ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.1016.2023.1
sp. zn. 7 Tdo 1016/2023-10996
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. 11. 2023 o dovolání obviněného J. Š. podaném proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 12. 2022, sp. zn. 3 To 36/2022, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 15/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze (nalézací soud, soud prvního stupně) ze dne 5. 1. 2022, č. j. 3 T 15/2016-9918, byl obviněný J. Š. uznán vinným (vedle dalších obviněných) pod body 1-4 zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, pod body 1-3 i podle §240 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 6. 2016, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, dále peněžitý trest v celkové výši 3 000 000 Kč, trest propadnutí náhradní hodnoty – finanční hotovosti 125 000 Kč a trest zákazu činnosti (ve výroku blíže specifikovaný) na dobu deseti let. Dále bylo rozhodnuto o vině a trestech spoluobviněných M. R., Denise Daráše a J. D.
2. Trestný čin spočíval v podstatě v tom, že obviněný v období od února 2009 do června 2011 společně se spoluobviněnými ke škodě Českého státu – Finančního úřadu pro hl. m. Prahu zkrátili daň z přidané hodnoty (DPH) z obchodů s drahými kovy celkem o 165 988 421 Kč. Obviněný J. Š. tyto obchody s drahými kovy organizoval a řídil, úkoloval spoluobviněné Denise Daráše a J. D., aby jako osoby jednající za společnosti Arabeva plus, s. r. o., OLEA Invest, s. r. o., a WENGE Consulting, s. r. o., nakupovali drahé kovy od jiných obchodních společností, respektive aby WENGE Consulting, s. r. o., prodávala drahé kovy dalším společnostem, přičemž prodávajícím společnostem vznikla povinnost přiznat a odvést DPH, kterou obvinění nesplnili. Konkrétně pod bodem 1) výroku o vině obviněný J. Š. úkoloval spoluobviněného Denise Daráše, jediného jednatele a společníka společnosti Arabeva plus, s. r. o., aby nakupoval drahé kovy od společnosti Algera plus, s. r. o, která prodala společnosti Arabeva plus, s. r. o., drahé kovy podle faktur specifikovaných ve výroku o vině, na základě čehož společnosti Algera plus, s. r. o., vznikla povinnost přiznat a odvést DPH ve výši celkem 76 198 852 Kč, avšak společnost žádná přiznání k DPH nepodala a daň nezaplatila, neboť jediným statutárním orgánem a společníkem této společnosti měla být neexistující fyzická osoba Róbert Antal, za kterého se fyzicky vydával V. T., o čemž obvinění věděli a využili toho, přičemž obviněný J. Š. sám předstíral obchodní činnost společnosti Algera plus, s. r. o., když měl v držení razítko této společnosti a na jím užívaných úložištích byl uložen podpis Róberta Antala, přičemž tímto razítkem a podpisem byly opatřeny podpisy společnosti Algera plus, s. r. o. Jednání pod bodem 2) se obviněný dopustil obdobným způsobem společně se spoluobviněnými M. R. a Denisem Darášem, když řídil obchody, při kterých společnost OLEA, s. r. o., za niž fakticky jednal spoluobviněný Denis Daráš, nakupovala drahé kovy od společnosti INTERLAKEN Trade, s. r. o., které tak vznikla povinnost přiznat a odvést DPH ve výši celkem 42 628 859 Kč, což však neučinila, přičemž uvedené obchody byly realizovány bez jakékoli účasti jediného jednatele a společníka společnosti INTERLAKEN Romana Chromého, který pouze podepisoval předložené faktury, a obchodní činnost za tuto společnost podle pokynů obviněných J. Š. a M. R. uskutečňoval spoluobviněný Denis Daráš, přičemž žádný z obviněných nezajistil podání přiznání k DPH za společnost INTERLAKEN. Shodně obvinění postupovali v případě jednání popsaného pod bodem 3) výroku o vině, čímž zkrátili daň o 41 108 701 Kč. Konečně jednání pod bodem 4) výroku o vině se obviněný dopustil tak, že úkoloval spoluobviněného J. D., který jako jediný jednatel a společník společnosti WENGE Consulting, s. r. o., prodával za tuto společnost drahé kovy dalším ve výroku o vině specifikovaným společnostem, čímž vznikla společnosti WENGE povinnost přiznat a odvést DPH, což spoluobviněný J. D. v úmyslu zkrátit DPH neučinil, a z pokynu obviněného J. Š. tak byla zkrácena DPH o 6 052 009 Kč.
3. K odvolání obviněného, kterým napadl rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu, Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 12. 2022, č. j. 3 To 36/2022-10414, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek zrušil mimo jiné ve výroku o trestu ohledně obviněného J. Š. a uložil mu (při nezměněném výroku o vině) trest odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou, dále peněžitý trest v počtu 300 denních sazeb po 10 000 Kč, tedy v celkové výši 3 000 000 Kč, trest propadnutí náhradní hodnoty – finanční hotovosti 125 000 Kč a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních společností či jeho člena, kontrolního orgánu obchodních společností či jeho člena a funkce prokuristy obchodních společností včetně jejich zastupování na základě plné moci na dobu šesti let. Nově rozhodl odvolací soud k jejich odvolání také o trestech spoluobviněných M. R. a Denise Daráše. Odvolání státního zástupce bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný J. Š. dovolání. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. a), g), h) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. připomněl, že jeho trestní věc byla u Městského soudu v Praze původně přidělena senátu JUDr. Kamila Kydalky, který ji začal projednávat s přísedícími Evou Marčíkovou a Ivanem Galambicou. Obviněný namítl, že poté, co z důvodu dlouhodobé pracovní neschopnosti JUDr. Kamila Kydalky byla věc přidělena předsedkyni senátu JUDr. Silvii Slepičkové, nebylo při změnách přísedících postupováno v souladu s rozvrhem práce. Konstatoval dále, že přísedící Mgr. Ing. Radim Patočka, který je zaměstnán jako ředitel právního odboru u Generálního finančního ředitelství, byl v hlavním líčení dne 29. 7. 2020 vyloučen z projednávání věci, nebylo však vyhověno žádosti obviněného o opakování dříve provedených důkazů. Obviněný pak citoval z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo reagováno na jeho odvolací námitky, a namítl, že pokud je po podání obžaloby rozhodováno o vazbě, musí být vazební zasedání a hlavní líčení konáno ve stejném složení senátu, neboť i při vazebním zasedání se provádějí důkazy. Podle obviněného by přijetí právního názoru odvolacího soudu znamenalo, že by celé dokazování mohl provádět jeden senát a zcela jiný senát by pak meritorně rozhodl. Obviněný připustil, že v souladu s rozvrhem práce může docházet ke změnám přísedících i předsedy senátu, podle jeho názoru však není možné, aby přísedící, který se z jakéhokoli důvodu nezúčastní vazebního zasedání nebo hlavního líčení, se opět v jiné fázi řízení před soudem přísedícím stal, jak se stalo v případě přísedícího Ivana Galambici. Takový postup je podle dovolatele v rozporu se zásadou zákonného soudce.
5. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný vytkl, že odvolací soud se nesprávně vypořádal s námitkami vznesenými k telefonním odposlechům. Příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu stejně jako příkazy k jejich prodloužení podle obviněného postrádají řádné odůvodnění. Navíc doba odposlechu jeho telefonního čísla uplynula dne 19. 8. 2010, aniž byl podán návrh na prodloužení, přičemž až dne 24. 8. 2010 byl státním zastupitelstvím podán nový návrh, jemuž bylo vyhověno dne 27. 8. 2010. Tímto postupem – podáním nového návrhu místo řádného prodloužení doby povoleného odposlechu – došlo podle dovolatele k obcházení zákona. I v této části dovolání obviněný cituje některé pasáže napadeného rozhodnutí, s nimiž polemizuje.
6. Dále obviněný namítl, že odvolací soud se nesprávně vypořádal s námitkou týkající se způsobu provádění důkazu přehráním záznamu všech zaznamenaných telefonních hovorů tak, aby představovaly ucelený a kontinuální soubor informací, nikoli jen informací vytržených z kontextu. Obviněný trval na požadavku přehrání všech telefonních hovorů, neboť jedině tak lze podle něho zabezpečit, že nebudou přehrávány a hodnoceny pouze odposlechy svědčící obžalobě. Navíc jen tak lze všem obviněným zajistit možnost vyjádřit se k odposlechům v tom směru, zda se jimi vysvětluje podnikání, nebo zda se jedná o domluvu o trestné činnosti.
7. V další části dovolání obviněný vznesl námitky proti skutkovým zjištěním soudů a hodnocení důkazů. Uvedl, že popis mechanismu trestné činnosti odvolacím soudem představuje jen obecné formulace, které jsou v rozporu s důkazy a s jeho nevyvrácenou obhajobou. Poněkud nejasně namítl, že společnosti Algera plus, s. r. o., nemohla vzniknout žádná daňová povinnost, neboť jedinou osobou, jež byla oprávněna za tento subjekt jednat, byl v rozhodné době JUDr. Petr Madaj, který však společnost po převodu obchodního podílu na Róberta Antala a jeho jmenování jednatelem prokazatelně nijak nezastupoval. Dále obviněný citoval závěry odvolacího soudu, podle kterých osoba Róberta Antala neexistuje a vydával se za něho svědek V. T., o čemž obviněný věděl. Citoval též důkazy, na základě kterých soudy tyto závěry učinily. K tomu jen zcela obecně namítl, že závěry soudů jsou nesprávné a v rozporu s obsahem provedených důkazů. Polemizoval rovněž s argumentací odvolacího soudu k námitkám týkajícím se znaleckého posudku písmoznalkyně PhDr. Václavy Musilové a uvedl, že z rozhodnutí soudů obou stupňů nelze zjistit, jak soudy vlastně jeho námitky vyhodnotily. Poté obviněný opětovně citoval závěry odvolacího soudu, tentokrát reagující na námitky obviněného týkající se citace protokolu o jeho výsleších, a vyjádřil nesouhlas se závěrem, že pokud došlo k nepřesné interpretaci, neměla význam pro správnost rozhodnutí soudu prvního stupně.
8. K dovolacímu důvodu podle §265b odst.1 písm. h) tr. ř. dovolatel uvedl, že důkazy neumožňují učinit závěr o tom, že se dopustil daňového deliktu s odkazem na ustanovení zejména §92 zákona o dani z přidané hodnoty. Soudy obou stupňů podle něj pouze citují ustanovení §92, §21 a §72 odst. 1, 2 písm. a) tohoto zákona, avšak neaplikují je na obchodní případy, které jsou předmětem trestního řízení. Přejímají závěry uvedené v obžalobě, aniž by se vypořádaly s obhajobou obviněného. Dovolatel cituje pasáž z odůvodnění rozhodnutí, podle které obviněnými obchodované materiály s obsahem drahých kovů nesplňovaly podmínky pro zvláštní režim DPH u investičního zlata, zlata a přenesené daňové povinnosti. Současně vytýká, že z rozhodnutí odvolacího ani nalézacího soudu nevyplývá, jakými úvahami se soudy v tomto směru řídily. Rozhodnutí soudů obou stupňů označuje za nepřezkoumatelná.
9. Dovoláním se obviněný domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal soudu prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání obviněného poukázal na specifický způsob formulace dovolání, v němž těžiště argumentace spočívá v citaci jednotlivých pasáží odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu a polemice s nimi. Připomněl, že dovolání je opravný prostředek značně formalizovaný a Nejvyšší soud se může v řízení o dovolání zabývat jen těmi skutečnostmi, které jsou v dovolání uplatněny v souladu s jeho obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř. tak, aby byly uvedeny konkrétně přímo v textu dovolání. Dovolatel nemůže svou námitku opírat jen o odkaz na skutečnosti uplatněné v řádném opravném prostředku. Tím spíše není povinností Nejvyššího soudu, aby interpretací polemiky dovolatele s odůvodněním rozhodnutí odvolacího soudu, což je argumentace problematická již s ohledem na ustanovení §265a odst. 4 tr. ř., dovozoval, jaké námitky dovolatel vznáší proti napadanému rozhodnutí. Přihlížet lze proto pouze k těm námitkám, které dovolatel alespoň nějak formuloval přímo v textu dovolání.
11. K námitkám týkajícím se dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. státní zástupce uvedl, že vadu spočívající v nenáležitém obsazení soudu z hlediska požadavků zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, dovolatel nevytýká a v předmětné trestní věci k ní ani nedošlo. Dovolatel v podstatě namítá, že členem senátu neměl být přísedící Ivan Galambica. Nevytýká přitom, že by tento přísedící nebyl rozvrhem práce Městského soudu v Praze určen k rozhodování v senátě 3 T uvedeného soudu. Dovolatel vychází z toho, že tento přísedící se nemohl účastnit rozhodování v hlavním líčení, protože se neúčastnil vazebního zasedání dne 6. 9. 2019 (které se týkalo nikoli dovolatele, ale rozhodování o vazbě spoluobviněného Denise Daráše). Názor dovolatele nemá oporu v žádném ustanovení trestního řádu ani zákona o soudech a soudcích, když požadavek nezměnitelnosti složení senátu vyplývající z §197 tr. ř. se týká toliko hlavního líčení. V podrobnostech se státní zástupce ztotožnil s argumentací uvedenou v odst. 36.-39. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu a poukázal na závěry rozhodnutí Ústavního soudu ve věci III. ÚS 711/01, podle kterých ústavní imperativ, dle něhož „nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci“ (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), je ochranou především proti libovolnému či účelovému obsazení jednajícího soudu ad hoc, a nelze jej zaměňovat za procesní prostředek, jímž by mělo být ex post zvráceno již vydané rozhodnutí. Státní zástupce má za to, že v předmětné věci nedošlo k žádné libovůli nebo účelovosti při stanovení složení senátu a že námitky dovolatele proti složení senátu jsou projevem jeho snahy „za každou cenu“ dosáhnout zvrácení pravomocného odsuzujícího soudního rozhodnutí. Námitky týkající se podjatosti přísedícího Mgr. Ing. Radima Patočky podle státního zástupce deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť námitky týkající se rozhodování vyloučeným orgánem lze vznášet pouze v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., který dovolatel neuplatnil. Navíc jmenovaný přísedící ve věci nerozhodl.
12. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podle státního zástupce formálně podřadit námitky týkající se nezákonnosti odposlechu a záznamu telefonních hovorů a námitku tzv. opomenutých důkazů, podle které měl být proveden důkaz přehráním všech zaznamenaných telefonních hovorů. Blíže nekonkretizovaná námitka týkající se údajné absence řádného odůvodnění příkazů k odposlechu však nemůže odůvodnit procesní nepoužitelnost odposlechů. Případnou přílišnou stručnost odůvodnění příkazů nelze považovat za vadu tak závažnou, aby zakládala procesní nepoužitelnost takto získaného důkazu. K tomu státní zástupce poukázal na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 11 Tdo 1007/2020, podle kterých kontinentální (tedy i české) trestní řízení vychází z formálně-materiální povahy důkazu a zpravidla jen takové vady úkonu, které porušují právo na spravedlivý proces, vedou k vyloučení důkazu. Proto ani případné neúplné či nedostatečné odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, které dostatečně podrobně neobsahuje všechny požadavky uvedené v §88 odst. 1, 2 tr. ř., nemusí bez dalšího založit nepoužitelnost odposlechů a záznamů opatřených na jejich podkladě. Ani ojedinělé pochybení spočívající v tom, že namísto prodloužení doby trvání odposlechu podle §88 odst. 4 tr. ř. byl odposlech nařízen znovu, není procesním pochybením takového rázu, aby zakládalo procesní nepoužitelnost důkazu. Ze spisových materiálů, které má Nejvyšší státní zastupitelství k dispozici, ani z obsahu dovolání přitom nevyplývá, že by dovolatel podal návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle §314l odst. 1 tr. ř. Pokud jde o přehrání všech telefonních hovorů, poukázal státní zástupce na rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 2606/18, podle něhož obviněný nemá právo navrhovat přehrání konkrétních nezájmových hovorů, pokud neodůvodní, jaké konkrétní skutečnosti mají být tímto postupem zjištěny a prokázány. Za nedostatečné přitom Ústavní soud shledal odůvodnění takového návrhu obecným tvrzením, že zájmové hovory byly vytrženy z kontextu, který by mohl být nezájmovými hovory doplněn. Jestliže tedy obecná argumentace kontextem obsahu zájmových a nezájmových hovorů není dostačující k odůvodnění požadavku na přehrání záznamu konkrétního hovoru, pak tím spíše takováto paušální argumentace není dostatečná k tomu, aby obviněný mohl požadovat přehrání všech zaznamenaných hovorů. K námitkám týkajícím se samotných skutkových zjištění státní zástupce podotkl, že existenci zjevného rozporu skutkových zjištění s obsahem důkazů nelze vyvodit z obecného tvrzení dovolatele, že zjištění soudu o mechanismu trestné činnosti jsou v rozporu s provedenými důkazy a s jeho obhajobou. Dílčí konkrétní námitky dovolatele jsou pouhou polemikou s hodnocením důkazů soudy, která nemůže naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Navíc dovolatel ani nespecifikuje, jakého skutkového zjištění rozhodného pro naplnění zákonných znaků trestného činu podle §240 tr. zákoníku se tyto námitky týkají. Procesní námitky proti správnosti protokolace výpovědí obviněného se pak nacházejí zcela mimo rámec kteréhokoli z dovolacích důvodů.
13. Konečně k námitkám týkajícím se dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupce uvedl, že dovolatel neuplatňuje žádnou konkrétní námitku, kterou by vytýkal nesprávné dovození zákonných znaků přisouzeného trestného činu. Kromě obecného tvrzení o tom, že provedené důkazy neumožňují učinit závěr o jeho vině, dovolatel pouze kritizuje kvalitu odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu a označuje je za nepřezkoumatelné. Neuvádí při tom žádné konkrétní argumenty, proč citovaná ustanovení zákona o DPH na obviněnými realizované „obchodní případy“ nedoléhají. Podle názoru státního zástupce jde spíše o nesouhlas obviněného se skutkovými zjištěními, podle kterých zboží ve skutečnosti dovážel ze zahraničí a řetězec přeprodejů materiálů obsahujících drahé kovy byl účelově vytvořen (body 57.-59. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu), ani v tomto směru však dovolatel námitky jasně nezformuloval. Dovolatel tedy nevytýká žádné konkrétní porušení trestních nebo mimotrestních hmotně právních norem, a námitky v podobě uplatněné dovolatelem tudíž nejsou způsobilé dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. naplnit.
14. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
15. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř.
16. Podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. lze dovolání podat mimo jiné tehdy, jestliže ve věci rozhodl soud, který nebyl náležitě obsazen. Pod tento dovolací důvod judikatura řadí i námitky takového obsazení soudu, jež jasně neplyne z rozvrhu práce tohoto soudu, a náleží sem i námitky, že soud rozhodl v jiném složení, než ve kterém věc projednal v hlavním líčení, aniž byly splněny podmínky stanovené v §219 odst. 1 věta druhá tr. ř., a námitky vytýkající, že nebylo dodrženo ustanovení §197 tr. ř. o náhradním soudci. Tento dovolací důvod se týká práva na zákonného soudce, které je v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod vymezeno tak, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon.
17. V dané věci není sporné, že Městský soud v Praze rozhodl citovaným rozsudkem jako soud prvního stupně, a to v senátě složeném z předsedkyně senátu a dvou přísedících, kteří se zúčastnili celého hlavního líčení. To bylo původně konáno dne 4. 2. 2019 za předsednictví JUDr. Kamila Kydalky a členy senátu byli přísedící Ivan Galambica a Eva Marčíková, zatímco náhradní přísedící byla Zdeňka Pustayová. To však není zásadní a odvolací soud to v napadeném rozhodnutí připomněl zejména pro dokreslení toho, že postup soudu prvního stupně nevykazuje jakékoliv známky svévole. Hlavní líčení se totiž poté, co věc byla z důvodu dlouhodobé pracovní neschopnosti JUDr. Kamila Kydalky přidělena předsedkyni senátu JUDr. Silvii Slepičkové, konalo celé znovu, a to od 18. 9. 2019 během celé řady jednacích dnů. Přísedícími byli až do 29. 7. 2020 Zdeňka Pustayová a Mgr. Ing. Radim Patočka, náhradním přísedícím byl Ivan Galambica. Ten nastoupil dne 30. 7. 2020 v souladu s §197 odst. 2 tr. ř. za přísedícího Mgr. Ing. Radima Patočku (z důvodu jeho vyloučení v souvislosti se změnou jeho pracovního zařazení) a poté bylo hlavní líčení dokončeno a věc rozhodnuta v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Silvie Slepičkové a přísedících Zdeňky Pustayové a Ivana Galambici.
18. Obviněný poukázal na to, že dne 6. 9. 2019 se konalo vazební zasedání, v němž se rozhodovalo o dalším trvání vazby spoluobviněného Denise Daráše a jehož se nezúčastnil přísedící Ivan Galambica, nýbrž Zdeňka Pustayová a Mgr. Ing. Radim Patočka (č. l. 7191). To podle obviněného bránilo tomu, aby se následujícího hlavního líčení a rozhodnutí ve věci zúčastnil přísedící Ivan Galambica. Jde však o námitku zjevně neopodstatněnou. Jednak se požadavek na neměnné složení senátu vztahuje pouze na hlavní líčení, nikoli na vazební zasedání (vyplývá to z §197 a §219 odst. 3 tr. ř.), jednak se zmíněné vazební zasedání konalo ještě před zahájením hlavního líčení za předsednictví JUDr. Silvie Slepičkové a týkalo se jiného obviněného. V podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje na odst. 36-39 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, který se s touto problematikou podrobně a přesvědčivě vypořádal.
19. Námitka dovolatele, že části hlavního líčení se zúčastnil jako přísedící Mgr. Ing. Radim Patočka, který byl posléze vyloučen z důvodu změny svého pracovního zařazení na Generálním finančním ředitelství, není pod uvedený dovolací důvod podřaditelná, neboť ten se vztahuje [stejně jako dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.] k soudu (jeho složení), který ve věci rozhodl. Nejvyšší soud uvážil i z hlediska práva obviněného na spravedlivé řízení námitku, že mělo být po vyloučení jmenovaného přísedícího opakováno dokazování provedené v dosavadním hlavním líčení. Dospěl však k závěru, že práva obviněného porušena nebyla. Je skutečností, že až do 29. 7. 2020 se tento přísedící zúčastnil hlavního líčení. Z důvodu jeho pracovního působení u Generálního finančního ředitelství byla v průběhu řízení řešena otázka jeho vyloučení. Městský soudu v Praze rozhodl usnesením ze dne 19. 9. 2019, č. j. 3 T 15/2016-7267, že jmenovaný není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v této trestní věci. Stížnost proti tomuto usnesení byla zamítnuta usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 10. 2019, č. j. 3 To 97/2019-7341. Přípisem ze dne 24. 7. 2020 (č. l. 7968) a přednesem v rámci hlavního líčení dne 29. 7. 2020 (č. l. 7960) tento přísedící sám dal v úvahu své vyloučení z důvodu změny svého postavení u Generálního finančního ředitelství, jakkoli se i nadále subjektivně považoval za zcela nepodjatého. Nakonec bylo ještě v hlavním líčení dne 29. 7. 2020 rozhodnuto o jeho vyloučení z vykonávání úkonů trestního řízení v této věci (č. l. 7964). Ani z odůvodnění tohoto usnesení (č. l. 8082-8091), v němž se soud celou záležitostí podrobně zabýval, nevyplývá, že by vznikly pochybnosti o nepodjatosti jmenovaného přísedícího během do té doby proběhlého hlavního líčení. Spíše šlo o to, že ačkoliv se v rámci své dosavadní pracovní činnosti s danou trestní kauzou neseznámil, nyní, po 1. 7. 2020, by se mohl s projednávanou věcí z titulu své nové funkce a působnosti jemu podřízených útvarů setkat, což by mohlo spolu s jeho vyšší funkcí u zaměstnavatele vzbuzovat pochybnost o jeho nepodjatosti. V podrobnostech lze odkázat na citované usnesení Městského soudu v Praze. Nejvyšší soud uzavírá, že z namítaného hlediska neshledal žádné procesní pochybení v postupu Městského soudu v Praze a neshledal ani žádné důvody k tomu, aby muselo být opakováno dokazování provedené v hlavním líčení v době, kdy byl členem senátu jako přísedící Mgr. Ing. Radim Patočka.
20. Z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je dovolání zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
21. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
22. Pod tento dovolací důvod je podřaditelná námitka procesní nepoužitelnosti záznamů telekomunikačního provozu z důvodu nedostatečného odůvodnění příkazů k odposlechu. Tato námitka však není v dovolání blíže specifikována a zůstává v rovině zcela nekonkrétní polemiky s odůvodněním rozhodnutí odvolacího soudu, z něhož cituje. Nejvyšší soud se naopak se závěry Vrchního soudu v Praze shrnutými zejména v odst. 41-43 a 53 odůvodnění napadeného rozhodnutí ztotožňuje. V zájmu přesnosti a lepší přezkoumatelnosti by bylo jen vhodné dodat, že první ve věci vydaný příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaný Obvodním soudem pro Prahu 5 dne 19. 10. 2009 je založen na č. l. 5183 trestního spisu, další příkaz ze dne 9. 11. 2009 na č. l. 5187 a další příkazy se nacházejí ve svazku 18 tr. spisu, včetně prodloužení příkazů Městským soudem v Praze na č. l. 5190, 5194, 5200, 5204 a dalších. Je třeba souhlasit s odvolacím soudem, že příkazy k odposlechu splňují základní formální i obsahové náležitosti. Dovolatel ostatně neuvádí, který z požadavků uvedených v §88 odst. 1, 2 tr. ř. kladených na obsah příkazů nepovažuje za splněný. Proto lze odkázat na označené pasáže napadeného rozhodnutí se závěrem, že záznamy telekomunikačního provozu byly jako důkaz použity v souladu se zákonem.
23. Přisvědčit nelze ani námitce, která dovozuje procesní nepoužitelnost těchto záznamů z ojedinělého pochybení, k němuž došlo tím, že po uplynutí doby povoleného odposlechu dne 19. 8. 2010 nebylo v něm pokračováno kontinuálně na základě příkazu k prodloužení doby trvání odposlechu, nýbrž až na základě nového návrhu podaného státním zastupitelstvím dne 24. 8. 2010. Je skutečností, že doba povoleného odposlechu telefonního čísla obviněného uplynula dne 19. 8. 2010 (č. l. 5200), aniž byl podán návrh na prodloužení, a že v odposlechu bylo pokračováno až na základě nového příkazu ze dne 27. 8. 2010 (č. l. 5211). Jak ale vyložil odvolací soud v odst. 41 odůvodnění svého rozsudku, šlo o čistě formální pochybení, které nenese znaky svévole orgánů činných v trestním řízení. Zjevně nešlo o nějaké obcházení zákona tím, že místo prodloužení doby odposlechu podle §88 odst. 4 tr. ř. soudem vyššího stupně rozhodl o novém návrhu Obvodní soud pro Prahu 5. Jednalo se o výjimečné opomenutí, a kromě toho i tento nově vydaný příkaz k odposlechu byl přezkoumán a prodloužen příkazy Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2010 a ze dne 22. 4. 2011 (č. l. 5231, 5257).
24. Dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v alternativě opomenutého důkazu odpovídá námitka, že nebyly soudem přehrány veškeré zaznamenané telefonní hovory. I tato námitka je však zjevně neopodstatněná. Je na soudu, aby zvážil, které důkazy jsou pro rozhodnutí podstatné a vztahují se k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu. Neprovedení záznamů telefonních hovorů, které se netýkají projednávané věci, není opomenutím důkazu. V podrobnostech lze odkázat na odst. 47 odůvodnění napadeného rozhodnutí a Nejvyšší soud se ztotožňuje i s výše uvedeným vyjádřením státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k této otázce. Navíc lze dodat, že podle sdělení policejního orgánu na č. l. 6569-6570 byly obhájci obviněného poskytnuty jím vyžádané části spisu, včetně „kopie veškerých odposlechů – kopie všech CD v svazku č. 100 pod poř. čísly 21-39“ a obviněný sám uváděl, že všechny odposlechy si mohl (i doma) poslechnout (č. l. 8029).
25. Pokud jde o vlastní skutková zjištění, uvedený dovolací důvod nemůže být naplněn jen obecnou kritikou kvality hodnocení důkazů a skutkových zjištění, případně předkládáním jejich odlišných verzí. Vadou spočívající ve zjevném rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy je důkazní řízení zatíženo v případě, že rozhodná skutková zjištění nemají na provedené důkazy žádnou obsahovou návaznost, nevyplývají z nich při žádném logicky přípustném způsobu jejich hodnocení nebo jsou dokonce pravým opakem skutečného obsahu provedených důkazů. Žádné takové vady obviněný nevytkl. Pokud namítl, že společnosti Algera plus, s. r. o., nemohla vzniknout žádná daňová povinnost, protože Petr Madaj jako jediná osoba oprávněná za ni jednat ji prokazatelně nijak nezastupoval, lze souhlasit s vyjádřením státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, že není jasné, jak má existence daňové povinnosti uvedené společnosti vzešlé z jí prováděných zdanitelných plnění souviset s nečinností Petra Madaje. Námitky týkající se písmoznaleckého posudku PhDr. Václavy Musilové jsou pouhou polemikou s hodnocením tohoto důkazu soudy, která nemůže naplnit dovolací důvod. Navíc obviněný ani nespecifikuje, jakého skutkového zjištění rozhodného pro naplnění zákonných znaků trestného činu podle §240 tr. zákoníku se tyto námitky týkají. Procesní námitky proti správnosti protokolace výpovědí obviněného se nacházejí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. i všech ostatních dovolacích důvodů. Navíc ani v tomto směru dovolatel nespecifikuje, k jakému zjevnému rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy mělo v důsledku údajně nesprávné protokolace dojít, resp. kterého rozhodujícího skutkového zjištění se má tvrzená nesprávnost týkat. V těchto případech jde navíc o námitky, s nimiž se vypořádal již odvolací soud, s jehož závěry obviněný v podstatě vyjadřuje jen obecný nesouhlas.
26. K nespecifikovaným námitkám obviněného zpochybňujícím postup soudů, hodnocení důkazů a odůvodnění rozhodnutí je třeba závěrem uvést, že soudy prvního i druhého stupně naopak postupovaly při utváření skutkových zjištění velmi pečlivě, v rámci dokazování a při hodnocení důkazů nijak nevybočily z mezí daných ustanoveními §2 odst. 5 tr. ř. a §2 odst. 6 tr. ř., svá rozhodnutí podrobným a precizním způsobem odůvodnily a jejich postup a rozhodnutí nevykazují žádné náznaky libovůle. Ve výroku rozsudku nalézacího soudu a zejména pak v odůvodnění rozhodnutí soudů je podrobně popsán i konkrétní mechanismus trestné činnosti.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
27. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídají námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Jde tedy o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli v jiné verzi, kterou případně prosazuje obviněný.
28. Námitky, které obviněný v dovolání uplatnil výslovně ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu, nejsou způsobilé jej naplnit, neboť vyjadřují pouze obecný nesouhlas s odůvodněním napadeného rozhodnutí, které obviněný označil za nepřezkoumatelné. Vyjádřil pouze názor, že provedené důkazy neumožňují učinit závěr o jeho vině. Neuvedl přitom žádnou konkrétní námitku, kterou by vytýkal nesprávné dovození zákonných znaků posuzovaného trestného činu, ani žádné konkrétní argumenty, proč zmíněná ustanovení zákona o DPH na daný případ nedopadají. Dovolatel tedy nevytýká žádné konkrétní porušení trestních nebo mimotrestních hmotně právních norem a z tohoto hlediska bylo dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Závěrem
29. Dovolací námitky obviněného zčásti nebylo možno podřadit pod žádný z uplatněných (ani jiných zákonných) dovolacích důvodů, zčásti se jednalo o námitky zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
30. Závěrem pokládá Nejvyšší soud za nutné vzhledem k výraznému časovému odstupu od vyhlášení napadeného rozhodnutí (dne 5. 12. 2022) konstatovat, že trestní spis mu byl s dovoláním obviněného předložen dne 25. 10. 2023. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 11. 2023
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu