ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.601.2023.1
sp. zn. 7 Tdo 601/2023-2599
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. 7. 2023 o dovolání obviněné P. H. , rozené XY, nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 12. 2022, sp. zn. 8 To 376/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 3 T 79/2020 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné P. H. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 23. 6. 2022, č. j. 3 T 79/2020-2426, byla obviněná P. H. uznána vinnou přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 48 měsíců, k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu výkonu zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti spočívající ve zprostředkovatelské činnosti v pojišťovnictví na dobu 48 měsíců a k trestu propadnutí věci, a to notebooku zn. HP. Dále bylo rozhodnuto o povinnosti obviněné nahradit poškozené M. E., škodu ve výši 164 739 Kč. Se zbytkem nároku byla poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Podkladem odsuzujícího výroku bylo v podstatě zjištění, že obviněná na základě pracovní smlouvy o výkonu zprostředkovatelské činnosti v pojišťovnictví jako pojišťovací zprostředkovatel a vedoucí skupiny (unity) společnosti M. E., pobočka pro Českou republiku, v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch účelově uzavírala v době nejméně od počátku roku 2012 do 30. 8. 2017 na různých místech v České republice pojistné smlouvy bez vědomí i s vědomím pojištěných osob, a to jak svým jménem, tak pod identitou pojišťovacích zprostředkovatelů, pro které byla vedoucí skupiny, přičemž za takto uzavřené pojistné smlouvy hradila po určitou dobu předepsané splátky ze svých prostředků, případně prostřednictvím pojišťovacích zprostředkovatelů, a následně pojistnou smlouvu zrušila. Takto účelově uzavírala v případech konkrétně popsaných v 84 bodech skutkové věty výroku rozsudku pojistné smlouvy, aby došlo k vyplacení provize za zprostředkování jejich uzavření, a to jak za jednotlivé smlouvy k rukám zprostředkovatele, tak k vyplacení bonusu za uzavření smlouvy v rámci skupiny (unity), které byla vedoucí, z čehož vycházel další finanční profit. Způsobila tím společnosti M. E., pobočka pro Českou republiku, škodu ve výši nejméně 391 255 Kč, přičemž přímo k rukám obviněné byla vyplacena částka ve výši 126 337 Kč jakožto bonus za uzavření shora uvedených smluv v rámci skupiny (kmene), a k rukám pojišťovacích zprostředkovatelů byla vyplacena částka ve výši 264 918 Kč, (z toho nejméně částka ve výši 59 786 Kč k rukám obviněné) jako provize za uzavření jednotlivých smluv.
3. Odvolání obviněné, kterým napadla rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu, Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13. 12. 2022, č. j. 8 To 376/2022-2505, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
4. Obviněná podala proti usnesení Krajského soudu v Brně dovolání. Výrok o zamítnutí odvolání napadla s odkazem na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Namítla, že soudy nepostupovaly důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., došlo k porušení zásady in dubio pro reo a zásady subsidiarity trestní represe i obecně zásad spravedlivého procesu. Pochybením je provedení dokazování v převážné míře prostřednictvím úředních záznamů o podání vysvětlení. K udělení souhlasu s tímto postupem mělo dojít v hlavním líčení dne 8. 4. 2021, kde však obviněná vyjádřila přitakání předsedkyni senátu pouze citoslovcem „hmhm“. Takový souhlas neodpovídá výslovnému souhlasu obhajoby i státního zástupce s provedením dokazování prostřednictvím úředních záznamů, a navíc se písemný protokol odlišuje od audiozáznamu. Uvedenému hlavnímu líčení nebyl přítomen obhájce obviněné, proto měl být kladen větší důraz na vysvětlení právní úpravy a podrobné poučení obviněné o důsledcích udělení souhlasu. V důsledku postupu soudu tak došlo k porušení práva na spravedlivý proces. Tímto vadným postupem pak podle obviněné došlo ke generalizaci skutkových závěrů vyslechnutých osob a v návaznosti na prakticky totožný obsah úředních záznamů nebyl individuálně zkoumán každý dílčí útok, který byl obviněné obžalobou kladen za vinu. Obviněné byl také nepřímo kladen za vinu její nepříznivý zdravotní stav, pro který se řady hlavních líčení nemohla účastnit. Nemohla tak plně využít svého práva na obhajobu a došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces.
5. Pokud jde o subjektivní stránku, zjednodušují soudy celý skutek na pouhé konstatování, že při vědomosti o uzavírání pojistných smluv a o došlých úhradách provizí a bonusů nemůže být pochyb o jejím naplnění v podobě úmyslu. Provázanosti obviněné a ostatních zprostředkovatelů se však soudy věnovaly jen omezeně. Je prakticky nemožné, aby veškerá škoda byla kladena za vinu pouze obviněné, když konkrétní zprostředkovatelé měli podepsány smlouvy o obchodním zastoupení společnosti M., byli školeni a disponovali registracemi u ČNB. Výpovědi zprostředkovatelů, kteří uvedli, že žádné smlouvy nikdy nepodepsali a žádnou činnost reálně nevyvíjeli, jsou v přímém rozporu s listinami založenými ve spise. Všichni zprostředkovatelé museli projít školením, aby s nimi byla podepsána smlouva. Soud prvního stupně hodnotil důkazy svévolně a nezohlednil zejména výpověď dovolatelky u hlavního líčení dne 8. 4. 2021, kde vysvětlila, jakým způsobem mělo docházet k nárokování a vyplácení provizí a bonusů z uzavřených pojistných smluv pro konkrétní zástupce společnosti M. a pro ni. Za roky spolupráce existovaly různé smluvní úpravy, což bylo nalézacím soudem ignorováno, ačkoli jde o podstatnou skutečnost, která má vliv na stanovení výše údajně způsobené škody. K tomu obviněná dodala, že tvrzená škoda byla společnosti M. uhrazena skrze konkrétní zprostředkovatele, kteří byli obecně povinni vyplacená plnění vracet ze svých odměn v případě, kdy uzavřené smlouvy nebyly v platnosti déle, než bylo smluvní dokumentací vyžadováno.
6. Napadeným rozsudkem vymezenou škodu není podle obviněné možno považovat za její obohacení, neboť plnění byla vypočítána a následně jí vyplacena v nižších částkách, než je uvedeno v rozsudku, nadto byla společnosti M. vrácena skrze konkrétní zprostředkovatele, do roku 2014 smlouvy o obchodním zastoupení zastřešující právní vztah mezi obviněnou a společností M. povinnost vracet peněžitá plnění neobsahovaly. S ohledem na povinnost obviněné podepisovat pojistné smlouvy jako manažerka týmu vždy je vyloučeno, aby soud automaticky považoval za prokázané, že došlo k výplatě peněžitého plnění v její prospěch v celé tvrzené výši. Tvrzení koncových klientů, že smlouvu chtěli hned po podpisu zrušit, by neměla být dávána za vinu obviněné, která nebyla oprávněna rušit smlouvy za klienty. Ti měli možnost tak učinit sami prostřednictvím přiloženého formuláře, přičemž nebylo zjištěno, proč této možnosti nevyužili. Obviněná dále poukázala na to, že někteří klienti výslovně uvedli, že uzavřeli smlouvu s jinou osobou než s ní. Někteří klienti pouze tvrdí, že smlouvy nepodepsali. U těchto klientů obviněná požadovala provedení znaleckého zkoumání pravosti jejich podpisů. U některých klientů soudy akceptovaly jejich tvrzení, že smlouvu neuzavřeli, ale jsou si vědomi toho, že obviněná hradila pojistné místo nich, což se logicky vylučuje. Klient M. N. pak např. tvrdil, že dokumenty podepsal, pak je ale nepodepsal a pojistné nehradil. Obviněná dále namítá, že nebylo jednoznačně prokázáno, že by jí patřila e-mailová adresa XY. Schránka byla užívána zprostředkovateli týmu, kteří byli společností M. takto instruováni pro případ, že klient e-mailovou adresu neměl.
7. Obviněná dodala, že si je vědoma toho, že svou obhajobu vymezenou nyní v dovolání měla uplatňovat již dříve v rámci řízení u soudů prvního a druhého stupně. Trpí však již řadu let zdravotními potížemi a v průběhu řízení u soudu prvního stupně jí zemřeli čtyři členové rodiny, což se projevilo i na jejím duševním stavu.
8. Závěrem svého dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a případně zrušil i vadné řízení předcházející a příslušnému soudu aby přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
9. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání obviněné uvedla, že z dovolatelčiny strany poukazovaný význam smluvní úpravy k podmínkám vzájemné spolupráce mezi společností M. a osobami vykonávajícími při zakládání pojistných vztahů zprostředkovatelskou činnost, včetně jejího vývoje v čase s dopadem na změny v otázce nárokovatelnosti zprostředkovatelských provizí a bonusů, se týká průběhu standardních pojistných vztahů. Nevztahuje se tedy na takové případy uzavření pojistných smluv, ke kterým v předmětné trestní věci došlo v důsledku jednání pojistitelské společnosti v omylu. Skutkové okolnosti uzavírání pojistných smluv představovaly toliko navození fikce smluvních podmínek, s nimiž byl spojen nárok na výplatu provizí a bonusů, který však ve skutečnosti nikdy nevznikl. Proto jsou námitky týkající se povinnosti zprostředkovatelů vracet takto vyplacené částky zcela irelevantní pro vyvození trestní odpovědnosti. Obviněná byla uznána vinnou, že sebe a jiného obohatila. Její námitka, že soudy automaticky považovaly za prokázané, že k výplatě peněžitého plnění bylo přistoupeno v její prospěch v celé tvrzené výši, se tak pohybuje mimo obě přisouzené varianty způsobeného trestného následku jejího jednání.
10. Ohledně reálného výkonu práva obviněné na spravedlivý proces státní zástupkyně podotkla, že obviněná netvrdí, že jí výkon práva na obhajobu nebyl umožněn, ani neuplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Obviněná si bezprostředně po doručení usnesení o zahájení trestního stíhání zvolila obhájce. Následně došlo ke zvolení dalšího obhájce a 8. 2. 2021 pak k ukončení zastoupení z jeho strany. Žádost o bezplatnou obhajobu ze dne 24. 8. 2022 byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 13. 12. 2022, sp. zn. 8 To 377/2022, pravomocně zamítnuta jako nedůvodná. K námitce obviněné, že existuje rozpor mezi písemným přepisem protokolu o průběhu hlavního líčení ze dne 8. 4. 2021 a jeho zvukovým záznamem a že při hlavním líčení nedošlo k udělení jejího výslovného souhlasu se čtením předmětných úředních záznamů, státní zástupkyně konstatovala, že tuto námitku měla obviněná uplatnit postupem podle §57 odst. 1 tr. ř., popř. bez zastoupení obhájcem i méně formálním způsobem, což neučinila ani v rámci svého odvolání. Nyní namítaný rozpor mezi dovolatelčiným projevem souhlasu ve smyslu podmínek §211 odst. 6 tr. ř. tedy podle státní zástupkyně již nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Navíc ze způsobu vyjádření jejího souhlasu se čtením úředních záznamů není pochyb o tom, že se o projev její vůle takový souhlas vyjadřující nepochybně jednalo.
11. Rozpor v hodnotícím procesu soudů nelze podle státní zástupkyně spatřovat za stavu, kdy předmětné smlouvy byly podepsány uvedenými klienty, nicméně se tak stalo pouze formálně s tím, že tito pojistné splátky hradit nebudou, tedy při nedostatku jejich vůle založit pojistný vztah ve smyslu skutečného naplnění jeho účelu. Soudy proto nemohly dovodit, že v takových případech došlo k uzavření pojistných smluv. Dále podle státní zástupkyně obviněná přehlédla, že klient M. N. sice podepsal návrh pojistné smlouvy, nikoliv již smlouvu samotnou, a ačkoliv ke vzniku platného pojistného vztahu nedošlo, byla jedna z předepsaných měsíčních splátek uhrazena. Takových případů však bylo v posuzované věci více.
12. Podle státní zástupkyně neobstojí ani námitka vztahující se k používání e-mailové schránky s označením XY, k níž bylo opakovaně přistupováno i z dovolatelčiny IP adresy v místech, kde si právě ona pronajímala kanceláře, jakož i z IP lokality několika obcí v okrese Brno-venkov, kde pobývala. Nejednalo se tedy o oficiální firemní schránku. Pokud ji měla využívat zprostředkovatelka D. Č., ta jakoukoliv práci pro společnost M. popřela. Také závěr o zavinění byl podle státní zástupkyně dostatečně čitelným z přisouzeného modu operandi jednání obviněné.
13. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
14. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněnou jako oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e tr. ř. a s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné. Žádné z dovolacích námitek nebylo možno přisvědčit, naopak se Nejvyšší soud v zásadě ztotožnil s výše zmíněným vyjádřením státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství.
15. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
16. Námitky obviněné částečně uplatněným dovolacím důvodům odpovídají, nelze jim však přisvědčit. Převážná většina z nich se týká skutkových zjištění, případně postupu soudu prvního stupně při provádění dokazování. V tomto směru obviněná zejména zpochybnila svůj souhlas se čtením úředních záznamů o vysvětlení podle §211 odst. 6 tr. ř. Podstatou její námitky zřejmě není nesoulad zvukového záznamu a písemného protokolu, na který si ostatně v rámci dovolacího řízení ani nelze stěžovat, neboť taková námitka by neodpovídala žádnému z dovolacích důvodů. Obviněná zde vytýká soudům nepoužitelnost předmětných úředních záznamů jako důkazních prostředků v důsledku chybějícího souhlasu, neboť soudkyni přitakala pouze citoslovcem „hmhm“. Má tedy za to, že souhlas nedala výslovně. S tímto názorem se Nejvyšší soud neztotožňuje. Ustanovení §211 odst. 6 tr. ř. nestanoví žádnou předepsanou formu, kterou má být souhlas vyjádřen, a ani obecně z právní úpravy nelze dovodit, že by projev vůle nemohl být dán např. i gestem (přikývnutím hlavy apod.), je-li v danou chvíli jednoznačné, co se jím chce vyjádřit. Citoslovce označené jako „hmhm“ je v obecně mluvě běžně a jednoznačně užíváno ve významu „ano“. Podstatné ovšem je, že v daném případě předsedkyně senátu, která měla možnost i vizuálně vnímat situaci, neměla pochybnosti o významu projevu vůle obviněné, a ani obviněná sama následný postup spočívající ve čtení úředních záznamů o vysvětlení původně nijak nenapadala. Pakliže by chtěla vyjádřit cokoli jiného než souhlas, bylo by namístě očekávat, že dá svůj nesouhlas bezprostředně najevo. Co bylo v danou chvíli vůlí obviněné, je nicméně také zřejmé z kontextu jejího postupu, neboť sdělila jména osob, na jejichž osobním výslechu trvá. I z toho lze dovodit, že na výslechu ostatních svědků netrvala, tedy souhlasila se čtením protokolů o výsleších, resp. úředních záznamů. To je také odpovědí na další související námitku, podle které mělo dojít k porušení práva obviněné na spravedlivý proces tím, že jí nebyly ze strany soudu dostatečně vysvětleny důsledky udělení souhlasu podle §211 odst. 6 tr. ř. Je pravda, že v posuzované fázi hlavního líčení nebyla obviněná zastoupena obhájcem. Výkon práva na obhajobu z její strany nicméně svědčí o tom, že byla dostatečně orientovaná. Je otázka, co více by měl soud vysvětlovat, než co musí být i laikovi zřejmé, tedy že souhlasem se čtením úředního záznamu o podání vysvětlení se obviněný vzdává práva vyslechnout svědka osobně před soudem a možnosti klást mu otázky (zatímco u ostatních trvá na osobním slyšení). Úlohou soudu pochopitelně není radit obviněnému, u kterých svědků by měl trvat na osobním výslechu před soudem.
17. Pokud obviněná dále navázala námitkou vztahující se k jejímu zdravotnímu stavu, který jí měl výkon práva na obhajobu podstatně ztěžovat, což soudy nerespektovaly, lze odkázat na odůvodnění usnesení odvolacího soudu, kde je v odst. 4 podrobně rozvedeno, kdy a jakým způsobem se obviněná omlouvala z hlavních líčení. Z tohoto popisu je patrné, že šlo často o situace, kdy důvod nepřítomnosti nastal před delší dobou, obviněná však svou omluvu zaslala soudu ve večerních hodinách den před konáním hlavního líčení, v důsledku čehož byla samotné soudkyni doručena opakovaně až po jednání. Opakovaně také obviněná přislíbila zaslat doklady k důvodu své nepřítomnosti, nicméně tak neučinila. Vzhledem k tomu, kolik hlavních líčení se ve věci konalo a kolikrát svou nepřítomnost omlouvala, jí muselo být jasné, jakým způsobem musí být její nepřítomnost omluvena a její důvod prokázán, aby to vedlo k odročení hlavního líčení. Z uvedeného přehledu lze vypozorovat i vyšší míru vstřícnosti ze strany soudu na počátku konání hlavních líčení, kdy bylo první hlavní líčení odročeno na základě žádosti nově zvoleného obhájce několik dní před jeho konáním (obhájce nakonec ještě před termínem konání odročeného hlavního líčení obhajobu ukončil). Každopádně je ale zřejmé, že zde nedošlo ze strany soudu prvního stupně k žádnému pochybení a tedy ani k porušení práva obviněné na přítomnost u hlavního líčení. Žádné takové konkrétní porušení obviněná ani nevytýká, pouze souhrnně konstatuje, že nebyl respektován její zdravotní stav. Není ale jasné, jakým způsobem soudy podle její představy měly takový respekt dát najevo.
18. Skutkových okolností a zčásti i právního posouzení se týkají námitky, kterými obviněná napadla výši škody. Pokud uvedla, že jí nelze škodu přičítat v plné výši, neboť veškeré finanční prostředky nezískala ona a jako manažerka týmu byla povinna podepisovat všechny smlouvy, přehlíží, že byla uznána vinnou přečinem podvodu jak ve variantě „obohatí sebe“, tak i „obohatí jiného“.
19. Námitky, podle kterých byla plnění reálně vyplacena v nižších částkách, než je uvedeno v rozsudku, a soud prvního stupně nevěnoval pozornost různým smlouvám, kterými byla v průběhu let upravena spolupráce obviněné nebo jí podřízených zprostředkovatelů a poškozené společnosti, pokud jde o nároky na provize a bonusy, směřují proti rozsahu provedeného dokazování a jeho hodnocení soudem prvního stupně a nejsou podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Soud prvního stupně zde vycházel zejména z propočtu předloženého poškozenou pojišťovnou, který hodnotil v souvislosti s výpověďmi svědků, a o rozsahu způsobené škody neměl žádnou pochybnost. Je zřejmé, že provize a bonusy byly v průběhu let vypláceny na základě různých smluvních úprav průběžně a tyto různé úpravy tak byly v materiálech předložených poškozenou již zohledněny. Podstatné je, kolik bylo na základě fingovaných smluv vyplaceno, o čemž žádné reálné pochybnosti nevznikly a soudy měly pro tento závěr podklady, jakkoli se obviněná dodatečně snažila to zpochybnit.
20. Jestliže obviněná dále namítla, že škoda byla pojišťovně (alespoň částečně) uhrazena, neboť v případech, kdy pojištění netrvalo určitou požadovanou dobu, byla plnění v podobě provizí a bonusů zprostředkovatelům následně strhávána z dalších odměn, je třeba říci, že to by mohlo mít případně vliv na výrok o náhradě škody, nikoli však na výrok o vině, neboť z pohledu naplnění znaků dané skutkové podstaty přečinu podvodu je rozhodná celá způsobená škoda, byť mohla být před vynesením rozsudku již (částečně) uhrazena. V opozici k předchozí námitce pak obviněná dále uvedla, že do roku 2014 povinnost poskytnuté provize a bonusy za uzavření pojistných smluv vracet neexistovala. To je však z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu irelevantní, neboť plnění byla v tomto případě pojišťovnou poskytnuta v omylu, do kterého byla obviněnou uvedena, tedy nárok na ně nikdy nevznikl. Bez ohledu na to, zda konkrétní klienti smlouvy či návrhy na uzavření smluv sami podepsali nebo vůbec o nich věděli, bylo zjištěno, že nikdo z nich neměl v době, kdy obviněná smlouvy pojišťovně předložila, vůli smlouvu uzavřít a současně dlouhodobě hradit pojistné. Klienti, kteří o smlouvách věděli a sami je podepsali, tak z části učinili na základě slibu obviněné hradit pojistné za ně, tedy buď byli také obviněnou uvedeni v omyl, pakliže počítali s tím, že se tak bude dít dlouhodobě, nebo si byli vědomi, že smlouva bude po několika splátkách pro neplacení pojistného zrušena, a tedy se sami do určité míry na uvedení poškozené v omyl podíleli. Někteří klienti pak projevili v tomto směru lhostejnost nebo nedůslednost, neboť si po podpisu návrhu smlouvy vše rozmysleli a telefonicky se domáhali jejího zrušení, aniž by si prostudovali obchodní podmínky a od smlouvy odstoupili právně účinným způsobem. Tento stav byl nicméně obviněné znám a byl jí využit v neprospěch poškozené, vůči které vždy ještě nějakou dobu předstírala, že klientem bude na základě smlouvy plněno. Konečně v konkrétních případech si lze představit i situace, že se obviněná mohla domnívat, že jí bude vyplacena částka vyšší, případně že jejím cílem bylo získat určité množství smluv, aby si udržela svou pracovní pozici.
21. Obviněná dále zpochybnila skutkové závěry ohledně některých zprostředkovatelů, kteří reálně neměli vyvíjet žádnou činnost, s tím, že jí nemůže být kladena za vinu celá způsobená škoda. Toto podle ní souvisí se závěrem o naplnění subjektivní stránky, který považuje za zjednodušený. Bez ohledu na skutkové závěry soudů, které jsou založeny zejména na konkrétních svědeckých výpovědích (resp. úředních záznamech o vysvětlení) a už jen na základě jejich množství je prakticky vyloučeno, aby se dané osoby proti obviněné nějakým způsobem domluvily, lze říci, že i kdyby se někteří z těchto obviněné podřízených zprostředkovatelů sami na spáchání skutku podíleli, mělo by to vliv pouze na to, že by skutek byl spáchán ve spolupachatelství. Vzhledem k tomu, že každý ze spolupachatelů odpovídá, jako by čin spáchal sám, na posouzení jednání obviněné by se nic nezměnilo. Pokud jde o subjektivní stránku, ta vyplývá ze samotné podstaty jednání popsaného ve výroku rozsudku, které jinou než úmyslnou formu nepřipouští.
22. Dílčí námitka směřující do oblasti skutkových zjištění se týká používání e-mailové adresy XY. Argumentaci soudů zmínila ve svém vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství a lze tu poukázat i na odst. 9 na str. 20 napadeného usnesení. Nad rámec zjištění, z nichž bylo možno jednoznačně dovodit užívání adresy obviněnou, lze upozornit na to, že adresa obsahuje datum narození obviněné, což by se u adresy užívané v rámci firemního týmu jevilo jako vysoce nepravděpodobné.
23. Nejvyšší soud neshledal ani porušení zásady in dubio pro reo takové intenzity, že by to současně naplňovalo i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. či představovalo porušení práva obviněné na spravedlivé řízení. Z odůvodnění rozsudku je navíc zřejmé, že si byl soud prvního stupně této zásady vědom, neboť část žalovaného jednání ze skutkové věty vypustil. Podstata podvodného jednání obviněné je jasná a nelze o ní mít žádné důvodné pochybnosti. Odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je sice stručné, avšak podstatu věci (opakující se stejný charakter podvodných jednání – útoků – vyznačujících se v zásadě shodnou důkazní situací) dostatečně a logicky vystihující. Ostatně odvolací soud v odst. 6 odůvodnění napadeného usnesení správně připomněl, že není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže soudy nebudují vlastní závěry na podrobném vyvracení jednotlivě vznesených námitek, pokud proti nim staví vlastní, ucelený a logický argumentační systém, který jejich rozhodná zjištění dostatečně podporuje.
24. V úvodu svého dovolání obviněná zmínila také porušení zásady subsidiarity trestní represe. Tuto námitku žádnou konkrétní argumentací neodůvodnila. Lze proto jen dodat, že vyvození trestní odpovědnosti obviněné je plně namístě již s ohledem na dobu páchání činu, četnost útoků a výši způsobené škody při jinak vcelku standardním způsobu spáchaní podvodu daného typu.
25. Lze uzavřít, že dovolání obviněné je z hlediska dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. a dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 7. 2023
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu