ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.567.2023.1
sp. zn. 7 Tdo 567/2023-568
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 7. 2023 o dovolání, které podal obviněný T. L. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2023, sp. zn. 11 To 17/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 3 T 64/2022 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. L. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 8. 9. 2022, č. j. 3 T 64/2022-395, byl obviněný T. L. uznán vinným v bodě 1-3 zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. b), d) tr. zákoníku, v bodě 2 zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a v bodě 3 zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a za tyto trestné činy a přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jímž byl shledán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Kladně ze dne 25. 2. 2022, sp. zn. 4 T 17/2022, který nabyl právní moci dne 12. 5. 2022, byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl výrok o trestu z citovaného trestního příkazu zrušen. Obviněnému bylo dále podle §99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku uloženo ochranné léčení protitoxikomanické v ambulantní formě a podle §228 odst. 1 tr. ř. mu bylo uloženo zaplatit na náhradu nemajetkové újmy poškozené E. K. částku 100 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 26. 3. 2022 do zaplacení. Se zbytkem nároku byla poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Podkladem odsuzujícího výroku bylo zjištění, že obviněný
1. v blíže nezjištěné době od počátku roku 2009 do 23. 8. 2021 v místě jejich společného bydliště v obci Slaný, v ulici XY a XY, v ulici XY a v ulici XY, v obci XY č. p. XY, v obci XY č. p. XY a v obci XY č. p. XY, opakovaně fyzicky napadal svou tehdejší družku, poškozenou E. K. údery otevřenou dlaní do oblasti hlavy, rukou a ramen, strkáním, kopy, taháním za vlasy, či za pomoci nástrojů, např. koštěte, které jí strkal do pusy, a nejméně jedním úderem pěstí do hlavy, a to zpočátku několikrát do měsíce a ke konci období již i několikrát za den, dále poškozené vulgárně nadával, ponižoval ji, zakazoval jí chodit samotné ven, omezoval ji v tom, kam může chodit na nákup, který musela vždy přesně obviněnému vyúčtovat, zda a kde může pracovat a co může nosit na veřejnosti za oblečení, izoloval ji od přátel a rodiny tím, že jí s nimi zakazoval styk a kontakt přes sociální sítě, kontroloval mobilní telefon a komunikaci poškozené, přičemž v důsledku tohoto jednání se u poškozené rozvinula v době od 23. 8. 2021 nejméně do 15. 10. 2021 porucha přizpůsobení s neurotickou úzkostnou a depresivní symptomatikou, která se projevovala úzkostnými a depresivními příznaky, poruchou emotivity a afektivity, poruchou spánku, narušenou chutí k jídlu a sníženou frustrační tolerancí,
2. nejméně od počátku roku 2021 do 23. 8. 2021 v místě jejich společného bydliště v obci Slaný, v ulici XY, donutil nejméně v pěti případech poškozenou E. K. přes její slovní i fyzický odpor k souloži tím, že ji natlačil na gauč či křeslo, držel ji za ruce, násilím jí sundal oblečení a následně na ní vykonal soulož,
3. dne 17. 5. 2021 v době od 10:00 hodin do 12:00 hodin v místě jejich společného bydliště v obci Slaný, v ulici XY, po předchozí slovní rozepři, se záměrem zmocnit se mobilního telefonu poškozené E. K., který si poškozená tiskla oběma rukama na břicho ve snaze uchránit jej před obviněným, poškozenou zezadu objal, chytil ji za ruce a mobilní telefon jí z nich silou vykroutil, načež si jej ponechal.
3. K odvolání poškozené Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 2. 2023, č. j. 11 To 17/2023-436, podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o náhradě nemajetkové újmy a nově rozhodl tak, že obviněnému uložil zaplatit poškozené E. K. částku 200 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 26. 3. 2022 do zaplacení. Odvolání obviněného, kterým napadl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině a o trestu, bylo podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
4. Obviněný podal proti rozsudku Krajského soudu v Praze dovolání s odkazem na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Namítl extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry. Nalézací soud se podle dovolatele dopustil zásadních procesních vad a nekriticky přejímal tvrzení svědků, kteří znali veškeré skutečnosti pouze zprostředkovaně, a krátil tak právo obviněného na spravedlivý proces. Právo na obhajobu porušil nalézací soud i tím, že obhájci obviněného zaslal výzvu k doplnění blanketního odvolání (které podal z opatrnosti, neboť neznal stanovisko obviněného) v situaci, kdy obviněnému nebyl ještě doručen rozsudek, a tedy nemohla uplynout lhůta k podání odvolání. Podle obviněného nelze přijmout závěr, že postačuje, aby se odvolal již při hlavním líčení do protokolu, neboť lhůta k podání odvolání počíná běžet dnem doručení rozsudku do vlastních rukou.
5. K dalšímu zkrácení práva na obhajobu mělo dojít v hlavním líčení dne 8. 9. 2022, kdy byl obviněným podán důkazní návrh na doplnění jeho výpovědi, v rámci které chtěl soudu sdělit nové podstatné skutečnosti týkající se poškozené. Obviněný se samozřejmě v hlavním líčení může vyjadřovat k důkazům, ale vždy jen právě k nim. Závěrečná řeč a poslední slovo slouží k celkovému shrnutí hlavního líčení a probíhají až po ukončení dokazování. Obviněný přitom chtěl sdělit podstatné informace, ze kterých by vyplývala potřeba provedení dalších důkazů.
6. K porušení práva na spravedlivý proces pak došlo také v hlavním líčení dne 11. 8. 2022. Z protokolu o něm vyplývá, že se jej obviněný osobně účastnil. Z důvodu absence členky senátu však bylo hlavní líčení ukončeno a následně došlo k výslechu znalce mimo hlavní líčení, přičemž v protokolu je uvedeno, že obviněný tomuto úkonu přítomen nebyl. Z žádného protokolu přitom nevyplývá, že by obviněný požádal soud, aby se úkony prováděné mimo hlavní líčení prováděly v jeho nepřítomnosti za situace, kdy byl přítomen hlavnímu líčení. Z protokolů nevyplývá důvod, proč nebyl přítomen a zda se úkony mimo hlavní líčení vůbec mohly konat.
7. Zásadní procesní vadou je podle obviněného zatíženo i hlavní líčení konané dne 14. 6. 2022. Obviněný z důvodu péče o nezletilé děti musel odejít v průběhu přestávky, „kdy takto požádal soud“. Soud však nevydal usnesení, že bude pokračovat v hlavním líčení v nepřítomnosti obviněného. V tomto ohledu obviněný odkázal na zvukový záznam. Další důkazy tak byly v tento den provedeny nezákonným způsobem a nelze k nim přihlížet. Na tom nic nemůže změnit ani následná oprava protokolu, která neodpovídá skutečnosti.
8. Ke skutkovým závěrům obviněný namítl, že ohledně zjištění, že kontroloval veškeré rodinné finance, měl soud zjišťovat, zda měl on či poškozená účet u finančního ústavu, kdo k němu měl přístup, kdo měl u sebe platební kartu apod. Nalézací soud zde pouze převzal tvrzení obžaloby a poškozené.
9. Ke skutku pod bodem 2 (trestný čin znásilnění) poškozená tvrdila, že tajně užívala antikoncepci. Toto měl soud ověřit dotazem u jejího gynekologa, který by se rovněž mohl vyjádřit k možným stopám po znásilnění. Ve výroku rozsudku není podle obviněného skutek dostatečně popsán, nelze jasně vymezit dobu a konkrétní jednání, které je mu kladeno za vinu. Odpor poškozené byl zjištěn velmi vágně. Soud opět čerpal ze zprostředkovaných výpovědí. Poškozená navíc v průběhu vyšetřování po obviněném chtěla, aby spolu zkusili bydlet, a posílala mu erotické fotografie. Obviněný žil s poškozenou dvanáct let, nikdy nevykonal soulož proti její vůli, ale oba měli rádi „tvrdší sex“.
10. Ke zločinu loupeže (bod 3 výroku rozsudku) obviněný namítl, že již v usnesení o zahájení trestního stíhání tento skutek nenaplňoval skutkovou podstatu trestného činu loupeže, spíše se jedná o popis přestupkového jednání. Mobilní telefon poškozené z ruky vytrhl, neužil žádného násilí. Šlo o jednání mezi partnery, které se odehrávalo oboustranně velmi často.
11. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a Okresnímu soudu v Kladně aby přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
12. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že některé námitky nelze pod žádný z dovolacích důvodů podřadit. Ohledně odvolání připomněla, že je obviněný podal účinně do protokolu a výzvou k doplnění k žádnému porušení jeho práv nedošlo. Námitka extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním pod žádný z dovolacích důvodů nespadá, neboť ji obviněný vztáhl na výrok o vině v celé jeho šíři a nesoulad dovozuje pouze na základě svého nesouhlasu s hodnocením jednotlivých důkazů. Námitku porušení ustanovení o své přítomnosti v hlavním líčení měl obviněný podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Státní zástupkyně upozornila na to, že o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti obviněný sám požádal. Jestliže nebylo rozhodnuto o tom, že v hlavním líčení bude pokračováno bez přítomnosti obviněného, jde sice o procesní vadu, nikoli však takovou, v důsledku níž by došlo k porušení pravidel spravedlivého procesu. K dotčení práva na spravedlivý proces nedošlo ani výslechem znalce MUDr. Vlastimila Tichého mimo hlavní líčení, kterého se jednak účastnil obhájce obviněného, jednak byl protokol o tomto úkonu v hlavním líčení přečten se souhlasem státního zástupce i obhájce. Podobně tomu bylo v případě výslechu svědkyně J. L. V trestní věci obviněného nelze podle státní zástupkyně identifikovat ani kategorii opomenutých důkazů, k nimž obviněný zařadil svou výpověď, neboť byl řádně vyslechnut v přípravném řízení i v hlavním líčení a v rámci hlavního líčení měl možnost se vyjádřit ke všem provedeným důkazům. Pokud soud nepovažoval vzhledem k rekonstrukci skutkového děje další výslech obviněného za nutný, nemusel k němu přistoupit. S tímto důkazním návrhem se soud podle státní zástupkyně řádně vypořádal. Námitky vztahující se ke zvolené právní kvalifikaci označila státní zástupkyně za zjevně neopodstatněné, neboť právní kvalifikace byla zvolena přiléhavě. Nenadálé vytržení věci z ruky sice není loupeží, pouze krádeží, pokud však napadený věc pevně svírá a pachatel jeho odpor násilím překoná např. tím, že s věcí cloumá, jedná se již o loupež. I zločinu znásilnění se obviněný dopustil v rámci zastřešujícího trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí, který zde překrývá jiné trestné činy, které by jinak mohly být spáchány samostatnými skutky, ale v daném případě jsou takto spojeny v jeden skutek. Vzhledem k tomu, že poškozená byla družkou obviněného, jeho sexuální útoky tolerovala a nepodala trestní oznámení bezprostředně. K sexuálním napadením došlo opakovaně v delším časovém odstupu, a proto nebylo možné skutek lépe popsat ani časově určit. Ohledně jeho právní kvalifikace však podle státní zástupkyně nevnikly žádné pochybnosti. Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
13. K vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství zaslal obviněný Nejvyššímu soudu repliku, v níž vyjádřil nesouhlas s její argumentací týkající se jeho nepřítomnosti v hlavním líčení. Je pro něj nepochopitelné, že státní zástupkyně považuje absenci rozhodnutí soudu o konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného za pochybení menší intenzity, které nemá dopad na použitelnost následně provedených důkazů. Povinností soudu je dodržovat všechna ustanovení trestního řádu zvláště za situace, kdy mu byl uložen citelný trest odnětí svobody. K návrhu na svůj dodatečný výslech obviněný zdůraznil, že měli s poškozenou turbulentní vztah, který se i po podání trestního oznámení snažili obnovit, pokračovali v intimních setkáních. Tyto a další podstatné skutečnosti chtěl obviněný při svém výslechu soudu sdělit. Poukázal na princip rovnosti zbraní s tím, že jeho postavení jako obviněného v trestním řízení je oproti postavení orgánů činných v trestním řízení značně nevýhodné. Hlavní líčení trvalo devět měsíců a za tu dobu se mohlo stát několik podstatných skutečností. Státní zástupkyně podle obviněného akademicky popsala skutkovou podstatu trestného činu loupeže, avšak nepřihlédla ke konkrétním okolnostem. Vztah obviněného a poškozené trval 12-13 let a takový způsob jednání v něm byl oboustranně běžnější, než je společenským standardem u jiných párů. Rozdíl byl pouze v tom, že v daném případě se skutek odehrál před návštěvou. Skutek měl být kvalifikován maximálně jako přestupek. Obviněný setrval na návrhu na rozhodnutí Nejvyššího soudu, který učinil v dovolání.
14. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e odst. 1, 2 tr. ř. a s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné.
15. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V dovolání je ovšem třeba dovolací důvody nejen formálně deklarovat, nýbrž spojit s konkrétními námitkami odpovídajícími uplatňovaným dovolacím důvodům.
16. Žádnému z dovolacích důvodů neodpovídá procesní námitka týkající se zaslání výzvy obhájci k doplnění odvolání, což obviněný považoval za zkrácení jeho práva na spravedlivý proces. Navíc této námitce nelze v žádném směru přisvědčit, jak vyložil již odvolací soud v odst. 9 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Lze dodat, že odvolání jako řádný opravný prostředek lze (na rozdíl od dovolání) doplňovat o další argumentaci až do doby, než se odvolací soud odebere k závěrečné poradě. Výzvou k doplnění odvolání ve stanovené lhůtě soud právo obviněného na obhajobu ani žádné jiné jeho právo porušit nemohl, neboť jde v tomto případě pouze o lhůtu pořádkovou, která dalšímu následnému doplňování odvolání nijak nebránila.
17. Zjevně neopodstatněná je námitka týkající se provedení některých výslechů (výslech znalce MUDr. Vlastimila Tichého a svědkyně J. L.) mimo hlavní líčení. Trestní řád obviněnému nepřiznává právo zúčastnit se výslechů provedených mimo hlavní líčení (§183a odst. 1 tr. ř.). Obhájce obviněného se výslechů zúčastnil a podstatné je, že v hlavním líčení pak byly tyto důkazy provedeny v souladu s trestním řádem (§183a odst. 3 tr. ř.). Protokoly o těchto úkonech byly čteny v hlavním líčení dne 8. 9. 2022, a to výslech znalce podle §211 odst. 5 tr. ř. a výpověď svědkyně podle §211 odst. 1 tr. ř., tedy v obou případech se souhlasem stran. O procesně nepoužitelné důkazy ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tudíž nejde. Uvedeným postupem, tj. tím, že obviněný nebyl přítomen výslechům provedeným mimo hlavní líčení, nedošlo ani k porušení jeho práva na spravedlivé řízení, zvláště když se nejednalo o důkazy ve věci stěžejní.
18. Dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit námitku, podle které je hlavní líčení konané dne 14. 6. 2022 zatíženo procesní vadou a důkazy provedené poté, co se obviněný vzdálil, byly provedeny nezákonným způsobem a nelze k nim přihlížet. Jde o námitku zjevně neopodstatněnou, se kterou se odvolací soud vypořádal v odst. 8 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Obviněný sám požádal, aby hlavní líčení (v této části) bylo konáno v jeho nepřítomnosti, jak plyne i z jeho dovolání. Tato skutečnost byla do protokolu o hlavním líčení doplněna dodatečně při hlavním líčení dne 8. 9. 2022 usnesením podle §57 odst. 1 tr. ř., přičemž obviněný se stejně jako státní zástupce a zmocněnkyně poškozené vzdal práva podat stížnost. To, že soud opomněl vydat usnesení, že v hlavním líčení bude pokračováno v nepřítomnosti obviněného, je sice procesním pochybením, které však není podstatné a rozhodně nemá vliv na procesní použitelnost následně provedených důkazů. Obviněný svou námitku zdůvodnil de facto pouze tím, že soud je povinen dodržovat všechna ustanovení trestního řádu, což je jistě pravda, ovšem nijak z toho neplyne, že by jakékoli pochybení znamenalo automaticky nezákonnost následně provedených důkazů. Není zřejmé, jak by toto opomenutí mělo podle obviněného vést k porušení jeho práva na spravedlivý proces.
19. Obviněný dále namítal, že nebylo vyhověno jeho návrhu, aby byl v hlavním líčení opětovně vyslechnut, což lze chápat jako námitku neprovedení navrhovaného podstatného důkazu ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. I tato námitka je zjevně neopodstatněná. Obviněný byl v řízení řádně a opakovaně vyslechnut a za daného stavu dokazování neviděl soud prvního stupně potřebu dokazování jeho dalším výslechem doplnit. Obviněný v tomto směru nesouhlasí s odvolacím soudem, že se mohl v hlavním líčení vyjádřit ke všem provedeným důkazům a že měl také možnost závěrečné řeči a posledního slova, protože tyto instituty slouží k jiným účelům. Ve své výpovědi chtěl soudu sdělit podstatné skutečnosti, z nichž vyplývala možná potřeba provedení dalších důkazů. V rámci své repliky k vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ještě doplnil, že chtěl soudu sdělit skutečnosti týkající se intimního setkávání a snah o pokračování vztahu s poškozenou po podání trestního oznámení a „další skutečnosti“. Z napadeného rozhodnutí a rozsudku soudu prvního stupně je přitom zřejmé, že se soudy zabývaly styky obviněného a poškozené po podání trestního oznámení a k této skutečnosti se vyjádřila i soudní znalkyně. Další návrhy na doplnění dokazování v tomto směru mohl obviněný kdykoliv v průběhu řízení sám nebo prostřednictvím obhájce učinit a odůvodnit. Nejde o opomenutý důkaz, neboť soudy se návrhem na doplnění dokazování opětovným výslechem obviněného dostatečně zabývaly a odůvodnily, proč mu nebylo vyhověno.
20. Další část dovolacích námitek se týká skutkových zjištění, tyto námitky však dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají, neboť nevyjadřují zjevný rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Nejvyšší soud připomíná, že jako soud dovolací není jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. Zmíněný zjevný rozpor jako důvod k zásahu Nejvyššího soudu může nastat tehdy, jestliže obsah důkazů vůbec neposkytuje podklad pro rozhodná skutková zjištění, nebo je dokonce pravým opakem těchto zjištění, případně neumožňuje taková zjištění učinit při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. Takto však obviněný dovolací námitky nepostavil, nýbrž pouze zpochybňoval některé aspekty hodnocení důkazů, například věrohodnost svědkyně J. L., fakt, že soudy vycházely i ze zprostředkovaných důkazů, dispoziční právo obviněné k účtu a její užívání antikoncepce. Uvedl také, že soudy nekriticky přijímaly tvrzení svědků. Lze proto jen připomenout, že soudy vycházely ze svědecké výpovědi poškozené E. K., kterou hodnotily – i v souvislosti s dalšími důkazy – jako věrohodnou a která obsahový podklad pro skutkové závěry soudů poskytuje. Zčásti se pak námitky netýkají rozhodných skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků příslušných skutkových podstat, ale pouze dílčích detailů.
21. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je podřaditelná námitka vytýkající nedostatečnou konkrétnost popisu znaků zločinu znásilnění v bodě 2 výroku rozsudku. Skutečnost, že popis skutku je zde (z hlediska jednotlivých pěti útoků) méně konkrétní a poněkud paušální, je dána tím, že soudy i přes časový odstup podání trestního oznámení poškozené uvěřily a z její výpovědi vycházely. Za této situace akceptovaly, že po delší době již poškozená nebyla schopna jednotlivé sexuální útoky přesně časově určit a blíže popsat, případně odlišit. Nicméně jednání obviněného je ve výroku rozsudku popsáno způsobem, který poskytuje dostatečný podklad pro závěr o naplnění znaků skutkové podstaty zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
22. Uvedenému dovolacímu důvodu odpovídá i námitka týkající se právní kvalifikace jednání popsaného pod bodem 3 výroku jako zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku. Námitku lze rozdělit na dvě části. Obviněný jednak uvádí, že telefon poškozené z ruky pouze vytrhl. To však neodpovídá skutkovým zjištěním výše uvedeným, že obviněný telefon poškozené z ruky vykroutil , tj. že musel překonávat určitý její odpor. To podle ustálené judikatury odpovídá znaku užití násilí ve smyslu §173 odst. 1 tr. zákoníku. Druhou část námitky, kde obviněný zmiňuje kontext vytýkaného jednání, lze chápat jako poukaz na zásadu subsidiarity trestní represe. Ta je zakotvena v §12 odst. 2 tr. zákoníku, podle něhož trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Je třeba uvést, že soudy se neztotožnily s tvrzením obviněného, že by podobné jednání bylo mezi ním a poškozenou časté a oboustranné. Hodnotily je naopak jako součást hrubého jednání popsaného v bodě 1 výroku rozsudku soudu prvního stupně, což podtrhuje zjištění, že obviněný následně poškozenou telefonem udeřil do hlavy. I když je samozřejmé, že obecně nelze kriminalizovat přetahování o věci mezi manžely (a „přáteli“), v daném případě právě zmíněný kontext jednání zvyšoval jeho škodlivost natolik, že uplatnění trestní odpovědnosti za trestný čin loupeže (v rámci dlouhodobého závadného jednání obviněného) není nepřípustným zásahem do základních práv obviněného.
23. Z hlediska uplatněných dovolacích námitek je dovolání zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 7. 2023
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu