrtletí 2014 dne 24. 10. 2014 u Finančního úřadu pro Olomoucký kraj, územní pracoviště v Přerově. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že místem spáchání trestného činu v projednávané věci je Finanční úřad v Přerově. Obžaloba tak byla podána u místně příslušného soudu a tento soud se tudíž stal ve smyslu §22 tr. ř. příslušným konat řízení ve věci obviněného.
6. Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Okresnímu soudu v Přerově a Obvodnímu soudu pro Prahu 2 se následně zabýval návrhem obviněného T. P. na odnětí a přikázání věci. Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., podle kterého lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
7. Nejvyšší soud však v argumentech obviněného T. P. v tomto konkrétním případě neshledal důležité důvody pro postup podle §25 tr. ř.
8. Trestní věc obviněného se u příslušného Okresního soudu v Přerově nachází ve stadiu řízení po podání obžaloby. Z trestního spisu je zřejmé, že krajský soud zatím ve věci nenařídil hlavní líčení.
9. Nejvyšší soud konstatuje, že v dané trestní věci byla obžaloba podána proti dvěma obviněným, přičemž jeden z obviněný T. P. má bydliště v Přestanově okres Ústí na Labem a druhý J. O. má sice bydliště v Přerově, ale jak uvádí obviněný T. P. nejvíce času tráví v okolí Loun. Nejedná se tedy o žádný mimořádně velký počet obviněných ve věci. Současně je nutno zdůraznit, že skutečnost, že obviněný má bydliště mimo obvod soudu příslušného k projednání věci, obecně není důležitým důvodem pro postup podle §25 tr. ř. Z trestního spisu nejsou zřejmé (a ani obviněný v návrhu na delegaci neuvádí) žádné důležité důvody, proč by se nemohl obviněný účastnit soudního řízení u místně příslušného soudu v Přerově. Na straně obviněného to může být zejména značně vysoký věk nebo závažné zdravotní problémy, které výrazně omezují jeho mobilitu. Obviněný neuvádí žádné taková omezení, která by odůvodňovaly průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, přičemž pouhá vzdálenost soudu od místa bydliště obviněného tímto omezením není, i kdyby bylo plánováno rozsáhlé dokazování.
10. Rovněž ani skutečnost, že tři ze svědků navržených ke slyšení u hlavního líčení mají bydliště v Praze, není všeobecně důležitým důvodem ve smyslu §25 tr. ř. k odnětí věci příslušnému soudu a jejímu přikázání jinému soudu, neboť se jedná o běžnou skutečnost, zejména u trestných činů daňového charakteru. V dané věci o bžaloba navrhuje u hlavního líčení výslech pěti svědků, přičemž další dva svědkové mají bydliště v Libčevsi a Valašském Meziříčí. I v případě, že by většina nebo i všichni svědkové byli z jiného obvodu než obvodu příslušného soudu, platí, že výjimečné okolnosti dovolující učinit průlom do výše uvedeného ústavního principu nelze založit na srovnání vzdáleností mezi bydlištěm možných svědků a sídlem soudu, ke kterému se mají na základě předvolání dostavit, či na porovnání počtu svědků s kratší či s větší vzdáleností k sídlu příslušného soudu. Takové poměřování by vybočovalo z ústavního i zákonného vymezení příslušnosti soudů. Z tohoto důvodu nelze zohlednit ani bydliště dalších svědků, na jejichž účasti u hlavního líčení obviněný bude trvat, ačkoliv státní zástupce navrhoval čtení úředních záznamů podle §211 odst. 6 tr. ř. Navíc jen tři z třinácti svědků mají bydliště v Praze.
11. Souhrnně řečeno, odnětím trestní věci Okresnímu soudu v Přerově a jejím přikázáním Obvodnímu soudu na Praze 2 nebude výrazně lépe zabezpečeno řádné objasnění věci, ani rychlost a hospodárnost řízení. Nelze akceptovat argumentaci obviněného, neboť se nejedná o zcela výjimečnou situaci. Postup podle §25 tr. ř. je zcela výjimečný a musí tedy být odůvodněn zcela výjimečnými okolnostmi.
12. Po pečlivém zvážení okolností tohoto konkrétního případu proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v projednávané věci nejsou naplněny podmínky §25 tr. ř., které by odůvodňovaly průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Na základě toho rozhodl Nejvyšší soud tak, že se podle §25 tr. ř. věc Okresnímu soudu v Přerově neodnímá.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 7. 2023
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.
předseda senátu