ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.880.2023.1
sp. zn. 7 Tdo 880/2023-263
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. 10. 2023 o dovolání obviněného Arnošta Floriána , nar. 5. 5. 1979 v Praze, bytem Chrášťany, Žlutá 205, okres Praha-západ, podaném proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2023, sp. zn. 11 To 153/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 17 T 105/2022 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Arnošta Floriána odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 25. 1. 2023, č. j. 17 T 105/2022-213, byl obviněný Arnošt Florián uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle §205 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu šestnácti měsíců.
2. Jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku posoudil Okresní soud Praha-západ skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný ve dnech 31. 5. 2021 a 9. 6. 2021 v XY, XY, okres Praha-XY, odcizil z neuzamčeného návěsu zaparkovaného v areálu společnosti MONTIR, spol. s r. o., jejímž je jednatelem, vybavení mobilní kuchyně skládající se z věcí specifikovaných ve výroku o vině, čímž způsobil společnosti Záchranná služba - OSP, s. r. o., škodu ve výši 55 000 Kč.
3. Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2023, č. j. 11 To 153/2023-236, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
4. Obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Vyjádřil nesouhlas se skutkovými zjištěními, která se stala podkladem výroku o vině. Uvedl, že tato zjištění jsou založena na domněnkách svědků, nikoli na jasných důkazech. Vytkl jednostranné hodnocení důkazů oběma soudy a také to, že nebylo vyhověno jeho návrhům na provedení dalších důkazů. Vyjma televize a stojanu, které byly po úhradě dlužného nájemného vráceny, neexistuje podle obviněného žádný důkaz o tom, že by nějaké další věci vzal. Soud pochybil, když k souboru věcí uváděných poškozeným přistupoval jako k nedělitelnému celku. Zejména z kamerových záznamů nevyplynulo, že by obviněný odnášel vakuovací stroj, který měl mít hodnotu 37 000 Kč. Odborná vyjádření k hodnotě věcí, z nichž bylo vycházeno při určení výše škody, označil obviněný za nedostatečná. Dále namítl, že skutek není trestným činem, protože šlo o výkon zadržovacího práva. Dodal, že skutek byl jako trestný čin posouzen v rozporu s ustanovením §12 odst. 2 tr. zákoníku, neboť jen využil své zadržovací právo k věci. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu Praha-západ věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání konstatoval, že obviněný v dovolání opakuje svou obhajobu a námitky uplatněné již v řádném opravném prostředku, s nimiž se soudy již vypořádaly. Zejména řádně odůvodnily, proč dovodily zavinění obviněného, jak zjistily výši škody a proč nevyhověly důkazním návrhům obhajoby. Skutková zjištění soudů nevykazují nic z toho, co je dovolacím důvodem. Státní zástupce se ztotožnil také s tím, jak soudy posoudily skutek po právní stránce. Odvolací soud přiléhavě popsal, proč se ze strany obviněného nemohlo jednat o výkon zadržovacího práva podle občanského zákoníku – obviněný nakládal s věcmi jako vlastník, nikoli jako věřitel, který věci jen zadržel svému dlužníkovi. Nepřicházelo ani v úvahu, aby s ohledem na ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku nebyla uplatněna trestní odpovědnost, neboť případ nevykazuje žádné výjimečné okolnosti ve smyslu uvedeného ustanovení. Státní zástupce navrhl, aby dovolání bylo jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e tr. ř. a s obsahovými náležitostmi podle §265f odst.1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
7. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
8. Rozhodným skutkovým zjištěním ve smyslu citovaného ustanovení je zjištění, že obviněný vzal a odnesl z návěsu věci tvořící vybavení mobilní kuchyně. Toto zjištění není v žádném, natož zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Obviněný v dovolání ostatně ani neuvedl, v čem by měl zjevný rozpor zmíněného zjištění s obsahem provedených důkazů konkrétně spočívat, a v podstatě jen prezentoval svou vlastní verzi hodnocení důkazů. Zjištění, že obviněný z návěsu vzal a odnesl část věcí, je podloženo dvěma kamerovými záznamy, jimiž bylo zachyceno dění v návěsu dne 31. 5. 2021 v čase 16:12:33 hod. – 16:16:45 hod. a dne 9. 6. 2021 v čase 14:22:06 hod. – 14:25:48 hod. Zjištění, že obviněný z návěsu vzal a odnesl, resp. nechal vzít a odnést, také ostatní věci, má podklad ve výpovědi svědka S. L., který potvrdil, že mu to obviněný výslovně řekl. To koresponduje se zjištěním, že k odnětí věcí z přívěsu byl motivován právě obviněný jako jednatel společnosti MONTIR, spol. s r. o., která požadovala po poškozené společnosti peněžité plnění z důvodu neuhrazeného nájemného a spotřeby energie.
9. Námitky obviněného byly zaměřeny také proti tomu, že cena věcí odebraných z návěsu byla stanovena na podkladě odborného vyjádření a nikoli znaleckého posudku. Předmětem ocenění byly běžné věci tvořící vybavení mobilní kuchyně (televizor s držákem, rozkládací plastový stůl, vakuovací balicí stroj, indukční vařič, wi-fi router), samo ocenění nebylo nijak složité a vycházelo z podkladů, které dodala poškozená společnost. Cena oceňovaných věcí byla stanovena ve výši, která nevzbuzuje žádnou důvodnou pochybnost. Za tohoto stavu byl navrhovaný znalecký posudek evidentně nadbytečný.
10. Obviněný namítal, že nebylo vyhověno jeho návrhu na doplnění důkazů přehráním kamerových záznamů za celé rozhodné období od 31. 5. 2021 do 9. 6. 2021. Soudy to pokládaly za nedůvodné s plně přijatelným vysvětlením, že navrhované kamerové záznamy by nemohly vyvrátit to, co vyplynulo z usvědčujících důkazů, jimiž byly přehrané kamerové záznamy a výpověď svědka S. L. Je tedy zřejmé, že obviněný se i v tomto směru domáhal nadbytečného důkazu.
11. Z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
12. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
13. Tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídají námitky, v nichž se tvrdí, že zjištěný skutek nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Jedná se přitom o skutek, tak jak ho zjistily soudy, nikoli jak ho v jiné verzi prezentuje obviněný. Dovolacím důvodem tudíž jsou v posuzované věci námitky, podle nichž zjištěný skutek není trestným činem, protože obviněný vykonával zadržovací právo k zajištění dluhu, který poškozená společnost měla na nájemném (včetně spotřeby energie), a námitky, podle nichž je výrok o vině v rozporu s ustanovením §12 odst. 2 tr. zákoníku.
14. Okolnost, že poškozená společnost měla dluh u společnosti obviněného, nemá na právní posouzení skutku žádný vliv. Trestnost krádeže zásadně není vyloučena tím, že pachatel má vůči poškozenému skutečnou nebo domnělou pohledávku.
15. Ze strany obviněného evidentně nešlo o namítaný výkon zadržovacího práva. Podle §1395 odst. 1 občanského zákoníku kdo má povinnost vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může ji ze své vůle zadržet k zajištění splatného dluhu osoby, jíž by jinak měl věc vydat. Nemohlo se jednat ani o zadržení movitých věcí v souvislosti s nájmem věci ve smyslu §2234 o. z. K zadržení věci podle tohoto ustanovení sice není nezbytné, aby měl věřitel věc u sebe a aby se do jeho moci dostala v souladu s vůlí dlužníka, jak to vyplývá z výše zmíněné obecné úpravy, avšak musí se v tomto případě jednat o věc, kterou má nájemce na pronajaté věci nebo v ní. Musí přitom jít o pohledávku, která vznikla z nájmu (například nájemné, náhrada škody), nikoliv z jiných závazků pronajímatele a nájemce. V daném případě se však nejednalo o pronájem návěsu ani plochy k jeho parkování, tudíž již z tohoto důvodu nepřicházela aplikace ustanovení o zadržovacím právu v úvahu. Navíc je nutné, aby aplikace zadržovacího práva byla vždy v souladu s článkem 4 Listiny základních práv a svobod v tom smyslu, že nesmí být nepřiměřeně zasaženo do vlastnického práva. Proto výkon zadržovacího práva neopravňuje k nepřiměřeným zásahům, například ke svémocnému vniknutí věřitele do pronajatého objektu.
16. Obviněný vzal předmětné věci z přívěsu, který měla poškozená společnost spolu s kamionem umístěný v areálu jeho společnosti. Předmětem nájemní smlouvy mezi oběma společnostmi byl pouze prodejní stánek, nikoli též místo, na němž se nacházel kamion s přívěsem. Lze konstatovat, že poškozená společnost měla kamion s návěsem umístěný v areálu společnosti obviněného bez právního titulu.
17. Podle nájemní smlouvy měla poškozená společnost za pronajatý prodejní stánek platit měsíční nájemné splatné do pátého dne platebního období společně se zálohami za služby, které byl povinen zajišťovat pronajímatel (elektřina, odvoz odpadu, osvětlení). Podle faktury ze dne 23. 6. 2021, kterou vystavila společnost obviněného, měla poškozená společnost zaplatit z titulu nájemní smlouvy ohledně prodejního stánku nájemné a cenu energie za měsíce březen, duben a květen 2021 a nad rámec nájemní smlouvy nájemné a cenu energie z titulu stání kamionu za měsíc červen 2021 v úhrnné výši 80 329,87 Kč s tím, že jako datum splatnosti byl stanoven den 7. 7. 2021.
18. Ze strany obviněného evidentně nešlo o výkon zadržovacího práva. Jasně o tom svědčí postup obviněného v souvislosti s odnětím věcí poškozené společnosti, zejména následně po jejich odnětí. Obviněný nevyrozuměl poškozenou společnost o zadržení věcí a jeho důvodu, jak by jinak měl učinit podle §1397 odst. 1 o. z. Neučinil tak ani později, zejména ne při vystavení faktury dne 23. 6. 2021. Ačkoli poškozená společnost fakturovanou částku 80 329,87 Kč uhradila bankovním převodem dne 24. 6. 2021, obviněný jí věci nevrátil, a to ani poté, co poškozená společnost o vrácení věcí písemně žádala dopisem ze dne 8. 7. 2021. Z věcí, které byly poškozené společnosti odebrány, byly vráceny jen televizor a rozkládací plastový stůl, ostatní věci nikoli. Přitom televizor a rozkládací plastový stůl nevydal poškozené společnosti obviněný, nýbrž bez jakékoli součinnosti s obviněným zaměstnanec, jehož se svědek M. M. vystupující za poškozenou společnost náhodně dotázal, zda něco neví o věcech, které se ztratily z přívěsu. To, jak obviněný nakládal s odebranými věcmi, vyústilo ve stav, kdy podstatná část zmíněných věcí nebyla nalezena a vrácena poškozené společnosti ani po splacení dluhu, a pokud některé věci byly vráceny, stalo se tak bez přičinění obviněného a zcela mimo jeho vůli. Očividně se tedy nejednalo jen o to, že by obviněný nesplnil notifikační povinnost, kterou má věřitel podle §1397 odst. 1 o. z., nýbrž o odcizení věcí, které poškozená společnost měla v přívěsu kamionu umístěného v areálu společnosti obviněného.
19. Lze tedy shrnout, že výkon zadržovacího práva podle obecných ustanovení §1395 a násl. o. z. z povahy věci nemůže mít vliv na otázku trestní odpovědnosti za trestný čin krádeže, neboť předpokládá, že ten, kdo věc zadržel, ji už předtím měl ve své moci. Skutečností, která vylučuje trestní odpovědnost za trestný čin krádeže, však může být výkon zadržovacího práva podle speciálního ustanovení §2234 o. z., ovšem pouze za splnění následujících podmínek: Pronajímatel může zadržet jen movitou věc, kterou má nájemce na pronajaté věci nebo v ní. K zadržení může dojít jen na úhradu pohledávky vůči nájemci, a to pohledávky vzniklé z nájmu (například nájemné, náhrada škody), nikoliv z jiných závazků pronajímatele a nájemce. Výkon zadržovacího práva přitom nesmí představovat nepřiměřený zásah do vlastnického práva chráněného čl. 11 Listiny základních práv a svobod, tj. musí být v souladu s čl. 4 Listiny. Uplatnění zadržovacího práva jako okolnosti vylučující protiprávnost sice není vyloučeno pouhým nesplněním povinnosti pronajímatele (věřitele) podle §1397 odst. 1, je však třeba na základě všech relevantních okolností vyhodnotit, zda obviněný jednal v úmyslu věc pouze zadržet k úhradě pohledávky, anebo zda se věci zmocnil v úmyslu nakládat s ní jako s věcí vlastní.
20. Pokud jde o další námitku dovolatele, podle §12 odst. 2 tr. zákoníku trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Toto ustanovení vyjadřuje zásadu subsidiarity trestní represe a použití trestní represe jako krajního prostředku ochrany dotčených zájmů (ultima ratio).
21. Námitku, že skutek byl jako trestný čin posouzen v rozporu s citovaným ustanovením, obviněný uplatnil ve spojení s namítaným výkonem zadržovacího práva. O výkon zadržovacího práva ovšem nešlo. Proto nepřichází v úvahu, aby namítaný výkon zadržovacího práva mohl být důvodem, který podle §12 odst. 2 tr. zákoníku brání uplatnění trestní odpovědnosti. Jednání obviněného spočívající v odebrání věcí bylo vyloženě kriminálním činem, jehož následkem byl úbytek v majetkové sféře poškozené společnosti. Stupeň společenské škodlivosti posuzovaného činu je i s ohledem na výši způsobené škody takový, že bylo nezbytné uplatnění trestní odpovědnosti.
22. Z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
Závěrem
23. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 10. 2023
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu