ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.36.2023.1
sp. zn. 7 Tdo 36/2023-264
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 1. 2023 o dovolání obviněného J. D. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 8. 2022, sp. zn. 3 To 175/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 6 T 149/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. D. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2022, č. j. 6 T 149/2021-158, byl obviněný uznán vinným pod body 1 a 2 přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 tr. zákoníku a pod bodem 3 zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a za sbíhající se přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a pokus přečinu krádeže podle §21 odst. 1, §205 odst. 2 tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 1. 2022, sp. zn. 6 T 114/2021, byl odsouzen podle §173 odst. 1, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň byl zrušen výrok o trestu z výše uvedeného rozsudku ze dne 10. 1. 2022, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozenému V. B. D. částku 5 250 Kč (se zbytkem nároku na náhradu škody byl poškozený podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních) a poškozené AAAAA (pseudonym) částku 64 Kč.
2. Podle zjištění okresního soudu obviněný spáchal přečin krádeže (body 1 a 2) v podstatě tím, že ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 4. 2019, č. j. 71 T 155/2018-194, který nabyl právní moci dne 3. 4. 2019, odsouzen mimo jiné pro přečin krádeže dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1, §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 26 měsíců, přičemž trest vykonal dne 26. 10. 2020, přesto dne 20. 9. 2021 kolem 21:50 hodin v Ostravě-Zábřehu na chodníku na ulici XY v době, kdy poškozený V. B. D. držel v ruce svůj mobilní telefon, mu jej vytrhl z ruky, následně do jmenovaného opakovaně rukou zatlačil, aby mu zabránil vzít si telefon nazpět, načež z místa utekl, čímž poškozenému způsobil škodu odcizením telefonu v celkové výši 5 250 Kč, a dále dne 6. 10. 2021 v době od 16:11 do 16:34 hodin v Ostravě-Vítkovicích nejprve na ulici XY pomohl poškozené K. S. s jejím nákupem a následně ji v místě tramvajové zastávky na ulici XY převedl přes silnici, přičemž z tašky, kterou měla umístěnou v zadní části invalidního vozíku, odcizil koženkovou peněženku v hodnotě 150 Kč, včetně občanského průkazu a dalších průkazek a peněžní hotovosti ve výši 4 000 Kč, čímž poškozené způsobil škodu odcizením ve výši 4 150 Kč.
3. Zločinu loupeže (bod 3) se obviněný dopustil tím, že dne 8. 10. 2021 v době kolem 17:00 hodin v Ostravě-Vítkovicích na ulici XY přistoupil k nezletilé poškozené AAAAA, která měla před prodejnou řeznictví zaparkovanou vypůjčenou sdílenou koloběžku společnosti Lime, a řekl jí, že chce, aby mu tu koloběžku dala, že jí za ni dá peníze, což odmítla a svou levou rukou si koloběžku pevně uchopila, načež po krátkém přetahování jí silou pohybem své ruky z řídítek její ruku strhl a na koloběžce odjel, čímž poškozené způsobil škodu za pronájem koloběžky ve výši 64 Kč.
4. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 8. 2022, č. j. 3 To 175/2022-224, bylo odvolání obviněného směřující proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
5. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Ve vztahu ke krádeži peněženky (bod 2 výroku o vině) namítl, že se v přípravném řízení doznal, protože na něj byl policií činěn určitý nátlak. V rámci odvolacího řízení navrhoval výslech policistů přítomných u jeho výslechu, návrhu však nebylo vyhověno. Bez provedení dalších přímých důkazů závěry soudů neobstojí, proto měl být ohledně tohoto skutku zproštěn obžaloby. Obviněný nesouhlasil ani s právní kvalifikací jednání pod bodem 3 výroku o vině jako zločinu loupeže. Poškozená se na něj po většinu času jejich interakce smála, komunikace nebyla vyhrocená. Došlo k určitému fyzickému kontaktu s poškozenou spočívajícímu v odstrčení její ruky, to však nelze považovat za násilí ve smyslu §173 odst. 1 tr. zákoníku.
6. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a aby byl po provedení nového řízení ve vztahu ke skutkům popsaným v bodě 2 a 3 rozsudku okresního soudu zproštěn obžaloby.
7. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že opírá-li se dovolací argumentace ohledně skutku pod bodem 2 výroku o vině o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., potom neodpovídá jeho účelovému zaměření. Obviněný se ve svém dovolání omezil pouze na vlastní způsob vyhodnocení provedeného dokazování. Ve vztahu ke skutku pod bodem 3 poukázal nikoli na vadu nesprávného právního posouzení tohoto skutku [tedy naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], nýbrž pouze na svoji výpověď a na chování poškozené předmětného dne. Jeho tvrzení o tom, že se nemohl dopustit žádného násilí, však vycházelo z jiného než soudy zjištěného skutkového podkladu výroku o vině zločinem loupeže. Státní zástupkyně dodala, že argumentace dovolatele ve vztahu ke skutku pod bodem 3 nevyhovuje ani účelovému zaměření dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, a prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
9. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
10. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tento důvod dovolání je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů.
11. Námitku obviněného týkající se jednoho z dílčích útoků přečinu krádeže (bod 2 výroku o vině) nelze podřadit pod žádný z uplatněných dovolacích důvodů. Podstatou této námitky obviněného bylo obecné tvrzení, že se tohoto jednání nedopustil a že soudy učinily závěr o jeho vině na nedostatečných důkazech. Takové námitce však nebylo možné přisvědčit. Obviněný nenamítl zjevný rozpor mezi důkazy a skutkovými zjištěními soudů, nýbrž jen zpochybňoval hodnocení důkazů soudy. Lze jen konstatovat, že soudy na základě dokazování (provedeného v dostatečném rozsahu) dovodily průběh skutkového děje tak, jak je popsán výše. Z obsahu dovolání je patrné, že obviněný svou argumentaci založil na opakování své obhajoby z původního řízení, přičemž soudy obou stupňů se s uplatněnými námitkami již vypořádaly. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je dostatečně zřejmé, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly (srov. především odstavce 18-19 odůvodnění rozsudku a odstavec 12 odůvodnění usnesení). Je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení. Nebyla ani porušena procesní zásada in dubio pro reo . Tato zásada, která vyplývá ze zásady presumpce neviny, znamená, že za situace, kdy nelze odstranit dalším dokazováním důvodné pochybnosti o skutkové otázce významné pro rozhodnutí ve věci, je třeba rozhodnout ve prospěch obviněného. V této věci však pochybnosti o průběhu skutkového děje nevznikly.
12. Dovolatel také namítal, že v rámci odvolacího řízení navrhoval výslech policistů přítomných u jeho výslechu v přípravném řízení, tomuto návrhu však nebylo vyhověno. Pokud chtěl obviněný prostřednictvím této výhrady poukázat na vadu tzv. opomenutých důkazů (byť tak výslovně neučinil), jak ji definoval ve své judikaturní činnosti Ústavní soud a následně byla do jisté míry včleněna pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je nutno konstatovat, že o takovou situaci v daném případě nejde. Z odůvodnění usnesení odvolacího soudu (odstavec 12) vyplývá, že soud vzal návrh obhajoby na vědomí, přičemž jej s poukazem na jeho nadbytečnost odmítl. Je možné dodat, že obviněný se domáhal provedení tohoto důkazu z toho důvodu, že své doznání z přípravného řízení učinil údajně v důsledku nátlaku policie, což měl navrhovaný výslech těchto policistů potvrdit. Uvedl, že jiné přímé důkazy svědčící o jeho vině v řízení provedeny nebyly. S takovým tvrzením však není možné souhlasit. Soudy založily závěr o vině (ve vztahu ke krádeži peněženky) především na výpovědi poškozené K. S., s níž korespondoval i kamerový záznam, byť vzaly v potaz i doznání obviněného učiněné v přípravném řízení. Změnu jeho výpovědi u hlavního líčení (včetně důvodů, které ho k výpovědi údajně vedly – údajný nátlak ze strany policie), označily za účelovou a jeho následnou obhajobu proto považovaly za nevěrohodnou. Lze uzavřít, že usnesení odvolacího soudu vadou opomenutých důkazů netrpí.
13. Dovolatel namítal nesprávné právní posouzení skutku pod bodem 3 výroku rozsudku jako zločinu loupeže s tím, že jeho jednání postrádalo znak násilí. I když se tato námitka do značné míry opírá o vlastní skutkovou verzi obviněného, lze ji podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
14. Trestného činu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci.
15. Obviněný tvrdil, že komunikace mezi ním a poškozenou nebyla vyhrocená, poškozená se smála, myslel si proto, že si koloběžku od ní může půjčit. Došlo sice k určitému fyzickému kontaktu s poškozenou spočívajícímu v odstrčení její ruky, to však nelze považovat za násilí ve smyslu §173 odst. 1 tr. zákoníku. V tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku se však uvádí, že poškozená mu odmítla koloběžku vydat a svou levou rukou si koloběžku pevně uchopila, načež obviněný jí po krátkém přetahování silou pohybem své ruky z řídítek strhl její ruku a koloběžku si přivlastnil. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně dále vyplývá, že obviněný dobře věděl, že poškozená mu koloběžku nechce půjčit, jelikož již předtím odmítla peníze, které jí za to nabízel. Následovalo krátké přetahování o koloběžku, kterou si poškozená pevně jednou rukou držela a odmítala ji vydat, přičemž obviněný jí z koloběžky ruku strhnul a odjel na ní pryč. Takové jednání plně odpovídá výkladu pojmu „užití násilí“ jak jej chápe právní teorie i praxe, a to jako použití fyzické síly k překonání nebo zamezení již kladeného nebo očekávaného odporu ze strany oběti. Nešlo o pouhé neočekávané vytrhnutí věci z ruky poškozené, nýbrž o násilné překonání fyzického odporu poškozené, která věc pevně svírala a snažila se klást odpor. Obviněný intenzitu použitého násilí úmyslně zlehčoval, soudy však na základě zjištěných skutkových okolností správně uzavřely, že v jednání obviněného lze shledat naplnění znaku „užití násilí“ ve smyslu §173 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedená námitka obviněného je zjevně neopodstatněná.
16. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto rozhodnutí, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného J. D. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 1. 2023
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu