ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.116.2023.1
sp. zn. 7 Tdo 116/2023-215
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. 2. 2023 o dovolání, které podal obviněný P. N. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3. 5. 2022, sp. zn. 68 To 74/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 2 T 54/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. N. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 24. 1. 2022, č. j. 2 T 54/2021-147, byl obviněný P. N. uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle §146 odst. 1, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na osm měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Dále bylo obviněnému uloženo, aby v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu způsobenou přečiny. Současně bylo rozhodnuto o náhradě škody a nemajetkové újmy.
2. Podkladem odsuzujícího výroku bylo v podstatě zjištění, že obviněný dne 19. 11. 2020 ve 20:00 hodin v Přerově před vchodovými dveřmi domu na adrese XY, bez důvodu posvítil ruční svítilnou do očí M. B., nar. XY, která chtěla jít do budovy, kde bydlí, čímž ji oslnil. Následně ji začal vulgárně urážet a poté ji dvěma údery koncovou částí svítilny, kterou držel v pravé ruce, udeřil do obličeje směrem k nosu, čímž jí způsobil zavřenou frakturu nosních kostí vlevo – pohmoždění vývodu druhé větve n. trigeminus vlevo. Z důvodu tohoto zranění byla poškozená v pracovní neschopnosti ode dne 20. 11. 2020 do 4. 1. 2021, avšak dle odborného vyjádření lékaře se toto zranění léčí 4-5 týdnů. Zranění ji omezovalo v běžném způsobu života tak, že nemohla kvůli bolestem nosit brýle, které jsou nutné pro její pracovní činnost, nemohla řádně dýchat nosem, přičemž z tohoto důvodu podstoupí chirurgický zákrok, a rozvinula se u ní posttraumatická stresová porucha. Uvedeného jednání se obviněný dopustil přesto, že byl dne 22. 7. 1997 Okresním soudem v Novém Jičíně pod č. j. 4 T 60/96-33 odsouzen za trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 zák. č. 140/1961 Sb. k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu, která trvala do 30. 8. 2000, přičemž dne 21. 3. 2001 se obviněný osvědčil.
3. Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a o trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3. 5. 2022, č. j. 68 To 74/2022-171, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
4. Obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. K nesprávnému právnímu posouzení obviněný uvedl, že nebyla naplněna objektivní stránka, neboť ze zjištěného skutkového stavu nelze dovodit protiprávní jednání. Podle závěrů soudů měla objektivní stránka spočívat v úderech svítilnou. S tím se obviněný neztotožňuje, neboť tyto závěry nemají oporu ve skutkových zjištěních. Ta byla učiněna pouze na základě výpovědi poškozené, která měla s obviněným problémy již delší dobu a měla tak zájem na jeho potrestání. Pokud by hypoteticky bylo vycházeno z toho, že obviněný jednal tak, jak je uvedeno v rozsudku, pak nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jeho jednáním a vznikem újmy poškozené. Zranění popsané ve znaleckém posudku mohla poškozená utrpět jinak. Naplněny nebyly ani znaky skutkové podstaty trestného činu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno jednání obviněného. K naplnění skutkové podstaty přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku se vyžaduje úmyslné zavinění, přičemž úmysl musí zahrnovat i způsobení újmy na zdraví. Obviněný i poškozená měli spory delší dobu, poškozená pak i s dalšími obyvateli domu. Pokud by tedy mezi nimi došlo k určitému napadení, pak by se mohlo jednat o nutnou obranu obviněného nebo vzájemnou potyčku. Nesprávně byla podle obviněného posouzena také přitěžující okolnost, že byl za trestný čin výtržnictví již v minulosti odsouzen, neboť od jeho předchozího jednání uběhlo téměř dvacet pět let a v této době žil řádným životem. V souvislosti s posouzením zavinění poukázal obviněný na místo, kde mělo ke skutku dojít, na němž se nachází staveniště, tedy nerovný povrch obsahující mnoho materiálu a pomůcek. Ohledání místa podle něj potvrzuje vznik zranění tak, že poškozená zakopla a zranila se pádem. Napadené rozhodnutí podle obviněného nerespektuje princip ultima ratio ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku. Soudy obou stupňů se materiální stránkou zabývaly nedostatečně. Měly dojít k závěru, že společenská škodlivost činu nedosahuje takové intenzity, aby bylo možno vyvodit trestněprávní důsledky. Pro obviněného bylo dostatečným poučením samotné trestní řízení. Vzhledem k jeho osobě a nízké škodlivosti skutku by byl postih v přestupkovém řízení dostatečný. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout nebo sám obviněného zprostil obžaloby.
5. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání konstatovala, že převážná část argumentace obviněného spočívá na odmítnutí skutkového základu soudních rozhodnutí. S jistou mírou benevolence by dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. bylo možno podřadit námitku, že nebyla aplikována zásada subsidiarity trestní represe. V posuzovaném případě však nešlo o mimořádné skutkové okolnosti, které by způsobily, že stupeň trestního bezpráví je extrémně nízký, ale právě naopak. Správně soudy vyhodnotily také zvlášť přitěžující okolnost spočívající v předchozím odsouzení obviněného. Délka doby, která od tohoto odsouzení uplynula, je zde irelevantní. Se závěry soudů se státní zástupkyně ztotožnila, dovolání označila za zjevně neopodstatněné a navrhla, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
6. Obviněný v replice k vyjádření státní zástupkyně setrval na své námitce, že jeho jednání nebylo prokázáno. Uvedl, že státní zástupkyně jen přebírá závěry soudů. Zopakoval, že věrohodnost výpovědi poškozené nebyla dostatečně zhodnocena, zejména s ohledem na to, že mohla být motivována mstou v důsledku předchozích vzájemných sporů s obviněným. Bez odůvodnění, respektive jen s poukazem na blízký vztah k obviněnému, soudy označily za nevěrohodnou výpověď svědka M. M. Nesprávný je i závěr o nevěrohodnosti svědka z důvodu, že se k výpovědi odhodlal až u hlavního líčení. Naproti tomu soudy ignorovaly možný vztah poškozené se svědkyní J. K. a svědkem M. J. Obviněný znovu zdůraznil, že žádným důkazem není prokázáno, že by poškozenou udeřil. Setrval na svém návrhu na rozhodnutí Nejvyššího soudu uvedeném v dovolání.
7. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e tr. ř. a s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř. Zároveň Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného než zákonného dovolacího důvodu, a že pokud se zakládá na námitkách, které lze považovat za dovolací důvod, je zjevně neopodstatněné.
Ke skutkovým zjištěním
8. Z obsahu dovolání není zcela jasné, ke kterému z uplatněných dovolacích důvodů obviněný vztahuje jednotlivé námitky, nicméně je zřejmé, že i v kapitole „nesprávné právní posouzení“ uvádí především námitky skutkové. Těch se týká dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022), podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
9. O nic z toho, co je podle citovaného ustanovení dovolacím důvodem, se v posuzované věci nejedná, a to ani podle námitek obviněného. Obviněný zpochybnil skutková zjištění, která se stala podkladem výroku o vině, tvrzením, že se skutku nedopustil a že skutkové závěry soudů jsou založeny pouze na výpovědi poškozené. Taková námitka nejen že není podřaditelná pod uvedený dovolací důvod, ale zjevně ani neodpovídá obsahu napadeného rozhodnutí a rozsudku soudu prvního stupně. Soud prvního stupně se velmi pečlivě věnoval jak samotnému dokazování, tak i jeho hodnocení. Zjištěný skutkový děj vychází primárně z výpovědi poškozené, která však nezůstala osamocená a společně s dalšími provedenými důkazy (svědecké výpovědi, znalecký posudek a další) tvořila ucelený řetězec na sebe logicky navazujících zjištění. Oproti tomu obhajoba obviněného, byť podpořená svědeckou výpovědí syna jeho manželky, který měl být přímým svědkem události (což ovšem obviněný z nevysvětlených důvodů sdělil až u hlavního líčení), byla ostatními provedenými důkazy přesvědčivě vyvrácena. Aniž by Nevyšší soud chtěl na tomto místě opakovat, co už bylo podrobně rozvedeno v rozhodnutích soudů obou stupňů, upozorňuje především na stěžejní body, a to že poškozená neměla u sebe mobilní telefon (kterým měla údajně na obviněného svítit a následně jej udeřit), neboť po události telefonovala na policii a svému partnerovi z recepce ubytovny, kam podle výpovědi recepční přišla s pláčem a mluvila o napadení ze strany obviněného. Zranění, které poškozená utrpěla, odpovídá podle znalce úderu svítilnou a nikoli pádu, a to ani pádu na stěnu mobilního WC, jak tvrdil obviněný. Výpovědí poškozené je podložen i závěr, že šlo o dva údery koncovou částí svítilny, aniž by tento závěr vyvracelo konstatování znalce, že se mohlo také jednat o úder pouze jediný. Navíc to není z hlediska právní kvalifikace skutku významné. Z policejního záznamu soud zjistil, že obviněný bezprostředně po činu žádné viditelné zranění neměl.
10. Také námitky týkající se absence příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a následkem v podobě zranění poškozené a údajné nutné obrany jsou skutkové povahy, neboť jsou založena na zcela jiné skutkové verzi události, než k jaké dospěly soudy. Podle soudů došlo ke zranění poškozené údery svítilnou (a nikoli v důsledku pádu poškozené) a obviněný napadl poškozenou (a ne naopak, tj. nečelil jakémukoli útoku poškozené). Tudíž se zde nejedná o námitky týkající se hmotně právního posouzení zjištěných skutečností.
11. Obviněný v dovolání nenamítal, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, ani že ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Jeho dovolací argumentace se blížila námitce, že rozhodná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Ani v tomto směru však dovolací námitky uvedený dovolací důvod nenaplnily, neboť jejich podstatou bylo jen zpochybňování hodnocení důkazů soudy, zejména zpochybnění závěru o věrohodnosti svědecké výpovědi poškozené. Rozhodné skutkové zjištění soudů spočívalo v podstatě v tom, že obviněný na veřejně přístupném místě napadl poškozenou údery svítilnou do obličeje, čímž jí způsobil uvedené zranění. Takové zjištění přímo vychází z obsahu výpovědi poškozené, podporované dalšími důkazy. Nemůže se tedy jednat o situaci, že by skutková zjištění neměla v obsahu důkazů vůbec žádný podklad nebo že by byla pravým opakem jejich obsahu, případně že by učiněná skutková zjištění nebylo možno dovodit při žádném z logicky přijatelných způsobů hodnocení důkazů. A takto nebyly dovolací námitky ani koncipovány. I když dovolatel citoval zákonné znění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jeho dovolací námitky mu obsahově neodpovídaly.
12. Z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022) bylo dovolání podáno z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
K právnímu posouzení skutku
13. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
14. Pod tento dovolací důvod lze podřadit jednak námitku týkající se aplikace §358 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, dále námitku absence úmyslu způsobit poškozené zranění a konečně námitku vztahující se k subsidiaritě trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku.
15. Námitka vztahující se k subjektivní stránce činu byla vznesena jen velmi obecně. Postačí proto konstatovat, že skutková zjištění soudů umožnila učinit závěr o úmyslném zavinění, tj. úmyslném způsobení zranění obviněným poškozené.
16. Znaky kvalifikované skutkové podstaty přečinu výtržnictví podle §358 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku spáchá ten, kdo se dopustí jednání popsaného podle §358 odst. 1 tr. zákoníku „opětovně“. Obviněný v tomto směru namítl, že od předchozího odsouzení za trestný čin výtržnictví uplynulo téměř dvacet pět let a od té doby žil řádným životem. Z hlediska naplnění uvedeného znaku „opětovně“ však obviněným namítané skutečnosti nemají význam (srov. rozhodnutí č. 58/2011 Sb. rozh. tr.). Soud prvního stupně k nim ovšem správně přihlédl při ukládání trestu.
17. Podle §12 odst. 2 tr. zákoníku trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Obviněný odkázal na princip ultima ratio a uvedl, že už samotné trestní řízení bylo pro něj dostatečným poučením a že by postačoval postih v přestupkovém řízení. Dále se domnívá, že společenská škodlivost jeho jednání nedosahuje takové intenzity, aby bylo nutno vyvozovat trestněprávní důsledky. Tyto námitky nejsou sice konzistentní s jeho tvrzením, že se skutku nedopustil, resp. že to on byl napaden poškozenou, nicméně Nejvyšší soud musí tak jako tak vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Z těch je jednoznačně patrné, že v daném případě nešlo o mimořádné skutkové okolnosti, které by měly za následek tak nízkou škodlivost činu, že by nebylo namístě uplatnění trestní odpovědnosti. Způsobený následek na zdraví poškozené rozhodně nebyl zanedbatelný, dokonce se svou závažností již přibližoval těžké újmě na zdraví (viz doba léčení 4-5 týdnů). Kromě toho se obviněný trestného činu výtržnictví dopustil v jeho kvalifikované skutkové podstatě a v minulosti byl už vícekrát soudně trestán. Z uvedených důvodů tak nebylo možno vůbec uvažovat o tom, že by stupeň společenské škodlivosti skutku vylučoval s ohledem na subsidiaritu trestní represe uplatnění trestní odpovědnosti obviněného. Nebylo proto ani povinností soudů řešit tuto otázku v odůvodnění jejich rozhodnutí.
18. Z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dovolání zjevně neopodstatněné.
Závěrem
19. Obviněný uplatnil také dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho první alternativě, tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny zákonné procesní podmínky pro takové rozhodnutí. K tomu však neuvedl žádné námitky. Naplnění tohoto dovolacího důvodu v uvedené alternativě přichází v úvahu tehdy, když soudy zamítly nebo odmítly odvolání z procesních důvodů, aniž se věcí meritorně zabývaly. Dovolací důvod tak nemohl být naplněn vzhledem k faktu, že odvolání obviněného bylo odvolacím soudem meritorně projednáno.
20. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 2. 2023
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu