ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.957.2023.1
sp. zn. 7 Tdo 957/2023-459
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 8. 11. 2023 o dovolání, které podal obviněný Zdeněk Kolek , nar. 28. 1. 1956 v Hodoníně, trvale bytem Halenkovice 76, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 13. 3. 2023, sp. zn. 68 To 269/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 3 T 64/2022 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Zdeňka Kolka odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 3. 10. 2022, č. j. 3 T 64/2022-396, byl obviněný uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let za současného vyslovení dohledu a s uložením povinnosti ve zkušební době podle svých sil nahradit způsobenou škodu, a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti, výkonu prokury a výkonu činnosti spočívající v zastupování obchodní společnosti na generální plnou moc v trvání tří let. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.
2. Podkladem odsuzujícího výroku bylo v podstatě zjištění, že obviněný v druhé polovině roku 2019 jako jednatel obchodní společnosti BALTIMORE, s. r. o., se sídlem Jaurisova 515, Praha 4, objednal a odebral od obchodní společnosti KIGMAX HRANICE, s. r. o., se sídlem Bělotín 341, dílce a čísla ke kontejneru, načež poškozená společnost plechové dílce podle zadání vyrobila a dodala a jejich předjednanou cenu fakturovala třemi fakturami (ze dne 8. 8. 2019 na 16 707 Kč se splatností 7. 9. 2019, ze dne 22. 8. 2019 na 312 700 Kč se splatností 21. 9. 2019 a ze dne 30. 9. 2019 na 414 652 Kč se splatností 30. 10. 2019), které však zůstaly neuhrazeny, jelikož společnost BALTIMORE, s. r. o., již v době uzavření závazku úhrady nebyla schopna, měla splatné neuhrazené závazky vůči více věřitelům, které průběžně narůstaly, a nezaplatila ani přesto, že za další zobchodování objednaných dílců sama dostala zaplaceno. Obviněný zboží objednával a přebíral při vědomí o neutěšené ekonomické situaci své společnosti, která (stejně jako on sám) na úhradu neměla dostatek prostředků, a tímto jednáním poškozené společnosti způsobil škodu ve výši 744 059 Kč. To vše přesto, že byl za přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku odsouzen trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2018, č. j. 8 T 43/2018-51, který nabyl právní moci dne 23. 6. 2018.
3. Odvolání obviněného, kterým napadl rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu, Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 13. 3. 2023, č. j. 68 To 269/2022-422, podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Uvedl, že ze skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně ani z jeho odůvodnění neplynou skutečnosti, ze kterých by bylo možno dovodit naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu. Soudy nepřisvědčily obhajobě obviněného spočívající v tom, že neschopnost společnosti obviněného plnit poškozené společnosti souvisela s důsledky omezení kvůli onemocnění covid-19 a že obviněný předpokládal uhrazení kupní ceny poté, co dojde k realizaci dalších částí předjednané objednávky nizozemským odběratelem, případně dalších obchodních případů s jinými odběrateli, nebo že závazky budou plněny z vymožených pohledávek společnosti obviněného. Obviněný pak ocitoval část odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a konstatoval, že skutkové zjištění týkající se úmyslu nemá oporu v provedených důkazech. Poukázal na to, že základní skutková podstata trestného činu podvodu obsahuje tři samostatné alternativy znaků, a to „uvede někoho v omyl“, „využije něčího omylu“ a „zatají podstatné skutečnosti“, které mohou být naplněny zvlášť či kumulativně, neobstojí však závěr nalézacího soudu obsažený v odst. 12 odůvodnění rozsudku, že obviněný poškozenou společnost uvedl v omyl už tím, že před ní zatajil podstatné skutečnosti související s hospodařením jím řízené společnosti. Po podnikateli také nelze požadovat, aby sděloval obchodním partnerům plné informace o svých závazcích a pohledávkách. Oporu v provedeném dokazování podle obviněného nemají závěry nalézacího soudu, že jím řízená společnost byla v úpadku už v dubnu roku 2015 a že měla závazky, které nebyly uhrazeny déle než tři měsíce po splatnosti. V těchto částech je rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné. Obviněný trval na tom, že si nebyl úpadku společnosti vědom (pakliže se v něm nacházela) a že mohl očekávat, že bude mít k dispozici další zdroje ke splnění závazku. Za kruciální pak označil skutečnost, že jednatel poškozené společnosti se dle vlastního vyjádření dotazoval na platební morálku obviněného u společnosti VN-U, s. r. o., přičemž mu bylo sděleno, že „Kolek má problémy se zpožděním, ale nakonec své závazky plní“. Poškozená společnost tak měla informace o ekonomické situaci obviněným řízené společnosti, které si mohla dále prohloubit z veřejně přístupných zdrojů či dotazem na obviněného. Obviněný proto nemohl spáchat trestný čin podvodu, a to s přihlédnutím k zásadě subsidiarity trestní represe. K tomu obviněný poukázal na judikaturu Vrchního soudu v Praze, Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení a rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc přikázal Okresnímu soudu v Přerově k novému projednání a rozhodnutí.
5. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že v dovolání obviněný opakuje svou obhajobu z předchozích stadií trestního řízení, s níž se soudy již vypořádaly. Námitky týkající se nesouladu skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů nejsou spojeny s konkrétními důkazy, s nimiž by závěr o podvodném záměru obviněného měl být v rozporu, a tedy nejsou způsobilé dovolacího přezkumu na základě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podle státní zástupkyně odpovídá část argumentace vytýkající nalézacímu soudu, že spojil dohromady dva samostatné způsoby jednání. V tomto směru se státní zástupkyně s obviněným ztotožnila a uvedla, že ze skutkové věty lze dovodit pouze uvedení poškozené společnosti v omyl. K námitce týkající se úpadkového stavu společnosti řízené obviněným upozornila na to, že odvolací soud konstatoval, že v době sjednávání předmětného závazku si byl obviněný vědom stavu insolvence (platební neschopnosti) zejména s ohledem na řadu nesplacených předchozích závazků. K otázce nedostatečné obezřetnosti poškozené společnosti pak státní zástupkyně zejména zdůraznila, že není přípustné, aby měl pachatel prospěch z přílišné důvěřivosti poškozeného. Informace z veřejných zdrojů navíc nebyly dohledatelné, neboť společnost obviněného nezveřejňovala svou účetní závěrku. Aplikace zásady subsidiarity trestní represe nebyla na místě. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné.
6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e odst. 1, 2 tr. ř. a s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř.
7. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
8. Žádnému z dovolacích důvodů neodpovídají námitky, podle kterých nemají oporu v provedených důkazech skutková zjištění, jež se stala podkladem pro závěr o subjektivní stránce trestného činu podvodu. Obviněný totiž nijak nekonkretizoval, se kterými důkazy by tyto závěry měly být v rozporu (ani neoznačil žádné podstatné důkazy neprovedené). Vyjádřil pouze svůj nesouhlas s tím, že soudy nepřisvědčily jeho obhajobě. V tomto směru lze odkázat na přesvědčivé odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že obviněný se nemohl spoléhat na žádnou konkrétní platbu, kterou by měl v rozhodné době obdržet a z níž by poškozené společnosti uhradil kupní cenu za odebrané plechové dílce poté, co z peněz obdržených za již vyrobené kontejnery uhradil jiné dluhy. Kontejnery dodával pouze na základě ústní dohody a neměl tak žádnou písemnou smlouvu, na základě které by se nizozemská společnost zavázala k jejich dalšímu odběru. Mimo to je zřejmé, že na výrobu dalších kontejnerů by potřeboval další materiál, který by také bylo třeba zaplatit. To vše za situace, kdy jeho společnost měla řadu starších nesplacených závazků. K tomu bylo obviněnému známo, že v zimním období dochází vždy k útlumu výroby. Opatření související s pandemií nemoci covid-19 nastala až řadu měsíců po splatnosti předmětných faktur, proto nemají v posuzované věci žádný význam. Správně soudy poukázaly i na to, že se obviněný nemohl spoléhat na vydobytí svých pohledávek, neboť tyto byly v době spáchání skutku staré již v řádu let a jak obviněný sám vypověděl, jeho obchodní společnost neměla prostředky ani na úhradu nákladů soudního řízení. S takovými příjmy tedy nemohl nijak počítat. O podvodném úmyslu svědčí i následné jednání obviněného, který poté, co první fakturu neuhradil, jednateli poškozené společnosti tvrdil, že mu peníze z Holandska ještě nepřišly, ačkoli je ve skutečnosti již použil k úhradě starších závazků. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, těchto závazků si musel být v době spáchání skutku vědom, a je zřejmé, že již při sjednávání zakázky s poškozenou společností počítal s tímto postupem, tedy že z přijatých plateb bude hradit starší závazky, aby tak mohl vůbec ve výrobě pokračovat. Pro závěr, že společnost obviněného byla již v době sjednávání smluv s poškozenou v úpadku z důvodu insolvence, čehož si musel být obviněný vědom, měly soudy dostatečný podklad ve znaleckém posudku z oboru ekonomiky. Závěry znalkyně se soudy podrobně zabývaly a důvodně je považovaly za dostatečně vypovídající i přes to, že obviněný jako jednatel nezajistil vedení účetnictví své společnosti, tudíž závěry znalkyně nemohly být úplné. V podrobnostech lze i v těchto otázkách odkázat na přesvědčivé odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a rovněž odst. 11-14 odůvodnění napadeného usnesení.
9. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze podřadit námitku týkající se konkrétní formy jednání vyjádřené v právní větě rozsudku soudu prvního stupně. Obviněnému lze dát za pravdu, že šlo v zásadě stále o jedno a totéž jednání, které podle soudu prvního stupně naplnilo jak znak uvedení v omyl, tak i znak zamlčení podstatných skutečností. V posuzovaném případě totiž obviněný uvedl poškozeného v omyl konkludentním jednáním, když při sjednávání zakázky vystupoval vůči dodavateli obvyklým způsobem, tedy vyvolával oprávněný dojem, že kupní cenu uhradí, ačkoli si byl vědom, že tak nebude moci učinit, a to s největší pravděpodobností ani se značným zpožděním. Současně obviněný dodavateli zatajil skutečný ekonomický stav své společnosti, tedy její neutěšený hospodářský stav a platební neschopnost. Je namístě předeslat, že si lze představit výstižnější formulaci skutkové věty, než jaká je obsažena ve výroku rozsudku, nicméně skutkové okolnosti odpovídající znakům skutkové podstaty trestného činu podvodu jsou v této skutkové větě obsaženy. Skutková podstata trestného činu podvodu obsahuje v prvním odstavci tři alternativy jednání, tedy uvedení v omyl, využití něčího omylu nebo zamlčení podstatný skutečností, ty se ovšem v praxi do jisté míry prolínají a lze konstatovat, že jejich smyslem je především pokrytí všech forem jednání, jimiž lze v reálném životě trestný čin podvodu spáchat. Striktní oddělení jednotlivých alternativ není v případech, jako je tento, zcela možné. Není patrně nezbytné, aby jedno jednání bylo posouzeno jako naplnění obou jmenovaných alternativ, nejedná se však o podstatnou vadu, která by měla vést k zásahu dovolacího soudu. Na výslednou právní kvalifikaci nemá tato skutečnost žádný vliv a soud k ní nepřihlížel ani při ukládání trestu.
10. Dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. odpovídá také námitka nedostatečné obezřetnosti poškozeného. Není zcela jasné, zda ji dovolatel spojuje pouze se zásadou subsidiarity trestní represe, anebo se zpochybněním naplnění znaku uvedení poškozeného v omyl. Namítá se, že jednatel poškozené se na platební morálku společnosti obviněného dotazoval u jejího dodavatele a mohl si opatřit další informace z veřejných zdrojů či se dotázat obviněného. Nejvyšší soud se však i v této části ztotožnil se soudy prvního a druhého stupně. Ty jednak správně upozornily na skutečnost, že společnost obviněného neplnila povinnost dokládat do veřejného rejstříku účetní závěrku, tudíž tyto informace nebyly vůbec dostupné. Pokud se obviněný nyní snaží tvrdit, že by na dotaz jednateli poškozené společnosti sdělil, že jeho společnost je v takové ekonomické situaci, že má v úmyslu faktury ve lhůtě jejich splatnosti nezaplatit a z peněz získaných za kontejnery vyrobené s využitím dodaných součástek uhradit jiné závazky, nelze to akceptovat. Naopak z provedeného dokazování vyplynulo, že takovou informaci neposkytl ani dodatečně, ale tvrdil, že mu peníze ještě nepřišly, a postupem času úplně přestal komunikovat. Jednateli poškozené společnosti se od jiného dodavatele obviněného dostalo informace, že obviněný platí, byť se zpožděním. Zpoždění plateb je přitom v reálném podnikatelském prostředí poměrně časté a je pochopitelné, že jednatel společnosti za takové situace dal přednost získání zakázky pro svou společnost před důkladným prověřováním platební morálky společnosti obviněného. Není ostatně obvyklé, aby v obchodních vztazích bylo pokaždé prováděno prověřování ekonomické situace potenciálního obchodního partnera. Především ale nelze akceptovat, aby měl obviněný prospěch z přílišné důvěřivosti, nedostatečné opatrnosti či informovanosti poškozeného. Případný závěr o nikoli stoprocentní obezřetnosti poškozeného není ani důvodem pro aplikaci zásady subsidiarity trestní represe, zvláště když obviněný naplnil znaky kvalifikovaných skutkových podstat trestného činu podvodu a ve věci nebyly shledány žádné okolnosti, které by nějak výrazně snižovaly společenskou škodlivost jeho jednání.
11. Podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Obviněný uplatnil v dovolání druhou z těchto alternativ. Vzhledem k tomu, že dovolací námitky zčásti nejsou podřaditelné pod uplatněné dovolací důvody a zčásti jsou zjevně neopodstatněné, platí totéž i ve vztahu k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
12. Dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud je proto odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., o čemž v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 11. 2023
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu