ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.1176.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 1176/2022-340
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 1. 2023 o dovolání obviněného R. K. , nar. XY v XY, státního příslušníka Slovenské republiky, trvale bytem XY, Slovenská republika, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 12. 5. 2022, sp. zn. 55 To 85/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 3 T 158/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. K. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 7. 3. 2022, č. j. 3 T 158/2021-259, byl obviněný R. K. po zrušení výroku o vině a o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 7. 9. 2021, č. j. 6 T 24/2021-184, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 10. 2021, č. j. 4 To 272/2021-217, jakož i dalších výroků, které mají v uvedených výrocích svůj podklad, a to postupem podle §45 odst. 1 tr. zákoníku, shledán vinným v bodech 1. až 8. přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku a v bodech 2., 3., 4. a 8. přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku a §45 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou a dále mu byl podle §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění z území České republiky v délce 30 měsíců. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedených trestných činů jednáním spočívajícím v odcizování jízdních kol a jejich příslušenství, a to v některých případech z oplocených pozemků či z prostor uvnitř budov.
3. Zmíněný rozsudek okresního soudu napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 12. 5. 2022, č. j. 55 To 85/2022-287, podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Proti rozhodnutí soudů obou stupňů podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., v tom smyslu, že mu byl uložen trest, který zákon nepřipouští, konkrétně trest vyhoštění. Soudy činné dříve ve věci nesprávně hmotněprávně posoudily skutečnost, že na území České republiky mají trvalé bydliště jeho syn a vnuci, tudíž zmíněný trest je v rozporu se zájmem na spojování rodin. Obviněný je navštěvuje a má s nimi vybudovaný vztah, jenž by byl trestem vyhoštění poškozen, což ve svém důsledku znamená vyloučení možnosti jeho uložení podle §80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Rovněž připomenul, že jeho trestná činnost nebyla nijak sofistikovaná a vyžadovala určitou míru fyzického zdraví, které se mu již snižuje s ohledem na věk blížící se důchodu a také pro invaliditu, proto po vykonání trestu odnětí svobody již takové delikty nebude schopen páchat. Uvedenou námitku předložil již v odvolání, avšak odvolací soud se jí nezabýval a jen neurčitě konstatoval, že ostatní námitky nepovažoval za podstatné a relevantní.
5. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci i předcházející rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně zrušil a aby věc přikázal Okresnímu soudu ve Vsetíně k novému projednání a rozhodnutí.
6. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání poukázala na novelu trestního řádu, provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., účinnou od 1. 1. 2022, a dovodila, že obviněný fakticky uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. za užití §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., protože dovoláním napadeným usnesením odvolacího soudu bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, jímž mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští. K tomu dále uvedla, že přípustnost uložení trestu vyhoštění podle §80 tr. zákoníku je nezbytné posuzovat individuálně ve vztahu k osobě každého pachatele, s ohledem na splnění zákonných předpokladů podle §80 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Ve smyslu zmíněného odst. 1 je možné uložit trest vyhoštění, jde-li o pachatele, který není občanem České republiky, uložení tohoto trestu vyžaduje bezpečnost lidí nebo majetku, anebo jiný obecný zájem a nejsou zde překážky vyjmenované v §80 odst. 3 tr. zákoníku. Obviněný je přitom státním příslušníkem Slovenské republiky, přičemž uložení trestu vyhoštění bude namístě zejména v případech závažnějšího úmyslného trestného činu, spáchání více trestných činů v souběhu, organizované kriminality, dále pak u recidivistů nebo pachatelů zdržujících se na území České republiky nelegálně. Nesmí pak být pro uložení zmíněného trestu dána žádná z negativních podmínek podle §80 odst. 3 tr. zákoníku, přičemž překážka podle §80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, zahrnující i zájem na spojování rodin, předpokládá kumulativní, nikoli alternativní naplnění všech zde předpokládaných okolností, tedy aby měl pachatel v České republice povolen trvalý pobyt, měl zde pracovní a sociální zázemí a uložení trestu vyhoštění by bylo v rozporu se zájmem na spojování rodin. Jde-li potom o občana Evropské unie, jsou uvedeny další negativní podmínky uložení trestu vyhoštění v §80 odst. 3 písm. e), f) a g) tr. zákoníku. V návaznosti na popsaná východiska státní zástupkyně konstatovala, že za situace, kdy obviněný neměl v České republice povolen trvalý pobyt a ani zde v posledních deseti letech nepobýval, nebyla dána žádná z překážek uložení trestu vyhoštění.
7. Státní zástupkyně navrhla dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.
8. Toto vyjádření bylo zasláno obhájci obviněného k případné replice, čehož však nebylo využito.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
10. Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je dán, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný své výhrady nicméně směřoval k výroku o trestu, a to konkrétně proti výroku o uložení trestu vyhoštění, jimiž zjednodušeně řečeno tvrdil jeho nezákonnost. K tomuto je nutno konstatovat, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí je možné v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. [do změny trestního řádu, provedené zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022, do 31. 12. 2021 se jednalo o obviněným tvrzený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §37 až §39 tr. zákoníku, resp. §41, §42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (v aktuálním znění) je pak možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.), což však obviněný netvrdil.
11. Obviněný tudíž své dovolání opřel o dovolací důvod, jenž je s ohledem na uplatněnou argumentaci nerelevantní. Předložené námitky jsou pak sice obsahově podřaditelné pod dovolací důvod jiný, totiž podle citovaného §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. [s ohledem na procesní okolnosti za užití §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.], neboť v případě existence podmínky vylučující uložení trestu vyhoštění by se, v případě jeho uložení, jednalo o uložení druhu trestu, který zákon nepřipouští, tyto námitky jsou však zjevně neopodstatněné.
12. Jak již bylo řečeno, obviněný shledal nezákonným uložení trestu vyhoštění z území České republiky. Tento trest může soud podle §80 odst. 1 tr. zákoníku uložit pachateli, který není občanem České republiky, a to jako trest samostatný nebo i vedle jiného trestu, vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku, anebo jiný obecný zájem; jako samostatný trest může být trest vyhoštění uložen, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba. Naplnění těchto podmínek obviněný nezpochybnil a ani Nejvyšší soud takový závěr nerozporuje.
13. Ustanovení §80 odst. 3 tr. zákoníku potom stanoví důvody nepřípustnosti uložení trestu vyhoštění. Konkrétně platí, že soud trest vyhoštění neuloží, jestliže je dána některá z následujících negativních podmínek, mimo jiné podle – obviněným zmíněného – písm. c), tj. pokud má pachatel na území České republiky povolen trvalý pobyt, má zde pracovní a sociální zázemí a uložení trestu vyhoštění by bylo v rozporu se zájmem na spojování rodin. V citovaném ustanovení se respektují určité osobní, pracovní, rodinné a sociální vazby pachatele k území České republiky, které by byly trestem vyhoštění tak vážně narušeny, že to nemůže být odůvodněno ani požadavkem na ochranu bezpečnosti lidí nebo majetku anebo jiným obecným zájmem (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 997). Z dikce tohoto ustanovení „pachatel má na území České republiky povolen trvalý pobyt, má zde pracovní a sociální zázemí a uložení trestu vyhoštění by bylo v rozporu se zájmem na spojování rodin“ ovšem vyplývá, že všechny stanovené podmínky musí být splněny kumulativně (srov. rozhodnutí publikované pod č. 22/2015 Sb. rozh. tr.).
14. Obviněný ve svém dovolání tvrdil, s přihlédnutím k citovanému ustanovení, existenci rozporu uloženého trestu vyhoštění se zájmem na spojování rodin, neboť údajně v České republice žije jeho syn a vnuci, s nimiž má vybudovaný vztah. Aniž by Nejvyšší soud tuto okolnost blíže hodnotil (nicméně okresní soud ji výslovně při ukládání trestu vyhoštění zohlednil, viz odstavec 8. odůvodnění jeho rozsudku), konstatuje, že je s ohledem na výše uvedené pouze jedním z dílčích momentů pro naplnění negativní podmínky ve smyslu §80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, přičemž je zjevné – a v dovolání ani nebyl namítán opak – že obviněný nemá na území České republiky povolen trvalý pobyt, ani zde nemá pracovní či sociální (ve smyslu společenských vazeb, bydlení, začlenění se do kulturního a sociálního prostředí apod.) zázemí. Negativní podmínka uložení trestu vyhoštění podle §80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku tak zřetelně není dána, tedy by nemohl být ani naplněn (navíc neuplatněný) dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. [za případného užití §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.].
15. Obviněný pak dále v dovolání tvrdil, že je již vyššího věku, v důsledku čehož po vykonání trestu odnětí svobody nebude fyzicky schopen dále páchat shodnou trestnou činnost, čímž také napadl výrok o uložení trestu vyhoštění, resp. přezkumnou činnost odvolacího soudu, jenž se k tomuto tvrzení konkrétně nevyjádřil. K tomu Nejvyšší soud konstatuje, že věk obviněného je součástí okolností rozhodných pro stanovení druhu a výměry trestu, které zahrnují i potřebu přihlédnout mimo jiné k osobním poměrům pachatele. Jak však již bylo výše uvedeno, hodnocení těchto okolností má význam pro posouzení přiměřenosti trestu, jejíž přezkum je v dovolacím řízení s ohledem na znění zákonem stanovených dovolacích důvodů vyloučen. Zásah dovolacího soudu by ve vztahu k adekvátnosti trestu byl možný jen výjimečně, pokud by ovšem byl napadeným rozhodnutím uložený trest trestem extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným, zejména pak v případě uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, kdy by mohlo být namístě zkoumat, zda zásah do osobní svobody pachatele, obecně ústavním pořádkem předvídaný, je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv. Je ovšem zcela zjevné, že uložení, navíc méně represivního v porovnání s trestem odnětí svobody, trestu vyhoštění, za situace existující v dané věci, kdy se obviněný dopouštěl na území České republiky opakovaně útoků proti majetku, závěr o extrémní přísnosti či neproporcionalitě dosahující ústavněprávních rozměrů dovodit nelze. Současně Nejvyšší soud konstatuje, že Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci výslovně akceptoval přihlédnutí Okresního soudu ve Vsetíně při vyslovení výroku o trestu i k osobním poměrům obviněného a v odstavcích 8. a 9. odůvodnění svého usnesení podrobně shledal jeho zákonnost. Je pravdou, že se pak konkrétně nezaobíral věkem obviněného, což ovšem s ohledem na spáchanou trestnou činnost (řada útoků v průběhu roku 2021) a její charakter (odcizování kol z dostupných prostor, bez potřeby užití zvláštní síly), který zjevně obviněnému nečinil po fyzické stránce žádné obtíže a s ohledem na délku nyní uloženého trestu odnětí svobody, po němž bude namístě vykonat trest vyhoštění, nebylo více ani nutné. Zmíněné námitce, pod žádný ze zákonem stanovených dovolacích důvodů nepodřaditelné, by nebylo ani možné přisvědčit.
16. S ohledem na shora popsané závěry Nejvyšší soud dovozuje, že dovolací argumentace obviněného neodpovídala uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., byla by však dílem podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., za případného užití §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Nejvyšší soud ji nicméně shledal zjevně neopodstatněnou. Proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 1. 2023
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu