ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.15.2023.1
sp. zn. 7 Tdo 15/2023-270
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 25. 1. 2023 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. M. , nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 7. 2022, sp. zn. 5 To 158/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 66 T 88/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 29. 3. 2022, č. j. 66 T 88/2021-217, byl obviněný uznán vinným zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, 2 tr. zákoníku a odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na dva roky a tři měsíce, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let a šesti měsíců.
2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného zločinu tím, že v přesně nezjištěné době od počátku srpna 2020 do 4. 12. 2020 v obci XY, XY, okres Bruntál, v obývacím pokoji rodinného domu využil situace při návštěvě rodiny svého bratra a na pohovce osahával svou neteř nezletilou AAAAA (pseudonym), narozenou XY, a to nejméně v jednom případě na prsou pod oblečením a nejméně ve dvou případech pod oblečením na přirození, přičemž se jí pokoušel zasouvat prsty do přirození, což se mu nepodařilo, a uvedeného jednání se dopustil, ačkoli věděl, že nezletilá má teprve 13 let.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 14. 7. 2022, č. j. 5 To 158/2022-238, podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že soudy obou stupňů vycházely z protokolu o ohledání místa činu spolu s fotodokumentací s tím, že svědkyně J. M. mohla jeho jednání sledovat. S těmito závěry však nesouhlasí a domáhá se prověrky těchto tvrzení na místě samém s případnou rekonstrukcí činu, a to proto, že přes akvárium na gauč, kde mělo dojít k jeho jednání, podle něj není dostatečně vidět. On sám, ani jeho obhájce se nemohli zúčastnit ohledání místa činu, ani o něm nebyli vyrozuměni. Přitom tento úkon byl natolik důležitý pro rozhodnutí o vině, že mu policejní orgán měl tuto možnost dát. Danou vadu nenapravily ani soudy obou stupňů, které jeho návrh na provedení místního šetření spolu s prověrkou výpovědí zamítly pro nedůvodnost. Je přesvědčen, že soudy tímto postupem pochybily a porušily jeho právo na obhajobu a spravedlivý proces. Popřel, že by se jednání kladeného mu za vinu dopustil a rozvedl důvody, pro které považuje výpověď svědkyně J. M. za smyšlenou.
5. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání vyjádřil a konstatoval, že obviněný primárně namítá vadu opomenutých důkazů, kterou pod uplatněný dovolací důvod lze formálně podřadit, avšak tato námitka je neopodstatněná. Zdůraznil, že soudy nejsou povinny realizovat veškeré důkazní návrhy stran, pokud navržené důkazy nemohou přispět k objasnění nezbytných okolností. S poukazem na judikaturu Ústavního soudu připomněl podmínky, za kterých mohou soudy zamítnout důkazní návrhy, přičemž v nyní projednávané věci soudy tyto podmínky zcela splnily a své stanovisko odůvodnily. Je proto přesvědčen, že soudy postupovaly správně a v souladu se zákonem i judikaturou, a tudíž v jejich postupu neshledává pochybení. Z rozhodnutí pak nelze dovodit ani obviněným naznačenou existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, když soudy postupovaly v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. ř. a odůvodnění jejich rozhodnutí splňuje požadavky stanovené trestním řádem.
7. Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť je zjevně neopodstatněné.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
9. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě vad v případě, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Naplnění tohoto dovolacího důvodu tak vyžaduje významné narušení procesu dokazování, které má za následek deformaci skutkových zjištění v intenzitě, která již v dostatečné míře zasahuje do práva na spravedlivý proces a je s to ovlivnit rozhodnutí soudů o otázce naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Tento dovolací důvod tedy nemohou naplnit námitky, které toliko obecně vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, případně pouze nastiňují jinou verzi skutkového děje, aniž by označily konkrétní evidentní rozpory mezi obsahem důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se týkají jen nepodstatných skutkových zjištění.
10. V dovolání obviněný namítl, že soudy nedůvodně neprovedly jím navrhovanou prověrku na místě. Tato námitka je s ohledem na výše uvedené podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněná. Soudy totiž nejsou podle ustálené judikatury povinny vyhovět všem návrhům obhajoby na provedení důkazů, jestliže: 1. tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, 2. důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí, 3. důkaz je nadbytečný, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). V nyní projednávané věci soudy řádně a zcela dostatečným způsobem zdůvodnily, proč považovaly provedení prověrky na místě za nadbytečné (srov. odst. 30 rozsudku soudu prvního stupně a odst. 5 usnesení odvolacího soudu), přičemž jejich argumentaci není co vytknout, když s ohledem na rozsah provedeného dokazování Nejvyšší soud taktéž považuje tento důkazní návrh obviněného za zcela nadbytečný. Nejvyšší soud tedy v postupu soudů obou stupňů neshledal obviněným namítané nedůvodné neprovedení navrhovaného důkazu, resp. opomenutého důkazu, které by uplatněný dovolací důvod naplňovalo a odůvodnilo tak zásah do dovoláním napadených rozhodnutí.
11. Co se týče dalších námitek obviněného, především jeho tvrzení, že svědkyně J. M. jeho jednání nemohla dostatečně dobře vidět přes sklo akvária, čímž se snaží zpochybnit věrohodnost její výpovědi a rovněž se domoci prověrky na místě, pak tuto argumentaci nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. Uvedené námitky jsou totiž pouhou polemikou s hodnocením provedených důkazů, a nikoli námitkami zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, které by uplatněný dovolací důvod byly s to naplnit. Navíc je namístě akcentovat, že se soud prvního stupně věrohodností výpovědi svědkyně J. M. dostatečně zabýval (viz odst. 23-24 rozsudku soudu prvního stupně) a rovněž se zabýval i potřebou provedení uvedeného důkazu, jak bylo již uvedeno výše. Závěry soudu prvního stupně potvrdil i soud odvolací (odst. 7 usnesení odvolacího soudu), přičemž Nejvyšší soud se s nimi plně ztotožnil a ve stručnosti na ně odkazuje. Dále je pak k poznámce obviněného, že se on, ani jeho obhájce nemohli účastnit ohledání místa činu, namístě zdůraznit, že účast při ohledání místa činu není právem obhajoby a orgány činné v trestním řízení tedy nepochybily, když jejich účast při tomto úkonu nezajistily. S ohledem na uvedené má Nejvyšší soud za to, že v nyní projednávané věci soudy obou stupňů dostály zásadám spravedlivého procesu, svá rozhodnutí zevrubně odůvodnily v souladu s §125 tr. ř., resp. §134 odst. 2 tr. ř., s obhajobou obviněného se v dostatečné míře vypořádaly, přičemž jejich argumentace je logická a vycházející z provedeného dokazování, které proběhlo v souladu se zásadami obsaženými v §2 odst. 5, 6 tr. ř. Nejvyšší soud tak v projednávaném případě neshledal jakoukoli deformaci skutkových zjištění, ani extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, ani existenci opomenutých důkazů či jiného porušení práva na spravedlivý proces.
12. Obiter dictum je rovněž vhodné doplnit, že obviněný obdobné námitky obsažené v dovolání uplatnil již v řízení před soudy nižších stupňů. V této souvislosti lze poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, se kterými se soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
13. Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 1. 2023
JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D.
předseda senátu