ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.847.2023.1
sp. zn. 7 Tdo 847/2023-162
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. 10. 2023 o dovolání obviněného P. K. , podaném proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. 5 To 83/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 2 T 156/2022 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 16. 2. 2023, č. j. 2 T 156/2022-87, byl obviněný P. K. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k peněžitému trestu ve výši 120 denních sazeb po 400 Kč, celkem tedy 48 000 Kč, a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let.
2. Podkladem odsuzujícího výroku bylo v podstatě zjištění, že obviněný dne 24. 8. 2022 kolem 16:00 hodin řídil v silně podnapilém stavu ve XY osobní motorové vozidlo zn. Citroën Jumper a způsobil dopravní nehodu tak, že se kvůli silné opilosti nevěnoval řádně řízení vozidla při vyjíždění z vedlejší komunikace ulice XY na hlavní komunikaci ulici XY, přejel s vozidlem na hlavní komunikaci do protisměru, kde levou přední částí svého vozidla narazil do levého zadního boku z pravé strany přijíždějícího autobusu značky Iveco Crossway, které řídil D. S., na autobusu způsobil škodu ve výši 50 000 Kč, po nárazu ujel ve směru ke křižovatce silnice Brno – XY, a po krátké chvíli bylo vozidlo vypátráno odstavené na ulici XY ve XY. Obviněný byl následně zadržen policií a byly mu provedeny dechové zkoušky, a to v 16:25 hodin s výsledkem 2,62 promile a v 16:57 hodin s výsledkem 2,63 promile alkoholu v dechu. Rozborem vzorku krve, který mu byl odebrán v 17:45 hodin, bylo zjištěno 2,27 g/kg a v 18:15 hodin 2,20 g/kg alkoholu v krvi. Obviněný se tedy nacházel ve stavu, který znemožňoval bezpečné ovládání motorového vozidla, a svým jednáním způsobil na vozidle značky Citroën Jumper škodu ve výši 70 000 Kč.
3. Odvolání obviněného, kterým napadl rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu, Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26. 4. 2023, č. j. 5 To 83/2023-134, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání. Odkázal na celé ustanovení §265b tr. ř., jehož plné znění opsal, de facto tak dovolací důvod neuvedl. Podle jeho námitek však lze mít za to, že chtěl uplatnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V další části dovolání nadepsané „neprovádění navrhovaných důkazů a nedostatečná argumentace soudu“ napadenému rozhodnutí vytkl nedostatečné prokázání skutku. V hlavním líčení navrhl celou řadu dalších důkazů (které v dovolání konkrétně označil). Jejich provedení soud prvního stupně zamítl, přičemž obviněný ve svém dovolání jeho zdůvodnění podrobně ocitoval z protokolu o hlavním líčení i z rozsudku. Některé pasáže přitom zdůraznil, načež konstatoval, že soud důkazy zamítl ze zcela svévolných důvodů „na základě předpokladu, resp. absence předpokladu“. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 1993/21, pak uvedl, že napadený rozsudek nedostál citovaným ústavně právním kautelám a jeho odsouzení je založeno toliko na předpokladech, nikoli na zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností. Závěrem svého dovolání navrhl, aby jej Nejvyšší soud zprostil viny v plném rozsahu, případně aby napadené usnesení a rozsudek zrušil a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že je doslovným opakováním jeho obhajoby uplatněné v předchozích stadiích trestního řízení, s níž se oba soudy beze zbytku a správně vypořádaly. Připomněl, že obviněný žádným způsobem nespecifikoval, který z dovolacích důvodů vlastně vytýká. Proto lze pochybovat, zda dovolání vůbec splňuje zákonné náležitosti a zda by nepřicházelo v úvahu jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Obsahová stránka uplatněných námitek by s velkou dávkou tolerance mohla podle státního zástupce evokovat, že obviněný zamýšlel uplatnit dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř., z tohoto pohledu je však dovolání zjevně neopodstatněné. K důkazním návrhům státní zástupce připomněl, že není povinností soudu akceptovat jakýkoli důkazní návrh některé ze stran trestního řízení. Soudy důkazní návrhy obviněného nepominuly, vyhodnotily je a jejich neprovedení zdůvodnily. Státní zástupce zmínil některé zcela obecné námitky obviněného, které žádnému z dovolacích důvodů neodpovídají, a závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e odst. 1, 2 tr. ř. Při značné dávce tolerance splňuje obsahové náležitosti podle §265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné.
7. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
8. Citovanému dovolacímu důvodu lze podřadit námitky vztahující se k důkazním návrhům obviněného v hlavním líčení, které byly soudem prvního stupně zamítnuty. Současně je však možno konstatovat, že obviněný si na své námitky de facto odpověděl sám citacemi příslušných pasáží rozsudku soudu prvního stupně, který v daném případě až nadstandardně podrobně vyložil, proč dané důkazy považoval za nadbytečné. Již ze samotných důkazních návrhů obviněného je přitom patrné, že se pouze domáhal výslechu dalších a dalších osob, které byly či mohly být svědky události, popřípadě které pracovaly v restauraci, kde před spácháním skutku pobýval, a to k prokázání skutečností, které byly již v předchozím řízení spolehlivě objasněny provedením jiných důkazů. Totéž se týká navrhovaného odborného vyjádření, znaleckého posudku či vyšetřovacího pokusu. Se soudem prvního stupně lze souhlasit i v tom směru, že sama o sobě nevěrohodná a účelová je i obhajoba obviněného, k jejímuž prokázání měly jeho důkazní návrhy směřovat, a která byla v řízení provedenými důkazy vyvrácena, a sice že vozidlo měla řídit osoba jemu blízká. Poukázat lze rovněž na obviněným citovaný nález Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 1993/21, v rámci jehož citace obviněný zvýraznil pasáž: „V odůvodnění každého rozhodnutí ovšem musí být skutkový děj co nejpřesněji popsán a přesvědčivě vyložen“. Požadavku uvedené citace soudy v daném případě zjevně dostály, stejně jako požadavku předchozích vět bodu 16 odůvodnění nálezu, kterým měl spíše obviněný věnovat pozornost, a sice že „Soud jistě není vázán důkazními návrhy absolutně a jeho povinností není provést všechny navržené důkazy, ale právě ty, jež vedou ke zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Soud je oprávněn v rámci svého nezávislého rozhodování dospět k závěru, že další dokazování není v projednávané věci nezbytné, neporuší-li tímto závěrem zásady trestního řízení, resp. spravedlivého procesu vůbec.“
9. Pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů pak nelze podřadit blíže nespecifikované námitky obviněného, že „nebylo skutečně spolehlivě prokázáno, že by se ... dopustil předmětného skutku, že by skutečně trestněprávní jednání nastalo tak, jak je popsáno“, nebo že „odsouzení ... je založeno toliko na předpokladech, nikoliv na zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností“. Obviněný v dovolání neuplatnil jakékoliv námitky, které by odpovídaly některému jinému dovolacímu důvodu než zmíněnému §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ačkoliv formálně vyjmenoval všechny důvody dovolání podle §265b tr. ř.
10. Pro úplnost lze dodat, že je-li dovolání zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tomu tak i z hlediska důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
11. S ohledem na shora uvedené je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud je proto odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 10. 2023
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu