ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.1181.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 1181/2022-131
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 1. 2023 o dovolání obviněné E. B. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 8. 2022, sp. zn. 4 To 354/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 8 T 162/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné E. B. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 5. 2022, č. j. 8 T 162/2021-94, byla obviněná E. B. uznána vinnou přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, za který byla odsouzena k peněžitému trestu ve výměře padesát denních sazeb ve výši 900 Kč, celkem tedy ve výměře 45 000 Kč. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v silničním provozu v trvání třiceti měsíců.
2. Uvedeného přečinu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustila obviněná v podstatě tím, že dne 15. 11. 2021 v době kolem 15:55 hod. po okrese České Budějovice, konkrétně v katastru obce XY, po silnici č. I/3 ve směru jízdy od obce XY do XY, po předchozím požití většího množství alkoholických nápojů, se záměrem nerespektovat §5 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), řídila osobní automobil Opel Zafira, když v důsledku ovlivnění alkoholem v prostoru kilometru 100,321, nedodržela bezpečnostní vzdálenost za před ní se pohybujícím vozidlem Seat Ibiza, do kterého za situace, kdy s vozidlem počal řidič reagovat na provoz na silnici brzděním, zezadu narazila přední částí svého vozu a při následně provedené kontrole hlídkou Policie ČR se podrobila odbornému měření na přítomnost alkoholu v dechu pomocí přístroje Alcotest Dräger, přičemž jí byla naměřena hladina alkoholu v hodnotách 3,29 promile (měřeno v 16:18 hod.) a 3,15 promile (měřeno v 16:24 hod.), přičemž poškozením vozidla Seat Ibiza způsobila jeho majiteli Z. H. škodu ve výši 20 000 Kč a poškozením vozidla Opel Zafira byla společnosti STING CZ, s. r. o., způsobena škoda ve výši 40 000 Kč.
3. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 8. 2022, č. j. 4 To 354/2022-110, bylo odvolání obviněné podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání, přičemž nejprve citovala zákonná znění dovolacích důvodů podle §265b odst. 1, 2 tr. ř. a dále uvedla, že nesprávné právní posouzení skutku soudy obou stupňů spočívá v tom, že soudy věc kvalifikovaly jako trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ač v daném případě vůbec nešlo o trestněprávní jednání. Namítala, že soudy obou stupňů nesprávně právně vyhodnotily důkazy a nesprávně kvalifikovaly skutek. Tímto byl podle jejího mínění porušen čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Dále odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2142/11, podle něhož z principu presumpce neviny plyne rovněž pravidlo in dubio pro reo, dle kterého při důvodných pochybnostech o existenci relevantních skutkových okolností je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného. Obviněná měla za to, že nebylo prokázáno, že by usedla za volat po předchozím požití alkoholu, čímž byla porušena zásada in dubio pro reo. Z její strany bylo tvrzeno, že alkohol nepožila před jízdou, nýbrž po jízdě a bez dalšího nelze považovat její výpověď za nepravdivou. Dále namítala vady rozsudku a proběhlého řízení vůbec spočívající prve v tom, že svědek P. J. ve své výpovědi nebyl schopen dostatečně prokázat, že se ve vozidle nacházela igelitová taška, v rámci ohledání fotografoval pouze bezpečnostní pásy, nikoli obsah automobilu či předměty, které se ve vozidle vyskytovaly. Rovněž třebaže svědek J. P. uvedl, že z obviněné byl cítit jakýsi odér, tento nebyl schopen identifikovat, přičemž se mohlo jednat např. o odér parfému či jiné vůně. Nadto nikdo jiný nevypověděl, že by nějaký odér byl z obviněné cítit. Konečně bylo uvedeno, že hladina alkoholu v krvi měla tzv. snižující se křivku, první měření však proběhlo bezprostředně po požití alkoholu, přičemž následně obviněná požila bonbón. Z tohoto důvodu se křivka alkoholu v krvi začala snižovat, ač byl alkohol požit těsně před měřením, a tudíž měla křivka naopak stoupat. V této souvislosti zdůraznila, že samotný znalec, jenž vyhotovil znalecký posudek, uvedl, že podle dechové zkoušky není možné určit, kdy přesně obviněná požila alkohol, nelze tedy vyloučit jeho požití ani mezi 16:00 a 16:10 hod., tedy po nehodě, před příjezdem policejní hlídky. Nejasné je i to, na jakém místě se obviněná vyskytovala v průběhu dechové zkoušky, jeden ze zasahujících policistů uvedl, že seděla uvnitř svého vozidla, ovšem podle výpovědi poškozeného se vyskytovala venku ze svého vozidla. Nejasnost obviněná spatřovala také v tom, že ze strany zasahujícího policisty bylo uvedeno, že měla v krvi hodnotu promile tak vysokou, že není možné, aby se tzv. udržela na nohou, avšak současně nevykazovala žádné známky nerovnováhy či alkoholu. Závěrem obviněná uvedla, že nebyl zcela jednoznačně prokázán uvedený skutek. Ani výpovědi svědků, natož znalecký posudek zcela neprokázaly bez pochybností její vinu a měla by být zproštěna obvinění. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně, a věc vrátil zpět k rozhodnutí soudu prvního stupně.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření uvedl, že přednesená argumentace je vystavěna na doslovném opakování námitek prolínajících se celým trestním řízením, s nimiž se oba soudy správně vypořádaly, přičemž v takovém případě jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002). K uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tř. ř. konstatoval, že námitky obviněné pod něj podřadit nelze, neboť pro jeho existenci jsou východiskem stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku. Dovolatelka přitom své výhrady vystavěla výlučně na nesouhlasu s hodnocením důkazů soudy a na zpochybnění jejich skutkových závěrů, se kterými se neztotožnila, přičemž ryze formálně tvrdila nesprávné právní posouzení skutku. Státní zástupce akcentoval, že okresní soud realizoval komplexní a bezvadné dokazování co do rozsahu i do problematiky navazujícího formování skutkových závěrů, krajský soud podané odvolání řádně přezkoumal a s uplatněnými námitkami se přesvědčivě vypořádal. Nalézací soud rozvedl podrobně a výstižně ty důvody, pro které neuvěřil zjevně účelové obhajobě obviněné postavené na údajném požití alkoholu až po jízdě. V této souvislosti poukázal na závěry znaleckého posudku znalce Ing. Josefa Gottwalda, výsledky dechových zkoušek prokazující klesající hodnotu alkoholu v dechu obviněné, výpověď svědků J. P. a P. J. a pořízenou fotodokumentaci. Nadto obviněná informaci, že by požila krátce před příjezdem policejní hlídky alkohol, policistům nesdělila. Proto i pokud by obviněná uplatnila důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., postrádalo by její dovolání opodstatnění, neboť v souladu se zásadami přirozené logiky bylo nepochybně možné učinit skutkové závěry vyjádřené následně ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku. Nemohlo tudíž dojít ani k porušení zásady in dubio pro reo a principu presumpce neviny, neboť jejich uplatnění je namístě pouze tehdy, pokud soud po vyhodnocení všech v úvahu přicházejících důkazů dospěje k závěru, že nadále zůstávají pochybnosti o tom, jak se skutkový děj odehrál. Nicméně v nyní posuzované trestní věci po vyhodnocení provedených důkazů pochybnosti o průběhu skutkového děje a vině obviněné nevznikly. Závěrem proto konstatoval, že soudy učinily správná skutková zjištění a jednání dovolatelky přisoudily taktéž odpovídající právní kvalifikaci. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
7. Obviněná ve svém mimořádném opravném prostředku sice nejprve citovala zákonná znění všech důvodů dovolání podle §265b odst. 1, 2 tr. ř., nicméně explicitně namítala výhradně nesprávné právní posouzení skutku. Fakticky tedy uvedeným slovním vyjádřením označila důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Tento je pak dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Je však nutno podotknout, že ač bylo formálně namítáno nesprávné právní posouzení skutku jako trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, fakticky byla veškerá dovolací argumentace vystavěna na polemice se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů. Na tomto místě je nutno připomenout, že v rámci zvoleného dovolacího důvodu je skutkový stav hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Předmětem právního posouzení totiž je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatelka. Zvolenou dovolací argumentaci by však bylo možno podřadit pod neuplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž lze namítat, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nejvyšší soud ji však shledal zjevně neopodstatněnou.
8. Stran námitek zpochybňujících skutková zjištění soudů a jejich hodnocení důkazů je potřeba uvést, že soudy na základě provedeného dokazování dovodily průběh skutkového děje tak, jak je popsán výše. Tato zjištění se opírají zejména o výpovědi svědků J. P. a P. J., které korespondují s dalšími ve věci provedenými důkazy, a to především důkazy listinnými. Lze zmínit protokol o dechové zkoušce, úřední záznam o kontrole řidiče podezřelého z požití alkoholických nápojů nebo jiné návykové látky před anebo během jízdy, protokol o nehodě v silničním provozu, protokol o ohledání místa činu včetně pořízené fotodokumentace. Nelze pak pominout ani závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, vypracovaného Ing. Josefem Gottwaldem. V provedených důkazech (nahlíženo v jejich souhrnu) nelze shledat jakékoliv rozpory se zjištěným skutkovým stavem. Jedná se o důkazy, které ve svém souhrnu tvoří logickou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů ve svém celku shodně a spolehlivě prokazujících skutečnost, že se obviněná dopustila shora popsaného jednání. S ohledem na provedené důkazy je možné učinit skutkový závěr, že obviněná skutečně řídila osobní motorové vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost, a způsobila tak dopravní nehodu. Současně bylo zdůvodněno, proč soudy neuvěřily jí předestírané verzi, podle níž alkohol nepožila před jízdou, nýbrž až následně, která byla provedenými důkazy jednoznačně vyvrácena.
9. Lze stručně zopakovat, že svědek J. P. uvedl, že ve zpětném zrcátku svého vozidla zaznamenal nepravidelnou jízdu vozidla řízeného obviněnou, které mělo chvilkami menší a chvilkami větší rozestup, navíc vybočovalo do levé strany. Když dobrzďoval před kruhovým objezdem, všiml si, že obviněná ve svém voze vůbec nezpomaluje, vůbec nemá tendenci brzdit. Poté, co do něj vozidlo řízené obviněnou narazilo, obviněná se chovala nestandardně, nechtěla volat policii, připadala mu zmatená, zadrhávala se v řeči. Současně uvedl, že z ní byl cítit divný odér. Ač tento neidentifikoval výslovně jako odér alkoholu, dovolatelkou namítaná skutečnost, že se mohlo jednat o odér parfému či jiné vůně, postrádá relevanci, neboť v souladu s ostatními udanými důvody tento svědek pojal podezření na její ovlivnění alkoholem, a proto kontaktoval policii, přestože škoda na jeho vozidle byla jen malá. Chtěl totiž zabránit tomu, aby obviněná ve stavu, ve kterém byla nezpůsobila nějakou další nehodu. Současně je irelevantní, že onen odér nebyl potvrzen jiným svědkem, další svědek na místě nebyl a policejní hlídka přijela v době, ve které i obviněná připouštěla, že alkohol konzumovala. Navíc její ovlivnění alkoholem bylo verifikované provedenou opakovanou dechovou zkouškou po příjezdu policejní hlídky, bylo potvrzeno naměřenými hodnotami hladiny alkoholu v dechu 3,29 promile a posléze 3,15 promile. S ohledem na dovolací argumentaci je dále nutné konstatovat, že svědek P. J. ve své výpovědi jednoznačně uvedl, že zkontroloval vůz obviněné, pořídil fotodokumentaci bezpečnostních pásů, přičemž plastovou tašku Kaufland, ve které se měla údajně nacházet láhev whisky značky Johnnie Walker, nezaznamenal. Pokud by tomu tak bylo, pořídil by její fotodokumentaci. Jeho výpověď pak koresponduje s pořízenou fotografií, která zachycuje i sedadlo spolujezdce, na němž se předmětná taška ani láhev nenachází. Nejvyšší soud se rovněž ztotožňuje s názorem nalézacího soudu o účelovosti tvrzení obviněné o konzumaci alkoholu po nehodě za situace, kdy bezpečně věděla, že svědek J. P. požadoval přítomnost policie. Nadto tuto verzi obhajoby vyvrací i fakt, že obviněná policejní hlídce nesdělila, že po dopravní nehodě požila daný alkohol v daném množství (polovina lahve o objemu 0,7 l), přičemž na okraj lze uvést, že je diskutabilní, zda by byla schopna fyziologicky vypít takové množství alkoholu během tak krátké doby (přibližně 10 minut). Současně je nerozhodné, na jakém místě se obviněná vyskytovala v průběhu dechové zkoušky i skutečnost, že by nevykazovala známky nerovnováhy. Podle poznatků lékařské vědy není žádný, tedy ani nadprůměrně disponovaný řidič, schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, dosáhne-li hladina alkoholu v jeho krvi nejméně 1 promile (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. 5 Tdo 874/2007, uveřejněné pod č. 26/2008 Sb. rozh. tr.). Konečně co se týče námitky obviněné, že znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie uzavřel, že podle dechové zkoušky nebylo možno určit, kdy přesně obviněná požila alkohol, a nelze tedy vyloučit jeho požití ani mezi 16:00 a 16:10 hod., pak s touto se odpovídajícím způsobem soudy obou stupňů již vypořádaly, když souhlasně uvedly, že na znalecký posudek nelze nazírat izolovaně, nýbrž v kontextu ostatních shora uvedených důkazů. Bylo přitom akcentováno, že po požití alkoholického nápoje dochází vstřebáváním alkoholu v krvi k postupnému zvyšování jeho hladiny, nicméně hladina alkoholu u obviněné klesala, což svědčilo o jeho dřívějším požití, který již organismus odbourával. Nelze tedy přistoupit ani na předloženou logiku postrádající polemiku obviněné, že se křivka snižovala díky požití bonbónu po prvním provedeném měření.
10. Nejvyšší soud tak ve věci neshledal žádný, natož zjevný rozpor (jenž by bylo namístě dovodit zejména, pokud by skutková zjištění neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývala z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod.), který by případně mohl opodstatnit jeho zásah do skutkového stavu zjištěného soudy obou stupňů. Logická obsahová návaznost skutkových zjištění soudů na provedené důkazy pak svědčí o tom, že ústavně zaručené základní právo obviněné na spravedlivé řízení rovněž nebylo porušeno. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tudíž nebyl naplněn.
11. Lze tedy uzavřít, že mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Českých Budějovicích, z nichž v napadeném usnesení vycházel Krajský soud v Českých Budějovicích, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, není zjevný rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, které nalézací soud řádně zhodnotil a svůj postup vysvětlil v odůvodnění rozsudku (viz zejména odstavec 13. odůvodnění jeho rozsudku). Odvolací soud se s jeho závěry ztotožnil a své úvahy rovněž řádně odůvodnil (viz odstavec 8. odůvodnění jeho usnesení). V podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a napadeného usnesení odkazuje. Není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Neshledal-li Nejvyšší soud v posuzované věci zjevný či extrémní rozpor, nemohla být ani porušena procesní zásada in dubio pro reo. Zásada in dubio pro reo, která vyplývá ze zásady presumpce neviny, znamená, že za situace, kdy nelze odstranit dalším dokazováním důvodné pochybnosti o skutkové otázce významné pro rozhodnutí ve věci, je třeba rozhodnout ve prospěch obviněného. V této věci však pochybnosti o průběhu skutkového děje nevznikly.
12. S ohledem na shora popsané závěry Nejvyšší soud dovozuje, že dovolací argumentace obviněné neodpovídala uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je však podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud ji nicméně shledal zjevně neopodstatněnou. Proto dovolání obviněné E. B. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 1. 2023
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.
předseda senátu