ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.801.2023.1
sp. zn. 7 Tdo 801/2023-387
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 9. 2023 o dovolání obviněného N. T. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2023, sp. zn. 9 To 102/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 37 T 18/2023, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného N. T. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Stručné shrnutí dosavadního řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 28. 2. 2023, sp. zn. 37 T 18/2023, byl obviněný shledán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku.
2. Podle skutkových zjištění se obviněný trestných činů dopustil v podstatě následujícím způsobem. Dne 5. 12. 2022 kolem 00:43 hodin obviněný ukončil jízdu jako zákazník taxislužby XY, a to na konci ulice XY, v blízkosti XY lesa, v obci XY, okres Praha-XY. Službu poskytla (vozidlo řídila) poškozená B. H., která po ukončení jízdy sdělila obviněnému cenu jízdy, jenž se dotázal, zda bude mít na vrácení (při platbě bankovkou vyšší hodnoty). Když pak poškozená vzala do rukou svou peněženku, obviněný se k ní ze sedadla spolujezdce naklonil a snažil se jí peněženku vzít, čemuž se poškozená bránila tak, že peněženku svírala v rukou. Když se jí obviněný stále snažil peněženku vytrhnout, ze strachu sevření posléze povolila, čehož využil, peněženku z ruky poškozené vytrhl a z místa utekl. Peněženka v hodnotě 1 300 Kč obsahovala finanční hotovost ve výši 2 000 Kč a 40 EUR (v přepočtu 974 Kč), platební kartu společnosti Benzina Tankarta chráněnou pin kódem a účtenky za tankování.
3. Za tyto trestné činy soud prvního stupně obviněného odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 let a zařadil ho do věznice s ostrahou. Obviněnému bylo rovněž uloženo uhradit poškozené náhradu škody ve výši 1 490 Kč a nemajetkovou újmu za duševní útrapy ve výši 40 000 Kč. Ve zbytku svého nároku na náhradu škody byla poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Obviněný a státní zástupce se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolali. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2023, sp. zn. 9 To 102/2023, bylo odvolání státního zástupce vyhověno, a odvolací soud po částečném zrušení rozsudku okresního soudu ve výroku o trestu zpřísnil výměru úhrnného trestu odnětí svobody na 8 let zařadiv obviněného do věznice se zvýšenou ostrahou; odvolání obviněného bylo zamítnuto podle §256 tr. ř.
II.
Obsah dovolání a vyjádření k němu
5. Obviněný podal proti druhostupňovému rozhodnutí dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř.
6. K tomu namítl, že jeho jednání nemělo být právně kvalifikováno jako zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, nýbrž jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 tr. zákoníku, resp. s ohledem na výši způsobené škody jako přestupek. Doba dvou vteřin, po kterou se s poškozenou přetahoval o její peněženku, totiž odpovídá pouhému „vyškubnutí“ peněženky, nikoliv „přetahování se“ o peněženku. Z jeho strany navíc nezazněla ani žádná slovní výhružka směřující ke zmocnění se věci. Nezmocnil se proto peněženky násilím ani pohrůžkou násilí, k čemuž odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1422/2015. Právní kvalifikaci útoku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku pak výslovně akceptoval.
7. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně, a aby přikázal soudu druhého stupně věc znovu projednat a rozhodnout.
8. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství posoudila dovolání jako zjevně neopodstatněné. Uvedla, že z věrohodného a srozumitelného svědectví poškozené bylo dokázáno, že se obviněný za okolností uvedených ve skutkové větě s poškozenou přetahoval o její peněženku, kterou následně poškozená ze strachu z obviněného a z toho, co by mohlo následovat, pustila. Takový skutkový průběh vylučuje obhajobu, že se obviněný o peněženku nepřetahoval, a jednání lze právně posoudit jako užití násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci. Státní zástupkyně označila právní kvalifikaci v této věci za přiléhavou a navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
9. Vyjádření státního zástupkyně bylo zasláno obhájci obviněného k možné replice, čehož však nebylo využito.
III.
Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je v této trestní věci přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
IV.
Důvodnost dovolání
11. Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř., resp. zjevně podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. za užití §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., které jsou v dané kombinaci naplněny, jestliže byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (srov. §265a odst. 2 tr. ř.), ač bylo v řízení mu předcházejícím, tedy soudem prvního stupně, učiněno rozhodnutí, jež spočívalo na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Předmětem právního posouzení je nicméně skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje obviněný v dovolacím řízení.
12. Pod zmíněné dovolací důvod je podřaditelná námitka obviněného, podle níž jeho jednání nenaplnilo znak násilí ve smyslu §173 odst. 1 tr. zákoníku, a proto je ani nelze posoudit jako zločin podle tohoto ustanovení. Tato námitka však není důvodná.
13. Nejvyšší soud nejdříve připomíná, že násilím se rozumí použití fyzické síly k překonání nebo zamezení kladeného nebo očekávaného odporu. Násilí musí být prostředkem nátlaku na vůli napadeného.
14. Podle skutkového zjištění soudů v předchozím řízení, kterým je Nejvyšší soud vázán (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 7 Tdo 171/2023, bod 20.) a které obviněný nerozporuje [srov. §265f odst. 1, §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], se obviněný o peněženku s poškozenou přetahoval ve snaze se jí zmocnit, přičemž poté, co toto jednání v poškozené vzbudilo strach, peněženku pustila, přičemž při přetahování se o peněženku si ulomila nehet (bod 18. prvostupňového rozhodnutí, resp. bod 8. druhostupňového rozhodnutí). To vše vyplývá z výpovědi poškozené, která byla shledána věrohodnou a její tvrzení se stala podkladem pro skutkové závěry soudů, přičemž na její výpověď obviněný sám ve svém dovolání odkázal.
15. Popsané jednání, jak bylo zjištěno v předchozím řízení, je třeba posoudit jako násilí ve smyslu §173 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný totiž při svém jednání používal fyzickou sílu pro překonání aktivního odporu poškozené. Tento odpor byl projevem nesouhlasné vůle se zmocňováním se věci, a tedy obviněný svým jednáním působil nátlak na tuto vůli.
16. Obecně pak lze v reakci na dovolací argumentaci doplnit, že násilím ve smyslu §173 odst. 1 tr. zákoníku by nebylo nenadálé vytržení cizí věci z ruky, protože by nepůsobilo na vůli napadené osoby, a šlo by tedy o trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku. Jestliže však napadená osoba pevně věc svírá a snaží se klást odpor, který pachatel násilím překonává např. tím, že věcí cloumá, aby se jí již proti projevované vůli napadené osoby zmocnil, jde o loupež (zpráva uveřejněná pod č. 1/1980 Sb. rozh. tr.). Obviněným zmiňovaná délka doby přetahování pak nemusí mít zásadní roli, neboť je ovlivněna dalšími okolnostmi než jen realizací loupežného útoku ve smyslu popsaných závěrů, totiž odvahou napadené osoby, její vytrvalostí ve svépomocné ochraně svého panství nad věcí, poměrem sil aktérů apod. Kratší dobu přetahování nelze v této věci namítat i proto, že byla zkrácena poškozenou ze strachu vyvolaného loupežným jednáním obviněného, což by se i případně dalo samo o sobě vzhledem k okolnostem případu posoudit jako pohrůžka bezprostředního násilí ve smyslu §173 odst. 1 tr. ř., protože obviněný svým záměrným jednáním zařídil, aby s ním byla poškozená – žena drobnějšího vzrůstu (viz bod 23. prvostupňového rozhodnutí) – sama, navíc zavřená v autě, v noci, u lesa na úplném okraji obce, čímž v souhrnu vyvolal v poškozené pocit hrozby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 3 Tdo 802/2022, uveřejněné pod č. 8/2023 Sb. rozh. tr.). Zde je nicméně potřeba, a to i k argumentaci obviněného, podle níž neužil vůči poškozené žádné slovní pohrůžky, doplnit, že mu bylo podle právní věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně kladeno za vinu spáchání činu násilím, nikoli pohrůžkou bezprostředního násilí.
17. K obviněným odkazovanému usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1422/2015, pak lze dodat, že přes určité skutkové odlišnosti potvrzuje popsané právní závěry. Předmětem posouzení v daném řízení bylo jednání pachatele, jenž zezadu přistoupil k sedícímu poškozenému, kterému strčil ruku do náprsní kapsy košile, kde měl poškozený finanční hotovost, a v okamžiku, kdy se poškozený bránil tím, že pachatele chytl a (krátce) držel za ruku ve snaze uchránit hotovost, pachatel zatáhl takovou intenzitou, že poškozeného shodil ze židle na zem, vyškubl mu peníze z náprsní kapsy a z místa utekl. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí shledal správným právní posouzení útoku jako zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, neboť aby se pachatel zmocnil peněz nacházejících se v náprsní kapse poškozeného, musel vynaložením síly překonat jeho odpor spočívající v tom, že poškozený držel ruku, kterou pachatel zasunul do jeho kapsy. Přítomnost násilí, které pachatel použil proti poškozenému a které bylo prostředkem k tomu, aby se zmocnil peněz poškozeného, podle Nejvyššího soudu vylučovala právní kvalifikaci skutku jako přečinu krádeže. Jak přitom vyplynulo z naznačeného popisu skutkového děje, celý útok trval rovněž velmi krátce a spočíval v pokusu poškozeného o zadržení ruky pachatele, jenž ji však, i s penězi, posléze vytrhl. I poškozená B. H. ve věci obviněného N. T. se pokoušela peněženku udržet, což se jí nezdařilo (vedle určité rezignace v důsledku obav z obviněného) pro násilí jím uplatněné, které mimo jiné vedlo i k utržení jejího nehtu.
18. Námitce obviněného o vadné právní kvalifikaci tak zjevně nebylo možné přisvědčit.
V.
Závěr
19. Ze shora uvedených závěrů vyplývá, že dovolací argumentace byla zjevně neopodstatněná. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
20. Nejvyšší soud rozhodl podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 9. 2023
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu