ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.19.2023.1
sp. zn. 7 Tdo 19/2023-374
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. 1. 2023 o dovolání obviněného J. F. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 8. 2022, sp. zn. 5 To 178/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 30 T 7/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. F. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 31. 5. 2022, č. j. 30 T 7/2019-286, byl obviněný J. F. uznán vinným pod bodem 1 přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem 2 zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, za které byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu 30 měsíců. Dále mu byla uložena povinnost podle §82 odst. 2 tr. zákoníku během zkušební doby podle svých sil nahradit způsobenou škodu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit poškozenému R. M. škodu ve výši 43 200 Kč.
2. Podle zjištění soudu prvního stupně se obviněný přečinu poškození cizí věci (bod 1) dopustil v podstatě tím, že dne 14. 8. 2017 v době od 13:30 do 14:00 na parkovišti Olympia centra Modřice (dále jen „OC Olympia“), okres Brno-venkov, poškodil vozidlo Opel Astra tím, že jako řidič vozidla Audi A6 po předešlém incidentu při jízdě z Brna k OC Olympii na parkovišti u OC Olympia, když vozidlo Opel již stálo, jej úmyslně zablokoval svým vozem Audi, přičemž došlo ke střetu vozidel a tím k lehké deformaci lemu levého předního blatníku a poškození laku předního nárazníku, čímž způsobil škodu ve výši 14 000 Kč, následně po vystoupení z vozidla Audi křičel na poškozeného, že mu „rozbije hubu“, a opakovaným úderem rukou do zadních levých dveří došlo k promáčknutí panelu zadních levých dveří, čímž byla způsobena škoda ve výši 28 600 Kč, celková škoda způsobená R. M. poškozením vozidla Opel byla stanovena na 43 200 Kč.
3. Zločinu vydírání (bod 2) se obviněný dopustil stručně řečeno tím, že v době bezprostředně předcházející jednání popsanému pod bodem 1 při jízdě po dálnici D2 ve směru z Brna na Bratislavu předjel s vozidlem Audi A6 z pravé strany po krajnici vyznačené vodorovným dopravním značením – plnou čarou vozidlo poškozeného, který byl z důvodu takového manévru nucen prudce přibrzdit své vozidlo Opel Astra, se kterým v té době jel v pravém jízdním pruhu, dále na sjezdu z dálnice D2 u OC Olympia v pravotočivé zatáčce jel vlevo vedle vozidla poškozeného mimo jízdní pruh prostorem vodorovného dopravního značení – zebry, opakovaně najížděl z levé strany na vozidlo poškozeného, který byl nucen uhýbat se svým vozidlem vpravo až na krajnici vozovky za pravou plnou čáru a opakovaně brzdit, následně obviněný najel před vozidlo poškozeného a prudce zabrzdil, poté poškozeného dále vytlačoval do pravého odbočovacího pruhu, čímž mu znemožnil pokračovat na křižovatce směrem rovně na Modřice, ale donutil ho sjet na parkoviště OC Olympia, kde přijel k jeho vozidlu z levé strany a toto zablokoval.
4. Odvolání obviněného směřované do všech výroků rozsudku soudu prvního stupně Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24. 8. 2022, č. j. 5 To 178/2022-349, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
5. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný dovolání, které zaměřil do výroků o vině, trestu a náhradě škody. Odkázal na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedl, že výrok o náhradě škody neodpovídá zákonu, neboť trestní soud musí vzít v úvahu všechna ustanovení občanskoprávních předpisů a musí jej náležitě odůvodnit, což se nestalo a rozsudek je proto nepřezkoumatelný. Kromě toho nebylo podle obviněného postaveno najisto, jaká je výše škody (vozidlo poškozeného nebylo opraveno) a zda ji vůbec způsobil, přičemž odkázal na odborné vyjádření Ing. Jaroslava Sedláka, Ph.D., a kamerový záznam. Soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil provedené důkazy, především kamerový záznam, který naopak potvrzuje výpověď obviněného, především tvrzení, že to byl naopak poškozený, kdo jel riskantně a několikrát porušil předpisy pro provoz vozidla na pozemní komunikaci. Fotodokumentaci pořízenou Policií České republiky nelze použít, neboť z ní nevyplývá, kdy ke škodě došlo. Soudy se vůbec nezabývaly vypracovaným znaleckým posudkem a výpovědí svědkyně K. H., skutkový stav byl proto nesprávně zjištěn.
6. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a sám rozhodl rozsudkem tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby ze všech skutků kladených mu za vinu, případně aby alespoň zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě škody a poškozeného s jeho nárokem na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že dovolatel pouze zopakoval obhajobu uplatněnou v předchozích stadiích trestního řízení, soudy se však s jeho námitkami dostatečně vypořádaly. S argumentací soudů se státní zástupce ztotožnil a v plném rozsahu na ni odkázal. Kromě toho námitky obviněného formálně ani obsahově dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají, k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný neuvedl vůbec nic. Celkový obsah jeho námitek směřuje spíše k údajnému porušení zásady in dubio pro reo , což je procesní zásada, jejíž dodržení není možné v dovolacím řízení zkoumat. Státní zástupce navrhl dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, a prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
9. Obviněný podal dovolání dne 22. 11. 2022, tj. za účinnosti té části zákona č. 220/2021 Sb., jíž bylo změněno ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., které upravuje důvody dovolání. Od 1. 1. 2022 záleží dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Od tohoto data je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
10. Ze samotného obsahu dovolání je patrné, že obviněný chtěl uplatnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení), jehož podstatou je porušení hmotného práva, tj. trestního zákona, při jeho aplikaci na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Nic z toho však obviněný nenamítl. Tento dovolací důvod byl uveden pouze formálně bez vymezení jakýchkoli konkrétních vad podřaditelných pod toto zákonné ustanovení.
11. Pouze pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že námitky uplatněné obviněným by nebylo možné uplatnit ani v rámci dovolacího důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. Zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, případně procesně nepoužitelné důkazy či důkazy tzv. opomenuté obviněný v dovolání nezmínil. Jeho dovolací argumentace byla fakticky založena na pouhém opakování námitek, které uplatňoval v průběhu celého trestního řízení, dokonce byly doslovně přejaté z podaného odvolání. Jde o námitky, se kterými se soudy obou stupňů řádně vypořádaly, především odvolací soud v odstavcích 10-17 odůvodnění svého usnesení, kde velmi podrobně vyložil důvody, proč námitkám obviněného nebylo možné přisvědčit.
12. Podstatou námitek obviněného bylo tvrzení, že se nedopustil jednání, které je mu kladeno za vinu, že to byl naopak poškozený, kdo ho na dálnici ohrožoval a škodu na vozidle si způsobil sám, přičemž soudy obou stupňů nesprávně hodnotily provedené důkazy. Obviněný sice formálně uvedl, že byla nesprávně posouzena příčinná souvislost mezi jednáním a následkem a výše škody byla nepřesně stanovena, avšak takové námitky právně relevantně nerozvedl, pouze je vystavěl na vlastních skutkových závěrech. Nejvyšší soud přitom již opakovaně deklaroval, že jednak není třetí instancí plného skutkového přezkumu, jednak že dovolání lze podat jen z taxativně v zákoně uvedených důvodů a že uplatněný důvod dovolání musí být podložen jemu odpovídajícími námitkami.
13. Nad rámec své přezkumné povinnosti Nejvyšší soud dodává, že valná většina námitek dovolatele stála na odlišném hodnocení kamerového záznamu, jenž byl v hlavním líčení proveden jako důkaz. V rámci této námitky obviněný sám rozebíral provedený důkaz a na základě odlišného hodnocení učinil vlastní skutkové závěry, které byly odlišné od těch, ke kterým dospěly soudy prvního a druhého stupně. Nutno dodat, že soud prvního stupně (v odst. 5 a 6 odůvodnění rozsudku) hodnotil tento důkaz jak samostatně, tak i v kontextu s dalšími provedenými důkazy a na jeho závěrech není možné shledat nic nelogického či zjevně rozporného. Odvolací soud na jeho závěry navázal a ještě více je rozvedl (odst. 13 odůvodnění usnesení), přičemž podrobně vyložil, proč námitky obviněného nemohou obstát. Rovněž se vyjádřil k výhradě, že to byl údajně poškozený, kdo jel riskantně a ohrožoval obviněného (viz odst. 13 a 16 odůvodnění usnesení), i k namítané bezvýznamnosti fotodokumentace (odst. 12 odůvodnění usnesení). Pokud obviněný v závěru dovolání namítal, že se soudy vůbec nezabývaly odborným vyjádřením (nešlo o znalecký posudek, jak dovolatel nesprávně uvedl) znalce Ing. Jaroslava Sedláka, Ph.D., ani výpovědí svědkyně K. H., z odůvodnění obou rozhodnutí je zřejmé, že se takové tvrzení nezakládá na pravdě, a obviněný se ve skutečnosti snažil domoci odlišného hodnocení takových důkazů.
14. Jak bylo řečeno výše, uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají ani námitky směřující do výroku o náhradě škody, kde obviněný fakticky napadl rozsah odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a důkazy, na jejichž základě byla výše škody stanovena. Obviněný neuvedl žádné výhrady vůči hmotněprávnímu posouzení, na němž je založen výrok o povinnosti k náhradě škody. Dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (§265a odst. 4 tr. ř.). Pro úplnost lze dodat, že dovolatel očividně nereflektoval odůvodnění usnesení odvolacího soudu (především odstavec 21), kde Krajský soud v Brně připustil nedostatky v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně stran adhezního výroku a sám odůvodnění doplnil. Proto nelze ani námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí přisvědčit.
15. V odstavcích 17 a 21 odůvodnění svého usnesení se odvolací soud rovněž zabýval opakující se námitkou týkající se stanovení výše škody (navázal na závěry soudu prvního stupně vyjádřené v odstavci 7 odůvodnění jeho rozsudku). S poukazem na odborné vyjádření znalce Ing. Jaroslava Sedláka, Ph.D. (s jehož závěry korespondovaly i zprávy společností BSAuto Brno, a. s., a Global Expert) uzavřel, že výše způsobené škody byla řádně zjištěna, přičemž odůvodnění obou soudů nevzbuzují o výši způsobené škody žádné pochybnosti. Odvolací soud rovněž v reakci na námitku obviněného správně konstatoval, že z hlediska rozhodování v adhezním řízení není podstatné, zda vozidlo bylo či nebylo opraveno. Rozhodným je, že úmyslným jednáním obviněného byla na vozidle poškozeného způsobena škoda, jejíž výše byla znalcem (i dalšími důkazy) řádně stanovena. Polemika dovolatele ohledně toho, jak došlo ke způsobení škody na vozidle poškozeného (tvrdil, že si poškozený škodu na vozidle způsobil sám), je pouhým nesouhlasem s postupem soudu při hodnocení důkazů (především kamerového záznamu) a stejně jako všechny ostatní námitky obviněného ji nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů vymezených v §265b tr. ř.
16. Dovolací argumentace obviněného neodpovídá uplatněnému ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného J. F. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 1. 2023
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu