ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.1019.2023.1
sp. zn. 7 Tdo 1019/2023-1060
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 11. 2023 o dovolání, které podal obviněný E. R. , nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 5. 2023, sp. zn. 4 To 39/2023, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 4/2023, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného E. R. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. 2. 2023, č. j. 50 T 4/2023-791, byl obviněný E. R. uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, 3 tr. zákoníku, přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 alinea 2. tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §145 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na osm let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku k trestu vyhoštění na dobu neurčitou a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci (padělaného dokladu totožnosti). Výroky podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody a nemajetkové újmy. Kromě toho bylo rozsudkem rozhodnuto také ohledně obviněného D. M., státního příslušníka Ukrajiny.
2. Zločin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, 3 tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku (bod 1 výroku o vině) spáchal obviněný E. R. podle zjištění Krajského soudu v Brně v podstatě tím, že dne 23. 4. 2022 kolem 02:25 hodin v Brně, XY, na vozovce před hotelem XY po předchozí vzájemné rozepři s poškozeným R. B., nar. XY, společně s obviněným D. M. zaútočil na poškozeného tak, že ho nejprve dvakrát udeřil pěstí do hlavy, strhl ho na zem, dvakrát ho kopl do hlavy a poté, co po zásahu ostrahy z blízkého klubu poškozený vstal, pokusil se obviněného E. R. udeřit a znovu spadl na zem, ho oba obvinění kopali do hlavy, obviněný D. M. mu dvakrát dupl na hlavu, načež po opětovném zásahu ostrahy z blízkého klubu se poškozenému podařilo vstát, avšak obviněný E. R. ho udeřil do horní části těla, a když byl poškozený v bezvládném předklonu, kopl ho do hlavy, a pak již poškozený zůstal ležet na zemi bez známek života. Podle dalších zjištění Krajského soudu v Brně poškozený při útoku utrpěl vážná zranění specifikovaná ve výroku o vině, v důsledku kterých dne 24. 4. 2022 v 11:25 hodin v nemocnici zemřel. Ze zjištění Krajského soudu v Brně je patrno, že útoku obviněných byly přítomny minimálně čtyři další osoby.
3. Přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 alinea 2. tr. zákoníku (bod 2 výroku o vině) spáchal obviněný E. R. podle zjištění Krajského soudu v Brně v podstatě tím, že v blíže nezjištěné době, pravděpodobně v roce 2021, si nechal v Moldavské republice zhotovit padělek občanského průkazu Rumunské republiky s vlastní fotografií, avšak se smyšleným jménem, s tímto dokladem přicestoval do České republiky a dne 23. 4. 2022 v 02:40 hodin v Brně tento doklad předložil policejní hlídce, která ho zadržela pro podezření z trestného činu.
4. Odvolání, které podal obviněný E. R. proti výroku o trestu, bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 5. 2023, č. j. 4 To 39/2023-873, podle 256 tr. ř. zamítnuto.
5. Obviněný E. R. podal dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Namítl, že výrokem o trestu a v návaznosti na tento výrok také výrokem o zamítnutí odvolání bylo rozhodnuto v důsledku nesprávného právního posouzení otázky použití §58 odst. 2 tr. zákoníku, tj. mimořádného snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby. Poukázal na prohlášení své viny a zdůraznil podíl poškozeného na vzniklém konfliktu a jeho mohutnější tělesnou konstituci. Vyjádřil názor, že jeho námitky odpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť otázka použití ustanovení §58 odst. 2 tr. ř. je otázkou hmotně právního posouzení, což doplnil odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2021, sp. zn. 8 Tdo 109/2021. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření zaujal názor, že uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem. Odkaz na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2021, sp. zn. 8 Tdo 109/2021, označil za nepřiléhavý s ohledem na odlišné okolnosti obou případů. Shrnul vývoj judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu k dané otázce, který se ustálil na závěru přijatém trestním kolegiem Nejvyššího soudu v rozhodnutí publikovaném pod č. 7/2021 Sb. rozh. tr. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2020, sp. zn. 7 Tdo 317/2020). Poukázal na četná rozhodnutí, v nichž Nejvyšší soud vysvětlil, že dovoláním se zásadně nelze domáhat mimořádného snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici sazby, pokud má fakultativní povahu. Státní zástupce navrhl, aby dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.
7. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř., avšak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
8. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v posuzované věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Dovolání je podáno ze zákonného dovolacího důvodu za předpokladu, že konkrétně uplatněné námitky mu odpovídají svým obsahem. Jestliže tomu tak není, jde o dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
9. Obviněný v dovolání deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Dovolání směřovalo proti tomu, jak bylo rozhodnuto o trestu, což obviněný vyjádřil tím, že namítl „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, tj. jiné, než je právní posouzení skutku. Avšak má-li být samotný výrok o uložení trestu dovoláním napaden kvůli porušení hmotného práva, může se tak stát zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Vztah obou dovolacích důvodů je takový, že v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jde o obecný hmotně právní dovolací důvod a v ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. jde o zvláštní hmotně právní dovolací důvod vztahující se jen k samotnému výroku o uložení trestu. Z tohoto vztahu obecného a zvláštního pak logicky vyplývá zásada, že samotný výrok o uložení trestu lze z hmotně právních pozic napadat jen s použitím zvláštního dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a evidentně to ani nepřicházelo v úvahu, protože trest odnětí svobody na osm let mu byl uložen jako přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby stanovené v §145 odst. 3 tr. zákoníku v rozpětí od osmi let do šestnácti let.
10. Podle §58 odst. 2 tr. zákoníku má-li soud za to, že vzhledem k poměrům pachatele a povaze jím spáchané trestné činnosti lze dosáhnout jeho nápravy i trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tehdy, pokud odsuzuje pachatele, který a) napomohl zabránit trestnému činu, jenž jiný připravoval nebo se o něj pokusil, nebo b) prohlásil svoji vinu. Z dovolání je zřejmé, že obviněný měl na mysli aplikaci ustanovení §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, neboť v hlavním líčení prohlásil svoji vinu a soud toto prohlášení přijal.
11. Mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 2 tr. zákoníku má povahu fakultativního postupu, na který není nárok, stejně jako je tomu v případech mimořádného snížení podle §58 odst. 1, odst. 3, odst. 6, odst. 7 tr. zákoníku. Tím se tyto případy liší od případu mimořádného snížení podle §58 odst. 5 tr. zákoníku, které je při splnění stanovených podmínek obligatorní u pachatele, který byl označen jako spolupracující obviněný.
12. Z obsahu a smyslu ustanovení §58 odst. 2 tr. zákoníku je zřejmé, že jeho aplikovatelnost je podmíněna závěrem soudu, podle něhož by trest odnětí svobody uložený v rámci zákonné trestní sazby byl nepřiměřeně přísný, byť to v citovaném ustanovení není takto výslovně formulováno. Nepřiměřenost trestu ale není dovolacím důvodem, a to ani podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pokud tímto dovolacím důvodem je „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. To platí i za situace, kdy otázka uložení přiměřeného trestu je otázkou aplikace hmotného práva, tj. těch ustanovení trestního zákoníku, která upravují kritéria pro stanovení druhu a výměry trestu.
13. Znovu je třeba připomenout povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který není určen k běžné korekci výroku o trestu z hlediska jeho přiměřenosti, ale zásadně jen k nápravě těch nejzávažnějších pochybení spočívajících v uložení nepřípustného druhu trestu nebo v uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. To je vyjádřeno ustanovením §265b odst. 1 písm. i) tr. zákoníku, které ve vztahu k samotnému výroku o uložení trestu vymezuje zvláštní dovolací důvod. Jestliže by nepřiměřenost trestu, který byl uložen jako přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby, měla být považována za „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“ ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., bylo by ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. zákoníku bezpředmětné, nadbytečné, nefunkční a nedávalo by žádný smysl, protože uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu by vždy bylo „jiným nesprávným hmotně právním posouzením“ a spadalo by pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
14. Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do výroku o trestu z důvodu jeho případné nepřiměřenosti. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže uložený trest je v tak extrémním rozporu se zákonnými hledisky, že to dosahuje úrovně, při které je dotčena ústavní zásada proporcionality trestní represe jako jeden ze znaků demokratického právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy) a porušeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces včetně spravedlivosti jeho výsledku (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). V takovém případě má zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanovení čl. 4 Ústavy, podle něhož základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci, a v ustanovení čl. 90 Ústavy, podle něhož soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům, což platí tím spíše, jde-li o ústavně zaručená základní práva.
15. V posuzované věci není žádný důvod k tomu, aby Nejvyšší soud zasáhl do výroku o uložení trestu. Trest odnětí svobody na osm let byl obviněnému vyměřen na spodní hranici zákonné trestní sazby podle §145 odst. 3 tr. zákoníku. Soudy se zabývaly otázkou mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a došly k závěru, že použití tohoto ustanovení nepřichází v úvahu s ohledem na povahu spáchaného trestného činu. Poukázaly přitom na konkrétní okolnosti činu i na to, že obviněný do České republiky přicestoval a zdržoval se zde pod fiktivním jménem s padělaným průkazem totožnosti, a spáchal tedy celkem tři trestné činy. Proti zmíněnému závěru argumentoval obviněný v dovolání jednak podílem poškozeného na konfliktu, jednak jeho tělesnou konstitucí. Nejde však o nic mimořádného, protože je vcelku běžné, že trestný čin těžkého ublížení na zdraví podle §145 tr. zákoníku je vyústěním vzájemného konfliktu, na němž mají podíl oba aktéři, tj. obviněný a poškozený. Navíc obviněný vystupňoval intenzitu útoku i za situace, kdy poškozený byl již těžce ochromen a jevil známky bezvládnosti. Namítaná mohutnost tělesné konstituce poškozeného byla očividně kompenzována tím, že proti němu společně útočili oba obvinění.
16. Soudy měly při ukládání trestu na paměti, že postup podle §58 tr. zákoníku představuje mimořádné (nikoliv pravidelné) snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, které musí být odůvodněno určitou výjimečností případu. Mimořádné snížení nemůže odůvodnit jen samotné doznání pachatele k trestnému činu ani prohlášení viny (zvláště když je prakticky celé jeho jednání zachyceno na kamerovém záznamu), lítost nad jeho jednáním, případně náhrada způsobené škody, vedení řádného života apod. (za vedení řádného života ovšem lze stěží označit pobývání na území cizího státu s padělaným průkazem totožnosti). Pokud soudy při výměře trestu neaplikovaly ustanovení §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, rozhodně z toho nevyplývá, že by uložený trest byl v rozporu s ústavní zásadou proporcionality trestní represe, resp. že by představoval porušení ústavně garantovaného základního práva obviněného na spravedlivý proces včetně spravedlivosti jeho výsledku.
17. Zbývá dodat, že obviněný v dovolání odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2021, sp. zn. 8 Tdo 109/2021, z jehož odůvodnění citoval část, v níž je uvedeno, že „není zásadně vyloučeno, aby při nesprávné aplikaci, resp. při absenci této aplikace v případě některých alternativ umožňujících mimořádné snížení trestu odnětí svobody, uvedených v §58 tr. zákoníku, byl dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. – nyní od 1. 1. 2022 dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. – naplněn“. Obviněný však pomíjí, že takovou alternativou není §58 odst. 2 tr. zákoníku. I v této obviněným připomínané věci bylo naplnění dovolacího důvodu připuštěno pouze v případě nesnížení trestu spolupracujícímu obviněnému (nyní §58 odst. 5 tr. zákoníku), nikoliv tomu, kdo prohlásil svoji vinu [§58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku]. K citovanému usnesení je třeba dodat, že Nejvyšší soud nepovažoval za dovolací důvod námitky, jimiž se dovolatel domáhal mimořádného snížení trestu a jimiž poukazoval na svou dosavadní bezúhonnost a celkový způsob života, na projevenou lítost a na snahu dosáhnout postavení spolupracujícího obviněného, které mu ale nebylo přiznáno. To, jak soudy rozhodly ve věci obviněného E. R., tedy není v žádném rozporu s uvedeným usnesením Nejvyššího soudu. Závěr, že ve věci tohoto obviněného není dovolacím důvodem namítané nepoužití ustanovení §58 odst. 2 tr. zákoníku, je naopak ve shodě s ustálenou judikaturou (viz rozhodnutí č. 7/2021 Sb. rozh. tr.).
18. Protože obviněný E. R. podal dovolání z jiného než zákonného dovolacího důvodu, Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 11. 2023
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu