ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.163.2023.1
sp. zn. 7 Tdo 163/2023-1129
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 8. 3. 2023 o dovolání, které podal obviněný L. D. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. 3 To 137/2022, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 88 T 122/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. D. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10. 6. 2022, č. j. 88 T 122/2021-1039, byl obviněný L. D. uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku (v bodech 1-3), přečinem přisvojení pravomoci úřadu podle §328 tr. zákoníku (v bodě 2) a přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku (v bodě 2) a odsouzen podle §209 odst. 4, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně bylo rozhodnuto o náhradě škody.
2. Podkladem odsuzujícího výroku bylo v podstatě zjištění, že obviněný
- v období od 27. 6. 2019 do 31. 1. 2020 převážně v Brně v úmyslu vylákat a získat tak neoprávněně peněžní prostředky k vlastnímu obohacení pod příslibem vyřízení bankovní půjčky pro poškozeného J. Ch. opakovaně sám, resp. za součinnosti další neustanovené osoby, vydávajíce se za advokáta P. telefonicky kontaktovali J. Ch., po kterém požadovali zaslání různých finančních částek, které zdůvodňovali smyšlenými náklady spojenými s vyřízením půjčky, na základě čehož poškozený provedl v Brně na pobočkách Československé obchodní banky, a. s., celkem 63 vkladů finančních hotovostí (v rozsudku konkrétně uvedených) na různé účty a dále dne 16. 12. 2019 v Brně předal obviněnému osobně finanční hotovost 150 016 Kč, přičemž takto získané finanční prostředky užil obviněný zřejmě s dosud neustanovenou osobou pro svoji potřebu, čímž poškozenému J. Ch., nar. XY, způsobili škodu v celkové výši 947 666 Kč (bod 1);
- v období od 3. 2. 2020 do 11. 6. 2020 převážně v Brně v úmyslu vylákat a získat tak neoprávněně peněžní prostředky k vlastnímu obohacení opakovaně sám, resp. za součinnosti další neustanovené osoby kontaktovali telefonicky a prostřednictvím e-mailu manžele Z. Ch., nar. XY, a J. Ch., nar. XY, vydávali se za P. P., údajného advokáta jejich syna J. Ch., požadovali od nich zaslání finančních prostředků na konkrétní bankovní účet, a to pod smyšleným účelem úhrady údajných poplatků souvisejících s žádostí jejich syna o půjčku v AB bance ve Vídni a zajištění propuštění jejich syna z vazby na svobodu, přičemž tyto finanční prostředky měly také sloužit k uhrazení různých údajných poplatků za soudní jednání u Krajského soudu v Brně, Vrchního soudu v Olomouci a Ústavního soudu, přičemž k potvrzení svých požadavků zaslali mj. na e-mail poškozené Z. Ch. různé (v rozsudku specifikované) falešné soudní dokumenty vždy opatřené razítkem tohoto soudu se státním znakem, na základě čehož manželé Z. a J. Ch. provedli v Brně na pobočkách ČSOB, a. s., celkem 32 vkladů finančních hotovostí (v rozsudku konkrétně uvedených) ve prospěch obviněným označeného bankovního účtu, a takto získané finanční prostředky užil obviněný zřejmě s dosud neustanovenou osobou pro svoji potřebu, čímž poškozené Z. Ch., oprávněné po zemřelém manželovi, způsobili škodu v celkové výši 1 027 700 Kč (bod 2);
- za účelem vylákání a neoprávněného získání peněžních prostředků v úmyslu obohatit se sám či za součinnosti další dosud neustanovené osoby, vystupujíce pod jménem M. K., resp. pod jménem M. P., nabízeli prostřednictvím sociální sítě Facebook dne 15. 7. 2020 pronájem jednoho pokoje v bytě na konkrétní adrese v Praze, na inzerát reagovala poškozená D. H., nar. XY, která si domluvila s obviněným, vystupujícím před ní pod jménem B., prohlídku bytu na uvedené adrese v Praze a dne 3. 8. 2020 se na místě s obviněným dohodla, že si pokoj pronajme od 5. 8. 2020, na základě této dohody dne 4. 8. 2020 z místa svého trvalého bydliště zaslala požadovanou kauci za byt ve výši 5 000 Kč bankovním převodem ze svého účtu, a dále dne 6. 8. 2020 stejným způsobem uhradila požadované nájemné za měsíc srpen ve výši 4 194 Kč, přes urgence jí nebyla zaslána požadovaná nájemní smlouva ani vráceny zaslané finanční prostředky, a od té doby s ní přestali komunikovat, čímž poškozené D. H. způsobili škodu v celkové výši 9 194 Kč (bod 3),
a uvedeného jednání se obviněný dopustil, ačkoli byl opakovaně, naposledy pak rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. 2 T 200/2014, který nabyl právní moci dne 10. 3. 2015, odsouzen za přečin podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání třicet dva měsíců do věznice s ostrahou, který vykonal dne 11. 7. 2019, a rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 20. 9. 2019, sp. zn. 12 T 22/2019, který nabyl právní moci dne 5. 2. 2020, odsouzen za přečin podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
3. Odvolání obviněného, kterým napadl rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. 9. 2022, č. j. 3 To 137/2022-1070, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
4. Obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Namítl, že na jeho straně absentuje zavinění, byl pouze pomyslným platebním místem a finanční prostředky předával třetí osobě, se kterou byl v pracovněprávním vztahu. Důvěřoval svému známému V. D., který jej oslovil s možností čerpání úvěru. Následně byl skutečným pachatelem, který se i před ním prezentoval jako P. P., a rovněž dalším účastníkem, který se prezentoval jako I. J., uveden v omyl ohledně své role v celé záležitosti. Za účelem prokázání, že subjektivní stránka trestného činu nebyla naplněna, navrhoval provedení důkazu ohledáním elektronických zařízení a jejich obsahu, a to notebooku, fotoaparátu a externího harddisku, které se nacházejí v hotelu XY ve Vídni. Na elektronických zařízeních jsou obsaženy detaily o jeho spolupráci s osobou vystupující pod jménem P. Orgány činné v trestním řízení tyto důkazy neprovedly, tedy nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby Krajskému soudu v Brně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
5. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání konstatovala, že pokud obviněný namítl vadu tzv. opomenutých důkazů, nedošlo k situaci, že by se soudy nižších stupňů vůbec nezabývaly jeho důkazními návrhy a že by se jejich postup posléze odrazil ve správnosti skutkových zjištění a v důsledku toho i ve správnosti hmotně právního posouzení předmětného jednání. Státní zástupkyně v této souvislosti shrnula úvahy vyjádřené v odst. 8 – 10 odůvodnění usnesení odvolacího soudu a v odst. 30 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, s kterými se ztotožnila. Soudy podle ní správně uzavřely, že by provedení navrhovaného důkazu nemohlo vést ke zbavení obviněného jeho trestní odpovědnosti. Soudy také naprosto přesvědčivým způsobem na pozadí již opatřeného důkazního stavu věci vyložily důvody, pro které byl důkazní návrh zamítnut jako nadbytečný. Státní zástupkyně dovolání označila za zjevně neopodstatněné a navrhla, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e odst. 1, 2 tr. ř. a s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř. Poté Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného než zákonného dovolacího důvodu, a že pokud se zakládá na námitkách, které lze považovat za dovolací důvod, je zjevně neopodstatněné.
7. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
8. Citovanému dovolacímu důvodu lze podřadit námitku týkající se neprovedení důkazu ohledáním notebooku, fotoaparátu a externího harddisku, které se měly nacházet v hotelu XY ve Vídni, jejichž údajný obsah by měl podle obviněného svědčit o tom, že byl v dané věci on sám uveden v omyl svým zaměstnavatelem P. Jde však o námitku zjevně neopodstatněnou. Jednak v hlavním líčení před ukončením dokazování na dotaz soudu neměl obviněný ani jeho obhájce další důkazní návrhy a uvedený důkazní návrh vznesl až v rámci své závěrečné řeči. Především se ale soudy obou stupňů danému důkaznímu návrhu ve svých rozhodnutích věnovaly a podrobně vysvětlily, proč jej považovaly za nadbytečný. Jejich odůvodnění přitom nelze nic vytknout. Jak navíc naznačil odvolací soud, samotné vyžádání uvedených věcí z Vídně by velmi pravděpodobně nebylo ani proveditelné a je otázka, zda tyto předměty vůbec existují. Shrnuto, navrhované důkazy nebyly provedeny, ale nešlo o důkazy podstatné a jejich neprovedení nebylo nedůvodné. Proto nemohl být uvedený dovolací důvod naplněn.
9. Ve vztahu k dalšímu obsahu dovolání, v němž obviněný opakuje svou skutkovou verzi, aniž by ovšem přímo poukazoval na nějaký zjevný rozpor obsahu důkazů se skutkovými zjištěními soudů, Nejvyšší soud pouze konstatuje, že zjištění soudů mají dostatečně spolehlivý podklad v provedeném dokazování, soudy svůj závěr o vině obviněného opřely o přesvědčivé hodnocení důkazů nevykazující prvky libovůle a svá rozhodnutí řádně odůvodnily. Nejvyšší soud jen znovu připomíná, že existence pracovně právního vztahu (jehož náplní by byla trestná činnost) by obviněného trestní odpovědnosti zbavit nemohla. Možnost, že by sám obviněný byl jinou osobou uveden v omyl, pak soudy na základě řady důkazů vyloučily. Jak vyšlo v řízení najevo, byl to právě on, kdo v různých situacích užíval příjmení „P.“, užíval mobilní telefon, z něhož měl údajný P. komunikovat, byl v kontaktu s poškozenými, přebíral peníze a patrně celou trestnou činnost organizoval.
10. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
11. Pod tento dovolací důvod je možno s jistou dávkou tolerance zahrnout námitku týkající se zavinění. Tvrzením o jeho absenci však obviněný úzce navázal na námitky již výše zmíněné, tedy na svou skutkovou verzi, že to on sám byl uveden omyl jinou osobou vydávající se za P. P. Lze tak pouze konstatovat, že provedené dokazování poskytlo soudu prvního stupně úplný podklad pro závěr, že se obviněný trestné činnosti dopustil v úmyslu přímém.
12. Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o tom rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 3. 2023
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu