ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.1043.2023.1
sp. zn. 7 Tdo 1043/2023-1561
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 29. 11. 2023 dovolání obviněného M. P. nyní v Psychiatrické nemocnici Bohnice, Praha 8, Ústavní 91, podané proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2023, sp. zn. 61 To 568/2023, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 58 Nt 2601/2023 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2023, sp. zn. 61 To 568/2023, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 1. 6. 2023, sp. zn. 58 Nt 2601/2023.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 6 přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 1. 6. 2023, č. j. 58 Nt 2601/2023-1096, bylo na návrh státního zástupce podle §99 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému M. P. uloženo ochranné psychiatrické léčení v ústavní formě. Stížnost obviněného byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2023, č. j. 61 To 568/2023-1145, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.
2. Obviněný podal dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze. Výrok o zamítnutí stížnosti napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h), k) tr. ř. Zdůraznil, že předpokladem uložení ochranného léčení je spáchání činu jinak trestného, a v návaznosti na to namítl, že soudy zaměřily dokazování na otázku nebezpečnosti jeho pobytu na svobodě, a nikoli též na otázku, zda se dopustil skutků, které mají znaky činu jinak trestného. Vytkl, že pokud soudy kvalifikovaly skutkový stav, z něhož vycházely, jako čin jinak naplňující znaky přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, nesprávně považovaly za odcizenou i část peněz, které půjčil poškozené, část peněz, které za ni měl investovat, a dále také částky, které mu poškozená sama poslala na jídlo. Vyjádřil nesouhlas s tím, že soudy za čin jinak naplňující znaky přečinu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku nesprávně považovaly text zprávy SMS, v němž podle jeho mínění nešlo o žádnou pohrůžku a donucování poškozené, ale o konstatování dřívějších faktů. Uvedl, že soudy při posuzování podmínek ochranného léčení vycházely jen z teoretické obavy, z které vyvodily závěr o nebezpečnosti jeho pobytu na svobodě, a nikoli z konkrétních okolností. Poukázal na to, že ze samotné duševní poruchy nevyplývá, že by byl osobou nebezpečnou svému okolí. Ohradil se též proti ústavní formě ochranného léčení a v této spojitosti namítl, že nebyla dodržena zásada přiměřenosti. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení obou soudů, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 6 věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
3. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání do dne konání neveřejného zasedání nevyjádřil.
4. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265 odst. 1, odst. 2 písm. e), h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájkyně podle §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř. a není důvodu je odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř. Poté Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení i předcházející řízení a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
5. Především musí Nejvyšší soud konstatovat, že M. P. byl v návrhu státního zástupce na uložení ochranného léčení, v usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 a v napadeném usnesení Městského soudu v Praze označen jako „posuzovaný“. Toto označení nijak nevyjadřuje procesní postavení osoby, které je uloženo, resp. má být podle návrhu státního zástupce uloženo ochranné léčení. Ochranné léčení je jedním z druhů ochranných opatření (§98 odst. 1 tr. zákoníku) a jako takové je trestní sankcí (§36 tr. zákoníku). O jeho uložení se rozhoduje v řízení konaném podle zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád). Toto řízení má povahu trestního řízení (§12 odst. 10 tr. ř.). Osoba, které má být uloženo ochranné léčení, je tím, proti komu se vede trestní řízení, a je v tomto řízení stranou (§12 odst. 6 tr. ř.). Osoba, proti které se vede trestní řízení, má procesní označení „obviněný“. Tak měl být M. P. správně označen. Jako obviněný je pak také osobou oprávněnou podat dovolání.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
6. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
7. Podle §99 odst. 1 tr. ř. soud uloží ochranné léčení mimo jiné tehdy, jestliže pachatel činu jinak trestného není pro nepříčetnost trestně odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný.
8. Výchozí podmínkou pro uložení ochranného léčení je zjištění soudu, že se stal skutek, který jinak vykazuje znaky trestného činu a není trestným činem jen v důsledku nepříčetnosti pachatele, a na to navazující zjištění, že pachatelem takového skutku je obviněný. Uvedená podmínka koresponduje s povahou ochranného léčení jako trestní sankce, tj. reakce státu na takové protiprávní jednání nepříčetného pachatele, které by jinak – nebýt jeho nepříčetnosti – bylo trestným činem.
9. Obvodní soud pro Prahu 6 vycházel z toho, že obviněný se dopustil jednak skutku, který by jinak naplňoval znaky přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku a přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle §230 odst. 2 písm. d), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (ve znění účinném do 27. 6. 2022, tj. před účinností novely provedené zákonem č. 130/2022 Sb.), jednak skutku, který by jinak vykazoval znaky přečinu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku. Neprovedl však žádné důkazy, na podkladě kterých byl povinen učinit vlastní skutková zjištění (k tomu viz rozhodnutí č. 24/1992 Sb. rozh. tr. a podobně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 6 Tdo 1093/2017). V podstatě jen konstatoval, že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, které bylo podle §172 odst. 1 písm. e) tr. ř. zastaveno pro jeho nepříčetnost, a odkázal na „spisový materiál“ zachycující průběh řízení konaného před zastavením trestního stíhání, přičemž tento „spisový materiál“ prezentoval jako součást listinných důkazů. To však nelze považovat za řádně provedené dokazování. Ve vztahu ke skutkovým okolnostem, jimiž měly být jinak (tj. kromě příčetnosti obviněného) naplněny znaky uvedených trestných činů, měl Obvodní soud pro Prahu 6 provést dokazování podle páté hlavy trestního řádu. Přitom měl dbát na to, aby jeho skutková zjištění měla oporu v důkazech spočívajících v použití těch důkazních prostředků, které jsou dokazovaným skutečnostem nejblíže, což měl být především výslech obviněného, výslech poškozené a dalších svědků. Ke skutkům, jimiž měl obviněný spáchat činy jinak trestné, Obvodní soud pro Prahu 6 ve veřejném zasedání nevyslechl obviněného a svědky včetně poškozené, přičemž důkaz výpověďmi svědků neprovedl ani čtením protokolů o jejich výsleších (§235 odst. 2 tr. ř.), resp. čtením úředních záznamů o podaných vysvětleních (§211 odst. 6 tr. ř., §235 odst. 2 tr. ř.), a neprovedl ani další důkazy, což vedlo mimo jiné k tomu, že obviněnému nebylo umožněno vyjádřit se ke každému z těchto důkazů (§214 tr. ř., §235 odst. 2 tr. ř.). Nedostatek naznačeného dokazování nemohl být kompenzován odkazem na „spisový materiál“ pořízený před zastavením trestního stíhání. Důkazy, které Obvodní soud pro Prahu 6 provedl ve veřejném zasedání, se týkaly v podstatě jen duševního stavu obviněného, diagnózy jeho nemoci, způsobu léčení apod., avšak z těchto důkazů nevyplývá, zda se obviněný skutečně dopustil jednání, které by jinak vykazovalo znaky trestného činu.
10. Za tohoto stavu tu je zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a obsahem provedených důkazů ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z hlediska tohoto ustanovení je dovolání obviněného důvodné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
11. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
12. Směřuje-li dovolání proti rozhodnutí založenému na tom, že obviněný spáchal čin jinak trestný, pak uvedenému dovolacímu důvodu obsahově odpovídají námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav zjištěný soudy nevykazuje znaky činu jinak trestného, který soudy ve skutku spatřovaly.
13. V posuzované věci nemá Nejvyšší soud potřebný podklad k tomu, aby ověřil správnost právního posouzení skutků přičítaných obviněnému, protože soudy žádná vlastní skutková zjištění ve zmíněném ohledu neučinily. Soudy totiž bez dokazování vycházely z toho, jaké skutky s jakou právní kvalifikací byly obviněnému přičítány v usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání a v usnesení státního zástupce o zastavení trestního stíhání.
14. Skutek vykazující jinak znaky přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku a přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle §230 odst. 2 písm. d), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (ve znění účinném do 27. 6. 2022) měl spočívat v podstatě v tom, že obviněný z bankovního účtu poškozené (své matky) bez jejího souhlasu prováděl prostřednictvím internetového bankovnictví převody peněz na svůj účet a způsobil jí tím celkovou škodu ve výši 702 013 Kč. Pokud obviněný namítl, že za součást skutku vykazujícího jinak znaky přečinu krádeže byly považovány i peněžní částky, které mu poškozená sama poslala, a peněžní částky, které za ni měl investovat (patrně míněno s jejím souhlasem), jeví se tato námitka důvodná za předpokladu, že řádně provedeným dokazováním nebude vyvrácena. Naproti tomu nelze uznat námitku, že předmětem krádeže nemohly být peníze, které obviněný předtím půjčil poškozené. Peníze jsou zastupitelnou věcí a jejím poskytnutím vzniká zápůjčka podle §2390 a násl. obč. zákoníku. Zapůjčená věc se stává vlastnictvím vydlužitele, ten ji může užít podle libosti a má závazek po čase vrátit věc stejného druhu. Jestliže obviněný zapůjčil peníze poškozené, staly se jejím vlastnictvím, přičemž měla závazek vrátit stejnou částku (s případnými úroky, byly-li ujednány).
15. Skutek vykazující jinak znaky přečinu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku měl spočívat v tom, že obviněný odeslal poškozené (své matce) zprávu SMS ve znění: „Když jsme byli malí, řekla jsi, že až budeš stará a popletená, máme tě odstřelit. Čas už nastal. Předej dům a odstěhuj se na statek. Budu ti tam vozit suroviny.“ Bude-li na podkladě řádně provedeného dokazování zjištěno, že obviněný zaslal poškozené zprávu SMS v uvedeném znění, bude v souvislosti s právním posouzením nutné pečlivě vyhodnotit celkový kontext zprávy z toho hlediska, zda šlo o reálnou pohrůžku tím, že obviněný poškozenou zastřelí, nepřevede-li dům a neodstěhuje-li se, zda bylo vůbec reálné, aby obviněný mohl takovou pohrůžku splnit, a zda nešlo jen o nevhodné, netaktní, neuctivé a bezcitné zneužití dřívějšího vyjádření poškozené ohledně „odstřelení“ k nátlaku na ni.
16. Předmětem právního posouzení může být jen řádně zjištěný skutek. Není-li skutek zjištěn na podkladě řádně provedeného dokazování, je třeba považovat jeho právní posouzení za nesprávné. Dovolání obviněného, pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je proto důvodné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
17. Podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení.
18. Za situace, kdy na podkladě řádně provedeného dokazování nebylo zjištěno, zda se obviněný dopustil skutků vykazujících jinak znaky trestného činu, je zřejmé, že nemohly být splněny zákonné podmínky pro uložení ochranného léčení podle §99 odst. 1 tr. zákoníku.
19. K tomu přistupuje také nepřesvědčivé odůvodnění závěru, že pobyt obviněného na svobodě je nebezpečný. Nebezpečnost pobytu obviněného na svobodě musí záležet v tom, že ze strany obviněného s vysokou mírou pravděpodobnosti hrozí, že se v důsledku duševní nemoci dopustí závažného jednání proti některému ze zájmů chráněných trestním zákonem, a to způsobem, který by jinak zpravidla zakládal trestní odpovědnost.
20. Obvodní soud pro Prahu 6 spatřoval nebezpečnost pobytu obviněného na svobodě v tom, že obviněný „vnímá realitu chorobně a s ohledem na absolutní absenci náhledu na své onemocnění, jeho jednání (zejména i závadové jednání vůči svému okolí) je nepredikovatelné a navíc je u něj vyloučené, že by spolupracoval v rámci psychiatrické léčby v ambulantním režimu, neboť jakékoli léčení kategoricky s odkazem na své normální duševní zdraví odmítá, tudíž je navrhováno ochranné léčení psychiatrické ústavní formou, jež dle znalkyně … bude i tak složité, neboť porucha s bludy je velice rezistentní a problematické onemocnění, a pokud jde o jeho řešení, toto je nesmírně obtížné“ (viz odst. 13 odůvodnění usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6). Touto úvahou Obvodní soud pro Prahu 6 smísil podmínky rozhodné vůbec pro uložení ochranného léčení podle §99 odst. 1 tr. zákoníku s podmínkami rozhodnými pro volbu formy ochranného léčení podle §99 odst. 4 tr. zákoníku. Povaha onemocnění obviněného a obtížnost jeho léčení jsou hlediska rozhodná pro posouzení otázky, v jaké formě soud uloží ochranné léčení, tj. zda uloží ochranné léčení ústavní nebo ambulantní (§99 odst. 4 tr. zákoníku). Tomu ale musí předcházet odůvodněný závěr, že pobyt obviněného na svobodě je nebezpečný (§99 odst. 1 tr. zákoníku), tj. nebezpečný ve smyslu reálně hrozícího závažného jednání proti zájmu chráněnému trestním zákonem, které by jinak zpravidla zakládalo trestní odpovědnost. V tomto ohledu Obvodní soud pro Prahu 6 uvedl nepředvídatelnost jednání obviněného a zmínil „závadové jednání“ obviněného vůči okolí. Pod pojem „závadové jednání“ lze zahrnout různé i méně závažné způsoby jednání, které ani nemusí směřovat proti zájmům chráněným trestním zákonem nebo dosahovat takové intenzity, aby to jinak zpravidla odůvodňovalo trestní odpovědnost. Obvodní soud pro Prahu 6 v rámci úvah o nebezpečnosti pobytu obviněného na svobodě poukázal na to, že „pokud osoby trpící onemocněním s bludy mají pocit, že je jim křivděno, přistupují k věcem jako je vyhrožování či napadení, jedná se o činy duševně nemocných lidí, kteří nejsou primárně agresivní, ale jsou už potom tak zoufalí, bezradní a zničení, že přistupují k dramatičtějším projevům za účelem své obrany“ (viz odst. 14 odůvodnění usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6). Tím je vyjádřena zobecněná zkušenost s „osobami trpícími onemocněním s bludy“, ale nijak to nesvědčí o nebezpečnosti pobytu obviněného jako konkrétního posuzovaného jednotlivce na svobodě. To, co Obvodní soud pro Prahu 6 označil za „dramatičtější projevy“ uvedených osob, nemusí mít povahu závažného jednání proti zájmu chráněnému trestním zákonem, které by jinak zpravidla odůvodňovalo trestní odpovědnost.
21. Konkrétně ve vztahu k obviněnému Obvodní soud pro Prahu 6 demonstroval nebezpečnost jeho pobytu na svobodě odkazem na to, co uvedla sestra obviněného, tedy že obviněný „dokáže být nátlakový, přičemž z 95 % se u něj jedná o psychický nátlak, ale občas to začíná být za hranicí, kdy se sice u něj nejedná o standardní fyzické násilí, ale někdy dokáže přejít k fyzickému kontaktu v rámci sporů, kdy ji například chytne za rukáv, postrčí někam, tahá za ruku z místa na místo a (sestra) má z něj, když je v rauši, také někdy strach“ (viz odst. 13 odůvodnění usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6). Tento popis neukazuje na žádné tak závažné jednání obviněného, které by směřovalo proti zájmům chráněným trestním zákonem a dosahovalo intenzity zpravidla potřebné pro uplatnění trestní odpovědnosti.
22. Obvodní soud pro Prahu 6 konstatoval také odsouzení obviněného pro přečin nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. b), c), d) tr. zákoníku rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 17. 6. 2022, sp. zn. 3 T 44/2022, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 13 To 217/2022 (uvedeného trestného činu se obviněný podle výroku o vině dopustil proti bývalé partnerce). V době, kdy Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodoval o ochranném léčení (1. 6. 2023), byla rozhodnutí obou soudů zrušena usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2023, sp. zn. 8 Tdo 66/2023, s tím, že Okresnímu soudu v Kladně bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Zmíněné odsouzení obviněného tedy nelze považovat za nějaký pádný argument ohledně nebezpečnosti pobytu obviněného na svobodě.
23. Vzhledem k uvedeným nedostatkům není k dispozici spolehlivý podklad pro posouzení otázky, zda ochranné léčení uložené obviněnému je přiměřenou sankcí (§38 odst. 1 tr. zákoníku, §96 odst. 1, 2 tr. zákoníku).
24. Dovolání obviněného je tedy důvodné, i pokud bylo podáno s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Závěrem
25. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zrušil jak napadené usnesení Městského soudu v Praze, tak usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 jako součást řízení předcházejícího napadenému usnesení, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením obou usnesení ztratila podklad, a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 6, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O návrhu státního zástupce na uložení ochranného léčení Obvodní soud pro Prahu 6 znovu rozhodne poté, co odstraní vady vytknuté tímto usnesením Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 11. 2023
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu