ECLI:CZ:NS:2023:7.TD.6.2023.1
sp. zn. 7 Td 6/2023-854
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 1. 2. 2023 v neveřejném zasedání, v trestní věci obviněného J. S. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 3 T 148/2022, o návrhu soudu na určení místní příslušnosti takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Městský soud v Brně.
Odůvodnění:
1. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Mělníku podal dne 7. 12. 2022 u Okresního soudu v Mělníku obžalobu na obviněného J. S. pro zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, kde je vedena pod sp. zn. 3 T 148/2022. Tohoto zločinu se měl obviněný dopustit tím, že jako jednatel společnosti U. T., IČ: XY, se sídlem XY č. p. XY, Brno, v součinnosti s další neustanovenou osobou vystupující pod jménem L. N., v úmyslu obohatit sebe a společnost U. T., v období od listopadu 2019 do března 2020 prostřednictvím databanky R. přeprodával přepravy zboží, kdy se nejprve zavázal provést přepravu vůči jedné společnosti, tuto přepravu vyfakturoval, fakturu postoupil faktoringové společnosti 4. F., se sídlem XY, Praha 1, za 80 % původní hodnoty faktury, přičemž částka odpovídající této hodnotě byla vždy vyplacena na bankovní účet společnosti U. T., č. XY, který obviněný založil dne 18. 10. 2019, jako jediná osoba měl k tomuto účtu dispoziční právo a osobně prostřednictvím výběrů z bankomatů či na přepážce banky vybíral finanční prostředky došlé na tento účet od společnosti 4. F., s nimiž poté naložil nezjištěným způsobem, přičemž vůči 4. F., s níž dne 23. 10. 2019 osobně uzavřel smlouvu o faktoringové spolupráci, úmyslně zamlčel, že faktoringová spolupráce je pouze účelovou záminkou k vylákání finančních prostředků. Následně tytéž přepravy zboží objednával u dalších, v obžalobě uvedených poškozených dopravců (se sídly na různých místech České republiky), které rovněž uváděl v omyl, neboť jednal se záměrem objednanou přepravu zboží nezaplatit, faktury vystavené po realizaci přepravy jim ani zčásti neuhradil a stal se nekontaktním, přičemž shodným způsobem jednal nejméně v 19 případech. V celkovém součtu způsobil všem poškozeným subjektům (dopravcům) škodu ve výši 1 683 670,50 Kč.
2. Usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne 14. 12. 2022, č. j. 3 T 148/2022-847, byla podle §188 odst. 1 písm. a) tr. ř. trestní věc obviněného předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti s tím, že Okresní soud v Mělníku není místně příslušný k jejímu projednání, ale měl by jím být Okresní soud Brno-venkov. Ze spisového materiálu totiž vyplynulo, že sídlo společnosti U. T., na adrese XY, Brno, bylo pouze virtuální a jmenovaná společnost zde fakticky nikdy nesídlila. Místo bydliště obviněného J. S., kde mohlo docházet k jeho obohacování, je v obvodu Okresního soudu Brno-venkov. Žádný z poškozených subjektů neměl a nemá sídlo v obvodu Okresního soudu v Mělníku. Soud dále poukázal na ustanovení §18 odst. 1, 2 tr. ř., podle kterého řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Nelze-li místo činu zjistit, nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje. Jestliže se nedají tato místa zjistit nebo jsou mimo území České republiky, koná řízení soud, v jehož obvodu čin vyšel najevo. Okresní soud dospěl k závěru, že ve věci není místně příslušný, předložil věc proto Nejvyššímu soudu, který je nejbližší společně nadřízený Okresnímu soudu v Mělníku, kde byla podána obžaloba, a Okresnímu soudu Brno-venkov, který je věcně a místně příslušný k projednání věci.
3. Nejvyšší soud jako soud příslušný k projednání věci zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle §24 tr. ř. a dospěl k následujícímu závěru.
4. Nejprve je vhodné uvést, že ustanovení §18 tr. ř. v odstavci 1 a 2 uvádí hlediska, podle nichž se určuje místní příslušnost. V odstavci 1 je uvedeno jako základní místo spáchání činu a v odstavci 2 další hlediska, jimiž jsou místo kde obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje, která jsou rovnocenná, anebo místo, kde trestný čin vyšel najevo. Tato hlediska jsou vzájemně v poměru subsidiarity, a to v pořadí, v jakém jsou obsažena v tomto ustanovení. Příslušnost podle místa spáchání má přednost před ostatními pravidly, která nastupují hierarchicky v případě, že nelze použít předchozí kritérium.
5. Podle §18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele, naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Jestliže následek nastal nebo měl nastat na jiném místě, než na kterém byla vykonána trestná činnost, jde o tzv. distanční delikt (srov. č. 37/1961 a č. 12/1972 Sb. rozh. tr.). Místem spáchání trestného činu podvodu, je-li v daném případě distančním deliktem, je jednak místo, kde se pachatel dopustil jednání, jímž někoho uvedl v omyl, využil něčího omylu nebo zamlčel podstatné skutečnosti, dále místo, kde vznikla škoda a také místo, kde se pachatel obohatil.
6. Aplikujeme-li tyto zásady na uvedený případ, je zřejmé, že se v dané věci jedná o distanční delikt, v jehož rámci (pokud jde o jeho podstatu, popsanou zejména v druhé části skutkové věty obžaloby) měl obviněný vůči poškozeným dopravcům jednat podle obžaloby klamavě, resp. zamlčet podstatné skutečnosti a uvést je v omyl (prostřednictvím telefonu či emailu) objednáním přepravy, za jejíž realizaci nehodlal zaplatit, s úmyslem obohatit sebe a společnost U. T. (jak také vyplývá z právní věty obžaloby, podle níž obviněný spáchal citovaný zločin tím, že sebe a jiného obohatil tím, že uvedl někoho v omyl a zamlčel podstatné skutečnosti, a způsobil takovým činem značnou škodu). Současně mělo jít o distanční delikt, za situace, kdy osoby uváděné pachatelem v omyl se nacházely na jiném místě, než bylo místo, kde se nacházel obviněný, přičemž obě tato místa byla místem spáchání trestného činu, stejně jako místo, kde vznikla škoda a také místo, kde se pachatel obohatil.
7. Jak dále, pokud jde o konkrétní lokalizaci zmíněných momentů, vyplývá z obsahu spisového materiálu, zejména z výpovědí poškozených, měla komunikace mezi poškozenými a společností U. T., probíhat pouze telefonicky nebo prostřednictvím emailové komunikace či databanky R. Obviněný k věci uvedl, že do chodu společnosti nijak nezasahoval, pouze vyzvedával poštu na adrese společnosti v Brně a vybíral peníze na pobočce banky nebo z bankomatu, přičemž tak měl podle svých slov činit pro osobu (zemřelého) M. S. Ze spisového materiálu tak dosud není na jisto postaveno, odkud byly činěny klamavé objednávky přeprav na různé přepravce. Pokud jde o poškozené, mají svá sídla a místa podnikání na různých místech České republiky, v obvodech působnosti různých soudů, jak je ostatně uvedeno v samotné obžalobě. Z výpovědí zástupců poškozených subjektů založených v trestním spisu vyplývá, že nebyli konkrétně dotazováni, kde se nacházeli nebo kam konkrétně jim byla doručena objednávka od obviněného na přepravu zboží (za jejíž uskutečnění obviněný nehodlal zaplatit). Je však nepochybné, že nezaplacením faktur vystavených za realizaci objednané přepravy, vznikla poškozeným škoda, a to v sídlech a místech jejich podnikání. Žádné z těchto míst se však nenachází v obvodu Okresního soudu v Mělníku. V obvodu tohoto soudu bylo shodou okolností podáno jedním z poškozených trestní oznámení, což však nezakládá místní příslušnost soudu k projednání věci.
8. Je tak především zřejmé, že obžaloba byla podána u místně nepříslušného soudu (Okresního soudu v Mělníku). Dále je namístě konstatovat, že dovozovaným jednáním obviněného mělo dojít také k následku, a to ke škodě na majetku poškozených přepravců, kteří mají sídlo a místo podnikání na různých místech České republiky, v obvodech různých soudů, kde byl tedy trestný čin ve smyslu §18 odst. 1 tr. ř. také spáchán. S ohledem na to pak není důvodu přistoupit k užití subsidiárních hledisek podle §18 odst. 2 tr. zákoníku (srov. návětí tohoto ustanovení „Nelze-li místo činu zjistit…“) a odvíjet určení místně příslušného soudu od místa, kde obviněný bydlí, jak navrhoval Okresní soud v Mělníku. Zde Nejvyšší soud na okraj dodává, že zmíněným hlediskem se především rozumí především místo faktického bydliště obviněného, resp. místo, kde má reálně vytvořené podmínky k bydlení, což však podle údajů ve spisu nesvědčí místu trvalého pobytu obviněného v Hrušovanech u Brna (ve své výpovědi obviněný pak uvedl, že se zdržuje v Těšanech, což je rovněž v okrese Brno-venkov, popřípadě byl v průběhu řízení dovozován i jeho aktuální pobyt ve Vídni, viz č. l. 41 spisu).
9. Ačkoliv by v úvahu mohla přicházet místní příslušnost více soudů k projednání věci, Nejvyšší soud rozhodl, že podle §24 odst. 1 tr. ř. místně příslušný k projednání věci je Městský soud v Brně, neboť v jeho obvodu mělo (také) dojít k následku trestného jednání obviněného, a to ke vzniku škody u poškozené společnosti E. T., se sídlem XY, Brno (viz bod 1. obžaloby) a měl být zde tudíž ve smyslu §18 odst. 1 tr. ř. v obvodu tohoto soudu trestný čin spáchán. V obvodu tohoto soudu pak má i sídlo, byť patrně formální, společnost U. T.
10. Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení, tedy že podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Městský soud v Brně.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 1. 2. 2023
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu