ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.83.2023.1
sp. zn. 7 Tdo 83/2023-228
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 1. 2. 2023 o dovolání obviněné J. H. , nar. XY v XY, bytem XY, XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 5. 2022, sp. zn. 5 To 99/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 5 T 52/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné J. H. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 12. 2021, č. j. 5 T 52/2021-85, byla obviněná J. H. uznána vinnou přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzena podle §274 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na 36 měsíců.
2. Přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky se obviněná podle zjištění Okresního soudu v Ústí nad Labem dopustila tím, že dne 29. 6. 2020 kolem 19:10 hodin v obci XY, okres Ústí nad Labem, na komunikaci č. 1/13 řídila pod vlivem pervitinu osobní automobil. V krvi obviněné byla zjištěna přítomnost metamfetaminu v koncentraci 202 ng/ml a jeho metabolitu amfetaminu v koncentraci 18 ng/ml.
3. Odvolání podané obviněnou proti výroku o trestu bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 5. 2022, č. j. 5 To 99/2022-167, jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítnuto.
4. Obviněná podala dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. napadla výrok o trestu a své námitky konkrétně zaměřila proti nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, který označila za uložený v rozporu se zásadami pro ukládání trestů a v extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu. Zejména zdůraznila, že v rámci veřejného zasedání konaného o odvolání sdělil předseda senátu při ústním odůvodnění napadeného rozhodnutí, že odvolací soud by viděl optimální trest odnětí svobody ve výměře kolem osmi měsíců, avšak trest odnětí svobody uložený pouhé dva měsíce nad tímto optimem není důvodem pro závěr, že uložený trest je nepřiměřeně přísný. To obviněná považuje za rezignaci na roli odvolacího soudu a za postup, který je v rozporu s ustanoveními §38 odst. 2 tr. zákoníku, podle něhož nesmí být pachateli uložena sankce citelnější, pokud postačuje sankce méně postihující, i §258 odst. 1 písm. e) tr. ř., které jako důvod zrušení rozsudku odvolacím soudem stanoví nepřiměřenost trestu. Obviněná se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem k novému projednání a rozhodnutí.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání konstatoval, že nepřiměřenost uloženého trestu nelze v řízení o dovolání uplatňovat, a to podle žádného z taxativně uvedených zákonných dovolacích důvodů. Zásah dovolacího soudu by přicházel v úvahu pouze v případě trestu extrémně přísného, zjevně nespravedlivého a nepřiměřeného, což však v posuzovaném případě dovozovat nelze. Relativní přísnost uloženého trestu totiž odpovídá zjištěným skutečnostem, které zakládají vyšší než průměrnou závažnost činu, a to zejména z hlediska osoby obviněné. Státní zástupce navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněnou jako oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e tr. ř. a s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
7. Především musí Nejvyšší soud zdůraznit povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku. Nejde-li o situaci, kdy výrok o uložení trestu nemůže obstát v důsledku zrušení výroku o vině, není ve sféře mimořádných opravných prostředků možné napadat výrok o trestu pro jeho nepřiměřenost. Namítat nepřiměřenost trestu lze v odvolání, protože nepřiměřenost trestu je důvodem, pro který odvolací soud zruší rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e) tr. ř. Mimořádné opravné prostředky ovšem musí být založeny na mnohem intenzivnějším nesouladu výroku o trestu se zákonnými hledisky, než je pouhá nepřiměřenost. U stížnosti pro porušení zákona (§266 odst. 2 tr. ř.) a u obnovy řízení (§278 odst. 1 tr. ř.) se vyžaduje, aby uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo k poměrům pachatele nebo aby uložený druh trestu byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Dovoláním lze samotný výrok o uložení trestu z hmotně právních pozic napadat zásadně jen s použitím dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tj. proto, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
8. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K otázce vztahu dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze dodat, že první ustanovení představuje obecný hmotně právní dovolací důvod, zatímco druhé ustanovení představuje zvláštní hmotně právní dovolací důvod vztahující se jen k výroku o uložení trestu. Již z tohoto vztahu obecného a zvláštního logicky vyplývá, že pokud má být samotný výrok o uložení trestu (tj. bez návaznosti na výrok o vině) napadán kvůli porušení hmotného práva, může se tak stát zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř.
9. Přiměřenost trestu je záležitostí aplikace hmotného práva, avšak zásadně nespadá pod obecný hmotně právní dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. právě proto, že ohledně samotného výroku o uložení trestu je stanoven zvláštní hmotně právní dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Pokud by měla být nepřiměřenost trestu dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pak by ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. bylo nadbytečné, nefunkční, bezpředmětné a nedávalo by žádný smysl, protože uložení nepřípustného druhu trestu nebo trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu by nutně vždy bylo „jiným nesprávným hmotně právním posouzením“ ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
10. V judikatuře Nejvyššího soudu je ustáleno pravidlo, že námitky vztahující se k otázce přiměřenosti trestu a aplikaci obecných zásad k ní se vztahujících nejsou podřaditelné pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit v zásadě jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je například pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popřípadě společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
11. Pokud je uložen přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, není Nejvyšší soud povolán k tomu, aby do výroku o trestu zasahoval pro jeho případnou nepřiměřenost. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje tak extrémní rozpor mezi uloženým trestem a zákonnými hledisky, že to představuje porušení ústavního principu proporcionality trestní represe jako jednoho ze znaků demokratického právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy) a zároveň porušení ústavně garantovaného základního práva obviněného na spravedlivý proces včetně spravedlivosti jeho výsledku (čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). V takovém případě má zásah Nejvyššího soudu do výroku o trestu podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
12. Taková situace v posuzovaném případě nenastala. Je zřejmé, že soudy přihlédly k hlediskům uvedeným v §38 – 39, §41 – 42 tr. zákoníku a uložily obviněné trest, který odpovídá faktu, že je vícenásobnou recidivistkou a posuzovaného činu se dopustila ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, který jí byl uložen mimo jiné za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, a navíc jde o neukázněnou řidičku, která v minulosti spáchala opakovaně přestupky v souvislosti s řízením motorového vozidla. Soudy náležitě vyložily, že uvedené skutečnosti odůvodňují (vedle uložení trestu zákazu činnosti) uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody výrazně v horní polovině zákonné trestní sazby. Tento výsledek uvážení soudů (diskrece) neodůvodňuje zásah Nejvyššího soudu ve smyslu shora uvedených zásad. Není přitom rozhodný způsob, jak odvolací soud v daném případě vyložil a aplikoval ustanovení §258 odst. 1 písm. e) tr. ř., tj. že ačkoli považoval uložený trest za poměrně přísný, nedospěl k závěru, že je nepřiměřený. Navíc, i když se v řízení o odvolání nevyžaduje k zásahu do výroku o trestu tak výrazný nepoměr jako v řízení o mimořádných opravných prostředcích, musí i tam existovat výrazný rozdíl mezi trestem odpovídajícím zákonným hlediskům pro ukládání trestu a uloženým trestem. K takovému závěru odvolací soud nedospěl. A podstatné je, že – jak vyplývá z výše uvedeného – Nejvyšší soud jako soud dovolací nepřezkoumává procesní úvahy odvolacího soudu při aplikaci §258 odst. 1 písm. e) tr. ř., nýbrž jen to, zda ve výsledku uložený trest představuje porušení ústavního principu proporcionality trestní represe.
13. Nepodmíněný trest odnětí svobody na deset měsíců, který byl obviněné J. H. v této trestní věci uložen, není v žádném extrémním rozporu se zákonnými hledisky a nijak neporušuje ústavní princip proporcionality trestní represe.
14. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněné J. H. odmítl, a to podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., tj. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
15. Závěrem pokládá Nejvyšší soud za nutné vzhledem k výraznému časovému odstupu od vyhlášení napadeného rozhodnutí (dne 12. 5. 2022) konstatovat, že věc mu byla s dovoláním obviněné za splnění všech zákonných podmínek řádně předložena až dne 20. 1. 2023. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. 2. 2023
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu