ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.915.2023.1
sp. zn. 7 Tdo 915/2023-6912
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. 10. 2023 o dovolání obviněného I. H. podaném proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 2. 2023, sp. zn. 2 To 91/2022, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 T 3/2022 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného I. H. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2022, č. j. 42 T 3/2022-6440, byl obviněný I. H. (vedle dalších obviněných) uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a trest propadnutí věci, a to mobilních telefonů v rozsudku označených. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody, zabrání v rozsudku specifikovaných peněz a věcí a o vině a trestech spoluobviněných.
2. Trestný čin spočíval v podstatě v tom, že obviněný v období od 13. 3. 2018 do 26. 2. 2021 v Praze i jinde na území České republiky společně s dalšími spoluobviněnými a s dalšími neustanovenými osobami, které činnost skupiny řídily z území Polské republiky, prostřednictvím internetových obchodů a internetové inzerce nabízeli k prodeji a následně uvedli do volného daňového oběhu formou zásilkového prodeje fyzickým osobám tabák ke kouření, za který v rozporu se zákonem o spotřební dani nebyla přiznána a odvedena daň z tabákových výrobků. Obviněný se na činnosti této skupiny podílel tím, že na základě předchozí domluvy s dosud neustanoveným členem či členy skupiny a jejich pozdějších pokynů jako zástupce skupiny na území České republiky odpovědný za komunikaci s odběrateli propagoval uvedené internetové obchody v internetovém prostředí a v emailových odpovědích zájemcům, přijímal objednávky od zájemců do emailové schránky a na telefonních číslech a ty prostřednictvím emailového klienta pro šifrovanou elektronickou komunikaci ProtonMail přeposílal k vyřízení zatím neustanovenému členu skupiny, komunikoval se zájemci a vyřizoval případné reklamace, překládal pro potřeby skupiny různé texty z češtiny do polštiny a naopak, které pak byly užívány pro komunikaci se zájemci nebo k nabízení tabáku v internetovém prostředí, přičemž si tento nezdaněný tabák ke kouření také sám objednával a distribuoval ho dalším osobám. Obviněný se spolupachateli takto úmyslným společným jednáním ve dnech a v množstvích konkrétně v rozsudku specifikovaných dovezli a uvedli do volného oběhu na území České republiky 51 444 kg nezdaněného tabáku ke kouření, za nějž nepřiznali a neodvedli daň v celkové výši 119 104 776 Kč k újmě České republiky, zastoupené Celním úřadem pro hlavní město Prahu.
3. K odvolání obviněného (a spoluobviněných), kterým napadl rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu, Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 2. 2023, č. j. 2 To 91/2022-6757, podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil mimo jiné ve výroku o trestu ohledně obviněného I. H. a znovu mu uložil trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou, a trest propadnutí věci, a to mobilních telefonů v rozsudku označených.
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Uvedl, že v napadeném rozhodnutí absentují jakékoli důkazy o jeho vině a soudy rezignovaly na požadavek náležitého odůvodnění svých rozhodnutí. Ve věci je dán extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými závěry. Odvolací soud se nevypořádal s naplněním subjektivní stránky. Obviněný nejednal nijak konspiračně, měl za to, že vykonává zcela legální práci, za kterou byl řádně odměňován. S ohledem na svůj věk, důvěřivost a sociální prostředí mu nebylo zřejmé, že se podílí na trestné činnosti. Nevěděl, že zboží má být opatřeno tabákovou nálepkou, a s ohledem na jeho zahraniční původ neměl povědomí o tom, jak se daňová povinnost řeší, nikdy jej to nenapadlo. Pouhá skutečnost, že je kuřák, nesvědčí o tom, že by měl vědět, jaká je cena tabáku v obchodě. Skutkové okolnosti naplňující subjektivní stránku mu tak nebyly prokázány. Prokázáno mu nebylo ani vědomí o tom, že by se skutku dopustil nejméně se dvěma osobami. Sám komunikoval pouze s nějakým panem A., který jej vyplácel a zadával mu práci. Užití kvalifikované skutkové podstaty není v rozhodnutí nijak zdůvodněno. Obviněný má také za to, že mu nelze přičítat spáchání skutku ve velkém rozsahu, neboť se nepodílel na všech ve výroku uvedených objednávkách, ale pouze na některých. Řada z nich se přitom realizovala prostřednictvím internetových stránek, které obviněný nijak neobhospodařoval. Stejně tak inzeráty byly vytvořeny třetí osobou. Obviněný se dále pozastavil nad „zcela neprofesionálním“ jednáním orgánů činných v trestním řízení, které nezasáhly okamžitě, ale nechaly trestnou činnost dojít do rozměrů umožňujících využití vyšší trestní sazby. Ve vztahu k výroku o trestu obviněný namítl, že poukazoval na své poměry, věk, finanční situaci a rodinné vazby, odvolací soud však pouze konstatoval, že důvody k použití moderačního ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku u něj neshledal. S jeho argumenty se přitom nevypořádal, ale naprosto je přešel. Dovoláním se obviněný domáhal toho, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil.
5. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že uplatnil identické námitky, s jakými se již musely soudy obou stupňů vypořádat, zejména pak soud odvolací. Extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů ve věci není dán. Soudy si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v rámci §2 odst. 6 tr. ř. Obhajoba obviněného byla jednoznačně vyvrácena. Jednání obviněného soudy kvalifikovaly správně. K tomu státní zástupkyně poukázala na některé zjištěné skutkové okolnosti. Obviněný věděl, že tabák se prodává v České republice neokolkovaný, neboť o tom informoval jednoho ze zákazníků. Neměl také žádné informace o svém údajném zaměstnavateli a tabák distribuoval v tak nízké ceně, která již sama o sobě signalizovala, že jí nemohlo být dosaženo legální cestou. Při komunikaci se zákazníky skrýval svou identitu. Ke spáchání skutku nejméně se dvěma osobami státní zástupkyně připomněla rozsah trestné činnosti, z něhož samotného tato okolnost musela být obviněnému zřejmá. O tom svědčila i skutečnost, že trestná činnost byla organizována v Polsku a tabák byl prodáván v České republice, přičemž obviněný fungoval jako zprostředkovatel mezi organizátory a koncovým zákazníkem. K naplnění znaku velkého rozsahu státní zástupkyně odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu a rozvedla kritéria rozhodná pro stanovení rozsahu trestné činnosti. K výroku o trestu státní zástupkyně poukázala na to, že důvody pro aplikaci §58 tr. zákoníku soudy neshledaly, a připomněla, že podle ustálené judikatury nelze námitku proti takovému závěru považovat za způsobilou přezkumu v dovolacím řízení. Nejedná se ani o případ, že by přicházel v úvahu zásah dovolacího soudu na základě rozporu s principem proporcionality trestní represe. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné.
6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájkyně podle §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné.
7. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
8. K prvně jmenovanému dovolacímu důvodu se vztahují námitky zpochybňující skutkové závěry, které soud prvního stupně vyvodil z provedeného dokazování. Obviněný však neoznačuje žádné důkazy, s nimiž by skutkové závěry měly být v rozporu, pouze prezentuje vlastní skutkovou verzi, v podstatných částech zcela odtrženou od výsledků provedeného dokazování. V případě námitek vztažených k subjektivní stránce obviněný zejména ignoruje zjištění učiněné soudem prvního stupně ze záznamu odposlechu telefonních hovorů, kde zákazníkovi na dotaz sdělil, že tabák okolkovaný není, dále skutečnost, že v komunikaci neuváděl své jméno, v průběhu páchání trestné činnosti došlo ke změně webových stránek i kontaktního telefonního čísla pro objednávky, obsluhovaného obviněným, skutečnost, že tabák sám také nakupoval pro sebe i své známé (viz odst. 65 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), fakt, že svého zaměstnavatele vůbec neznal a neměl k dispozici písemnou pracovní smlouvu. Při komunikaci se svým „zaměstnavatelem“ skrze Protonmail odeslané zprávy ihned mazal. Podílel se také na vytváření „černé listiny“ odběratelů, s nimiž nemělo být dále komunikováno, mimo jiné osob, které hrozily policií (viz odst. 98 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Soudům nelze vytýkat, pokud dospěly k závěru, že nelegálnost prováděné obchodní činnosti musela být obviněnému zřejmá i z nezvykle nízké ceny tabáku. Obhajobu obviněného spočívající v tom, že cenu tabáku v obchodě (jako kuřák) neznal, nelze označit jinak než jako naivní a neodpovídající jeho zapojení a roli při páchání trestné činnosti, která nepochybně vyžadovala jistou inteligenci, gramotnost a rozhled. Obviněný pochopitelně nemusel znát přesné znění příslušných předpisů, avšak každému i podprůměrně inteligentnímu člověku je známo, že se tabákové výrobky na území České republiky mohou prodávat jedině opatřené kolkem, a pokud tomu tak nebylo a současně byly výrobky nabízeny za nápadně nízkou cenu, musel být obviněný srozuměn s tím, že z nich nebyla odvedena příslušná daň. Ve své výpovědi ostatně i sám připustil, že se o otázku spotřební daně zajímal (viz odst. 18 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
9. Dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. odpovídá argumentace týkající se rozsahu spáchání skutku, který je obviněnému přičítán. Zde je však třeba v první řadě poukázat na skutečnost, že obviněný se na trestné činnosti podle skutkových zjištění nepodílel pouze přijímáním a vyřizováním konkrétních objednávek, jak se snaží ve svém dovolání prosadit, ale také překladem textů a propagací samotných webových stránek, jejichž prostřednictvím byl tabák nabízen, a vyřizováním reklamací. Tímto způsobem tedy oslovoval široký okruh zájemců, kteří si následně mohli tabák objednat přímo na webových stránkách, takže i na této části trestné činnosti se obviněný podílel a je mu třeba přičítat celý rozsah spáchaného skutku, jak je uveden ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Role obviněného při páchání trestné činnosti byla evidentně velmi podstatná, neboť bez zapojení osoby hovořící českým i polským jazykem by trestná činnost nemohla být realizována. Již s ohledem na rozsah zkrácení daně (téměř 120 miliónů Kč) a celkový rozsah i dobu páchání trestné činnosti přitom nelze pochybovat, že trestný čin tak, jak se na něm obviněný podílel, byl spáchán ve velkém rozsahu.
10. K námitce týkající se okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §240 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku spočívající ve spáchání činu nejméně se dvěma osobami je třeba uvést, že k naplnění této kvalifikované skutkové podstaty se z povahy věci vyžaduje, aby pachatel [ve smyslu ustanovení §17 písm. b) tr. zákoníku] věděl, že se na jeho činu podílejí nejméně dvě další osoby. Obviněný to bezpochyby věděl (a byl s tím také srozuměn), což neznamená, že musel tyto osoby znát a být s nimi výslovně domluven. Naplnění uvedené okolnosti vyplývá z charakteru a rozsahu trestné činnosti, z nichž samotných již byla nutnost zapojení více osob zřejmá, ale i z toho, že obviněný sám hovořil o dalších osobách v množném čísle (viz odst. 17-22 a 124 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
11. Námitky obviněného týkající se výroku o trestu, jimiž pouze zdůraznil některé své osobní poměry, které měly podle jeho názoru vést k aplikaci moderačního ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku, neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu (viz rozhodnutí č. 7/2021 Sb. rozh. tr., č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Z důvodů, které mají základ v otázce přiměřenosti uloženého trestu, Nejvyšší soud do rozhodnutí nižších soudů zásadně nezasahuje. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud je uložený trest v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že je neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe. O takový případ se v posuzované věci evidentně nejedná. Obviněný byl odsouzen pro zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, na který zákon stanoví trest odnětí svobody od pěti do deseti let. Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let, tj. na samé dolní hranici zákonné trestní sazby. S ohledem na mimořádně velký rozsah trestné činnosti a poměrně sofistikovaný způsob jejího spáchání při zapojení více osob rozhodně nejde o trest, který by nějak vybočoval z ústavního rámce proporcionality trestní represe. Soudy se všemi podstatnými hledisky rozhodnými pro stanovení druhu a výměry trestu zabývaly a stručně, ale výstižně vyložily, že nebyly naplněny předpoklady k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby podle §58 odst. 1 tr. zákoníku. Okolnosti uváděné dovolatelem nejsou výjimečnými okolnostmi, jaké vyžaduje aplikace citovaného ustanovení.
12. Dovolací námitky obviněného zčásti nebylo možno podřadit pod žádný z uplatněných (ani jiných zákonných) dovolacích důvodů, zčásti se jednalo o námitky zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 10. 2023
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu