ECLI:CZ:NS:2023:7.TD.49.2023.1
sp. zn. 7 Td 49/2023-292
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. 9. 2023 v trestní věci obviněného Lubomíra Filipa , nar. 12. 8. 1999 v Břeclavi, trvale bytem Na Aleji 152, Velké Bílovice, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 51 T 112/2023, návrh soudu na určení místní příslušnosti a rozhodl takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Okresní soud v Břeclavi.
Odůvodnění:
1. Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 podal dne 28. 7. 2023 u Obvodního soudu pro Prahu 10 obžalobu na obviněného Lubomíra Filipa pro skutek, jímž se měl dopustit přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Ve věci doposud nebylo nařízeno hlavní líčení.
2. Obviněný se měl uvedeného přečinu dopustit jednáním spočívajícím v tom (zkráceně), že ačkoliv dne 26. 5. 2020 uzavřel smlouvu o převodu podílu a stal se jediným jednatelem a společníkem společnosti Flipmax, s. r. o., IČ 07682018, se sídlem Praha 2, Trojická 910/7, svým podpisem na smlouvě potvrdil, že bere na vědomí závazky společnosti, tj. úvěrovou smlouvu č. UDTA20/10000495, uzavřenou dne 21. 1. 2020 mezi společností Flipmax, s. r. o., a společností sAutoleasing, a. s., IČ 27089444, se sídlem Praha 4, Budějovická 1912/64b, na nákup osobního motorového vozidla tovární značky AUDI TT Coupe III v pořizovací ceně 860 000 Kč, na základě uzavřené smlouvy měla společnost Flipmax, s. r. o., hradit úvěrové splátky, což neplnila a splátky nehradila, společnost sAutoleasing, a. s., uplatnila 6. 1. 2021 právo na okamžité splacení úvěru, a dále na základě zajišťovacího převodu vlastnického práva vyzvala společnost Flipmax, s. r. o., k navrácení vozidla, ačkoliv byl jednatel společnosti Lubomír Filip vyrozuměn pracovníkem externí agentury Car-Bask, spol. s. r. o., vozidlo nevrátil a poškozené společnosti způsobil škodu ve výši 541 163 Kč.
3. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 31. 7. 2023, č. j. 51 T 112/2023-286, byla věc podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. za užití §188 odst. 1 písm. a) tr. ř. předložena Nejvyššímu soudu jako soudu nejblíže společně nadřízenému k rozhodnutí o příslušnosti (§24 odst. 1 tr. ř.), neboť podle obvodního soudu přichází v úvahu příslušnost Okresního soudu v Hodoníně. Obvodní soud má za to, že na základě zjištěného skutkového stavu nelze stanovit místo spáchání trestného činu, tudíž nelze určit místní příslušnost podle kritéria §18 odst. 1 tr. ř. Je tedy nutné určit místní příslušnost podle kritéria uvedeného v §18 odst. 2 tr. ř., tj. podle místa, kde obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje. Z předmětného spisu pak obvodní soud zjistil, že obviněný bydlí a zdržuje se na adrese Na Aleji 152, Velké Bílovice, tedy v obvodu Okresního soudu v Hodoníně. Z tohoto důvodu proto věc postoupil Nejvyššímu soudu s návrhem na určení místní příslušnosti.
4. Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle §24 tr. ř. a dospěl k následujícímu závěru.
5. Ve vztahu k místní příslušnosti lze uvést, že zásadní hlediska určující, který z věcně příslušných soudů má věc projednat a rozhodnout v prvním stupni, jsou dána v §18 odst. 1 tr. ř., podle kterého koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je přitom třeba považovat především místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, avšak i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Teprve v případě, že nelze místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, je možné postupovat podle §18 odst. 2 tr. ř. a řízení koná soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje; jestliže se nedají tato místa zjistit nebo jsou mimo území České republiky, koná řízení soud, v jehož obvodu čin vyšel najevo. Základní a prvotní je tedy příslušnost určená podle místa spáchání činu, která má přednost před příslušností určenou podle ostatních hledisek. Z doslovného výkladu §18 odst. 2 tr. ř. pak vyplývá, že postup podle hledisek zde upravených nastává jen tehdy, pokud nelze místo činu zjistit. Orgány činné v trestním řízení by tedy na zjištění místa spáchání trestného činu neměly rezignovat, ale i v tomto směru provádět dokazování, když místo spáchání trestného činu je náležitostí výroku rozsudku podle §120 odst. 3 tr. ř. Pokud tedy obvodní soud dospěl k závěru, že z doposud shromážděných důkazů nelze s určitostí zjistit místo spáchání trestného činu, měl toto dokazování doplnit tak, aby vyhověl požadavkům §18 odst. 2 tr. ř. a pouze v případě, že dospěje k závěru, že nelze místo činu zjistit nebo že místo činu je sporné postupovat podle §18 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud však na rozdíl od obvodního soudu po prostudování spisového materiálu dospěl k závěru, že z doposud provedeného dokazování místo spáchání trestného činu určit lze.
6. Za místo spáchání trestného činu podle §18 odst. 1 tr. ř. je přitom třeba považovat především místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, avšak i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. V případě trestného činu zpronevěry podle §206 tr. zákoníku jde o místo, kde si pachatel přisvojí cizí věc, která mu byla svěřená a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou. U trestného činu zpronevěry podle §206 tr. zákoníku nelze vyloučit, že k jednání pachatele dojde na jiném místě, než na kterém nastal nebo měl nastat následek (účinek) trestného činu (tzv. distanční delikt). Tedy v tomto směru nelze dát obvodnímu soudu za pravdu. O takový případ však nejde, jestliže pachatel, který má v souladu se svěřením cizí věc u sebe, na místě, jež je odlišné od bydliště poškozeného, si ji přisvojí, a tím způsobí poškozenému škodu (usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 2. 1998 sp. zn. 11 Nd 23/98, uveřejněné pod č. 16/1999 Sb. rozh. tr.). Převzetím cizí věci pachatelem s tím, že s ní bude určitým způsobem nakládat, ještě nejsou naplňovány zákonné znaky objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku. Místo, kde pachatel věc převzal, proto není místem spáchání tohoto trestného činu ve smyslu ustanovení §18 odst. 1, pokud se liší od místa, kde si pachatel věc přisvojil škodu (usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 2. 1998 sp. zn. 11 Nd 23/98, uveřejněné pod č. 16/1999 Sb. rozh. tr.).
7. Pokud aplikujeme výše uvedená obecná východiska na projednávanou věc, lze dospět k následujícím závěrům. Okamžikem přisvojení si cizí věci, tedy okamžikem rozhodným pro určení místní příslušnosti je okamžik, když obviněný nehradil úvěrové splátky a současně nevrátil vozidlo, které bylo předmětem zajišťovacího převodu vlastnického práva, ačkoliv byl o tom vyrozuměn. Ze spisového materiálu pak vyplývá, že úvěrová smlouva byla vypovězená a obviněný byl vyzván k okamžitému přistavení vozidla písemně podáním ze dne 4. 1. 2021 (č. l. 65). Toto podání bylo obviněnému zasláno poštou na adresu sídla společnosti Filipmax, s. r. o., Trojická 1901/7, Praha 2. Jak bylo zjištěno, jednalo se toliko o administrativní sídlo společnosti, ve kterém obviněný korespondenci nepřebíral (nikdy tam nebyl), ale tato mu byla přeposílána do místa jeho tehdejšího bydliště. Nelze ani pominout, že o ukončení smlouvy a výzvy k navrácení vozidla byl prokazatelně vyrozuměn nejpozději i pracovníkem externí agentury Car-Bask, spol. s. r. o., který za ni přijel a mluvil v místě jeho bydliště ve Velkých Bílovicích na adrese Na Aleji 152, jak vyplývá z výpovědi obviněného. Je tedy zjevné, že místem, kde si obviněný přisvojil cizí věc, která mu byla svěřená, je místo tehdejšího pobytu obviněného v okamžiku, kdy se nejpozději dozvěděl, že úvěrová smlouva byla vypovězená a má předmětné vozidlo vrátit, tedy Velké Bílovice.
8. Z doposud učiněných skutkových zjištění tak vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 10 není podle kritérií §18 odst. 1 tr. ř. místně příslušným k projednání věci obviněného, neboť není nijak dovoditelné, že by zde došlo k posuzovanému jednání obviněného, naplňujícímu objektivní stránku trestného činu zpronevěry podle §206 tr. zákoníku. Pro určení soudu, kterému naopak příslušnost projednat věc svědčí, bylo třeba zohlednit zmíněné místo, kde si obviněný přisvojil cizí věc, která mu byla svěřená, místo tehdejšího pobytu obviněného v okamžiku, kdy se nejpozději dozvěděl, že úvěrová smlouva byla vypovězená a má předmětné vozidlo vrátit, přičemž tímto místem bylo (byť případně mimo jiné) místo bydliště obviněného ve Velkých Bílovicích, Na Aleji 152.
9. Je tedy zjevné, že Nejvyšší soud dospěl ke stejnému závěru jako soud obvodní, že soudem místně příslušným pro projednání a rozhodnutí věci je soud v místě bydliště obviněného, byť na základě zcela odlišné argumentace. Jen na okraj je nutné podoktnout, že místo bydliště obviněného na adrese Na Aleji 152, Velké Bílovice, není v obvodu Okresního soudu v Hodoníně, jak nesprávně tvrdí Obvodní soud pro Prahu 10, ale v obvodu Okresního soudu v Břeclavi.
10. S ohledem na doposud tvrzená zjištění a při zohlednění výše citovaných zákonných kritérií ve smyslu §18 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení, tedy že podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Okresní soud v Břeclavi.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 9. 2023
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.
předseda senátu