ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.1155.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 1155/2022-174
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 1. 2023 o dovolání obviněného M. D. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. 67 To 194/2022, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 38 T 189/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. D. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 4. 2022, č. j. 38 T 189/2021-108, byl obviněný M. D. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a byl za to podle téhož ustanovení odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného přečinu jednáním spočívajícím v tom, že dne 10. 12. 2021 v době okolo 16:23 hod. v prodejně Lidl Česká republika, v. o. s., na adrese XY, Praha 5, odebral z volného prodeje 1 ks zábavné pyrotechniky značky Elnino v hodnotě 1 399 Kč tak, že uvedené zboží po vzájemné dohodě s J. B. ukryl do jeho batohu a následně bez zaplacení prošli pokladní linií, kde byli zadrženi pracovnicí ostrahy, přičemž odcizené zboží bylo nepoškozené vráceno zpět do prodeje. Tohoto jednání se dopustil, přestože byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 22. 3. 2021, sp. zn. 15 T 14/2021, který nabyl právní moci téhož dne, pro přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, který nevykonal a byl mu přeměněn v nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 300 dní, a dále byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 2 T 9/2019, který nabyl právní moci ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 9 To 150/2019, pro pokračující přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 10 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 25. 6. 2020.
3. Zmíněný rozsudek napadl obviněný odvoláním, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 7. 2022, č. j. 67 To 194/2022-143, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl, že nebyl vyslechnut svědek J. B., ač to k důkazu navrhoval. Jde přitom o osobu, která měla do prodejny Lidl vejít spolu s ním a společnými silami měli umístit předmětnou pyrotechniku do batohu. Zdůraznil, že se jednalo o batoh J. B., který se také pokusil vynést pyrotechniku bez řádného zaplacení z prodejny. Soud prvního stupně však návrh na doplnění dokazování zamítl pro nadbytečnost s odkazem na kamerové záznamy a odvolací soud shledal jeho postup správný. Takové rozhodnutí shledal vadným, zejména s ohledem na skutečnost, že výslech J. B. byl stěžejní pro řádné posouzení skutkového stavu, resp. mohl vypovídat ve prospěch obviněného. Zopakoval, že J. B. neznal a jeho vstup do prodejny s ním byl čistě náhodný.
5. Odvolací soud postupoval v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. I. ÚS 566/03, a s ustanovením §125 odst. 1 věta druhá tr. ř., které ukládají soudu povinnost se v odůvodnění rozhodnutí vypořádat s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Nelze se spokojit pouze s odůvodněním, podle kterého je výslech svědka je nadbytečný, neboť veškeré skutečnosti vyplývají z kamerového záznamu, který navíc obsahuje pouze obrazový, a nikoliv zvukový záznam, a bylo proto zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Došlo i k porušení §2 odst. 5 tr. ř., tj. zásady zjišťování skutkového stavu věci bez důvodných pochybností, pokud nebyla vyslechnuta osoba, jež údajnému činu byla přítomna, ba dokonce se ho ona sama dopustila, stejně tak k porušení §2 odst. 6 tr. ř., podle nějž orgán činný v trestním řízení přisuzuje získanému důkazu určitou hodnotu, pokud jde o jeho závažnost, zákonnost a pravdivost. Zejména závažností se rozumí použitelnost pro zjištění skutkového stavu. Závažnost, resp. hodnota předmětného kamerového záznamu, byla nedostatečná, neboť přesvědčení o naplnění skutkové podstaty trestného činu nebylo možné založit pouze na základě kamerového záznamu, jestliže obviněný předkládal svou skutkovou verzi a osoba, jež by ji mohla potvrdit, nebyla soudem vyslechnuta.
6. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný namítl, že nebyly naplněny veškeré znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, a to konkrétně jeho subjektivní stránka, s níž se soud vypořádal pouze konstatováním, že úmysl pachatele je zřejmý z výslechu svědkyně J. V. a z kamerových záznamů. Důkaz výpovědí jmenované svědkyně o událostech je zprostředkovaný, neboť v rozhodné době sledovala pouze záznam kamerového systému. Kamerové záznamy navíc neobsahují zvukový záznam, pouze obrazový a je tedy spekulativní, co se mezi ním a J. B. odehrálo. Úmysl pachatele nelze dovozovat pouze z kamerového záznamu, ze kterého plynulo jen zjištění, že obviněný pomáhal odložit pyrotechniku do batohu jiné osoby, aniž by jeho úmysl byl prokázán jiným způsobem. Dokazování bylo v daném ohledu nedostatečné.
7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
8. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření uvedla, že pokud jde o první uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný spatřoval výjimečný důvod k zásahu do skutkových zjištění, neboť nebylo vyhověno jeho důkaznímu návrhu na výslech svědka J. B. k tomu, jak celý skutkový děj proběhl. Dále namítl, že bez výpovědi jmenovaného svědka nebyl po stránce jeho zavinění zjištěn skutkový stav bez důvodných pochybností. Poukázal-li obviněný na zásah do svého práva na spravedlivý proces, který je založen na fenoménu tzv. opomenutých důkazů, pak bylo namístě, aby tvrzení takové vady také tomu odpovídajícím způsobem odůvodnil. Musel by totiž s odkazem na takovou vadu řízení v duchu jejího ustáleného výkladu namítat, že se soudy nižších stupňů vůbec nezabývaly tímto jeho důkazním návrhem a taková vada jejich postupu by se posléze odrazila ve správnosti skutkových zjištění a návazně i ve správnosti hmotně právního posouzení. Tak tomu však v posuzovaném případě nebylo, pokud soud odvolací v rámci svých přezkumných závěrů ke správnosti a úplnosti rozhodných skutkových zjištění dovodil, že další dokazování (konkrétně se pak vztahující k potenciální vypovídací hodnotě svědectví J. B.) shledává důvodně za bezpředmětné. Tomu státní zástupkyně přisvědčila, neboť výpověď jmenovaného svědka by nemohla poskytnout žádné další a v rámci předmětného trestního řízení doposud nezjištěné informace rozhodné pro posouzení vytýkaného jednání nad rámec zjištění, která vyplynula z dosavadních výsledků provedeného dokazování, opírajících se o provedený obsah úředního záznamu o podaném vysvětlení, sepsaného se zaměstnankyní dotčené prodejny J. V. a plně konvenujícího jak výsledku aktivního monitoringu jejího pracoviště, tak především pořízenému kamerovému záznamu prodejní plochy z doby posuzovaného skutkového děje. Ze způsobu takto zaznamenané vzájemné interakce J. B. a obviněného od okamžiku jejich vstupu do dotčených prodejních prostor až po jejich opuštění přes pokladní zónu je pak mimo pochybnost zřejmé, že veškerý jejich společný postup od výběru zboží, přes jeho neobvyklé uskladnění do zavazadla J. B. namísto do úložného prostoru k tomu určeného nákupního vozíku, či pronesení přes pokladnu jiným viditelným způsobem tak, aby mohlo dojít k uhrazení jeho kupní ceny, spolehlivě vypovídalo o jejich spolupachatelské trestné součinnosti. Na podkladě opatřeného skutkového stavu věci tak nebyl důvod k pochybám o tom, že obviněný velice dobře (a zvláště pak s ohledem na svoji bohatou trestní minulost) věděl, že se podílí na zásahu do cizího majetku ve smyslu jeho získání ke škodě jeho legitimního vlastníka.
9. Porušení práva obviněného na spravedlivý proces stran zjištění veškerých rozhodných skutečností bez důvodných pochybností pak podle státní zástupkyně nelze shledávat, pokud byl zamítnut důkazní návrh obviněného za stavu, kdy postrádá svůj důkazní přínos a není tak způsobilý jakkoliv přispět ke změně důkazního stavu věci, nezbytného pro rozhodnutí o jeho vině. Dokazování v trestním řízení totiž nemůže být bezbřehé a právo obviněného na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod negarantuje jeho úspěch v řízení, ale zakotvuje legitimní podmínky, za kterých soudy rozhodují o jeho vině a trestu.
10. Pokud obviněný uplatnil i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., učinil tak výlučně s oporou ve skutkových výtkách směřujících proti rozsahu provedeného dokazování, přičemž teprve na takovém argumentačním základě tvrdil vadu absenci svého úmyslného zavinění. Uvedené ovšem kvalifikovaný podnět k přezkumu ve smyslu zmíněného dovolacího důvodu založit nemůže.
11. Státní zástupkyně závěrem konstatovala, že uskutečněný procesní postup a v této návaznosti pak právní závěr o vině obviněného nebyl zatížen jím namítanou vadou opomenutých důkazů, která by vnášela pochybnosti do skutkového stavu věci, jenž se stal podkladem pro vyvození jeho trestní odpovědnosti, a proto navrhla dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.
12. Toto vyjádření bylo zasláno obhájci obviněného k možné replice, čehož do okamžiku konání neveřejného zasedání v dovolacím řízení nevyužil.
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
14. Obviněný své dovolání opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. První z nich se vztahuje ke skutkovým zjištěním, respektive k procesnímu postupu soudů. S odkazem na něj lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Toto ustanovení odráží dlouhodobě (do účinnosti novely, provedené zákonem č. 220/2021 Sb.) ustálenou praxi Nejvyššího soudu (opírající se o judikaturu Ústavního soudu), podle níž bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech přezkoumat i procesní postup orgánů činných v trestním řízení a skutková zjištění soudů, i když takové dovolací námitky neodpovídaly žádnému ze zákonem dříve vymezených dovolacích důvodů. Podle zmíněné soudní praxe mohly nastat v zásadě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohly mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Šlo jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvořily případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnovala případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektovalo obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Nicméně tento stav mohl být shledán jen tehdy, pokud by skutková zjištění soudů vůbec neměla v důkazech obsahový podklad, případně pokud by byla dokonce opakem toho, co bylo obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. Již z logiky věci plynulo, že se tyto judikaturou vymezené vady musely vztahovat k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu.
15. Podstata celé dovolací argumentace obviněného spočívala primárně právě ve zpochybňování procesního postupu soudů obou stupňů a jimi dovozených skutkových zjištění. Konkrétně tvrdil, že rozhodná skutková zjištění učiněná soudy, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, z provedených důkazů dostatečně nevyplývají a byl navržen k provedení důkaz, který mohl věc plně ozřejmit, ale tento návrh nebyl akceptován.
16. Takto formulované námitky v zásadě lze pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, nicméně jim nelze přiznat opodstatnění. Především nelze mít za to, že by ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která by byla určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Obviněný v dovolání konkrétně namítl, že Obvodní soud pro Prahu 5 i Městský soud v Praze, bez adekvátního odůvodnění, zamítly provést důkaz výslechem svědka J. B.
17. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že obecně platí, že dokazování není bezbřehé, nýbrž je limitováno zjištěním skutkového stavu, o kterém neexistují důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, jenž je pro rozhodnutí nezbytný. Soud proto nemusí realizovat všechny důkazní návrhy, které strany učiní. Neprovedení navrhovaného důkazu je namístě, pokud buď tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, dále pokud důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí, a konečně pokud je důkaz nadbytečný, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Jinak řečeno, obecné soudy nejsou povinny všechny navrhované důkazy provádět, zejména jde-li o důkazy nadbytečné, duplicitní či irelevantní; jsou však vždy povinny v odůvodnění uvést důvod, proč důkaz nepokládaly za nutné provádět (nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1148/09).
18. Soudy obou stupňů postupovaly ve smyslu zmíněných zásad, když odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) dovodil, že s ohledem na dokazování realizované již soudem prvního stupně je provádění dalších důkazů nadbytečné, což jak přímo při jím konaném veřejném zasedání, tak i následně v odůvodnění jeho usnesení vyložil. Uvedené bylo splněno i stran obviněným v dovolání zmiňovaného zamítnutí návrhu na provedení výslechu svědka J. B., neboť soudy rovněž i zde dospěly k závěru o nadbytečnosti. Jak bylo již soudy obou stupňů řečeno, neuvěřily verzi obviněného, že nevěděl o záměru J. B. předmětnou pyrotechniku ukrást a že mu ji pouze pomáhal dát do batohu, a to zejména na základě pořízeného kamerového záznamu, z něhož bylo zcela zjevné chování obviněného a J. B. v průběhu rozhodných momentů. Přestože J. B. nic nebránilo, aby předmětnou pyrotechniku nesl v rukou či ji nesl v rukou obviněný, případně J. B. mohl využít i volného nákupního košíku obviněného, tak se snažil společně s obviněným (který mu ji pomáhal i vybírat), navíc se značnými obtížemi, uložit zcela nelogicky do jeho batohu, a to i s vědomím toho, že ji bude muset opět vytáhnout u pokladny. Podpůrně pak bylo zohledněno podané vysvětlení svědkyní J. V., která jednání obviněného a J. B. sledovala a podílela se na jejich zadržení. Za uvedené situace neexistuje jiné logické vysvětlení popsaného jednání než to, že obviněný, navíc jakožto osoba s bohatou trestní minulostí spočívající zejména v páchání majetkové trestné činnosti tohoto typu (tj. krádeže v obchodech), byl plně srozuměn s páchaným deliktem. Způsob uložení pyrotechniky do batohu a obtíže při tom vzniklé jasně vypovídaly o tom, že snahou obviněného a J. B. bylo ji ukrýt a následně pronést přes pokladnu. Veškeré tyto okolnosti zcela jasně vyplývaly i z kamerového záznamu (ač bez zvukového záznamu, což však na učiněné závěry nemá vliv), a tedy vyloučily, že by obviněný mohl být v omylu o tom, že J. B. bude za předmětnou pyrotechniku platit.
19. Pokud tedy soudy shodně zamítly návrh obviněného na provedení výslechu svědka J. B. pro nadbytečnost a poukázaly na skutečnost, že jednání obviněného bylo dostatečně prokázáno zejména kamerovými záznamy, které nepřipouštěly možnost, že by obviněný J. B. pouze pomáhal při nákupu, a současně odůvodnění tohoto postoje ve svých rozhodnutích dostatečně podrobně rozvedly tak, jak je nastíněno i v tomto rozhodnutí, nelze v tomto jejich postupu shledat ani porušení §2 odst. 5 a odst. 6 tr. ř. či §125 tr. ř. Je možné dodat, že v podstatě nejde o to, že by soudy obou stupňů neprovedení obviněným navrhovaného důkazu věcně adekvátně neodůvodnily, ale spíše o to, že obviněný s jejich argumentací nesouhlasí.
20. S ohledem na námitky obviněného Nejvyšší soud pro úplnost doplňuje, že zásada volného hodnocení důkazů znamená, že zákon nestanoví žádná pravidla, pokud jde o míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti ani váhu jednotlivých důkazů. Význam jednotlivých důkazů a jejich váha se projeví až při zhodnocení důkazů. Při tomto zhodnocení samozřejmě nemůže soud postupovat libovolně, ale jeho vnitřní přesvědčení o správnosti či nesprávnosti určité okolnosti musí být založeno na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, což bylo v tomto případě nepochybně splněno. Naopak pokud by obviněný v podstatě určoval, jaké důkazy by soudy musely provést, aby byla prokázána jeho vina, a naopak, že některé nemohou jeho vinu nikdy prokázat, taková argumentace by byla zcela v rozporu se smyslem a účelem uvedené zásady.
21. Lze tedy uzavřít, že soudy obou stupňů důvodně neprovedly navrhovaný důkaz a s jeho neprovedením se řádně vypořádaly, tedy svůj postup přesvědčivě vysvětlily, proto k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v alternativě spočívající v nedůvodném neprovedení navrhovaných podstatných důkazů, týkajících se rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nemohlo dojít.
22. Dále k témuž dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., resp. k jeho další (byť obviněným výslovně netvrzené) alternativě, jež je dána, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů (obviněný měl zato, že důkazní situace neumožňovala dovození shora popsaného průběhu skutkového děje), Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že takový stav, tedy že by rozhodná skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně a potvrzená soudem odvolacím, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nelze dovodit. Především je namístě v obecném smyslu konstatovat, že soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci (§2 odst. 5 tr. ř.) a v odůvodnění svého rozhodnutí rozvedl, jak hodnotil provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěl, přičemž z odůvodnění rozhodnutí je zřejmá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím §2 odst. 6 tr. ř.), učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Není pak úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Současně logická obsahová návaznost skutkových zjištění soudů na provedené důkazy svědčí o tom, že ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo porušeno. V konkrétu je pak (jak již bylo shrnuto výše) z provedených důkazů zřejmé, že obviněný přišel do obchodu s J. B., kde společně vybrali zboží, které následně společně a zcela cíleně ukryli a které J. B. vynesl z prodejní plochy ven, kde byli oba zadrženi. Popsaný skutkový závěr přitom není v žádném, natož zjevném rozpor s provedenými důkazy, ale plně na jejich obsah navazuje, a to na obsah kamerového záznamu a vysvětlení J. V.
23. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani ve zmíněné alternativě (s ohledem na argumentaci obviněného v úvahu připadající) tak Nejvyšší soud nezjistil.
24. Pokud jde o obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., s odkazem na něj je možné dovolání úspěšně podat, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Předmětem právního posouzení je nicméně skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje obviněný. Proto se v rámci zmíněného dovolacího důvodu nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování. To obviněný mohl učinit (a také učinil) s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž s takovými námitkami se již Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí vypořádal.
25. Pokud pak jde o námitky, jimiž obviněný zpochybňoval naplnění subjektivní stránky předmětného trestného činu, zmíněnou námitku by bylo možné pod uplatněný dovolací důvod podřadit, obviněný ji však v podstatě neodůvodnil [vyjma toho, že naznačoval, že skutek mu kladený za vinu vůbec nespáchal, čímž by v daném ohledu vycházel z odlišných skutkových zjištění než soudy obou stupňů, což však s odkazem na dovolací důvod pole §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. činit nelze]. Nejvyšší soud tedy taktéž pouze v obecné rovině uvádí, že vzhledem k učiněným skutkovým zjištěním subjektivní stránka předmětného trestného činu nepochybně naplněna byla. Ve stručnosti je možné (s ohledem na charakter námitek obviněného) také doplnit, že podle §15 odst. 1 písm. a) a b) tr. zákoníku je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Na posouzení zavinění jako vnitřní stránku činu lze usuzovat buď ze stanoviska samotného pachatele, který ji vyjeví, případně z objektivního průběhu činu. V nyní posuzované věci je přitom právě ze zjištěného děje zcela zřejmé, že obviněný se jednání kladeného mu za vinu společně s obviněným J. B. dopustil, a to nepochybně s cílem přisvojit si věc cizí, což, zkráceně řečeno, vylučuje jiný vnitřní vztah než úmyslné zavinění, a to přímé podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jak dovodily soudy obou stupňů. Obhajoba obviněného (spočívající v tom, že nebyl prokázán jeho úmysl přisvojit si cizí věc, neboť on pouze pomáhal jemu neznámé osobě uložit předmětnou pyrotechniku do batohu této osoby, aniž by věděl, že tato pro něj cizí osoba chce zboží odcizit) byla zcela jednoznačně vyvrácena. Ani právnímu posouzení by tak nebylo možné ničeho vytknout.
26. S ohledem na shora popsané závěry Nejvyšší soud dovozuje, že dovolací argumentace obviněného byla částečně podřaditelná pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., Nejvyšší soud ji nicméně shledal zjevně neopodstatněnou. Proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 1. 2023
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu