ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.129.2023.1
sp. zn. 7 Tdo 129/2023-205
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. 2. 2023 o dovolání obviněné R. R. , nar. XY v XY, bytem XY, s adresou pro doručování XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. 6 To 148/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 6 T 17/2022 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné R. R. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 13. 6. 2022, č. j. 6 T 17/2022-160, byla obviněná R. R. uznána vinnou přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a odsouzena podle §274 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na šest měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu patnácti měsíců a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na dva roky.
2. Jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku posoudil Okresní soud Plzeň-město skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněná dne 16. 11. 2021 kolem 18:55 hodin v Plzni po předchozím vědomém požití alkoholických nápojů, když ještě ve 20:19 hodin měla v krvi 2,12 g/kg alkoholu, jela jako řidička osobního automobilu zn. Škoda Favorit ulicí XY, vlivem alkoholu nezvládla řízení, vyjela mimo vozovku a přitom srazila svislou dopravní značku.
3. Odvolání obviněné, podané proti výroku o trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 9. 2022, č. j. 6 To 148/2022-182, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
4. Obviněná podala dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni. Výrok, jímž bylo zamítnuto její odvolání, napadla s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h), i), m) tr. ř. Uvedla, že v hlavním líčení učinila prohlášení viny. Vytkla, že k tomu nebylo přihlédnuto ve výroku o trestu, konkrétně ve výměře trestu zákazu činnosti. Namítla, že tak byla potrestána nepřiměřeně. Obviněná se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu Plzeň-město věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání konstatoval, že uplatněné námitky obsahově neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů, a navrhl, aby dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.
6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněnou jako oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř., avšak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
7. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z důvodů, které jsou v zákoně taxativně stanoveny, v dané věci z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř. (ve znění zákona č. 220/2021 Sb.). Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Zákonný dovolací důvod nestačí jen formálně deklarovat. Zároveň je nutné, aby mu obsahově odpovídaly konkrétní námitky, na nichž je dovolání založeno. Uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu pouze za předpokladu, že mu odpovídají svým obsahem.
8. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
9. Obviněná odkázala na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., aniž uplatnila jakoukoli námitku, která by s ním obsahově korespondovala. Dovolání nesměřovalo proti výroku o vině, což by z hlediska ustanovení §265a odst. 1 tr. ř. ani nebylo přípustné, protože o vině Krajský soud v Plzni ve druhém stupni nerozhodoval, resp. výrok o vině nebyl povinen přezkoumávat. Tím pádem se dovolání nijak nevztahovalo k otázce naplnění znaků trestného činu, jímž byla obviněná uznána vinnou. Z toho je jasné, že dovolání se netýkalo rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu.
10. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
11. Podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
12. Vzájemný vztah dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř. je takový, že v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je stanoven obecný hmotně právní dovolací důvod, zatímco v §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. je stanoven zvláštní hmotně právní dovolací důvod jen ve vztahu k výroku o uložení trestu. Z tohoto vztahu obecného a zvláštního logicky vyplývá, že má-li být samotný výrok o uložení trestu napaden kvůli porušení hmotného práva, může se tak stát zásadně jen z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. i) tr. ř.
13. Dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. není nepřiměřenost uloženého trestu, nýbrž mnohem závažnější nesoulad výroku o uložení trestu se zákonem, a to uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Byl-li uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby, nejsou námitky ohledně přiměřenosti trestu dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Takové námitky nejsou dovolacím důvodem ani podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pokud jím je jiné nesprávné hmotně právní posouzení (tj. jiné, než je právní posouzení skutku). Přiměřenost, resp. nepřiměřenost trestu je sice záležitostí aplikace hmotného práva, ale přesto ji nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Tento obecný hmotně právní dovolací důvod nelze použít, když tu je zvláštní hmotně právní dovolací důvod stanovený ve vztahu k samotnému výroku o uložení trestu. Jestliže by se připustilo, že nepřiměřenost trestu je dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pak by ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. bylo bezpředmětné, nefunkční, nadbytečné a nedávalo by žádný smysl, protože uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu by bylo vždy jiným nesprávným hmotně právním posouzením a tudíž dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Z toho je zřejmé, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek není určeno ke korekci výroku o uložení trestu z důvodu jeho případné nepřiměřenosti.
14. Obviněné byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dva roky. Jde o přípustný druh trestu, který byl uložen za trestný čin spáchaný řízením motorového vozidla pod vlivem alkoholu, a to trest uložený ve výměře v rámci zákonné trestní sazby stanovené v §73 odst. 1 tr. zákoníku v rozpětí od jednoho roku do deseti let. Námitky, které obviněná uplatnila, nejsou dovolacím důvodem, takže nepřichází v úvahu, aby Nejvyšší soud do výroku o trestu zákazu činnosti jakkoli zasahoval. Učinit by tak mohl jen zcela výjimečně, pokud by uložený trest byl v tak extrémním rozporu se zákonnými hledisky, že by to znamenalo porušení ústavního principu proporcionality trestní represe jako jednoho ze znaků demokratického právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy), resp. porušení ústavně garantovaného základního práva obviněné na spravedlivý proces včetně spravedlivosti jeho výsledku (čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). V takovém případě by zásah Nejvyššího soudu měl podklad v ustanovení čl. 4 Ústavy, podle něhož základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci, a v ustanovení čl. 90 Ústavy, podle něhož soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (tím spíše, jde-li o základní ústavně zaručená práva). O nic takového, co by odůvodňovalo zásah Nejvyššího soudu do výroku o trestu zákazu činnosti, se v dané věci nejedná. Trest zákazu činnosti byl obviněné uložen ve výměře hluboko ve spodní polovině zákonné trestní sazby, spíše jen nepatrně nad její dolní hranicí. Tím bylo přijatelně vyjádřeno vše, co bylo možné hodnotit ve prospěch obviněné. Výměra uloženého trestu zákazu činnosti nepředstavuje žádný exces z mezí proporcionality trestní represe ani z mezí spravedlivosti procesu a jeho výsledku.
15. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. byl v posuzované věci uplatnitelný ve variantě, podle které dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Ve zmíněné variantě je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. vázán na některý další dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., v dané věci na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h), i) tr. ř. Z této vázanosti vyplývá, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), i) tr. ř., pak nejsou dovolacím důvodem ani podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
16. Nejvyšší soud proto dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného než zákonného důvodu. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o tom rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 2. 2023
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu