ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.779.2023.1
sp. zn. 7 Tdo 779/2023-5995
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 19. 9. 2023 o dovoláních, která podali obvinění 1. Martin Koch , nar. 2. 8. 1971 v Pardubicích, trvale bytem Havlíčkův Brod, Mírovka 124, 2. Stanislav Piskač , nar. 6. 9. 1983 v Pardubicích, trvale bytem Pardubice, Pernštýnské nám. 1, a 3. Radim Kijevský , nar. 29. 6. 1977 ve Vysokém Mýtě, trvale bytem Slepotice 86, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. 3 To 86/2021, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 62 T 5/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Martina Kocha, Stanislava Piskače a Radima Kijevského odmítají .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 15. 6. 2021, č. j. 62 T 5/2019-5106, byli obvinění Martin Koch, Stanislav Piskač mladší (nar. 1983) a Radim Kijevský shodně uznáni vinnými zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 alinea prvá, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Obvinění Martin Koch a Radim Kijevský byli odsouzeni k trestům odnětí svobody v trvání dvou let, jejichž výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Obviněný Stanislav Piskač byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a pěti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Obviněnému Martinu Kochovi byl dále uložen peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb po 1 000 Kč, celkem 100 000 Kč. Všem těmto třem obviněným byl také uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních korporacích, družstvech či jiných obdobných společnostech na dobu tří let. Tímto rozsudkem byli uznáni vinnými také obvinění S. P. starší (nar. XY), M. K., J. L., J. L., M. J. a I. P.
2. Podkladem odsuzujícího výroku bylo v podstatě zjištění, že obvinění Martin Koch, Stanislav Piskač ml. a Radim Kijevský spolu s dalšími spoluobviněnými se záměrem snížit zákonnou povinnost platby daně z přidané hodnoty a získat majetkový prospěch zakládali do účetnictví jimi vedených obchodních společností (Martin Koch v bodě 1 výroku jako jediný jednatel a společník za společnost coraHB, s. r. o., Stanislav Piskač ml. v bodě 6 výroku jako jediný jednatel za společnost EKONOMTIME, s. r. o., a Radim Kijevský v bodě 7 výroku jako jediný jednatel a společník za společnost CzechPro Marketing, s. r. o.) faktury vystavené obchodními společnostmi, které ve skutečnosti nevykonávaly žádnou činnost, na neexistující plnění, Martin Koch v některých případech na existující plnění, avšak mezi faktickým dodavatelem a odběratelem figurovala při fakturaci další společnost Comletstav, a. s., která nevykonávala žádnou činnost, přičemž došlo k navýšení ceny plnění. Platby za tato plnění byly poukazovány na účet společnosti SIRLEN OPTIMAL LLC se sídlem v USA, která nebyla evidována u žádného z českých správců daně, osobou oprávněnou disponovat s finančními prostředky na jejích účtech byl spoluobviněný M. K., který tyto finanční prostředky vybíral a předával spoluobviněnému S. P. st., načež s nimi naložili nezjištěným způsobem, a fiktivní daňové doklady obvinění uplatnili v daňových přiznáních od prosince 2014 do ledna 2017, přičemž konkrétně obviněný Martin Koch se podílel ke škodě České republiky na snížení daňové povinnosti nebo vylákání výhody na dani o celkovou částku 233 004,17 Kč, obviněný Stanislav Piskač ml. o celkovou částku 982 422 Kč a obviněný Radim Kijevský o celkovou částku 161 910 Kč, (podrobně viz rozsudek soudu prvního stupně).
3. K odvolání obviněných, kterými napadli rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o vině a o trestu, Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28. 6. 2022, č. j. 3 To 86/2021-5355, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ohledně obviněného Martina Kocha ve výrocích o peněžitém trestu a o trestu zákazu činnosti a ohledně obviněného Radima Kijevského ve výroku o trestu zákazu činnosti. Odvolání obviněného Stanislava Piskače ml. podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podali obvinění dovolání, a to v rozsahu, v němž zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn, Stanislav Piskač ml. v celém rozsahu. Všichni obvinění uplatnili dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř.
5. Obviněný Martin Koch vnímal jako stěžejní skutečnost, že k jeho osobě nebyly nalézacím soudem provedeny žádné nové důkazy, které by měly ve vztahu k němu usvědčující charakter. Stejně jako v předchozím řízení tak byl nalézací soud v situaci, kdy zde nebyl žádný důkaz přímý, ale ani řetězec důkazů nepřímých, které by mohly vést k závěru o vině obviněného. Závěr o vině je podle dovolatele ve zjevném rozporu s provedenými důkazy a Vrchní soud v Praze se s touto argumentací nijak nevypořádal. Nalézací soud pouze přizpůsobil své úvahy nepřímo vyjádřeným přáním soudu odvolacího. Plnění, které se týkalo obviněného a společnosti coraHB, s. r. o., bylo přinejmenším zčásti reálné. Podle obviněného je tak třeba trvat na tom, aby bylo nad důvodné pochybnosti prokázáno, že plnění označená jako fiktivní byla skutečně fiktivní. V prvním zprošťujícím rozsudku k tomu nalézací soud uvedl, že obvinění okolnosti svého podnikání vysvětlili a toto vysvětlení odpovídalo jejich podnikatelským záměrům. V případě obviněného nebylo prokázáno, že by jeho záměrem bylo získat výhody na daních a že by se tohoto jednání dopustil ve formě přímého úmyslu. Odvolací soud v napadeném rozhodnutí na jedné straně uvádí, že pouhá účast na podvodném řetězci obchodních společností nemá způsobilost vést soud k závěru o vědomé účasti jejich zástupců a jejich úmyslném zavinění, na druhou stranu pak úmyslné zavinění obviněného není dovozováno z žádných jiných důkazů než právě z toho, že byl jednatelem společnosti, která měla obchodní vztahy s jinými uvedenými společnostmi.
6. Pokud jde o právní posouzení, poukázal obviněný Martin Koch na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. 5 Tdo 826/2013, podle kterého k tomu, aby byl naplněn znak kvalifikované skutkové podstaty podle §240 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, tedy spáchání činu nejméně se dvěma osobami, je nutné, aby byl pachatel s participací dalších dvou osob nejméně srozuměn. Obviněný přitom spoluobviněného M. K. vůbec neznal a nemohl být srozuměn s jeho participací na trestné činnosti. Obviněný dále nesouhlasí s postupem odvolacího soudu, který věci spoluobviněných M. K. a S. P. staršího vyloučil k samostatnému projednání. Rozhodnutím ohledně obviněného a dalších dvou spoluobviněných odvolací soud současně předjímal své rozhodnutí v případě těchto dvou jmenovaných spoluobviněných. Pokud by pak tito dva spoluobvinění byli následně zproštěni obžaloby, bylo by odsouzení obviněného a dvou dalších spoluobviněných zcela nesmyslné. Závěrem obviněný podotkl, že daňová povinnost, kterou v předmětné době společnost coraHB odváděla, výrazně převyšovala částky výhod, které měl obviněný na dani získat. Neoprávněné snížení daňové povinnosti tak tvoří 3,52 % odvedené částky. Podle obviněného by i v případě, že by se jednání kladeného mu za vinu skutečně dopustil, byla možná náprava cestou správního práva, resp. v daňovém řízení před správcem daně. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
7. Obviněný Stanislav Piskač ml. vytkl odvolacímu soudu, že se nezabýval jeho námitkami ohledně podstatných rozporů mezi skutkovými zjištěními učiněnými soudem prvního stupně a jím provedenými důkazy. Z provedeného dokazování podle něj nevyplývá závěr o existenci trestně odpovědného subjektu, naplnění objektivní i subjektivní stránky trestného činu ani protiprávnosti. Nebylo jednoznačně prokázáno, že se jednalo o faktury fiktivní ani kým byly do účetnictví společnosti EKONOMTIME, s. r. o., zařazeny a kdo za tuto společnost podal daňové přiznání. Společnost EVODINA CZ, s. r. o., byla v rozhodné době reprezentovaná Bohuslavem Svobodou a v zastoupení společností Pelgre Office Pavlem Nadrchalem funkční a ekonomicky činná. Svědek Bohuslav Svoboda jakoukoli činnost popírá, jeho výpověď je však vyvrácena výpovědí svědkyně V. B., která s ním komunikovala v souvislosti se svým pracovním poměrem účetní, v rámci kterého dostala za úkol třídit faktury, a dále výpověďmi svědků Z. M., J. B. a R. J. Bohuslav Svoboda popíral také podpis listin týkajících se převodu obchodního podílu z pana N. na něj ve společnosti EVODINA CZ nebo na Stanislava Piskače mladšího ve společnosti EKONOMTIME. To však bylo vyvráceno výpovědí svědka N., přiloženými listinnými důkazy a znaleckým posudkem ohledně pravosti podpisů svědka Bohuslava Svobody na nich. Výpověď tohoto svědka je proto nevěrohodná. Skutečnost, že společnost EVODINA CZ vyvíjela aktivně činnost, je prokázána komunikací, výkresy a smlouvami, které byly přiloženy k podání obviněného ze dne 27. 1. 2020, a je podporována i výslechem svědka P. R. Pokud jde o prokázání trestně odpovědného subjektu, nelze podle obviněného vycházet z toho, že byl jednatelem společnosti EKONOMTIME, pokud nebylo jednoznačně prokázáno, kým byly faktury do účetnictví společnosti zahrnuty. Obviněný daňové přiznání nikdy nepodával a nepřihlašoval se do datové schránky. Obviněný navrhoval provést výslech ředitele společnosti EKONOMTIME, svědka P. B., který byl soudy obou stupňů zamítnut.
8. Dále podle dovolatele nedošlo k naplnění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §240 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ale ani spáchání činu ve spolupachatelství. Spojitost obviněného se S. P. starším a M. K. se podává pouze z cesní klauzule ve fakturách vystavených společností EVODINA CZ, což však pro uvedené právní závěry nestačí. K tomu obviněný ještě poukázal na údajný zřejmý rozpor v hodnocení skutkového stavu soudem prvního stupně v bodě 86 rozsudku, kde se uvádí, že společnost EKONOMTIME ve skutečnosti řídil S. P. st. Účast obviněného na řízení společnosti tak nebyla vůbec prokázána. Obviněný se domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a zprostil jej obžaloby.
9. Obviněný Radim Kijevský v dovolání zdůraznil, že do doby vydání prvního zprošťujícího rozsudku proběhlo relativně fundované dokazování, na jehož základě soud dospěl k závěru, že obvinění se skutku nedopustili. Důvodem pro zrušení zprošťujícího rozsudku bylo to, že odvolací soud nesouhlasil se závěry soudu prvního stupně, kterým podle něj nebyly důkazy dostatečně analyticky zhodnoceny. Odvolací soud tak podle obviněného spatřoval nedostatky v tom, že soud prvního stupně hodnotil důkazy jinak a došel k jiným závěrům než odvolací soud. Takový postup považuje obviněný za protiprávní a hrubým způsobem zasahující do jeho práva na spravedlivý proces. V novém řízení nebylo provedeno ve vztahu k němu žádné dokazování. Přesto byl bez jakéhokoli relevantního odůvodnění změny postoje uznán vinným ve všech bodech obžaloby. Ve vztahu k němu přitom nebyl v rámci zrušovacího rozhodnutí odvolacího soudu dán soudu prvního stupně žádný závazný pokyn, jaké důkazy má soud provést. Soud prvního stupně se pouze slepě držel protiprávního pokynu odvolacího soudu, aby jinak hodnotil provedené důkazy, jinými slovy, aby uznal všechny obviněné vinnými. Odvolací soud se při opětovném přezkoumávání věci vůbec argumenty obviněného nezabýval a řešil primárně kolektivní vinu všech osob. Mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je tak extrémní rozpor. Bylo prokázáno, že obchodní vztahy mezi společnostmi EVODINA CZ a CzechPro Martketing fakticky probíhaly, měly ekonomický charakter, plnění byla řádně uskutečněná, uhrazená a zdaněná. Toto bylo potvrzeno mnohými důkazy. Svědecké výpovědi jsou soudem prvního stupně v rámci prvního zprošťujícího a druhého odsuzujícího rozsudku hodnoceny zcela rozdílně. Teorie o tzv. bílých koních byly vyvráceny např. výpovědí V. B., J. B. a R. J.
10. Stejně jako spoluobvinění i tento dovolatel nesouhlasí se závěrem o naplnění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §240 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a se závěrem o spolupachatelství. Navíc soud při ukládání trestu údajně nepřihlédl k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům dovolatele, jeho dosavadnímu způsobu života a možnostem jeho nápravy. Řádně nevyhodnotil jeho podnikatelskou činnost a činnost pro sportovce, tedy podporu mladých lidí, cyklistů a závodní činnost. Dovolatel má za to, že mu nebyl prokázán úmysl spáchat trestný čin. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. pak spatřuje v absenci náležitého odůvodnění druhého, odsuzujícího rozsudku i napadeného usnesení. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a zprostil jej obžaloby nebo věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
11. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření shrnula podstatu dovolacích námitek a v prvé řadě se neztotožnila s názorem obviněných, že po nezákonném kasačním zásahu odvolacího soudu nalézací soud svůj původní zprošťující rozsudek nahradil rozsudkem odsuzujícím, aby vyhověl přání odvolacího soudu obviněné odsoudit. Odvolací soud při přezkumu zprošťujícího rozsudku dospěl k závěru, že jeho argumentace je zjednodušující a nedostatečně analytická a že některé důkazy dokonce pominul. Nalézací soud v původním rozsudku pečlivě neuvážil všechny okolnosti případu jednotlivě i v jejich souhrnu a obsahově tímto postupem porušil požadavek plynoucí z §2 odst. 6 tr. ř. Odvolací soud proto ve svém kasačním rozhodnutí nalézacímu soudu uložil, aby se danými skutečnostmi opětovně zabýval a pečlivě je zhodnotil, přitom, jak plyne z odst. 21–28 tohoto rozhodnutí, nelze dospět k závěru, že by ho zavázal ke konkrétním skutkovým zjištěním.
12. Námitky dovolatelů jsou podle státní zástupkyně zjevně neopodstatněné. To se týká i námitek zpochybňujících zjištěný skutkový stav. V projednávané věci podle státní zástupkyně nalézací soud podrobně a logicky zhodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu a dospěl k přesvědčivému a řádně odůvodněnému závěru, že se dovolatelé podíleli na popsané daňové trestné činnosti. Ve vztahu k motivaci a dalším okolnostem, jež vedly nalézací soud k tomu, že se nynější dovolatelé souzeného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku dopustili, poukázala státní zástupkyně na závěry vtělené do konkrétních pasáží rozsudku nalézacího soudu ohledně jednotlivých obviněných. K dovolání obviněného Martina Kocha státní zástupkyně uvedla, že podle závěrů soudů předmětná plnění nebyla ze strany obchodní společnosti realizována, přičemž některá z nich byla fakticky realizována ze strany jiné obchodní korporace, a to právě za účelem zkrácení daně. K dovolání obviněného Stanislava Piskače ml. uvedla, že výpověď P. B. je v kontextu zjištěného skutkového stavu podružná bez možnosti jakkoli již učiněné skutkové závěry změnit. Ohledně naplnění kvalifikačního znaku spáchání trestného činu nejméně se dvěma osobami státní zástupkyně připomněla ustanovení §17 písm. b) tr. zákoníku, že pokud jde o jinou skutečnost podmiňující použití vyšší trestní sazby (tj. jinou než těžší následek), přihlédne se k ní i tehdy, jestliže o ní pachatel nevěděl, ač o ní vědět měl a mohl, vyjímaje případy, kdy trestní zákon vyžaduje, aby o ní pachatel věděl. V této souvislosti připomněla okolnosti, z nichž podle ní naplnění uvedené zvlášť přitěžující okolnosti vyplývá, mimo jiné fakt, že při páchání trestné činnosti figurovalo více obchodních společností, v nichž působili S. P. st. a M. K., přičemž jedna z obchodních společností sídlí ve Spojených státech amerických. Námitka týkající se vyloučení trestní věci S. P. staršího a M. K. k samostatnému projednání není podle státní zástupkyně podřaditelná pod žádný z dovolacích důvodů a není důvodná, neboť uvedený postup byl nutný s ohledem na zdravotní a osobní situaci obviněných. Dovolával-li se obviněný Martin Koch zásady subsidiarity trestní represe, poukázala státní zástupkyně na skutečnost, že snížil daňovou povinnost u daně z přidané hodnoty o 233 004,17 Kč, což více než dvojnásobně překračuje zkrácení daně ve větším rozsahu. Přitom se jednalo o sofistikovanou trestnou činnost spáchanou ve spolupachatelství a v kvalifikované skutkové podstatě. Nelze tak dospět k závěru, že by se jednání dovolatele vyznačovalo nižší společenskou škodlivostí. K námitkám Radima Kijevského stran uloženého trestu státní zástupkyně poukázala na dovolací důvod podle v §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. a doplnila, že v případě obviněného nelze shledat jeho naplnění ani porušení zásady proporcionality trestních sankcí. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud všechna dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
13. Nejvyšší soud shledal, že dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., byla podána obviněnými jako oprávněnými osobami podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájců podle §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e odst. 1, 2 tr. ř. a s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř., avšak jsou zjevně neopodstatněná.
14. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
15. Nejprve k námitkám, které uplatnili všichni obvinění, je třeba uvést, že soud prvního stupně skutečně v předchozím řízení již jednou rozhodl, a to rozsudkem ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 62 T 5/2020, kterým všechny obviněné zprostil obžaloby. K odvolání státního zástupce Vrchní soud v Praze tento rozsudek usnesením ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 3 To 21/2020, zrušil podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. v celém rozsahu a věc vrátil soudu prvního stupně. Přitom mu vytkl závažná pochybení při hodnocení důkazů, a to že soud prvního stupně se nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, jeho argumentace byla zjednodušující, nedostatečně analytická, s listinným důkazy se vypořádal stručným povšechným konstatováním a zcela opomenul listiny poskytnuté správcem daně, důkazy zajištěné při domovních prohlídkách a obsah elektronické komunikace. Uvěřil výpovědím obviněných a z provedených důkazů vybral ty, které jim přímo neodporovaly. Vrchní soud dokonce konstatoval, že soud prvního stupně zcela rezignoval na požadavek hodnocení důkazů ve vzájemné souvislosti. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně ve svém prvním rozhodnutí hodnotící proces ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. v podstatě vůbec neprovedl, je logické, že po jeho řádném vykonání v novém hlavním líčení dospěl ke zcela odlišným skutkovým závěrům. Nejde přitom o žádnou protiprávní situaci, jak se snaží tvrdit obvinění, a ke změně skutkových zjištění není v takovém případě nutné mít k dispozici další nové důkazy. Jde naopak o situaci trestním řádem předvídanou. Odvolací soud řádným způsobem vykonal svou přezkumnou pravomoc, vytkl konkrétní nedostatky v hodnocení důkazů [§258 odst. 1 písm. b) tr. ř.], aniž by soudu prvního stupně ukládal, jakým způsobem má ten který důkaz hodnotit a k jakým výsledkům má přitom dospět. Žádný z obviněných přitom v tomto smyslu ani neuvedl výhrady vůči výše citovanému zrušovacímu usnesení odvolacího soudu. Všichni pouze vyjádřili svou nelibost s konečným výsledkem řízení. Takto formulované námitky v podstatě ani neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů.
16. Závěr o nepřípustnosti změny názoru nalézacího soudu po vytknutí zjištěných nedostatků rozsudku odvolacím soudem by do značné míry popíral smysl dvouinstančnosti řízení a zákonné přezkumné povinnosti odvolacího soudu. Ta se týká i skutkové stránky věci, což nachází odraz mimo jiné v ustanovení §258 odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož odvolací soud zruší (i v případech úplného dokazování) napadený rozsudek pro vady rozsudku, zejména pro nejasnost nebo neúplnost jeho skutkových zjištění nebo proto, že se soud nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. Odvolací soud tedy musí přezkoumat i kvalitu a úplnost hodnocení důkazů, jinak řečeno celý postup nalézacího soudu podle §2 odst. 5, 6 tr. ř. Není přitom pochyb o tom, že povinnost odvolacího soudu zrušit rozsudek soudu prvního stupně při naplnění kasačního důvodu podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. se týká i případů, kdy je přezkoumáván rozsudek zprošťující. Odvolací soud sice nemůže sám uznat obviněného vinným skutkem, pro nějž byl napadeným rozsudkem zproštěn [§259 odst. 5 písm. a) tr. ř.], to však neznamená, že jednou nalézacím soudem chybně vydaný zprošťující rozsudek by už byl nezměnitelný.
17. Obviněný Martin Koch ve svém dovolání dále uvedl, že je třeba řádně odlišit případy fiktivních plnění od plnění, která reálně proběhla, pouze byla provedena skrze společnost Completstav, a. s. Není ovšem zřejmé, co přesně obviněný soudům vytýká, vzhledem k tomu, že tyto případy jsou ve výroku rozsudku soudu prvního stupně konkrétně a jednoznačně vymezeny. Pouze lze zmínit nepřesnost v odst. 16 odůvodnění napadeného usnesení (str. 40 usnesení), kde odvolací soud uvedl, že k dílčím reálným plněním (bod 1 rozsudku) došlo v případě obviněného M. K., bezpochyby však zde měl na mysli právě obviněného Martina Kocha.
18. Pokud jde o námitku absence subjektu a zavinění, je třeba připomenout, že to byl právě obviněný Martin Koch jako jediný společník coraHB, s. r. o., kdo v daném případě profitoval z trestné činnosti spočívající v zakládání fiktivních faktur do účetnictví jeho společnosti a navyšování částek v rámci fakturace skrze společnost Completstav a z toho vyplývajícího získaného odpočtu DPH. Bylo by zcela nelogické, aby toto činili bez jeho vědomí jeho zaměstnanci, kteří by tím nic nezískali, pouze by riskovali trestní postih. Z charakteru trestné činnosti pak vyplývá její spáchání v přímém úmyslu [§15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku], přičemž cílem jednání je právě snížení daňové povinnosti nebo vylákání výhody na dani. Námitka, kterou obviněný Martin Koch vyjádřil nesouhlas s vyloučením věcí M. K. a S. P. staršího k samostatnému projednání, neodpovídá žádnému dovolacímu důvodu a tento postup ani nijak nedopadá do sféry práv obviněného, tudíž se jej netýká. Navíc je vyloučení věci některého z obviněných v případě procesních překážek běžným a zákonným postupem.
19. Námitku spočívající ve srovnání způsobeného daňového úniku s celkovým rozsahem daně, kterou společnost obviněného odváděla, lze chápat jako odkaz na zásadu subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku. Podle tohoto ustanovení lze trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. V daném případě je však uplatnění trestní odpovědnosti obviněného plně namístě. Nejde o nějaký výjimečný případ, naopak o případ i z hlediska společenské škodlivosti ničím nevybočující z obvykle páchané a soudy v trestním řízení postihované trestné činnosti tohoto druhu. Obviněný Martin Koch se podílel na snížení daňové povinnosti v rozsahu přes 233 tisíc Kč, což je více než dvojnásobek větší škody podle §138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Jednalo se přitom o úmyslnou trestnou činnost prováděnou v součinnosti s dalšími osobami poměrně sofistikovaným způsobem s využitím další obchodní společnosti sloužící k jejímu maskování. Postih ve správním řízení by proto nebylo možno považovat za dostačující a uplatnění trestní odpovědnosti bylo nezbytné a nijak nevybočující ze zásad subsidiarity a proporcionality trestní represe.
20. Podle obviněného Stanislava Piskače ml. nebylo prokázáno, že faktury zakládané do účetnictví společnosti EKONOMTIME byly fiktivní, a naopak bylo prokázáno, že společnost EVODINA CZ vykonávala reálnou ekonomickou činnost. K tomu obviněný odkázal na výpovědi svědků a listinné důkazy. Obviněný tedy nesouhlasí s hodnocením důkazů ze strany soudu prvního stupně a předkládá vlastní skutkové závěry, s nimiž se však nelze ztotožnit. Byť někteří svědkové vypovídali o komunikaci se svědkem Bohuslavem Svobodou v rámci aktivit společnosti EVODINA CZ, jeho ekonomicky relevantní činnost v obchodní společnosti je v podstatě vyloučena, neboť Bohuslav Svoboda je vyučený zedník, který se živil jako ostraha v Kauflandu, a i z jeho výpovědi je zřejmé, že nebyl způsobilý řídit obchodní společnost, ale vystupoval (stejně jako Pavel Nadrchal) v pozici tzv. bílého koně, který se do orgánů společností nechával zapsat za poměrně drobnou finanční odměnu, což také svědčí o jeho finanční a životní situaci, která s takovou funkcí naprosto nekoresponduje. Je také třeba upřesnit, že svědkyně V. B., která pro uvedenou společnost třídila faktury, pracovala z domova, s Bohuslavem Svobodou podle své výpovědi jednala telefonicky a faktury jí přivezl „někdo“ (viz bod 48 rozsudku). Pokud jde o zapojení obviněného do trestné činnosti, je sice pravda, že ve společnosti EKONOMTIME (dříve E.) podle výpovědí svědků P. R. a O. Š. ve skutečnosti jako hlavní osoba působil S. P. st., otec obviněného, obviněný Stanislav Piskač ml. sám byl však ve společnosti také aktivní, nefiguroval zde pouze jako tzv. bílý kůň, ale svědkové jej vnímali jako zástupce S. P. st. Obviněný byl jednatelem společnosti a lze si stěží představit, že by se trestná činnost odehrávala bez jeho přímé účasti. Pro trestní odpovědnost obviněného není podstatné, zda fiktivní faktury zahrnoval do účetnictví on osobně ani zda on osobně podával daňové přiznání. Podstatná je jeho vědomá aktivní účast na těchto krocích jakožto jednatele obchodní společnosti EKONOMTIME. Navrhovaný výslech svědka P. B. soudy zamítly jako nadbytečný vzhledem k ostatním provedeným důkazům. Lze dodat, že P. B. byl veden jako jednatel společnosti E. do 29. 7. 2015, tedy před obdobím, kdy byla páchána trestná činnost. Navrhovaný důkaz nebyl podstatný ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nebyl sice proveden, avšak nikoli nedůvodně.
21. Také obviněný Radim Kijevský ve svých námitkách vyšel z vlastní verze hodnocení důkazů, která se zcela odlišuje od závěrů soudů. K jeho argumentaci lze odkázat na to, co bylo výše uvedeno k dovoláním všech obviněných a částečně k dovolání Stanislava Piskače mladšího. Pokud jde o subjektivní stránku, lze říci v podstatě totéž, co bylo uvedeno výše k dovolání Martina Kocha. Také obviněný Radim Kijevský byl jediným společníkem firmy CzechPro Marketing, s. r. o., tedy to byl on, kdo v konečném důsledku z trestné činnosti profitoval. Vzhledem k charakteru trestné činnosti pak není možné její páchání v jiné formě, než je přímý úmysl, neboť snížení daňové povinnosti, resp. vylákání výhody na dani je přesně to, o co obviněným šlo.
22. Znovu je možno připomenout, že obvinění byli zapojeni do trestné činnosti produkované k tomu účelu určeným řetězcem obchodních společností, v němž první článek tvořily společnosti údajně poskytující předmětná plnění, ve skutečnosti však fiktivní. V řídících orgánech těchto společností figurovaly osoby v roli tzv. bílých koní, které ve skutečnosti nebyly schopny takovou činnost vykonávat, o fungování obchodní společnosti v podstatě nic nevěděly a jejich úloha spočívala víceméně ve formálním podpisu určitých listin za menší finanční odměnu (viz například výpovědi svědků Bohuslava Svobody, R. A. a E. K.). Jak správně uvedl Vrchní soud v Praze, už to samo vylučuje vážně míněnou ekonomickou činnost. Článek řetězce, kde docházelo k realizaci výnosu z trestné činnosti, představovaly obchodní společnosti ovládané jednotlivými obviněnými. Konečně v tomto řetězci figuroval i mezičlánek – společnost SIRLEN OPTIMAL LLC – který sloužil jednak k zneprůhlednění transakcí a tím zastření celé trestné činnosti, ale i k tomu, jak výstižně uvedl odvolací soud, aby bylo soustředěno inkasování plateb za fiktivní plnění u jednoho subjektu a aby se tak pachatelé vyhnuli obvykle komplikovaným a nápadným výběrům finančních prostředků ve spolupráci s „bílými koňmi“.
23. Zapojení „bílých koní“, cesní klauzule ve fakturačních dokladech směřující platby do společnosti se sídlem ve státě Delaware v USA (přičemž platby ani nebyly zaneseny jako příjem obchodních společností EVODINA CZ, a COMPLESTAV), hotovostní výběry v řádu desítek miliónů Kč a další okolnosti, včetně zajištěné komunikace mezi některými obviněnými, jakož i výsledek všech těchto aktivit, jímž bylo podstatné zkrácení daňové povinnosti, to vše ve svém souhrnu svědčí o vědomém a chtěném zapojení všech dovolatelů do páchání popsané trestné činnosti. Jestliže je dovolateli vytýkáno „paušální“ posuzování viny všech obviněných či dokonce uplatňování principu „kolektivní viny“, nelze s takovou námitkou souhlasit. Jednak se nalézací soud v odůvodnění rozsudku konkrétně zabýval jednotlivými body výroku vztahujícími se k jednotlivým obviněným, jednak je logické, že soudy musely vzít v úvahu veškeré celkové okolnosti a podstatu trestné činnosti, včetně její sériové povahy, která právě rovněž svědčí o jediném možném závěru o přímém úmyslu obviněných spáchat předmětnou trestnou činnost a spáchat ji jako jeden z více subjektů řetězce do ní zapojeného. Lze pouze souhlasit s tím, že v této souvislosti není zcela výstižná ta pasáž odůvodnění napadeného usnesení, kde odvolací soud uvedl, že dříve uvedené „…neznamená, že pouhá účast na podvodném řetězci obchodních společností má způsobilost bez jakýchkoliv dalších důkazů vést soud k závěru o vědomé účasti zástupců příslušných subjektů na podvodném jednání a tím pádem i úmyslném zavinění…“. Tím ovšem bylo míněno, že si lze představit objektivní jednorázové figurování nějakého subjektu v podobném podvodném řetězci bez jeho vědomí o podvodné povaze takového řetězce. To však by byl případ výjimečný a není to případ dovolatelů, u nichž zmíněná řada prokázaných okolností ve svém souhrnu svědčí bez odůvodněných pochybností o opaku, tj. o jejich vědomém, úmyslném zapojení do trestné činnosti. Zhodnocení důkazů soudy a z nich dovozená rozhodná skutková zjištění nejsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
24. Další námitka společná všem obviněným částečně spadá do oblasti právního posouzení, tedy pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak její podstatou je zpochybňování závěru soudů, že obvinění věděli o účasti dalších nejméně dvou osob na trestné činnosti. Fakt, že takové zjištění soudů má v provedených důkazech oporu a není s jejich obsahem ve zjevném rozporu, plyne již z výše uvedeného. V návaznosti na to se Nejvyšší soud i v otázce právní kvalifikace jednání obviněných ztotožnil s napadeným rozhodnutím a s rozsudkem soudu prvního stupně. Podle §240 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se jednání pachatele posoudí, spáchal-li čin nejméně se dvěma osobami. Naplnění znaku nejméně se dvěma osobami je třeba dovodit, jestliže se na činu pachatele aktivně podílí, i když různou měrou, ještě nejméně dvě další osoby (tedy s pachatelem celkem tři). Může jít o spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku (jako tomu je ve zde posuzované věci) nebo o některou z forem účastenství s výjimkou návodu, tj. může jít o organizátorství nebo pomoc [§24 odst. 1 písm. a), c) tr. zákoníku]. Nevyžaduje se nutně, aby ve vzájemné součinnosti zúčastněných osob byla určitá organizovanost, projevující se například v dělbě práce, a nevyžaduje se dokonce ani to, aby se zúčastněné osoby navzájem znaly a aby musely o své součinnosti s pachatelem navzájem vědět. Pachatel však o součinnosti s nimi ve smyslu §17 písm. b) vědět musí , přičemž z povahy této okolnosti vyplývá, že pachatel je s účastí nejméně dvou dalších osob na činu přinejmenším srozuměn – viz rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 54/2014 Sb. rozh. tr. I za této situace se však lze ztotožnit se zdůvodněním odvolacího soudu v odst. 19 odůvodnění napadeného usnesení. Srozumění s pácháním činu s nejméně dalšími dvěma osobami neznamená, že musí pachatel tyto osoby znát a být s nimi výslovně domluven. V posuzované věci přitom obvinění, kteří působili v pozici jednatelů, resp. i společníků obchodních společností, do jejichž účetnictví byly vkládány fiktivní faktury za účelem snížení daňové povinnosti, jednoznačně věděli, že zde figurovaly další osoby, které předmětné faktury vyhotovily jménem dalších zapojených společností, v jejichž orgánech figurovaly další osoby. Byl zde S. P. st., který trestnou činnost řídil, a dále zde figurovala společnost SIRLEN OPTIMAL LLC, která sloužila k zastření trestné činnosti a které byly zasílány platby. Bylo tedy zřejmé, že i v této společnosti musí působit osoba, která disponuje s účty a vybírá z nich peníze. Námitkám obviněných proto nelze přisvědčit. Obdobné závěry lze vztáhnout na spáchání skutku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku (což napadli dovolatelé Stanislav Piskač ml. a Radim Kijevský), s tím rozdílem, že z hlediska spolupachatelství by stačilo spáchání skutku s jednou osobou, tedy např. se S. P. st. Je zřejmé, že v případě všech zúčastněných osob byl dán i úmysl směřující ke společnému páchání trestné činnosti ve smyslu §23 tr. zákoníku. Úvahy o spolupachatelství ovšem nejsou z hlediska právní kvalifikace zásadní, neboť spolupachatelství není samostatnou formou trestného činu.
25. Námitku „náležitého odůvodnění“ obou soudních rozhodnutí nelze podřadit žádnému dovolacímu důvodu. Totéž se týká námitky obviněného Radima Kijevského proti výroku o trestu, k jehož nápravě je primárně určen dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tj. jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř, je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí nejvyššího soudu publikované pod č. 22/2003 Sb.). Akceptování námitek proti obecným kritériím pro ukládání trestů jako podřaditelných pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. by s ohledem na speciální důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. odporovalo logice a systematice dovolacích důvodů. Zásah dovolacího soudu do výroku o trestu by přicházel v úvahu jen v případě uložení excesivně přísného trestu, který by odporoval ústavní zásadě proporcionality trestní represe. K tomu však v daném případě zjevně nedošlo. Vrchní soud v Praze v rámci přezkumu výroků o trestech v případě obviněného Radima Kijevského zrušil trest zákazu činnosti, a to s ohledem na nižší rozsah zkrácení daně v porovnání s ostatními spoluobviněnými. Obviněnému tak zůstal uložen pouze trest odnětí svobody na dva roky, podmíněně odložený na dobu tří let, tedy trest výchovný, který v žádném případě nelze považovat za nepřiměřeně přísný a odporující zásadě proporcionality trestní represe.
26. Z důvodů uvedených v předchozích částech tohoto rozhodnutí Nejvyšší soud zjevně neopodstatněná dovolání obviněných Martina Kocha, Stanislava Piskače ml. a Radima Kijevského podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
27. Závěrem pokládá Nejvyšší soud za nutné vzhledem k obzvláště výraznému časovému odstupu od vyhlášení napadeného rozhodnutí (dne 28. 6. 2022) konstatovat, že věc mu byla s dovoláními obviněných předložena dne 14. 8. 2023. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 9. 2023
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu