ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.552.2023.1
sp. zn. 7 Tdo 552/2023-334
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 7. 2023 o dovolání obviněného L. Z. , nar. XY v XY, bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2023, sp. zn. 13 To 52/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 2 T 115/2022 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. Z. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 12. 1. 2023, č. j. 2 T 115/2022-270, byl obviněný L. Z. uznán vinným přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody na pět měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu jednoho roku. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. a výrokem podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.
2. Jako přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku posoudil Okresní soud v Kutné Hoře skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 13. 2. 2022 v době od 6:47 hodin do 6:53 hodin ve vlaku během jízdy z Kolína do Kutné Hory po předchozí slovní rozepři napadl J. K., nar. XY, tak, že ho nejméně dvakrát bodl celokovovým nožem zvaným motýlek do oblasti pravého ramene a způsobil mu tím drobné zranění. Podle zjištění uvedených ve výroku měl obviněný v dechu alkohol odpovídající hodnotě 1,41 promile.
3. Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a dalším výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2023, č. j. 13 To 52/2023-297, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
4. Obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl nesprávnost skutkových zjištění, která se stala podkladem výroku o vině. Prezentoval celý incident tak, že byl napaden skupinou osob, ke kterým si ve vlaku přisedl do kupé, a poukázal na to, že právě z důvodu, že byl napaden, sám volal policii. Popřel, že by poškozeného bodl. Poukázal na možnost, že poškozený byl zraněn již před nástupem do vlaku. Uvedl, že soudy vadně hodnotily důkazy, zejména založily svá skutková zjištění na výpovědích nevěrohodných svědků, z nichž každý popsal průběh incidentu odlišně. Obviněný připustil, že měl u sebe nůž, ale zpochybnil zjištění, že by poškozený byl bodnut tímto nožem. Obecně dodal, že soudy nevyslechly další osoby, které mohly být očitými svědky celé události. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby Okresnímu soudu v Kutné Hoře přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání konstatoval, že ta skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, korespondují s provedenými důkazy a nejsou s nimi v žádném zjevném rozporu. Soudy se přijatelně vypořádaly s rozpory, které vyvstaly ve výpovědích svědků, přičemž šlo o rozpory nikoli v podstatě věci, ale jen v dílčích okolnostech. Obviněný v dovolání neuvedl žádné konkrétní důkazy, které podle jeho názoru měly být provedeny. Státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněného bylo jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
6. V replice k vyjádření státního zástupce obviněný setrval na svých námitkách proti napadenému rozhodnutí i rozsudku soudu prvního stupně a částečně zopakoval své výhrady k hodnocení důkazů soudy, jejichž některé aspekty znovu rozvedl. Mimo jiné znovu zdůraznil, že to byl on, kdo byl ve vlaku napaden a sám volal policii. Uzavřel, že nebyly odstraněny veškeré pochybnosti o jeho vině a byly tudíž porušeny zásady materiální pravdy a in dubio pro reo . Na podaném dovolání obviněný trval.
7. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst.1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e odst. 1 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř., avšak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
8. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková jištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
9. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, přitom musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu, nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující daný dovolací důvod. Jinými slovy řečeno, konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu za předpokladu, že mu odpovídají svým obsahem. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno.
10. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se sice vztahuje ke skutkovým zjištěním, to však neznamená, že Nejvyšší soud má v řízení o dovolání funkci jakéhosi třetího stupně plného skutkového přezkumu. Dovolání lze relevantně podat pouze z důvodů vymezených v tomto ustanovení. Obviněný konkrétní námitky odpovídající obsahu uplatněného (ale ani žádného jiného) dovolacího důvodu nevznesl.
11. Obviněný nenamítl procesní nepoužitelnost důkazů. Možnost provedení dalších důkazů zmínil jen obecně, což nesplňuje požadavek řádného uplatnění uvedeného dovolacího důvodu ve smyslu námitky tzv. opomenutých důkazů. Jen pro úplnost lze ve shodě s vyjádřením státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství dodat, že důvody, pro které nebyli vyslechnuti kupříkladu svědci T. Č. a V. J., což obviněný v předchozích stadiích trestního řízení navrhoval, jsou rozvedeny v odst. 9 odůvodnění napadeného usnesení.
12. Dovolací námitky obviněného nejsou podřaditelné ani pod tu alternativu uplatněného dovolacího důvodu, že rozhodná skutková jištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Rozhodným skutkovým zjištěním je zde to, že obviněný poškozeného ve veřejně přístupném vlaku bodl nožem. Uvedenému důvodu dovolání by odpovídaly jen takové konkrétní námitky, že obsah důkazů vůbec neposkytuje podklad pro rozhodná skutková zjištění, nebo je dokonce pravým opakem těchto zjištění, případně neumožňuje taková zjištění učinit při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. To však obviněný nenamítl, nýbrž pouze předkládal vlastní verzi skutkového děje a zpochybňoval některé aspekty hodnocení důkazů tak, jak je provedly soudy prvního a druhého stupně. V podstatě se tak domáhal toho, aby v jeho prospěch byla uplatněna zásada in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného). Otázka uplatnění této zásady však sama o sobě neodpovídá uvedenému dovolacímu důvodu. Její uplatnění je namístě tehdy, pokud soud po zhodnocení všech relevantních v úvahu přicházejících důkazů dospěje k závěru, že nadále zůstávají pochybnosti o tom, jak se skutkový děj odehrál. K tomu v daném případě nedošlo, neboť soudy po řádném zhodnocení důkazů dospěly k závěru, že popsaný útok obviněného na poškozeného je bez pochybností prokázán.
13. Pouze nad rámec shora uvedeného lze dodat, že stěžejním usvědčujícím důkazem je svědecká výpověď poškozeného, který potvrdil, že ho napadl obviněný. Toto tvrzení poškozeného je podporováno výpověďmi svědků, kteří viděli závěr incidentu a jeho vyústění v útok obviněného. Jde o svědky nejen z okruhu osob cestujících společně s poškozeným, ale i svědky z okruhu dalších osob, u nichž lze vyloučit zaujatost. Jinak je zmíněné tvrzení poškozeného v souladu s tím, že bezprostředně po incidentu u něho byly zjištěny dvě čerstvé krvácející bodné rány a že u obviněného byl nalezen nůž (se stopami lidského hemoglobinu). V otázce věrohodnosti uvedeného tvrzení poškozeného je bezvýznamné, že poškozený se později v průběhu řízení snažil zveličit zranění v úmyslu dosáhnout vyšší náhrady škody, resp. nemajetkové újmy.
14. Celý incident měl poměrně rychlý a dynamický vývoj a z kupé, kde začal, se nakonec přenesl na chodbu vagonu, kde skončil. Vzhledem k tomu každý ze svědků popisoval vždy poněkud odlišné stádium incidentu, což vedlo k tomu, že ve výpovědích svědků vyvstaly rozdílnosti, které se ale týkaly jen dílčích a nepodstatných okolností. Pokud jde o rozhodnou okolnost, že obviněný bodl poškozeného, jsou výpovědi svědků, kteří viděli tuto závěrečnou fázi incidentu, ve svém souhrnu jednoznačné a žádné významné rozpory nevykazují. Bez jakéhokoli opodstatnění je verze, kterou předkládal obviněný, totiž že poškozený byl zraněn již před nástupem do vlaku. Obviněný si přisedl do kupé, kde již byl poškozený se svou společností, přičemž mezi obviněným a dalšími osobami probíhala nejprve běžná konverzace, aniž by cokoli naznačovalo, že poškozený by měl být zraněn. Uváží-li se, že zranění poškozeného spočívalo ve dvou čerstvých krvácejících bodných ranách, o jejichž existenci v době, kdy si obviněný přisedl do kupé, naprosto nic nesvědčilo, pak jediným logicky přijatelným závěrem je to, že zranění poškozeného bylo výsledkem incidentu, ke kterému došlo ve vlaku. Zde ovšem měl poškozený konflikt pouze s obviněným, neboť původně běžnou konverzaci obviněný začal stáčet na témata, která byla poškozenému nepříjemná. S nikým jiným poškozený žádný konflikt neměl, přičemž z žádného důkazu či objektivně zjištěné okolnosti nelze vyvodit ani náznak možnosti, že by poškozeného napadl někdo jiný než obviněný, který vyvolal konflikt způsobem konverzace. Akceptovat nelze ani verzi, že obviněný byl napaden a bránil se. Pokud byl obviněný případně vystaven nějakému nemístnému jednání, které popisoval např. tak, že osoby v kupé mu prohledávaly zavazadlo a chtěly ho okrást, pak je nutno zdůraznit, že k jednání, při kterém obviněný bodl poškozeného, došlo na chodbě, kde obviněnému nic nehrozilo, a v takovém časovém odstupu, že je vyloučeno uvažovat o tom, že by obviněný odvracel nějaký trvající nebo přímo hrozící útok a že by snad z jeho strany šlo o nutnou obranu (§29 tr. zákoníku). Za tohoto stavu bylo jednání obviněného, při kterém bodl poškozeného, jasným útokem, jímž obviněný napadl poškozeného.
15. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů, své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily, aniž jakkoli vybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. V tomto rámci soudy přesvědčivě zdůvodnily také nadbytečnost dalšího dokazování, a to jednak tím, že provedené důkazy jsou jasné a dostatečné, a jednak tím, že část navrhovaných důkazů nebyla reálně dostupná.
16. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 7. 2023
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu