ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.922.2023.1
sp. zn. 7 Tdo 922/2023-203
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 11. 2023 o dovolání obviněného M. K. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 6. 2023, sp. zn. 3 To 123/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 2 T 123/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Stručné shrnutí dosavadního řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 5. 4. 2023, sp. zn. 2 T 123/2022, byl obviněný M. K. uznán vinným přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle téhož ustanovení za použití §67 odst. 2 písm. b) a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 50 denních sazeb ve výši 300 Kč, tedy v celkové výši 15 000 Kč. Podle §68 odst. 5 tr. zákoníku mu byla stanovena povinnost uhradit peněžitý trest ve splátkách ve výši 1 500 Kč měsíčně, při ztrátě výhody splátek, pokud by nezaplatil dílčí splátku včas.
2. Tento rozsudek následně napadl obviněný odvoláním. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 12. 6. 2023, sp. zn. 3 To 123/2023, podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.
3. Obviněný se podle skutkové věty výroku o vině rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku zmíněného trestného činu dopustil jednáním spočívajícím v tom, že dne 12. 5. 2022 v době od 15:00 do 16:30 hodin, při telefonickém rozhovoru s A. K., která v té době cestovala motorovým vozidlem z obce XY, okres XY, do XY, jí nejméně dvakrát vyhrožoval usmrcením, pokud mu nepředá jejich společné nezletilé děti, které měl mít v té době v péči, což v poškozené vzbudilo obavy o její život a zdraví.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření státního zástupce
4. Proti citovanému rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Namítal, že přečin, jímž byl uznán vinným, nespáchal, neboť nebylo prokázáno, že by se dopustil žalovaného jednání. Měl být proto podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby. Prokázána byla pouze skutečnost, že dne 12. 5. 2022, proběhlo několik telefonních hovorů mezi ním a poškozenou A. K., obsah hovorů a zejména vyhrožování smrtí prokázány nebyly. Poukázal na rozpory ve výpovědích poškozené A. K. a svědka J. E. ohledně toho, zda byl předmětný hovor dne 12. 5. 2022 veden formou hlasitého odposlechu či nikoli. Poškozená v tomto směru ničeho neuváděla a svědek u hlavního líčení sdělil, že část hovoru byl na hlasitý odposlech a měla zaznít konkrétní výhrůžka. Svědek J. E. však nemůže být posouzen jako věrohodný, neboť je v současnosti manželem A. K.. Svědek navíc uvedl, že předmětnou výhrůžku slyšel pouze jednou, obviněný je však uznán vinným „že jí nejméně dvakrát vyhrožoval usmrcením“. Poškozená sama vypověděla, že výhrůžka měla být vyslovena asi třikrát. V přípravném řízení svědek ke způsobu telefonování uvedl, že obviněný měl po A. K. hlasitě křičet, což bylo slyšet i přes běžný mikrofon, aby mu dala děti, jinak ji zabije. V tom obviněný spatřoval výrazný rozpor mezi výpovědí svědka v přípravném řízení a jeho výpovědí u hlavního líčení. Nebylo, proto bez důvodných pochybností prokázáno, že by naplnil znaky skutkové podstaty dovozovaného přečinu, přičemž soud prvního stupně se místo řešení skutečných rozporů obsáhle věnoval údajnému rozporu v jeho obhajobě, který měl spočívat ve skutečnosti, že si v přípravném řízení na telefonát nevzpomněl a v hlavním líčení si již na telefonát pamatoval. Soud prvního stupně shledal jeho obhajobu jako účelovou a nelogickou a snažil se jí bagatelizovat. Obviněný naopak tento názor soudu považoval za nelogický a účelový, křečovitě vytvořený jako protiváhu jeho obhajobě. Není podle něj žádným rozporem, pokud si v přípravném řízení na žádné hovory nepamatoval a u hlavního líčení si vzpomněl. Nesouhlasil s argumentací soudu prvního stupně uvedenou v odůvodnění, že v přípravném řízení nejprve zvolil verzi, podle níž si nepamatuje na předmětný hovor, čímž se snažil eliminovat svou trestní odpovědnost, a poté, co došlo k zadokumentování telekomunikačního provozu, se snažil upravit obhajobu ve svůj prospěch. Takový názor vůči své osobě považoval za dehonestující, navíc soud prvního stupně nemohl na uvedené fabulaci založit odsuzující výrok. Závěry soudu prvního stupně o tom, že je schopen vědomě lhát a upravovat realitu ve svůj prospěch, totiž nevyplývají z provedeného dokazování, ale jde jen o „pocity“ soudu, neboť ve věci nebyl proveden znalecký posudek k osobě obviněného.
5. Shodně se obviněný neztotožnil se závěry soudu o tom, že není schopen jakkoli reflektovat své agresivní jednání a vědomě je racionalizuje a bagatelizuje, ačkoli představuje zcela evidentně hlavní důvod toho, proč nedochází ke styku s nezletilými dětmi, což demonstruje míru jeho narušení. Uvedené závěry totiž nevyplývají z provedeného dokazování, stejně jako tvrzení, že je nereálné, aby při silných emocích, které popisuje, včetně hlasitého křiku v rámci uvedeného telefonního rozhovoru, zakončil situaci pouze tím, že by telefon pouze položil. Měl za to, že soud rozpory v jeho výpovědích zveličoval a rozpory mezi výpověďmi poškozené a svědka J. E. považoval za nepodstatné, v návaznosti na což jako logičtější vyhodnotil verzi svědka J. E. Takové hodnocení důkazů je rovněž nepřípustné. Obviněný připustil konfliktní vztah k bývalé manželce, která docílila stavu, kdy se on s dětmi vůbec nestýká. Údajná trestná činnost však nebyla prokazována žádnými objektivními důkazy, pouze výpovědí poškozené a svědka J. E., přičemž jde o svědky, kteří mají vůči němu výrazně negativní vztah. Soud zcela pominul základní zásadu trestního řízení, že v případě vzniku pochybností musí být rozhodováno ve prospěch obžalovaného, tedy zásadu in dubio pro reo .
6. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku a usnesení Krajského soudu v Ostravě a sám rozhodl tak, že ho zprostí obžaloby.
7. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný při tvrzení dovolacího důvodu neregistroval novelu trestního řádu účinnou od 1. 1. 2022. Své podání pak obviněný založil výlučně na zpochybnění hodnocení důkazů a skutkových zjištění. Mezi skutkovými zjištěními, které jsou určující pro právní kvalifikaci, však neshledala žádný, ani zjevný nebo extrémní rozpor. Skutková zjištění mají v provedených důkazech oporu a logicky z nich vyplývají. Základním usvědčujícím důkazem byla výpověď poškozené, která byla podpořena výpovědí svědka J. E. Byť tyto výpovědi nebyly jednoznačně souladné, oba svědci dosvědčili, že v rámci telefonického hovoru vedeného dne 12. 5. 2022 mezi 15:00 až 16:00 hodinou došlo ze strany obviněného k výhrůžkám poškozené usmrcením. Poukázala také na listinný důkaz opatrovnickým spisem, v němž je zachyceno, že pronesené výhružky zaznamenala i nezletilá dcera obviněného a poškozené AAAAA. Pokud jde o hodnocení osoby obviněného a jeho sklon k impulzivnímu, případně násilnickému jednání, byl prokázán spisovým materiálem, a to obsahem přestupkového spisu, i trestního spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku, sp. zn. 2 T 155/2019, jehož předmětem bylo fyzické napadení obou rodičů poškozené i samotné poškozené ze strany obviněného. V daných souvislostech bylo proto možné dovodit, že pokud obviněný vyhrožoval poškozené usmrcením, vzbudilo to u ní důvodnou obavu, neboť s násilným chováním obviněného již měla zkušenost. V nastalé důkazní situaci nemohla být aplikována zásada in dubio pro reo , neboť soudy učiněné skutkové závěry byly dostatečně důkazně podložené. Soudy zároveň nepřehlédly, že obviněný se předmětného jednání dopustil v rámci vyhroceného vztahu mezi bývalými partnery. Státní zástupkyně dodala, že se již soud odvolací zabýval totožnými námitkami obviněného, což shrnul v bodě 15. svého rozhodnutí. Pokud se soud prvního stupně dopustil určitých spekulací, týkalo se to úvah, které nesouvisely přímo se skutečnostmi důležitými pro charakteristiku zákonných znaků skutkové podstaty přisouzeného trestného činu.
8. Státní zástupkyně uzavřela, že napadené rozhodnutí netrpí obviněným vytýkanými vadami. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
9. Toto vyjádření bylo zasláno obhájci obviněného k možné replice, čehož bylo využito a obviněný především sdělil, že upřesňuje chybu v psaní spočívající v tom, že uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. Dodal, že úvahy soudů činných ve věci se nepohybovaly v rovině formální logiky, ale za hranou ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., přičemž učinily závěry nepodložené a značně dogmatické. Zopakoval, že mezi výpověďmi A. K. a J. E. jsou zásadní rozpory, a měla být aplikována zásada in dubio pro reo . Proto setrval na svém dříve předloženém návrhu.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného M. K. je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
11. Obviněný v dovolání primárně uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021. Podle něj bylo možno dovolání podat, pokud rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tento dovolací důvod je od 1. 1. 2022 obsažen v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. zákoníku, zároveň je v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uveden nový důvod dovolání, který se vztahuje ke skutkovým zjištěním, respektive k procesnímu postupu soudů. Svůj odkaz pak obviněný upřesnil v replice k vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, s tím, že směřoval k tomuto důvodu v aktuálně účinném znění.
12. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy ve znění účinném od 1. 1. 2022, je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
13. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
14. Nejvyšší soud dále konstatuje, že obviněný svůj mimořádný opravný prostředek postavil na obdobných námitkách jako svoji dřívější obhajobu i svůj opravný prostředek řádný, totiž odvolání (z velké části jde o doslovně totožný obsah), námitkami se tedy zabývaly a vypořádaly se s nimi oba soudy činné dříve ve věci. Tuto skutečnost ostatně ani obviněný nesporoval, avšak byl i nadále přesvědčen, že soudy provedené důkazy nesprávně hodnotily a vyvodily z nich nesprávné závěry, resp. jiné závěry, než které nabízí obviněný a které považuje za správné.
15. Podstatou dovolání tak bylo opakované tvrzení obviněného, že se nedopustil jednání, které mu bylo kladeno za vinu, a toto jednání nebylo provedeným dokazováním prokázáno. K tomu zpochybňoval věrohodnost poškozené a svědka J. E., jejichž výpovědi považoval za rozporné, naopak jeho výpověď byla shledána účelovou. Obviněný tedy napadal způsob hodnocení důkazů zejména soudem prvního stupně, přičemž měla být aplikována zásada in dubio pro reo , v důsledku čehož měl být zproštěn obžaloby.
16. K takto pojaté argumentaci obviněného vztahující se k výroku o vině je nutno uvést, že předložené námitky jsou námitkami procesní a skutkové povahy, neboť obviněný jimi zpochybňuje způsob hodnocení provedených důkazů a v návaznosti na to také skutkové závěry soudů vyjádřené ve skutkové větě. Byť určité námitky skutkové povahy lze obecně vzato opřít o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tomu tak pouze za předpokladu, jestliže, jak již bylo řečeno, je jimi tvrzeno, že zejména rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů (nebo alternativně jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy). Nejvyšší soud však shledal, že obviněný jednak ani jednu z uvedených vad výslovně v dovolání netvrdil a jednak ani jedna z uvedených podmínek naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve věci obviněného nenastala.
17. Pro úplnost Nejvyšší soud považuje za nutné uvést, že zmíněný dovolací důvod se vztahuje ke skutkovým zjištěním, respektive k procesnímu postupu soudů. Je naplněn v případech vad, týkajících se pro rozhodnutí rozhodných (tj. významných) skutkových okolností, které jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to pokud tato konkrétní skutková zjištění soudů vůbec nemají v důkazech obsahový podklad, pokud jsou dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, pokud z obsahu důkazů nevyplývají při žádném přijatelném způsobu jejich hodnocení apod. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011), a tedy se výsledek dokazování jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť skutková zjištění, o něž se opírají vydaná rozhodnutí, jsou ve zjevném (tj. extrémním) nesouladu s obsahem provedených důkazů. V dalších (obviněným netvrzených) alternativách může k naplnění tohoto dovolacího důvodu dojít, jestliže jsou zmíněná rozhodná skutková zjištění založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (případ důkazů opomenutých), což lze hodnotit jako porušení základních zásad ovládajících trestní řízení. Nejvyšší soud je totiž povolán primárně k posuzování otázek právních, přičemž v rámci dovolacího řízení poskytuje ochranu též před omezeným výčtem procesních vad majících povahu vad zmatečných, není ovšem obecnou třetí instancí zabývající se přezkumem v plném rozsahu. Nemá se zásadně (až na shora uvedené výjimky) zabývat otázkami skutkovými, neboť tak jeho role není koncipována.
18. Shora blíže rozvedenou argumentaci obviněného týkající se primárně nevěrohodnosti svědka J. E. a hodnocení jeho výpovědi a výpovědi poškozené je ovšem nutno vyhodnotit jako polemiku obviněného se závěry soudů nižších stupňů stran hodnocení důkazů, a nikoliv jako argumentaci plně projednatelnou v rozsahu první alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný totiž v zásadě neargumentuje ve smyslu výše rozvedeného zjevného rozporu skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, ale pouze pokračuje ve své dosavadní obhajobě, se kterou se soudy nižších stupňů vypořádaly. Nejvyšší soud tak konstatuje, že skutková zjištění, ze kterých soudy nižších stupňů vycházely, nejsou v žádném, natož ve zjevném (extrémním) rozporu s těmito důkazy, ale právě zejména na zmíněné důkazy obsahově navazuje. Jedná se o zcela logický a nevyhnutelný výsledek důkazního řízení, které bylo provedeno v souladu s požadavky uvedenými v §2 odst. 5 a 6 tr. ř. V tomto duchu se s uvedenou argumentací vypořádal i soud druhého stupně.
19. Nad rámec výše uvedeného pak lze po prostudování rozhodnutí obou nižších soudů a předloženého spisového materiálu konstatovat, že otázka věrohodnosti poškozené A. K. a pravdivosti její výpovědi byla v provedeném řízení soudy pečlivě zvažována a dalšími ve věci provedenými důkazy byla věrohodnost poškozené ověřována, neboť její výpověď byla základním usvědčujícím důkazem, pokud jde o trestné jednání obviněného, s jehož výpovědí je dokonce i výpověď poškozené zčásti v souladu, pokud jde o realizované telefonáty. Ani obviněný nezpochybňoval, že k nim skutečně dne 12. 5. 2022 v době mezi 15:00 hodin a 16:30 hodin došlo, resp. sám potvrdil, že byly z jeho strany velmi emotivní, vypjaté a hlasité. Sporným podle obviněného zůstávalo vyslovení výhrůžky usmrcením, pokud mu nebudou předány děti. Nejvyšší soud shledal, že také tato skutečnost byla provedeným dokazováním bez důvodných pochybností prokázána.
20. Soudy si byly vědomy okolností případu (probíhající konflikty bývalých manželů a spory o předávání dětí) a vzhledem k tomu hodnotily výpovědi obviněného, poškozené a svědka J. E. obezřetně. Je nicméně zřejmé, že výpověď poškozené A. K. je podporována výpovědí svědka J. E., pokud jde o vyslovení výhrůžky usmrcením, kterou oba slyšeli jedouc společně ve vozidle, a to z emotivního a hlasitého telefonátu obviněného poškozené. Oba soudy ve věci činné se zabývaly námitkami obviněného týkající se rozporů ve výpovědích poškozené a svědka, zda šlo či nešlo o hlasitý odposlech telefonu, přičemž zcela oprávněně shledaly naznačovaný rozpor jako nepodstatný, neboť se v podstatě všichni zúčastnění (včetně obviněného) shodli na tom, že šlo o velmi hlasitý hovor ze strany obviněného, který byl slyšet z telefonu. Není relevantní, zda byl slyšet v režimu hlasitého odposlechu či byl slyšet v normálním režimu telefonu jen proto, že se jednalo o velmi hlasitý projev obviněného. Významné v dané situaci je dále to, že výpověď poškozené A. K. a svědka J. E. nebyly jedinými usvědčujícími důkazy ve vztahu k vyslovené výhrůžce usmrcením, což obviněný i nadále pomíjí, neboť pronesené výhrůžky usmrcením popsala i dcera obviněného AAAAA, která byla se svými sourozenci přítomna v automobilu a byla svědkem hovoru, v rámci opatrovnického řízení (opatrovnický spis byl v hlavním líčení proveden jako důkaz).
21. Pokud jde o výpověď poškozené A. K. a svědka J. E., které obviněný obsáhle rozporuje, Nejvyšší soud uvádí, že soud prvního stupně, který jmenované svědky vyslechl, je shledal věrohodnými, přičemž své úvahy, které jej k tomuto závěru vedly, vyložil v odůvodnění svého rozsudku (viz bod 7., 8., 9.). K otázce hodnocení věrohodnosti svědka pak Nejvyšší soud uvádí, že hodnocení věrohodnosti vyslechnutých svědků náleží, i s ohledem na zásadu ústnosti a bezprostřednosti, výhradně tomu orgánu činnému v trestním řízení, který tento důkaz provedl (zde okresnímu soudu). V této souvislosti lze obecně konstatovat, že skutečnost, že soud prvního stupně hodnotil věrohodnost jednotlivých svědků způsobem, který neodpovídá představám obviněného, pokud dostál požadavkům na volné hodnocení důkazů vyplývajícím z §2 odst. 6 tr. ř. a své úvahy, kterými byl při hodnocení věrohodnosti veden, rozvedl v odůvodnění svého rozhodnutí, nemůže zpravidla založit zjevný rozpor učiněných skutkových zjištění s tímto důkazem ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022 (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2022, sp. zn. 3 Tdo 39/2021, bod 165.). Nejvyššímu soudu proto v nyní projednávané věci jednak v podstatě nepřísluší odůvodněné závěry soudu prvního stupně týkající se věrohodnosti poškozené a jmenovaného svědka přehodnocovat, jednak se s nimi lze ztotožnit i po věcné stránce. Je proto na místě uzavřít, že z výpovědi poškozené A. K. a svědka J. E. bylo možno v důkazním řízení vycházet, přičemž tyto poskytují dostatečný podklad pro závěr, že obviněný v rámci telefonního hovoru s poškozenou výhrůžky usmrcením, pokud mu nebudou předány děti, vyslovil. Skutečnost, že vyslovené výhrůžky usmrcením vyvolaly v poškozené důvodnou obavu z jejich realizace, tedy vyplývá z věrohodné výpovědi poškozené, podporované v tomto směru dalšími ve věci provedenými důkazy, a to přestupkovým spisem a trestním spisem Okresního soudu ve Frýdku-Místku, sp. zn. 2 T 155/2019.
22. Ze shodných důkazů pak bylo namístě vycházet při posouzení a hodnocení osoby obviněného a jeho sklonu k impulzivnímu, násilnickému jednání (i ve vztahu k poškozené), okresní soud rovněž zohlednil i vývoj jeho výpovědi v rámci celého řízení, reagující na zajišťované důkazy, kterou pak důvodně označily za rozpornou a účelovou.
23. Soudy obou stupňů po zhodnocení všech ve věci provedených důkazů tudíž došly k přesvědčivému závěru, že usvědčující výpověď poškozené je jako celek věrohodná, i pokud jde o počet vyslovených výhrůžek, přičemž pokud bylo možné ověřit dílčí tvrzení tohoto svědka jinými důkazy, ukázala se jejich pravdivost, naopak nebylo namístě vycházet z tvrzení obviněného. Vyhodnocením všech provedených důkazů samostatně i ve vzájemných souvislostech bylo možno dospět ke skutkovému stavu popsanému ve skutkové větě výroku o vině.
24. Podrobné úvahy soudu prvního stupně vyjádřené v odůvodnění jeho odsuzujícího rozsudku, které odpovídá požadavkům uvedeným v §125 odst. 1 tr. ř., následně přezkoumal soud odvolací, který se s nimi s drobnými výhradami (které však neměly vliv na správnost právní kvalifikace jednání obviněného) ztotožnil. Nejvyšší soud coby soud dovolací tak i s ohledem na omezený rozsah přezkumu skutkových zjištění do těchto odůvodněných a důkazně podložených úvah a závěrů zejména soudu prvního stupně nemůže, a ani nemá důvod jakkoliv zasahovat. Rozhodně pak nelze hovořit, jak již bylo řečeno, o žádném, natož zjevném rozporu skutkových závěrů s provedeným dokazováním ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy zejména že by skutková zjištění soudů vůbec neměla v důkazech obsahový podklad, byla opakem toho, co je obsahem důkazů apod., který by jako jediný opodstatňoval zásah Nejvyššího soudu do oblasti stabilizovaných skutkových zjištění.
25. Jestliže obviněný vznesl rovněž námitku týkající se aplikace zásady in dubio pro reo , pak tato procesní námitka rovněž není pod žádný z uplatněných důvodů podřaditelná. Lze nicméně doplnit, že zásada in dubio pro reo má vztah ke zjištění skutkového stavu věci, má procesní charakter a týká se otázek skutkových. Pravidlo in dubio pro reo totiž znamená, že jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004 sp. zn. I. ÚS 733/01). Rozhodnout ve prospěch obviněného je však možné jen za předpokladu, že existující rozpory jsou tak zásadní, že skutkový děj není nepochybný ani po pečlivém vyhodnocení všech důkazů, přičemž v úvahu již nepřichází provedení dalších důkazů. O tuto situaci se však v dané věci nejednalo, neboť soudy po řádně provedeném dokazování žádné pochybnosti o tom, zda a jak se odehrálo vytýkané jednání, neměly.
26. Lze tedy shrnout, že konkrétní námitky, které obviněný uplatnil v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a kterými se toliko snažil znevěrohodnit výpověď poškozené A. K. a svědka J. E., resp. provedené hodnocení důkazů, se s uplatněným dovolacím důvodem míjí a nelze je podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod, navíc by jim ani nebylo možné přiznat důvodnost.
27. Zcela na okraj lze k učiněnému podání dodat, že ačkoliv v něm obviněný uplatnil toliko dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., bylo jej nutno posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (konkrétně s jeho druhou alternativou), neboť z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, nýbrž brojí zejména proti rozhodnutí soudu prvního stupně, který ho uznal vinným žalovaným skutkem a uložil mu trest. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. ř.
28. Nejvyšší soud v konečném důsledku uzavírá, že námitky obviněného M. K. se míjejí s jakýmkoliv dovolacím důvodem podle §265b tr. ř., proto jeho dovolání Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 11. 2023
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu